4. neděle adventní A 2016

1. ČTENÍ Iz 7, 10-14

 Čtení z knihy proroka Izaiáše.
    Hospodin promluvil k Achazovi (skrze proroka Izaiáše) "Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí, či nahoře na výšinách! "
    Achaz však řekl: "Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina."
    Tu pravil Izaiáš: "Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel (to je 'Bůh s námi') ."

Žl 24 (23), 1-2.3-4ab.5-6 Odp.: srv. 7c+10b

Odp.: Ať vejde Hospodin, on je král slávy!
Hospodinu náleží země i to, co je na ní, svět i ti, kdo jej obývají. Neboť on jej založil nad moři, upevnil ho nad proudy vod.
Odp.
Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, kdo smí stát na jeho svatém místě? Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, jehož duše nebaží po marnosti.
Odp.
Ten přijme požehnání od Hospodina, odměnu od Boha, svého spasitele. To je pokolení těch, kdo po něm touží, kdo hledají tvář Jakubova Boha.
Odp.

2. ČTENÍ Řím 1, 1-7

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
    Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný za apoštola, určený k hlásání radostné zvěsti. Bůh ji už předem slíbil ústy svých proroků ve svatém Písmě o svém Synu. Ten pochází jako člověk z rodu Davidova, duchem svatosti se prokázal jako mocný Boží 'Syn tím, že vstal z mrtvých: Ježíš Kristus, náš Pán. Od něho jsme dostali milost i apoštolské poslání, abychom na oslavu jeho jména přivedli k ochotnému přijetí víry všecky národy. K nim patříte i vy, protože si vás Ježíš Kristus povolal.
    Všem v Římě, které Bůh miluje a které povolal do stavu svatých: milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

EVANGELIUM Mt 1, 18-24

Slova svatého evangelia podle Matouše.                                                                                                                      S narozením Ježíše Krista to bylo takto:
    Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít.
    Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů."
    To všecko se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel,' to znamená 'Bůh s námi'. Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Josefův příběh z Matoušova evangelia se doplňuje s příběhem Zvěstování Panně Marii ze svatého Lukáše. V obou případech se jedná o povolání – Maria se má stát Matkou Boží, Josef Ježíšovým pěstounem a hlavou Svaté rodiny. A v obou případech příběh začíná úlekem a rozpaky, neboť do života Marie a Josefa vtrhne nevýslovné tajemství Boha.

V příběhu Zvěstování je tento úlek popsán výslovně: Ona se velmi polekala a rozvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Josefova reakce v dnešním evangeliu je popsána spíše ve zkratce, způsobem, kde musíme číst mezi řádky: Josef se rozhodl se s Marií tajně rozejít. V tomto konstatování se říká víc než jen to, že Josef chtěl svou snoubenku uchránit před následky prozrazení jejího těhotenství. Josef Marii jistě znal, jistě věděl, že by nebyla schopná nevěry. Josefovo rozhodnutí se s Marií rozejít svědčí spíš o něčem jiném – velmi hezky je to zobrazeno ve filmu Maria z Nazareta, z produkce italské televize RAI, který měl premiéru před čtyřmi lety. Josef totiž pochopil, že se Marii děje něco mimořádného, něco tajemného a posvátného. A asi měl z této blízkosti tajemství strach.  Zřejmě se necítil na to, aby se v této situaci stal Mariiným mužem. Chtěl možná žít obyčejný, normální život – a tušil, že Maria, i dítě, které se jí má narodit, jsou spojeni s něčím velmi neobyčejným.

Proto musí anděl ve snu Josefovi říci ono Neboj se. To, co předtím bylo řečeno Marii, a také to, co je na počátku tolika příběhu Božího povolání napříč celým Písmem svatým. Neboj se přijmout svoji manželku Marii, neboj se žít s Božím tajemstvím, neboj se přijmout toto neobyčejné dítě, neboť On spasí svůj lid od hříchů.

Je to podobná výpověď, jaká je hned na první pohled patrná z příběhu Vánoc. Ježíš přichází na svět jako malé, bezbranné dítě, kterého se nikdo nebojí-aby jej každý člověk mohl přijmout k sobě. Dnešní Boží slovo nám opakuje totéž: Nebojte se přijmout Boha, který se skrze Vtělení daruje člověku! Nebojte se žít v blízkosti tajemství Boží lásky! Tato slova potřebujeme slyšet stále znovu a znovu, neboť nám stále znovu v mysli a srdci vyvstávají falešné obrazy Boha – někoho, kdo svou přesažností a svatostí ohrožuje můj normální, malý a obyčejný lidský život, který si přece chci žít v klidu a bez vměšování nějakého Absolutna. Boží slovo tedy říká dnes i nám: Nebojte se přijmout k sobě Toho, kdo přichází, Toho, který se už brzy narodí z Panny – neboť On spasí svůj lid od hříchů.