30. neděle v mezidobí B 2024   

1. ČTENÍ Jer 31, 7-9   

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

 
    Toto praví Hospodin: "Oslavujte Jakuba, jásejte nad prvním z národů, ať je slyšet váš jásot: Zachránil Hospodin svůj národ, zbytky Izraele!
    Hle, přivedu je nazpět ze severní země, shromáždím je od končin země; slepí a kulhaví budou mezi nimi spolu se ženami v naději a nedělkami; veliký zástup bude těch, kteří se sem vrátí. Přicházejí s pláčem, ale útěchou je doprovázím; přivedu je k vodním proudům přímou cestou, na níž neklopýtnou. Stal jsem se totiž Izraeli otcem, Efraim je mým prvorozencem."



Žl 126 (125), 1-2ab. 2cd-3. 4-5. 6 Odp.: 3
Odp.: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu.
Odp.
Tehdy se říkalo mezi pohany: "Velkou věc s nimi udělal Hospodin!" Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Odp.
Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země. Kdo sejí v slzách, žnout budou s jásotem.
Odp.
Vycházejí s pláčem, když nesou semeno k setí: přijdou však s jásotem a přinesou své snopy.
Odp.



2. ČTENÍ Žid 5, 1-6

Čtení z listu Židům.

 
    Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. A proto musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi. Nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón.
    Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl: 'Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil', jak říká i na jiném místě: 'Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova'.



EVANGELIUM Mk 10, 46-52

Slova svatého evangelia podle Marka.

 
    Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák - Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: "Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou! " Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. On však křičel ještě víc: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
    Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho." Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: "Bud' dobré mysli, vstaň, volá tě!" On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš se ho zeptal: "Co chceš, abych pro tebe udělal?"
    Slepec odpověděl: "Mistře, ať vidím!"
    Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě zachránila!" A ihned začal vidět a šel tou cestou za ním. 

_______________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Bartimaios chtěl, aby ho Pán Ježíš uzdravil; ostatní na něj ale volali, aby ho neobtěžoval. A my to známe: chceme se pokusit o něco dobrého, třeba zlepšit se ve škole a třeba se za to taky modlíme.  Ale uvnitř slyšíme hlásek, který nám říká Proč se snažíš, stejně ti ta matika nikdy nešla, a lepší to nebude nebo Pán Bůh tě stejně neslyší.

Kdyby se Bartimaios nechal odradit tím, co na něj volali, tak by nikdy nebyl uzdravený. Ale on se těmi hlasy nenechal zmást, a dál usiloval o to, aby se s Ježíšem setkal. A Ježíš mu nakonec opravdu vrátil zrak.

 

Milí bratři a sestry,

Žebrák Bartimaios je nevidomý, vše z okolního světa vnímá jen sluchem. Napřed se tedy doslechne, že kolem půjde Ježíš. A pak, když ho začne volat k sobě, uslyší dvojí druh hlasů: nejprve jej mnozí okřikují, aby mlčel. Ale když Ježíš požádá, aby ho k němu zavolali, mu říkají něco úplně jiného: Buď dobré mysli, vstaň, volá Tě!

Tento dvojí hlas je náznak něčeho, co později svatý Ignác z Loyoly rozpracoval ve své metodě rozlišování duchů. Oba dva tyto protichůdné hlasy slyšíváme ve svém srdci také: když třeba o něco usilujeme; když Pána toužebně o něco prosíme; když v nějaké těžké situaci doufáme v dobrý konec, i když v přítomnou chvíli nevypadá příliš pravděpodobně.

Nejprve mnozí Bartimaia okřikují, aby mlčel - a lze si jistě dobře představit, co asi volají: Nejsi hoden, jsi jen slepý žebrák. Nebo Stejně tě neuslyší. Nebo také Neobtěžuj Mistra - zde si můžeme vzpomenout například na perikopu o Jairově dceři v osmé kapitole Lukáše: z Jairova domu přijde posel a říká Tvá dcera zemřela. Už Mistra neobtěžuj. A v dnešní době by takový hlas ještě mohl našeptávat ledacos jiného: Jsme moderní lidé, na zázraky nevěříme. Nemáš na to, je to zbytečné plýtvání silami. Bůh tě neslyší. Smiř se s tím, nedá se to změnit.

Tento hlas nás sráží, bere nám odvahu a důvěru v Boží přítomnost a pomoc, bere nám vědomí vlastní ceny a hodnoty a vrhá nás do smutku a pasivity.

V onom druhém hlase je obsaženo v podstatě vše, co v nás působí pravý opak: Buď dobré mysli: neztrácej naději. Vstaň: má cenu něco udělat. Volá Tě: Ježíš je s tebou, není nepřítomný, není daleko od tebe. Nejsi mu lhostejný, stará se, má pro tebe plán lásky.

Víme ze zkušenosti, že onen první hlas, hlas beznaděje a temnoty, může být někdy mnohem intenzivnější než ten druhý, hlas Ducha svatého. Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. Bartimaios však nepřestal k Ježíši volat, jaksi navzdory tomu, co zrovna slyšel. A pak uvěřil onomu druhému hlasu, vstal a šel za Ježíšem – a byl uzdraven.

