32. neděle v mezidobí B 2018

1. ČTENÍ 1 Král 17, 10-16

Čtení z první knihy Královské.

   Prorok Eliáš šel do Sarepty. Přišel k bráně města, a hle - jedna vdova tam právě sbírala dříví. Zavolal ji a řekl: "Prosím, dej mi trochu vody v nádobě, abych se napil." Když mu pro ni šla, zavolal za ní: "Vezmi s sebou také kousek chleba!"
   Ona odpověděla: "Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeného, ale jen hrst mouky v hrnci a trochu oleje ve džbánu. Právě sbírám pár kousků dřeva, pak půjdu a upeču z toho sobě i svému synu. Najíme se a umřem."
   Eliáš jí řekl: "Buď bez starosti, jdi a udělej, jak jsi řekla. Nejdřív z toho upeč mně malou placku a přines mi to, pak půjdeš a upečeš sobě a svému synu.
   Neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Nevyprázdní se hrnec s moukou a neubude ve džbánu s olejem až do dne, kdy Hospodin sešle déšť na zemi!"
   Ona tedy šla a udělala podle Eliášových slov a jedla ona, on i její syn po drahný čas. Z hrnce se mouka nevyprázdnila a ze džbánu oleje neubývalo podle Hospodinova slova, které promluvil skrze Eliáše.


Žl 146 ( 145 ), 6c-7. 8-9a. 9bc-10 Odp.: 1
Odp.: Duše má, chval Hospodina! nebo: Aleluja.

Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.
Odp.
Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé, Hospodin chrání přistěhovalce.
Odp.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Odp.


2. ČTENÍ Žid 9, 24-28

Čtení z listu Židům.

   Kristus nevešel do svatyně, zbudované lidskýma rukama, která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe, aby se teď staral o naše záležitosti u Boha. A není třeba, aby víckrát obětoval sám sebe, jako velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s cizí krví, jinak by byl musel trpět už mnohokrát od stvoření světa. Ale zjevil se teď na konci věků jednou provždy, aby svou obětí odstranil hřích.
   A jako je lidem určeno, že musí jednou umřít, a pak nastane soud, podobně je tomu i u Krista: když byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí, objeví se podruhé - ne už pro hříchy - ale aby přinesl spásu těm, kteří na něho čekají.


EVANGELIUM Mk 12, 38-44

Slova svatého evangelia podle Marka. 

Ježíš učil (zástupy):
   "Varujte se učitelů Zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagógách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud."
   Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár halířů.
   Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám: Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí."

________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Vdova ze Sarepty musela mít velikou odvahu, veliký soucit s Eliášem, který měl také hlad, a velikou důvěru v to, co jí Eliáš řekl. Měla poslední jídlo – dokonce si myslela, že až to se synem snědí, nebudou mít pak už nic a umřou hladem. Ale přesto se s Eliášem rozdělila – z toho malička, co měla, mu dala najíst. A dobře udělala – mnohonásobně se jí to vrátilo.

Milí bratři a sestry,

  To, co Ježíš v evangeliu tak chválí, není možná ani tak vdovina štědrost, jako spíš její absolutní spolehnutí se na Boha. Vdova dává celé své živobytí - paradoxně - možná právě proto, že je chudá. Její chudoba - i když si ji nevybrala, ale byla do ní vržena tím, že jí zemřel manžel, na němž byla žena v Ježíšově době naprosto závislá - ji naučila spoléhat se na Hospodina, zcela a ve všem. Vdova má skrze svou chudobu zcela konkrétní zkušenost s tím, že Bůh se stará, že o ni pečuje a nedá jí zahynout. Jinak by dar všeho, zač by si jinak mohla koupit základní životní potřeby, byl šílený čin - po němž by možná riskovala i smrt hladem.

   Možná jste, milí bratři a sestry, v posledních dnech také sledovali dění kolem osvobozujícího rozsudku Asie Bibi, prosté pákistánské ženy, příslušnice malé křesťanské menšiny v zemi, které kvůli údajné urážce proroka Mohameda hrozil trest smrti za rouhání. Její první slova po propuštění z vězení - i když úplně na svobodě ještě stále není - byla tato: Děkuji Bohu, kéž je Pán veleben za moji svobodu. Tato už tak chudá venkovská žena, si v posledních letech zažila to, co lze nazvat chudobou až do krajnosti: ve vězení čekala dlouhá léta, zde bude či nebude odsouzena k smrti, odloučená od své rodiny, s vědomím, že i když ji osvobodí, nebude kvůli fundamentalistům nikde ve své zemi v bezpečí. Ale všechno to ji ani v nejmenším nevedlo k tomu, aby Pánu něco vyčítala. Její slova svědčí o tom, že ve své nouzi zakusila Boží pomoc a blízkost.

   My se asi spíš podobáme oněm bohatým, kteří dávají do pokladnice ze svého nadbytku. Jsme bohatí nejen v tom smyslu, že žijeme v ekonomické rozvinuté části světa. Jsme bohatí hlavně tím, že máme téměř na vše lidská řešení. Lidskými prostředky máme zajištěnou každou oblast našeho života - a zvykli jsme si na to tolik, že už nemáme mnoho možností, jak Boží prozřetelnost a Boží péči v našem životě zakusit.

    Snad právě proto na nás Pán občas dopouští situaci chudoby - období v životě, kdy lidská řešení selhávají, kdy musíme žít ze dne na den a nevíme, co bude zítra. Jsou to chvíle, kdy jsme jaksi vyhnáni ze své zajištěnosti, podobně jako se na začátku evangelia podle Marka a Matouše říká, že Ježíš byl Duchem svatým vyhnán na poušť. Je nám to nepříjemné, protože jsme si zvykli na zajištěnost; často si Pánu stěžujeme, co že to na nás dopustil - a On to možná dělá, aby nás osvobodil od naší soběstačnosti, a aby nám umožnil mít opravdovou zkušenost jeho blízkosti, moci a lásky. Zkušenost, kterou nám nikdo nevezme a která nám dává důvěru v Něho i v budoucnost, ať už přijde cokoli.