31. neděle v mezidobí B 2018

1. ČTENÍ Dt 6, 2-6

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu:
    "Boj se Hospodina, svého Boha, a zachovávej všechny jeho zákony a příkazy, které já ti přikazuji - ty, tvůj syn a syn tvého syna - po všechny dny svého života, abys byl dlouho živ. Slyš, Izraeli, svědomitě je zachovávej, aby se ti dobře vedlo, abyste se velmi rozmnožili, jak to slíbil Hospodin, Bůh tvých otců, že ti dá zemi oplývající mlékem a medem. Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou! Ať tato slova, která ti dnes přikazuji, zůstanou v tvém srdci!"


Žl 18 (17), 2-3a. 3bc-4. 47+51ab Odp.: 2
Odp.: Miluji tě, Hospodine, má sílo!

Miluji tě, Hospodine, má sílo, Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!
Odp.
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Odp.
Ať žije Hospodin, požehnána bud' moje Skála, sláva bud' Bohu, mému spasiteli! Veliká vítězství jsi popřál svému králi, dáváš přízeň svému pomazanému.
Odp.



2. ČTENÍ Žid 7, 23-28

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
    V době starozákonní mnozí se stávali kněžími, protože umírali, a nemohli tedy jimi být stále; Ježíš však je navěky, a proto jeho kněžství nepřechází na nikoho jiného. Proto také je schopen přinést úplnou spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.
    Ano, právě takového velekněze jsme potřebovali: aby byl svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, vyvýšený nad nebesa, který nemá zapotřebí, jako (jiní) velekněží, stále a stále podávat oběti nejprve za hříchy vlastní a teprve potom za hříchy lidu. (Ježíš) to učinil jednou provždy, když sám sebe přinesl v oběť.
    Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, kteří jsou podrobeni slabosti; ale ona přísaha - pozdější než Zákon ustanovuje Syna, který dosáhl dokonalosti navždy.


EVANGELIUM Mk 12, 28b-34
To je první přikázání. Druhé je mu podobné.

Slova svatého evangelia podle Marka.
    Jeden z učitelů Zákona přistoupil k Ježíšovi a zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?"
    Ježíš odpověděl: "První je toto: 'Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.' Druhé je toto: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Žádné jiné přikázání není větší než tato."
    Učitel Zákona mu na to řekl: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že on je jediný a není jiného kromě něho a milovat ho celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary."
    Když Ježíš viděl, že (učitel Zákona) odpověděl rozumně, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." A nikdo se už neodvážil dát mu nějakou otázku.
______________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Teď po promluvě bude obřad přijetí našich nových ministrantů. Tak já se někoho z kluků zeptám: co je - nebo bude - na tom vašem ministrování nejdůležitější? Dobře sloužit při mši svaté je rozhodně důležité. Umět to, co máte umět a vědět, kdy je pravý čas třeba na zvonění nebo na umytí rukou knězi, to je taky důležité. Ale úplně nejdůležitější, nejen pro správného ministranta, ale pro nás všechny, co jsme tady – to je to, o čem mluví Pán Ježíš. Abychom Ho měli rádi, a měli se rádi mezi sebou navzájem. Když by tohle nebylo, tak by Vaše ministrování sice mohlo být navenek úplně perfektní a bez chybičky, ale to hlavní by tam chybělo.

Milí bratři a sestry,

Pro pochopení výpovědi dnešního evangelia je velmi důležité zasadit jej do kontextu: Ježíš před velikonočními svátky vstoupil do Jeruzaléma, a nyní pobývá v Jeruzalémském chrámě. Jsme svědky posledních momentů jeho veřejného působení. Jakoby se zde uzavíral kruh, který začal, když Ježíš jako dvanáctiletý v témže chrámě poprvé začíná projevovat svou moudrost rozhovorem s učiteli zákona. I nyní do Chrámu přicházejí velekněží, zákoníci, starší, farizeové a saduceové, a vedou s Ježíšem disputace: o jeho pravomoci, o tom, zda je dovoleno platit daň císaři, a konečně o vzkříšení z mrtvých - s podivným myšleným experimentem s vdovou, které zemře postupně sedm manželů. Text evangelia více či méně otevřeně říká, že účelem těchto rozprav s Ježíšem není hledat pravdu, ale chytit jej za slovo - najít v jeho učení protimluv nebo nedomyšlenost, aby se druhá strana utvrdila v tom, že pravdu má ona.

U zákoníka v dnešním úryvku evangelia tomu tak není. První verš úryvku je zkrácený, celý zní takto:  Jeden zákoník slyšel, jak se přou, a když viděl, že jim Ježíš správně odpověděl, přistoupil a zeptal se ho… Zákoník je vzorným příkladem člověka, který hledá pravdu - upřímně a bez postranních úmyslů. Jeho hledání začíná nasloucháním rozhovoru, při kterém nikomu nestraní. A když vidí, že je to Ježíš, kdo odpovídá správně, vstoupí do tohoto rozhovoru sám a Ježíše se zeptá po samotné podstatě a smyslu Zákona.  

Na jeho stručný a přesný dotaz dává Ježíš stručnou a přesnou odpověď.  Jádrem Zákona je láska k Bohu a bližnímu, bez ní nemají stovky příkazů, pravidel a zákazů žádný smysl. A když se s touto odpovědí zákoník ztotožní, Ježíš mu říká Nejsi daleko od Božího království. A už se ho nikdo na nic neptá, neboť je to zbytečné, všechno již bylo řečeno.

Tato výpověď evangelia nám tedy může znovu dodat odvahu hledat pravdu, i v dnešním postmoderním světě, kde mnozí na hledání pravdy rezignovali. Boží slovo nám říká, že kdo hledá, kdo se upřímně táže, komu jde o pravdu samotnou, bez postranních úmyslů, ten najde, tomu bude zjevena. Komu opravdu jde o podstatné a důležité skutečnosti, může je objevit. Je však zapotřebí řídit se příkladem onoho zákoníka: zkoumat sebe sama, zda jsem schopen přijmout odpovědi, které nebudou předem dány mým přáním, zda si při svém hledání jen nechci dokázat, že pravdu mám já. Zkrátka, umět opravdu vyjít ze sebe, ze svého egoismu, ze svého úzkého horizontu. Dokáži-li to, setkám se s Bohem, který je Pravda a Láska zároveň.