 

 

 

 

 

 29. neděle v mezidobí B 2024

 

1. ČTENÍ Iz 53, 10-11

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

   Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého Služebníka utrpením; jestliže dá v oběť svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, Hospodinův plán se zdaří skrze něho. Po útrapách se jeho duše nasytí světlem, svým utrpením můj Služebník ospravedlní mnohé, neboť na sebe vezme jejich viny.



Žl 33 (32), 4-5. 18-19. 20+22 Odp.: 22a
Odp.: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.

Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, ze-mě je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.



2. ČTENÍ Žid 4, 14-16

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
   Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se nedopustil hříchu. Přistupujme proto s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.



EVANGELIUM Mk 10, 35-45

Slova svatého evangelia podle Marka.

   K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: "Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil jednu prosbu."
   Odpověděl jim: "Co chcete, abych pro vás udělal?" Řekli mu: "Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici."
   Ale Ježíš jim řekl: "Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?" Oni mu odpověděli: "Můžeme!"
   Ježíš jim řekl: "Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno."
   Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: "Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny."

______________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, máme zde znovu biblické postavičky. A ty moc hezky a živě popisují, jak byli Ježíšovi učedníci ještě vlastně málo vyučení. Už nějakou dobu znali Ježíše, i to, co se jim snažil sdělit. Jenže pořád jim to nedošlo. Jakub a Jan si mysleli, že Ježíš bude nový král Izraele, a chtěli vládnout s ním. A ostatní učedníci se na ně naštvali - možná si říkali: Kam se to ti bratři Jakub a Jan chtějí nacpat! A asi si to říkali proto, že taky toužili po tom, aby měli v Ježíšově království nějaká významná místa.

A tak jim to Pán Ježíš musel říct úplně přímo, aby už to konečně pochopili: Kdo by chtěl mezi vámi být největší, ať z lásky slouží druhým.

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní první čtení je konec pasáže, kterou v knize proroka Izajáše nazýváme Proroctvím o trpícím služebníkovi. Pokud jsme poslouchali pozorně, možná nás zarazil vyhrocený protiklad, který se vyskytuje hned v prvním souvětí onoho úryvku: Jestliže dá v oběť svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho.

 Jedním z podstatných prvků starozákonní teologie je přesvědčení, že Hospodinova odměna pro spravedlivého a zbožného člověka je dlouhý život a četné potomstvo. Častý je například starozákonní obrat, že někdo spravedlivý žil dlouho (někdy i stovky let) a viděl své potomstvo až do x-tého pokolení. Tak se nakonec vedlo i spravedlivému Jobovi, ač musel v životě projít velkou zkouškou a ocitl se na hranici smrti. Jak však může někdo, kdo dal v oběť svůj život, a tedy zemřel, zároveň žít dlouho a uzřít potomstvo?

 Proroctví o trpícím služebníkovi, které v dnešním úryvku z knihy Izajáš končí, začíná třináctým veršem předchozí, dvaapadesáté kapitoly: v něm je podobné paradoxní tvrzení:

 Hle, můj Služebník dojde úspěchu, bude povýšen, povznesen k velké vznešenosti. Jak mnozí budou nad ním žasnout! Neboť jeho podoba byla nelidsky zohavena, vzhledem se nepodobá člověku.

 Vzpomněl jsem si v téhle souvislosti na básnickou prózu Cizinec tasovského kněze a spisovatele Jakuba Demla, kterého mám rád. Tato poetická povídka, popisující jeden autorův sen, vyšla poprvé v roce 1914 ve sborníku Tanec smrti. Do autorova domova přichází záhadný cizí člověk a vzápětí s ním navazuje hovor o literatuře, mimo jiné o Erbenově Kytici:

 Zlatý kolovrat také by se mi zamlouval, slyšte: I byla svatba, zralý hřích…Anebo ve Vodníku: Mokře chodí v suše! Tomu se říká oxymoron a je to má nejmilejší figura…

 Demlův Cizinec hovoří o něčem, co se často vyskytuje v Písmu svatém, a také v dnešních čteních: oxymoron, protimluv; slova, jež si naprosto protiřečí, stojí v jedné větě těsně vedle sebe: Kdo zemře, bude žít. Kdo chce být největší, ať je vaším služebníkem.

 Logika Písma svatého je právě opačná, než ta naše lidská; ta, kterou známe z každodenní zkušenosti. Moc je bezmoc, utrpení je sláva, otrok je vládce. Zcela to ruší naše kruhy; ani po dvou tisících letech, během nichž byla naše evropská civilizace formována křesťanstvím, jsme tohle nepochopili. Jsme naprosto a hluboce přesvědčeni, že v reálném životě je moc pro silné a služba pro slabé, utrpení se musíme za každou cenu vyhnout, bez kompetitivity by nebyl žádný pokrok; když chceme uspět, je to vždy za cenu neúspěchu někoho jiného…

 A myslím, milí bratři a sestry, že toto vše pochází z jedné prosté skutečnosti: ještě jsme do hloubky nepochopili, že je něco, co z těchto protikladů činí nakonec jednotu: je to láska. Vraťme se ještě nakonec znovu na chvíli k Demlovu Cizinci:

Krista oblékli v roucho šarlatové, v roucho své hanby, dali Mu na hlavu symbol vědy a do rukou symbol moci a klekají před Ním, aby se mu smáli…ale ten, kdo trpí, má vskutku nejvyšší vědu a nejhlubší moc, leč nezbývá mu, než mlčet a čekat… 

 

 

28. neděle v mezidobí B 2024

1. ČTENÍ Mdr 7, 7-11

Čtení z knihy Moudrosti.

    Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic.
   Nesrovnával jsem s ní neocenitelný drahý kámen, protože všechno zlato je vzhledem k ní jen troška písku a za bláto lze počítat vedle ní stříbro. Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo, poněvadž nehasne její záře.
   Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství.



Žl 90 (89), 12-13. 14-15. 16-17 Odp.: 14
Odp.: Nasyť nás, Pane, svou slitovností, abychom se radovali.

Nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti srdce. Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? Slituj se nad svými služebníky!
Odp.
Nasyť nás brzy svou slitovností, ať jásáme a radujeme se po celý život! Potěš nás za dny, kdy jsi nás soužil, za léta, kdy jsme zakoušeli zlé.
Odp.
Nechť se ukáže tvým služebníkům tvoje dílo, tvá sláva jejich synům. Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, dej zdar práci našich rukou, dej zdar práci našich rukou!
Odp.



2. ČTENÍ Žid 4, 12-13

Čtení z listu Židům.

  Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Není tvora, který by se před ním mohl ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme zodpovídat.



EVANGELIUM Mk 10, 17-30

Slova svatého evangelia podle Marka.

   Když se Ježíš vydával na cestu, přiběhl nějaký člověk, poklekl před ním a ptal se ho: "Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?"
   Ježíš mu odpověděl: "Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Znáš přikázání: 'Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku!' "
   On mu na to řekl: "Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí."
   Ježíš na něho pohleděl s láskou a řekl mu: "Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě! " On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku.
   Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!" Učedníci užasli nad jeho slovy. Ježíš jim však znovu řekl: "Děti, jak je těžké vejít do Božího království! Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království."
   Oni užasli ještě víc a říkali si mezi sebou: "Kdo tedy může být spasen?" Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno."
   Tu mu řekl Petr: "My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou." Ježíš odpověděl: “Amen, pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný." ___________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Možná nejdůležitější věta z dnešního Božího slova, které jsme slyšeli, je tahle: Ježíš na něj pohlédl s láskou. Týká se to toho bohatého člověka, který tušil, že jeho bohatství mu nepřinese štěstí, a Ježíš mu to taky řekl. Jenže on se nedokázal toho svého bohatství vzdát, a tak radši odešel. Po tom odchodu byl moc smutný, a Ježíš byl asi smutný taky. Myslíte ale, děti, že když ten člověk odešel, tak ho Pán Ježíš přestal mít rád? Určitě ne! Jeho pohled lásky se nemění, ani když ho my lidé nepřijmeme.

 

Milí bratři a sestry,

ve druhém čtení jsme slyšeli, že Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. V evangeliu je pak něco jako praktický příklad této moci Slova. Ježíš svým slovem odhaluje druhému protagonistovi dnešního evangelia jeho vnitřní zápas. Onen bohatý člověk (mladý muž, jak víme z paralelního místa v evangeliu podle Lukáše) touží po plnosti života; mezi řádky dnešního evangelia je patrné, že jeho současný způsob života jej neuspokojuje. Jeho bohatství a zároveň ctnostný život by ho mohly velice snadno ukolébat ve vědomí, že je příkladný věřící Izraelita a Hospodin mu proto žehná (ve starozákonní tradici bylo skutečně bohatství – společně s dlouhým životem a početným potomstvem – považováno za požehnání, jakousi odměnu za to, že člověk žije před Hospodinem jako spravedlivý). Jenže pro něj tohle není dost, touží ve svém životě po něčem víc.

 Pán mu pak ukáže cestu, kterou by této plnosti života mohl dosáhnout. Ale on nakonec nemá odvahu se po ní vydat, příliš lpí na svém bohatství. Boží slovo ho pozvalo na tuto cestu; nicméně zároveň mu nepřímo odhalilo pravdu, že v danou chvíli není schopen se na ní vydat.

Kdybychom, milí bratři a sestry, vnímali Boží slovo jen jako takovéto nekompromisní poselství o pravdě o nás samých, mohli bychom se ho vlastně začít bát. Nemám moc v oblibě Boží oko, které na nás ve farním kostele shlíží z místa nad oltářním obrazem svatého Bartoloměje. Příliš mi připomíná Velkého bratra ze slavného románu 1984 britského autora George Orwella.  

Je proto důležité se v dnešním Slovu zaměřit na jeden zdánlivý detail: Ježíš na onoho bohatého mladíka pohlédl s láskou. Neučinil to jen s blahosklonností někoho, kdo chce tomu druhému nějak ulehčit nepříjemné přijetí jeho pravdivého slova. Ježíš na něj pohlédl s láskou, protože On nemůže jinak.

