3. neděle adventní A 2016

1. ČTENÍ Iz 35, 1-6a. 10 

 Čtení z knihy proroka Izaiáše.
    Zaraduje se vyprahlá step, zajásá a vykvete poušť. Jak narcis bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská.
    Bude obdařena nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šaronu. Můj národ uvidí slávu Hospodina, vznešenost našeho Boha.
    Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: "Vzmužte se, nebojte se!
Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!" Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých.
    Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého. Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s jásotem přijdou na Sión, věčné veselí bude jim věnčit hlavy, dojdou radosti a veselí, prchne starost a vzdychání.


Žl 146 (145), 6c-7. 8-9a. 9bc-10 Odp.: srv. Iz 35, 4
Odp.: Přijď, Pane, a spas nás! nebo: Aleluja.

Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.
Odp.
Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé, Hospodin chrání přistěhovalce.
Odp.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu; ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Odp.


2. ČTENÍ Jak 5, 7-10

 Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.
    Bratři, vydržte všechno trpělivě až do té doby, kdy přijde Pán. Podívejte se na rolníka, jak čeká na drahocennou úrodu! Čeká na ni trpělivě, až přijde podzimní a jarní déšť. Vydržte i vy trpělivě a posilněte své srdce, neboť příchod Páně je blízko.
    Nestýskejte si, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni. Hle, soudce už stojí přede dveřmi! Vezměte si, bratři, za vzor v utrpení a trpělivosti proroky, kteří mluvili jménem Páně.


EVANGELIUM Mt 11, 2-11

Slova svatého evangelia podle Matouše.
    Jan (Křtitel) slyšel ve vězení o Kristových činech. Poslal tedy k němu své učedníky s dotazem: "Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?" Ježíš jim odpověděl: "Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. A blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou."
    Když odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: "Co jste vyšli na poušť vidět? Snad rákos, zmítaný větrem? Nebo co jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí jemné šaty, jsou přece v královských palácích. Proč jste tedy vyšli? Vidět proroka? Ano, říkám vám, víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: 'Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou.' Amen, pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on."

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Janova otázka Jsi ten, který má přijít,…..? je velmi překvapivá, uvážíme-li jeho předchozí kázání o Jordánu. Tam Jan rozhodně nepůsobí jako někdo, kdo by měl ve vztahu k Ježíšově osobě nějaké pochybnosti. Je také pozoruhodné, že Janovy pochybnosti se dostavily ve chvíli, kdy slyšel o Ježíšových skutcích. V 11. kapitole Matoušova evangelia, kde je tato Janova otázka položena, si člověk už může udělat podrobný obrázek o tom, co Ježíš říkal a jak jednal. V předchozích kapitolách jsou popsána Ježíšova uzdravení a jiné mocné skutky, například utišení bouře na Galilejském jezeře. Je tam však také podrobně popsán obsah jeho Horského kázání. A tohle možná Janovi činilo problém, neboť asi viděl velký kontrast mezi svým vlastním a Ježíšovým kázáním. Z proroků, zejména z Izajáše, znal předpověď toho, jak má Mesiáš vypadat. A Ježíš skutečně otvírá oči slepých, odemyká uši hluchých, jak jsme to slyšeli v dnešním prvním čtení. Jenomže nebije zemi holí svých úst, nepřináší odplatu božskou. Říká něco o blahoslavených chudých duchem, o těch, kdo pláčí, o milosrdných, o pokojných. Janovo kázání nebylo příliš pokojné. Proto si to Jan možná nemůže srovnat v hlavě, takového Mesiáše nečekal, a nečekal ho asi nikdo jiný.

Ježíšova odpověď zdůrazňuje ony mocné skutky, to, co potvrzuje jeho autoritu. A Jana Křtitele chápe, chápe překvapení, které přinesl vzhledem ke způsobu svého mesiášství: Blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší.  Zároveň ale trvá na tom, že s ním přichází jiná doba, jiné chápání Boží vlády, jako vlády zdánlivé slabosti a bezmoci. Jan byl největší ze starozákonních proroků, ale kdo pochopí tento nový způsob mesiášství a tím vstoupí do nebeského království, je větší než Jan.

Jan se tedy stává obrazem každého člověka, který musí přehodnotit své náboženské představy.  A nejde jen o víru jako chápání Božích tajemství, ale i o tajemství vlastní osoby a vlastního života i tajemství osoby druhého člověka. Člověk bývá o něčem skálopevně přesvědčen, myslí si, že už to nějak pochopil a že mu toto pochopení stačí až do smrti. Onen dojem, že už jsem pochopil dost, může být vyjádřením postoje ‚už mi to takto stačí‘, a člověk na své duchovní cestě rezignuje a zůstává stát. Nebo ještě hůře-člověk se může domnívat, že už nevyčerpatelnou studnu tajemství víry vypil, že už všechno chápe a zná – a to by byl projev nezřízené pýchy.

Bůh nás proto čas od času vyhání z naší zabydlenosti a zve nás na dobrodružnou cestu dál a hlouběji, cestu nového tázání a hledání, cestu nového pochopení. Není to pohodlné a často to zabolí, ale zůstat na místě by znamenalo přestat jít Pánu vstříc.