33. neděle v mezidobí B 2018
Čtení z knihy proroka Daniela.
Povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny tvého lidu. To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby. Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude zapsán v knize.
Probudí se mnozí z těch, kteří spí v prachu země, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky.
Kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.
Žl 16 (15), 5+8. 9-10. 11 Odp.: 1
Odp.: Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.
Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, ty mně zachováváš můj úděl. Hospodina mám neustále na zřeteli, nezakolísám, když je mi po pravici.
Odp.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, i mé tělo bydlí v bezpečí, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Odp.
Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast.
Odp.
2. ČTENÍ Žid 10, 11-14. 18
Čtení z listu Židům.
Probudí se mnozí z těch, kteří spí v prachu země, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky.
Kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.
Žl 16 (15), 5+8. 9-10. 11 Odp.: 1
Odp.: Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.
Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, ty mně zachováváš můj úděl. Hospodina mám neustále na zřeteli, nezakolísám, když je mi po pravici.
Odp.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, i mé tělo bydlí v bezpečí, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Odp.
Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast.
Odp.
2. ČTENÍ Žid 10, 11-14. 18
Čtení z listu Židům.
Každý (jiný) kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu přináší stejné oběti, které však vůbec nemají sílu, aby zahladily hříchy. Avšak Kristus podal za hříchy jednu jedinou oběť a pak se na vždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, 'až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož'.
Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti jednou provždy ty, které posvětil. Kde však je odpuštění hříchů, není už třeba oběti za hřích.
EVANGELIUM Mk 13, 24-32
Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti jednou provždy ty, které posvětil. Kde však je odpuštění hříchů, není už třeba oběti za hřích.
EVANGELIUM Mk 13, 24-32
Slova svatého evangelia podle Marka.
Ježíš řekl svým učedníkům:
"V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje.
A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe.
Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi.
Amen, pravím vám, toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec."
"V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje.
A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe.
Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi.
Amen, pravím vám, toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec."
_______________________________________________________________________________
Slůvko pro děti:
Podle čeho poznáme už v létě, že se blíží podzim?(třeba červenají jeřabiny, vlaštovky se sesedají na drátech a chystají se k odletu….). A v zimě, že se blíží jaro? (sněženky, čemeřice, kvetou ještě pod sněhem). Pán Ježíš dneska používá příměr fíkového stromu, který byl v jeho zemi skoro jediný, který opadává a pak mu na jaře vyrostou nové listy – ostatní stromy jsou stálezelené. Právě podle fíkovníku lze poznat, že už bude léto, i když tomu nic jiného nenasvědčuje. Když si dobře všímáme věcí v přírodě, tak můžeme ledacos dopředu odhadnout. A stejně tak si máme všímat všech ostatních věcí kolem sebe – nejen proto, abychom poznali, co se stane v budoucnu, ale i proto, abychom poznali, co nám Pán Bůh chce skrze ty věci říct.
Milí bratři a sestry,
Ke konci liturgického roku se při bohoslužbách slova vždy čtou texty o posledních věcech a o konci času. Mají nás jistě v dobrém slova smyslu vyprovokovat; probudit z určité letargie, ze stereotypu života celkem slušných a celkem se sebou spokojených křesťanů. Mají nám také připomenout, abychom nebyli v tomto světě příliš zabydlení a nepřestali myslet na to, že náš život zde a nyní je zejména cestou k naší konečné spáse. Jenže se v nich - nebo spíš v tom, jak jim porozumíme - skrývá také jedno velké riziko.
Ze své zkušenosti zpovědníka - a zejména v poslední době – vím, že mnoho lidí prožívá velký strach z budoucnosti, který je úspěšně ze všech stran přiživován různými apokalyptickými předpověďmi a konspiračními teoriemi. A když někdo, kdo v takovém strachu žije, slyší dnešní slovo o čase úzkosti, jaký ještě nebyl, o velkém soužení a podobných věcech, může v tom vlastně najít potvrzení svých obav, které tím pádem ještě vzrostou. Jenže takový strach ochromuje člověka, zabíjí v něm naději, vede ho k pasivitě nebo naopak k agresi vůči těm, o kterých se domníváme, že onu hroznou budoucnost svým přítomným jednáním připravují.
Neměli bychom proto na stole dnešního Božího slova přeslechnout výpověď žalmu, který nabízí z takového životního pocitu východisko. Slova žalmu nám pomáhají překonat jakýkoli strach, nejen z budoucnosti. Jeho autor nemá strach, protože absolutně důvěřuje v Hospodina a v jeho prozřetelnost. To mu přináší vnitřní radost a pocit bezpečí, který vychází z vědomí Boží blízkosti. Přitom to není žádný naivní optimista, který vidí věci růžovými brýlemi – v žalmu se vyskytují výrazy jako ‚podsvětí‘ a ‚porušení‘. Autor žalmu tedy dobře ví, že existují skutečnosti ohrožující život a spásu. Jenže ví také, že to všechno je pod Boží vládou, nikoli nad ní nebo vedle ní. Mé tělo bydlí v bezpečí, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení. Boží blízkost a spása jsou silnější skutečnosti než jakékoli možné budoucí nebezpečí.
V žalmu se rovněž naznačuje, jak žalmista k tomuto radostnému a jasnému poznání přišel – pramení z jeho, řekli bychom, duchovní bdělosti. Autor žalmu říká Hospodina mám neustále na zřeteli. Prožívá tedy život s vědomím Boží přítomnosti a lásky, nezapomíná na ni, neztrácí Hospodina ze svého zorného pole. Snad právě to je nejdůležitějším poselstvím Božího slova nejen z dneška, ale z celého závěru liturgického roku. Jsme vyzýváni právě k takové bdělosti srdce, k tomu, abychom i my měli Pána neustále na zřeteli. Pokud ale tento stav naší duše neživíme modlitbou a dalšími nutnými prostředky, je velmi snadné ho ztratit – a o naši pozornost se pak začnou přetlačovat mnohé jiné skutečnosti, jiné obrazy a jiná poselství, mnohdy velmi neodbytně a sugestivně. Tím však ztrácíme pokojnou jistotu a radost, o které dnešní žalm mluví – ztrácíme vědomí Boží přítomnosti a lásky, a pocity jako je úzkost z budoucnosti pak přicházejí téměř zákonitě.
Kéž je tedy pro nás, milí bratři a sestry, konec církevního roku i nadcházející advent příležitostí získat podobný životní postoj a naladění jako autor dnešního žalmu. Kéž máme Hospodina neustále na zřeteli a žijeme v pokoji a radosti, ať již přijde cokoli, v budoucnosti i v přítomném čase.
Žádné komentáře:
Okomentovat