Na lidské rovině máme velmi negativní zkušenost s tím, že když na nás někdo něco ví, zpravidla s tím s láskou příliš nenakládá. Buď to může použít proti nám v nějakém veřejném diskursu. Nebo - v lepším případě - o tom hovoří s námi mezi čtyřma očima, avšak s tím účelem, aby v nás vyvolal pocit viny, a tím nás mohl manipulovat na místo, kam on sám potřebuje. V téhle souvislosti si vzpomínám na text písně Imaginární Hospoda brněnského písničkáře Slávka Janouška:

Další rok uplynul; moc o sobě nevíme,

jen to, že z mnohých plánů jsme slevili,

že je pár věcí, za které se stydíme,

každej na někoho něco ví…

Jak jsme se změnili, změnili, změnili…

Ježíš o nás ví všechno; včetně toho, co my sami o sobě nevíme. Boží slovo pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Jenže toto slovo pravdy je zároveň a neoddělitelně také slovo lásky, slovo, jež nás zachraňuje. Ježíš s námi nemanipuluje, nechce nás nikdy ponížit. Jeho Slovo je vždy slovem lásky a spásy; je to Slovo, jež nás vždy vede k plnosti života.

 

27. neděle v mezidobí B 2024

1. ČTENÍ Gn 2, 18-24

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

Hospodin Bůh řekl:
   "Není dobré, že člověk je sám. Udělám mu pomocníka, který by se k němu hodil."
   Hospodin Bůh uhnětl z hlíny všechnu divokou zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl (je) k člověku, aby viděl, jaké jim dá jméno: takové mělo být jejich jméno, jak by všechny živočichy pojmenoval. A člověk dal jméno všem krotkým zvířatům, nebeskému ptactvu a veškeré divoké zvěři, ale pro člověka se nenašel pomocník, který by se k němu hodil.
   Tu Hospodin Bůh seslal na člověka hluboký spánek, a když usnul, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem. Hospodin Bůh pak ze žebra, které vzal z člověka, vytvořil ženu a přivedl ji k člověku.
   Ten zvolal: "To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Bude se nazývat manželkou, neboť z manžela byla vzata."
   Proto muž opustí otce i matku a přidrží se své ženy a budou jeden člověk.



Žl 128 (127), 1-2. 3. 4-5. 6. Odp.: srv. 5
Odp.: Ať nám Hospodin žehná po všechny dny našeho života.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
Odp.
Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu.
Odp.
Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.
Odp.
Abys viděl syny svých synů: Pokoj v Izraeli!
Odp.



2. ČTENÍ Žid 2, 9-11

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
   Vidíme, že Ježíš, který byl nakrátko ponížen pod anděly, je korunován slávou a ctí, protože vytrpěl smrt; bylo třeba, aby on - z milosti Boží - za všechny lidi podstoupil smrt.
   Bylo jistě vhodné, aby ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, přivedl do slávy mnoho synů tím, že utrpením zdokonalí původce jejich spásy. Vždyť ten, kdo posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, mají stejný původ. Proto se neostýchá nazývat je svými bratry.



EVANGELIUM Mk 10, 2-16

Slova svatého evangelia podle Marka.

Přišli farizeové a zeptali se Ježíše, smí-li se muž se ženou rozvést. Chtěli ho tím přivést do úzkých.
   Odpověděl jim: "Co vám přikázal Mojžíš?" Řekli: "Mojžíš dovolil vystavit jí rozlukový list a rozvést se."
   Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal tento příkaz. Na počátku při stvoření však (Bůh) 'učinil (lidi) jako muže a ženu. Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk'. Už tedy nejsou dva, ale jeden. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"
   V domě se ho učedníci ještě jednou na to zeptali. Řekl jim: "Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. Rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství."
   ( Matky)  přinášely k Ježíšovi děti, aby jim požehnal. Ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš viděl, rozmrzelo ho to a řekl jim: "Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen, pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde." Bral je do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim.  

_________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, dnes máme opět scénku z biblických postaviček, a moc se povedla. Je to vyobrazení toho, co jsme četli v prvním čtení.  Je to úplná zoologická zahrada; až bude po mši svaté, můžete se na ni jít podívat ještě jednou a zjistit, co je v ní všechno za zvířátka...

 Ale určitě mi, děti, řeknete, že přece většina těch zvířátek je ve srovnání s Adamem a Evou moc malá; že třeba slon je mnohem větší než člověk. Ano, je to částečně proto, že bychom těžko sháněli zvířátka, která by byla ve správném poměru k postavičkám Adama a Evy - v Žebětíně máme takového snad jen velblouda - a navíc by ta scénka zabrala až moc místa před oltářem. Ale taky to hezky vyjadřuje to, co jsme slyšeli v prvním čtení. Jediný kdo se k Adamovi hodí, je Eva, Jedině s ní opravdu nebude sám - a ona nebude sama s ním. Proto má Adam ty zdvižené ruce -
vyjadřuje to, že z toho, že našel Evu, má opravdu velikou radost.

