Slavnost Ježíše Krista Krále B 2018

1. ČTENÍ Dan 7, 13 - 14

Čtení z knihy proroka Daniela. 

   Díval jsem se v nočním vidění, a hle - s nebeskými oblaky přicházel ( někdo ) jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu.
   Byla mu dána moc, sláva a království, a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je věčná, u ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.

Žl 93 ( 92 ), 1ab. 1c-2. 5 Odp.: 1a 

Odp.: Hospodin kraluje, oděl se velebností.
Hospodin kraluje, oděl se velebností, oděl se Hospodin, opásal se mocí.
Odp.
Dal světu základ, že nezakolísá. Pevný je trůn tvůj od pradávna, jsi od věčnosti.
Odp.
Tvé výroky jsou nejvýš spolehlivé, tvému domu přísluší svatost, Hospodine, na věčné časy.
Odp.


2. ČTENÍ Zj 1, 5-8 

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana. 

   Ježíš Kristus je svědek hodný víry, prvorozený z mrtvých a vládce nad pozemskými králi. Tomu, který nás miluje, který nás obmyl od našich hříchů svou krví a udělal z nás královský národ a kněze Boha Otce, tomu bud' sláva a vláda na věčné věky! Amen.
   Hle, přichází v oblacích! Každé oko ho uvidí, i ti, kdo ho probodli, a budou pro něj naříkat všechna pokolení na zemi. Ano, amen.
   Já jsem alfa i omega, praví Pán Bůh, který je, který byl a který přijde, Vševládný.

EVANGELIUM Jan 18, 33b-37 

Slova svatého evangelia podle Jana. 

   Pilát řekl Ježíšovi: "Ty jsi židovský král?" Ježíš odpověděl: "Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?" Pilát odpověděl: "Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?"
   Ježíš na to řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud."
   Pilát se ho zeptal: "Ty jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."

Slůvko pro děti:

Děti, když Pán Ježíš říká, že je král, tak jak vládne? Určitě ne tak, jako králové, nebo prezidenti, nebo jiní lidé, kteří vládnou v různých zemích. Věříme, že vládne v srdcích těch, kteří ho milují - a kdo někoho má rád, tak se snaží dělat to, co se tomu druhému líbí. Pro nás to znamená, že čím víc budeme Pánu Ježíši dávat v našem srdci místo, tím víc bude svět, ve kterém žijeme, vypadat jako jeho království.

Milí bratři a sestry,

V dnešních čteních je nápadný ohromný kontrast mezi tím, jak je Kristova vláda popisována v prvním a ve druhém čtení a potom v evangeliu: U proroka Daniele a v knize Zjevení jsou to obrazy moci, síly a slávy tak, jak je běžné chápeme: Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy.

Evangelium je naproti tomu rozhovor mezi Pilátem a Ježíšem ve chvíli, která předchází Ježíšovu největšímu ponížení. Ježíš nemá žádnou moc ani žádnou slávu; za krátký čas bude odsouzen jako nejhorší zločinec. Ale přesto i v této chvíli ponížení Ježíš říká Ano, já jsem král. Nejsilnější obraz tohoto paradoxu je následná kratochvíle římských vojáků, kteří Ježíši dají karikaturu znaků královské moci – rákosové žezlo a korunu z trní – a pak se mu vysmívají a plivají na něj.

To, co Ježíš v evangeliu říká, nám ukazuje cestu k pochopení a snad i přijetí tohoto jeho způsobu vlády, této moci v bezmoci. Ježíš hned dvakrát říká, že jeho království není z tohoto světa, že je úplně jiné, než naše lidské způsoby vládnutí. A pak, na samém konci dnešního úryvku, vysvětluje, jakým způsobem se jeho vláda uskutečňuje: Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.

Ježíšovo království je tedy v přítomné době, do času jeho druhého příchodu, skutečnost spíš vnitřní než vnější. Uskutečňuje se v srdcích a jednání lidí, kteří slyší jeho hlas a v poslušnosti k němu se snaží žít podle jeho dvojího přikázání lásky.  Proto je Ježíšovo království velmi nenápadné a velice křehké - vždyť i my, kteří jeho hlas slyšíme a snažíme se podle něj žít, často podléháme spíš způsobům tohoto světa a jeho vlády. Může nám připadat, že pokud Ježíš chce vládnout takto, prohraje to na celé čáře. Není-li Ježíšova vláda z tohoto světa, nemá vůbec žádnou šanci. Velmi jsme si zvykli, že kdo chce mít nějakou moc a vliv, musí uplatnit ostré lokty, starat se o svůj mediální obraz, mít známosti a dobře ovládat pravidla mocenské hry - a v některých částech světa ještě stále také neštítit se sáhnout po hrubém násilí a zbraních. Ježíš nic z toho nepoužívá, kdyby jeho království bylo z tohoto světa, jeho učedníci by přece bojovali - a on si vybral takové, kteří se před jeho popravou rozprchli.

Může se nám tedy zdát, že Ježíšovo království je příliš slabé na to, aby uspělo - máme za to, že když není z tohoto světa, je předem diskvalifikováno. Ale možná je to trochu jinak. Možná, kdybychom měli víc otevřené oči, nebo kdybychom je na čas odtrhli od zpravodajských webů a podívali se lépe na běžný život, viděli bychom, že Kristovo království přece jen žije a roste - třeba všude tam, kde se lidé milují, kde žijí spolu v míru, kde si dokáží odpouštět, kde se starají o chudé a slabé, kde rodiny dokáží přes všechny těžkosti zůstávat spolu. Možná je Kristovo království nejvíc přítomné v běžném, každodenním dobru, kterého je kolem nás spousta, ale nikoho moc nezajímá, protože toto běžné každodenní dobro nevyvolává velké emoce a žádný novinář o tom tedy nebude psát.

Můžeme si nakonec připomenout Ježíšova podobenství o Božím království. Často je přirovnáváno k něčemu, co je velmi malé, nenápadné a běžné, ale pak to vyroste a je to větší a důležitější než cokoli jiného - takové je třeba podobenství o soli a kvasu či o hořčičném zrnku. A snad to Ježíš říká právě proto, abychom se nad jeho způsobem vlády nepohoršili, abychom si neřekli, že takhle to přece nejde, že takhle je jeho vláda odsouzená k nezdaru. Boží království lásky je již mezi námi - byť ještě ne v plnosti, to bude až na konci času.  A blahoslavení ti, kteří je dokáží vidět.