2. neděle adventní A 2016

1. ČTENÍ Iz 11, 1-10

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů, spočine na něm duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch poznání a zbožnosti, naplní ho duch bázně před Hospodinem. Nebude soudit podle zdání, nebude rozhodovat podle doslechu, ale podle spravedlnosti bude soudit chudé a podle práva se bude rozhodovat pro ubohé v zemi. Zabije násilníka holí svých úst, usmrtí bezbožného dechem svých rtů. Spravedlnost bude rouchem jeho beder a věrnost bude pásem jeho boků.
    Vlk bude přebývat s beránkem, pardál si lehne vedle kozlátka, tele a lvíče budou žrát pospolu a malé dítě je bude vodit. Kráva pást se bude s medvědicí, jejich mláďata spolu ulehnou, lev jako býk bude řezanku žvýkat. Kojenec si bude hrát nad dírou zmije a nemluvně sáhne rukou do skrýše jedovatého hada.
    Nikdo nebude škodit ani pustošit na celé mé svaté hoře, protože země se naplní poznáním Hospodina, jako vody pokrývají moře. Tehdy se objeví kořen Jesse jako znamení národům; pohané ho budou hledat a jeho sídlo bude slavné.


Žl 72 (71), 1-2.7-8.12-13.17 Odp.: 7 

Odp.: V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje navěky.

Bože, svěř králi svou pravomoc, svou spravedlnost královskému synu. Ať vládne tvému lidu spravedlivě, nestranně tvým ubohým.
Odp.
V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje, dokud nezanikne luna. Bude vládnout od moře k moři, od Řeky až do končin země.
Odp.
On vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci, ubožáka, jehož se nikdo neujímá. Smiluje se nad nuzným a chudým, zachrání ubožákům život.
Odp.
Jeho jménu se bude žehnat navěky, pokud bude slunce svítit, potrvá jeho jméno. A v něm budou požehnána všechna plemena země, blahoslavit ho budou všechny národy.


2. ČTENÍ Řím 15, 4-9

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
   
Bratři a sestry!
Všechno, co kdysi bylo napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z Písma čerpali vytrvalost a povzbuzení, a tak měli naději. Bůh, zdroj vytrvalosti a povzbuzení, kéž vám dá, abyste žili v souladu podle vůle Krista Ježíše. Tak budete moci svorně a jedněmi ústy oslavovat Boha, Otce našeho Pána Ježíše Krista.
    Přijímejte proto jeden druhého do svého společenství, jak i Kristus přijal vás - k oslavě Boží. Tím chci totiž říci: Kristus se stal služebníkem židů, aby se prokázalo, že Bůh je věrný, aby tím byla stvrzena zaslíbení daná praotcům; ale také proto, aby pohané oslavovali Boha, že jim prokázal milosrdenství, jak je psáno: 'Proto tě budu velebit mezi pohany, tvému jménu budu zpívat chválu.'


EVANGELIUM Mt 3, 1-12

Slova svatého evangelia podle Matouše.

V té době vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti:
    "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království." Jan byl totiž ten, o němž řekl prorok Izaiáš: 'Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!'
    Jan měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás, živil se kobylkami a medem divokých včel. Tehdy vycházel k němu Jeruzalém, celé Judsko a celý kraj kolem Jordánu, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy.
    Když však viděl, že k jeho křtu přichází mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: "Zmijí plemeno, kdo vám ukázal jak uniknout trestu, který už hrozí? Přinášejte tedy ovoce hodné obrácení. Nemyslete si, že můžete říkat: 'Naším otcem je Abrahám!', neboť vám říkám: Bůh může oživit tyhle kameny a Abrahámovi z nich udělat děti.
   Sekera už je přiložena stromům ke kořenu; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně. Já vás křtím vodou, abyste se obrátili. Ale ten, který má přijít po mně, je mocnější než já; jemu nejsem hoden ani opánky přinést. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu a pročistí (obilí) na svém mlatě. Pšenici uloží na sýpce, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

    V dnešních čteních je nápadný kontrast mezi pokojem a násilím. Celá druhá polovina prvního čtení z knihy proroka Izajáše je obrazem univerzálního pokoje, smíření všeho stvořeného: Vlk bude přebývat s beránkem, pardál si lehne vedle kůzlátka. Předtím však musí přijít ten, který zabije násilníka holí svých úst, usmrtí bezbožného dechem svých rtů.

    A ještě více je podobné násilí patrné z kázání Jana Křtitele v evangeliu: Sekyra už je přiložena ke kmeni stromu, každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.  Jsou to tvrdá slova, nehezky se poslouchají, nepříjemně připomínají násilí ve jménu náboženství, o kterém tak často slyšíme z médií. Papež František v adventu roku 2013 při setkání s Mezinárodní teologickou komisí zdůraznil, že definitivní zjevení Boha v Ježíši Kristu z podstaty vylučuje jakékoli náboženské násilí. Jak tedy těmto větám máme rozumět? Opravdu se k pokoji dochází násilím?

    Je dobré si všimnout kontextu: Janova tvrdá řeč se obrací k těm, kteří jsou v pokušení falešného klidu a samospravedlnosti. Nezačínejte si říkat: Náš otec je Abrahám! volá Jan. Je zajímavé podívat se na paralelní místo u svatého Lukáše, kde Jan nesrovnatelně mírněji hovoří k těm, kteří museli mít k samospravedlnosti daleko- k celníkům a vojákům ‚Nevybírejte víc, než máte nařízeno‘ a ‚Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem‘. Janova tvrdá slova mají probudit ze spánku. Naprosto nejde o násilí vůči jakémukoli druhému člověku, ale vždy o mne samotného, o slova, která mají překonat moji vlastní duchovní lenost a spokojenost se sebou, spokojenost celkem slušného člověka a dobrého křesťana, který si plní své povinnosti. Jde o vážné úsilí opravdu v srdci připravit Pánu cestu, posunout se ve svém duchovním životě z místa. Poselství dnešního evangelia tak souzní s oním z minulé neděle – budí nás z letargie, z pocitu, že už jsme pro Pána udělali dost a že je tedy všechno v pořádku. Závěrečný obraz Janovy řeči pak ukazuje na smysl tohoto našeho úsilí - zdůrazňuje intenzitu a sílu Božího přicházení na zemi. Musíme se připravit, abychom slovy proroka Malachiáše snesli den jeho příchodu. Možná nám to poněkud komplikuje skutečnost, že už víme, že Mesiáš se narodí jako malé bezbranné dítě v betlémské idyle, tak jakýpak strach? Ježíš je však zároveň tím, který přišel vrhnout na zem oheň – oheň Ducha svatého, oheň lásky, který spálí plevy – všechno jalové a neužitečné v nás, všechen egoismus, všechno, co sice může na pohled vypadat efektně, ale z hlediska věčnosti je to zbytečný balast. A tento proces není nenásilný, často bolí a často se proti němu bouříme a odmítáme ho. Avšak jen skrze něj je možné dojít k opravdovému pokoji.