 

Milí bratři a sestry,

Perikopa o nerozlučitelnosti manželství je v dnes slyšeném evangeliu podle Marka stručnější nežli paralelní místo u Matouše; rozhovor Ježíše a jeho učedníků tam ještě pokračuje (Mt 19,5-10):

(Ježíš pak) prohlásil: 'Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své ženě a ti dva budou jeden člověk'. Už tedy nejsou dva, ale jeden. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Řekli mu na to: „Proč tedy Mojžíš nařídil dát ženě rozlukový list a rozvést se s ní?“ Odpověděl jim: „Mojžíš vám dovolil rozvod se ženou pro tvrdost vašeho srdce, ale na začátku to tak nebylo. Říkám vám: Kdo se rozvede se svou ženou z jiného důvodu než pro smilstvo a ožení se s jinou, dopouští se cizoložství.“ Učedníci mu řekli: „Když je to mezi mužem a ženou takové, je lepší se neženit.“

Ježíšova slova vyvolávají v jeho učednících velké rozpaky. Ježíš jim ukazuje Boží plán věrné a trvalé lásky mezi mužem a ženou, odhaluje jim pravdu o manželství (takové je to mezi mužem a ženou podle toho, jak to Otec zamýšlel). Ovšem pro ně je to svým způsobem tvrdá řeč (je-li to tedy mezi mužem a ženou takové, je lépe se neženit). Jsou zvyklí na to, že podle Mojžíšova zákona je rozluka možná; a podle některých rabínských výkladů dokonce z velmi malicherných příčin, samozřejmě jen ze strany muže. A tak jim Ježíšova slova mohou znít těžko splnitelně, vlastně jako naložení břemene.

V prvním čtení z knihy Genesis, v obrazu stvoření člověka, vidíme však tutéž skutečnost z opačné, mnohem radostnější perspektivy. Bůh tvoří člověka jako muže a ženu; samota není pro člověka dobrá, je stvořen pro vztahy lásky, jako obraz toho, kdo jej stvořil a kdo je sám čirý Vztah Lásky. Sugestivními obrazy se nám ukazuje dlouhé hledání Adama; mezi všemi tvory se snaží najít toho, kdo by se k němu hodil, kdo by byl jeho životním souputníkem. A nikoho nemůže nalézt; až mu Bůh přivede ženu, kost z jeho kostí a tělo z jeho těla. Když to Adam říká, přímo hmatatelně z oněch slov vyzařuje jásavá radost z toho, že hledal a nalezl. Nalezl to, co mu scházelo, nalezl tu, která se k němu hodí.

Myslím, milí bratři a sestry, že - především na základě našich životních zkušeností - naše vnímání věrné a trvalé manželské lásky nějak osciluje mezi těmito dvěma polohami. Každá svatba je velmi radostná událost, novomanželé jsou šťastní, že se našli, že v sobě navzájem objevili někoho, ke komu se hodí. Jsou šťastní, že nebudou na život sami. Jenomže pak přijde všední den, rutina, těžkosti, nevyhnutelné konflikty, vychladnutí první lásky. Oba dva zjišťují, že to nebude tak růžové, jak si možná na začátku představovali. A začne to být obtížné, někdy až k nevydržení; avšak je zde stále slib, který si oba dali, je zde stále onen Ježíšův imperativ: Co Bůh spojil, ať člověk nerozlučuje!

Možná nejlépe a nejstručněji to celé vyjadřuje refrén jedné z nejznámějších písní irské skupiny U2. Její frontman Bono Vox v ní zpívá:

With or without you, with or without you, I can´t live with or without you.

Nemohu žít bez tebe, nemohu žít ani s tebou.

Nechci se teď, milí bratři a sestry, jako kněz žijící v dobrovolně přijatém celibátu stavět povýšeně do role manželského poradce. Ani nechci a nemohu soudit ty z vás, kterým manželství nějak ztroskotalo. Samozřejmě se na tomto místě patří připomenout, že úhelným kamenem trvalosti a věrnosti jakékoli naší lásky je Ježíšova milost, že kvalita našich vztahů se odvíjí od toho, jak žijeme náš vztah s Ním. Jenže to zřejmě všichni už víte.

Myslím však také, že v tomto zápase o manželskou věrnost a trvalou lásku by mohlo velmi pomoci se stále vracet k tomu, o čem jsme slyšeli v prvním čtení. Snažit se zachovat si požehnanou paměť na radost, se kterou jste kdysi do manželství vstupovali. Připomínat si společně radost, že jste jednu chvíli vašeho života potkali někoho, s kým můžete tvořit společenství, s kým sdílíte život. Radost, že nejste sami. A pokud možno si ve vašem společném životě vytvářet momenty, kdy se vám všechny tyto skutečnosti snadno vybaví. Je to velice podobné tomu, když si zachováváme požehnanou paměť na události, v nichž do našeho života v minulosti nějak intenzívně vstoupila Boží láska a péče - a to nás pak vede k větší důvěře a spolehnutí se na Pána pro přítomné chvíle, kdy třeba prožíváme ve víře těžkosti.

 

26. neděle v mezidobí B 2024

1. ČTENÍ Nm 11, 25-29

Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.

   Hospodin sestoupil v oblaku a mluvil k Mojžíšovi; vzal z ducha, který spočíval na něm, a dal ho sedmdesáti mužům starcům. Když na nich duch spočinul, dostali se do prorockého vytržení, ale později se to už nestalo. Dva muži z nich zůstali v táboře, jmenovali se Eldad a Medad. I na nich spočinul duch, neboť byli mezi těmi, kdo byli písemně určeni. Nevyšli však ke stránku úmluvy a dali se do prorokování v táboře.
   Tu přiběhl jeden chlapec a oznámil Mojžíšovi: "Eldad a Medad prorokují v táboře." Jozue, syn Nunův, Mojžíšův služebník od mládí, řekl: "Pane můj, Mojžíši, zabraň jim v tom!" Mojžíš mu odpověděl: "To tak žárlíš kvůli mně? Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky, kéž by dal Hospodin spočinout svému duchu na nich!"



Žl 19 (18), 8. 10. 12-13. 14 Odp.: 9a
Odp.: Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
Odp.
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
Odp.
Tvůj služebník si na ně dává pozor a velmi bedlivě je zachovává. Kdo však pozná každé pochybení? Očisť mě od chyb, jež jsou mi skryty!
Odp.
Chraň svého služebníka před zpupností, ať mě neovládne! Pak budu bez úhony a vyvaruji se velkého hříchu.
Odp.



2. ČTENÍ Jak 5, 1-6

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

   Nuže tedy, vy boháči: plačte a naříkejte nad strastmi, které na vás přijdou. Vaše bohaté zásoby hnijí a vaše šatstvo rozežírají moli. Vaše zlato a stříbro rezaví, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Hromadili jste si majetek i v tyto poslední dny.
   Ale mzda, o kterou jste ošidili sekáče, kteří vám požali pole, ta mzda křičí a křik vašich ženců pronikl k sluchu Pána zástupů. Na zemi jste hýřili a oddávali se rozkoším, krmili jste se i tehdy, když už už nastávala řež. Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o život - a on se vám nebrání.



EVANGELIUM Mk 9, 38-43. 45. 47-48

Slova svatého evangelia podle Marka.

   Jan řekl Ježíšovi: "Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu, ale není tvým učedníkem. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem."
   Ježíš však řekl: "Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže tak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi. Kdokoli vám podá číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.
   Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně. Svádí-li tě tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez nohy, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde jejich červ nehyne a oheň nehasne."

_____________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Pokusím se vám trošku současným jazykem přiblížit poselství dnešního druhého čtení z listu svatého Jakuba.

Představte si, že máte ve škole spolužáka, který má místo iPhonu nebo nějakého jiného chytrého mobilu jenom tlačítkáč, nebo vůbec žádný mobil nemá. A kvůli tomu zažívá šikanu, a nikdo se s ním kvůli tomu nechce kamarádit.

Svatý Jakub nám ve svém poselství velice důrazně připomíná, že to, co je důležité, není to, co máme. Každý, i ten nejlepší iPhone, se jednou pokazí nebo zastará a už nebude in. Ale to, co je mnohem důležitější a cennější, to, co nikdy nezastará, jsou vztahy kamarádství a lásky.

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní první čtení i evangelium spojuje jedno společné téma – svoboda, se kterou Bůh dává své dary; a na druhé straně pošetilá snaha člověka si tyto dary privatizovat, mít nad nimi moc a být jejich výlučným správcem; pokud bychom to chtěli vyjádřit velmi současným jazykem, jejím autorizovaným prodejcem.

V prvním čtení Hospodin vzal z ducha, který spočíval na Mojžíšovi, a dal ho sedmdesáti mužům starcům. Hospodin, Bůh Izraele, svobodně disponuje svými dary; Mojžíšovo výjimečné vyvolení neznamená, že své dary vlastní. Navíc se přihodí to, že dva z oněch obdarovaných, Eldad a Medad, svůj dar prorokování používají jinak než většina ostatních - nejdou ke stánku úmluvy, ale prorokují v táboře. A Jozue naléhá na Mojžíše, aby je nějak ukáznil, aby jim v tom zabránil - neboť jsou v jeho očích rebely, kteří dělají něco nepatřičného. Mojžíš ovšem naprosto není na své výjimečné vyvolení a na své dary žárlivý; je si zcela vědom, že jeho obdarování je od Hospodina; a přeje si, aby takové obdarování měli úplně všichni: Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky, kéž by dal Hospodin spočinout svému duchu na nich!"

V evangeliu se opakuje doslova totéž: Ježíšových Dvanáct je pohoršeno tím, že někdo mimo jejich společenství vyhání v Ježíšově jménu zlé duchy - tím přece Ježíš pověřil je, je to jen jejich poslání. Ježíš však své učedníky vede k velkorysosti; a zároveň k radosti z toho, že Boží království přichází i tam, kde by to nečekali. Učí je, aby si svá obdarování neprivatizovali; aby si kvůli nim nemysleli, že jsou něco víc než ostatní. Učí je, že svrchovaným Pánem nade všemi charismaty je Otec - a ten je dává svobodně, komu chce.

Milí bratři a sestry, velmi dobře všichni víme, kolik zla, násilí a rozdělení přineslo v dějinách světa a církve přesvědčení, že jen my máme patent na Boží pravdu a Boží obdarování; že jen my ji vlastníme a jen my jsme oprávněni ji rozdávat. A velice snadno se můžeme dovtípit, že je za tím vším velmi subtilně a duchovně maskovaný čirý egoismus a touha po moci a ovládání druhých. Ježíš nám v dnešním Božím slově přináší velkou vnitřní svobodu a s ní spojenou vnitřní radost: svobodu od pocitu nadřazenosti a vyvolení, svobodu pramenící z vědomí, že nejsme spasiteli světa ani řediteli zeměkoule. A radost z toho, když vidíme, že někde rozkvétá opravdová láska, spravedlnost a pokoj - třebas i mimo hranice viditelné církve.

 

25. neděle v mezidobí B 2024

1. ČTENÍ Mdr 2, 12a. 17-20

 Čtení z knihy Moudrosti.

Bezbožníci řekli: "Číhejme na spravedlivého, podívejme se, zda jsou pravdivá jeho slova, zkusme, jak to s ním skončí.
   Je-li spravedlivý Božím synem, Bůh se ho ujme a vysvobodí ho z ruky protivníků. Zkoušejme ho soužením a trápením, abychom poznali jeho mírnost a přesvědčili se o jeho trpělivosti. Odsuďme ho k hanebné smrti, zda nalezne ochranu, jak říká."



Žl 54 (53), 3-4. 5. 6+8 Odp.: 6b
Odp.: Pán mě udržuje naživu.

Bože, zachraň mě pro své jméno, svou mocí mi zjednej právo! Bože, slyš moji modlitbu, popřej sluchu slovům mých úst!
Odp.
Neboť povstali proti mně zpupní lidé, násilníci mi ukládali o život, na Boha nebrali ohled.
Odp.
Hle, Bůh mi pomáhá, Pán mě udržuje naživu. Budu s radostí přinášet oběti, chválit tvé jméno, Hospodine, že je dobré.
Odp.



2. ČTENÍ Jak 3, 16-4, 3

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

 Milovaní!

  Kde vládne nevraživost a sobeckost, tam je zmatek a kde jaká špatnost. Moudrost shora je však především čistá, dále pokojná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná ani pokrytecká. Ti, kdo usilují o pokoj, rozsévají v pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost.
   Z čeho vznikají války, z čeho boje mezi vámi? Jen z vašich žádostí, které bojují ve vašich údech. Žádáte, ale nemáte; zabíjíte a nenávidíte, a přesto nemůžete dosáhnout ničeho; bojujete a válčíte, ale nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte, a nic nedostáváte, protože prosíte špatně: chcete to potom rozplýtvat na své rozkoše.



EVANGELIUM Mk 9, 30-37

Slova svatého evangelia podle Marka.

   Ježíš a jeho učedníci sestoupili s hory a procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. Poučoval totiž své učedníky a říkal jim: "Syn člověka bude vydán lidem do rukou, a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane." Oni však té řeči nerozuměli, ale báli se ho zeptat.
   Potom přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, zeptal se jich: "O čem jste cestou rozmlouvali?" Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší.
   (Ježíš) se posadil, zavolal si svých Dvanáct a řekl jim: "Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech."
   Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl jim: "Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal."

________________________________________________________________

 Slůvko pro děti

Milé děti,

začal nový školní rok, a tak máme dnes před oltářem zase nový výjev z biblických postaviček. 

Ježíšovi učedníci se hádali o to, kdo je z nich největší borec. My to tak občas děláme taky; možná proto, že když budeme vědět, že jsme v něčem lepší než ostatní, budeme mít taky větší jistotu, že zvládneme život. Když víme, že jsme v něčem dobří, dává nám to pocit bezpečí a taky vědomí, že nás druzí lidé budou brát vážně a budou nás mít rádi.

Jenže Ježíš jim ukázal malé dítě. Vy si na to určitě ještě dobře pamatujete, jaké to bylo, když jste byly samy malé. Úplně malé děti vůbec nemají potřebu někomu dokazovat, že jsou v něčem dobré. Vlastně ještě nic neumí, ani mluvit, ani chodit. Celý svůj život vnímají ve vztahu k mamince a tatínkovi, jako dar od nich. Vědí, že lásku tatínka a maminky si nemusejí nějak zasloužit, že oni je mají rádi jen tak - protože jsou to jejich děti.

 

Milí bratři a sestry,

Napříč všemi dnešními čteními najdeme téma určitého postoje k životu - nebo, chcete-li, určitého nastavení života nebo životního stylu - jenž by se dal ve zkratce shrnout třetím z Ježíšových blahoslavenství z Horského kázání: Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Zaprvé je to přesvědčení o tom, že násilí, ostré lokty a přehnaná soutěživost - ačkoli v krátkodobé perspektivě vypadají jako způsob, jak v životě uspět - nejsou cestou ke štěstí ani k plnosti života. Takový životní postoj je zároveň a neoddělitelně postoj náboženský - obsahuje v sobě naprostou důvěru v to, že dějiny světa a nás lidí jsou nakonec v láskyplných Božích rukou a pod Božím vedením. Bez této víry a důvěry by takový postoj mírnosti a nenásilí nedával téměř žádný smysl.

V prvním čtení z knihy Moudrosti se takovýto životní postoj člověka, který je ‚spravedlivý‘ střetává s opačným postojem ‚bezbožníka‘. Bezbožníkem je zde nazýván někdo, pro koho je násilné sebeprosazení jasnou životní volbou. Musí být takový, aby měl v životě navrch a aby uspěl; svět tak přece funguje a on se musí spoléhat sám na sebe. Bezbožník se ironicky vysmívá víře spravedlivého, že se jej Bůh ujme. Je si zcela jist, že když vůči spravedlivému použije násilí, Bůh mu nepomůže. Trochu to připomíná závěr písničky, kterou na začátku známého filmu Karla Smyczka Lotrando a Zubejda zpívá po úspěšném lupu banda loupežníků:

Špatná věc se podařila, hrubá síla zvítězila; tak to chodí na světě, navzdory vší osvětě.

Ve druhém čtení – z listu svatého apoštola Jakuba – se naopak ukazuje, že postoj sebeprosazení skrze konflikty a násilí, bez vztahu k Bohu a důvěry v něj, je nakonec cesta k naprostému neúspěchu: Z čeho vznikají války, z čeho boje mezi vámi? Jen z vašich žádostí, které bojují ve vašich údech. Žádáte, ale nemáte; zabíjíte a nenávidíte, a přesto nemůžete dosáhnout ničeho; bojujete a válčíte, ale nic nemáte, protože neprosíte.

V evangeliu je pak onen postoj touhy porazit v životním zápase toho druhého reprezentován sporem apoštolů o to, kdo z nich je největší. Když se jich posléze Ježíš zeptá, o čem to spolu cestou mluvili, mlčí; je jim asi trapně, najednou jim dochází, že právě pro toto své nastavení mysli nemohli porozumět Ježíšovým slovům o tom, že bude muset trpět a zemřít. A Pán jim pak musí ukázat malé dítě, aby tento paradox konečně mohli pochopit - malé dítě, které nemá potřebu s nikým měřit síly; malé dítě, které vnímá celý svůj život skrze vztah s rodiči, které ví, že všechno je dar. Kdo z vás chce být největší, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.

Těžko, přetěžko se nám, milí bratři a sestry, takový životní postoj v reálném světě daří důsledně naplňovat praktickým jednáním. Téměř vše kolem nás vypadá, že funguje na principu darwinistického boje o život, kde vyhrává vždycky ten silnější a úspěšnější. Jen obtížně dokážeme sebe samé přesvědčit, že je opravdu možné žít jako děti jednoho Otce, jako bratři a sestry, v našem světě malých i velkých konfliktů, válek a rozdělení. Právě proto je však důležité si v sobě pěstovat hlubokou důvěru v Boha - skrze modlitbu, rozjímání Písma a milost pramenící ze svátostí. A je také důležité umět číst ve vlastním životním příběhu. Věřím, že každý z nás, kteří jsme se zde dnes sešli, má zkušenost s tím, že Pán je opravdu živý a že se opravdu stará; že se již mnohokrát v našich příbězích projevila jeho moc a láska.

 

 24. neděle v mezidobí B 2024

 

1. ČTENÍ Iz 50, 5-9a

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

   Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět.
   Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou.
   Pán, Hospodin, mi však pomáhá, nebudu tedy potupen. Proto dávám ztvrdnout své tváři v křemen a vím, že nebudu zahanben. Blízko je můj obhájce! Kdo se chce se mnou přít? Postavme se spolu! Kdo je mým protivníkem? Ať přistoupí ke mně!
   Hle - Pán, Hospodin, mi pomáhá! Kdo mě odsoudí?

Žl 116 (114), 1-2. 3-4. 5-6. 8-9. Odp.: 9
Odp.: Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých. nebo: Aleluja.

Miluji Hospodina, neboť slyšel můj prosebný hlas, neboť naklonil ke mně svůj sluch v den, kdy jsem ho vzýval:
Odp.
Obepjaly mě provazy smrti, dostihly mě smyčky podsvětí, uvízl jsem v tísni a trýzni. Hospodinovo jméno jsem vzýval: "Ach, Hospodine, zachraň mi život!"
Odp.
Hospodin je milostivý a spravedlivý, Bůh náš je milosrdný. Hospodin chrání prosté lidi; pomohl mi, když jsem byl v bídě.
Odp.
Vždyť vysvobodil můj život ze smrti, mé oči ze slz, mé nohy z pádu. Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých.
Odp.

 

2. ČTENÍ Jak 2, 14-18

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

   Co to pomůže, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra spasit? Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: "Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte se" - ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je jim to platné?
   Stejně tak je tomu i s vírou: když se neprojevuje skutky, je sama o sobě mrtvá. Ale někdo by mohl říci: "Ty máš víru, a já mám skutky." Ukaž mi tu svou víru, která je beze skutků! Já ti však ze svých skutků mohu dokázat svou víru.




EVANGELIUM Mk 8, 27-35

Slova svatého evangelia podle Marka.

   Ježíš vyšel se svými učedníky do vesnic u Césareje Filipovy. Cestou se ptal svých učedníků: "Za koho mě lidé pokládají?"
   Řekli mu: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za jednoho z proroků."
   Zeptal se jich: "A za koho mě pokládáte vy?" Petr mu odpověděl: "Ty jsi Mesiáš!"
   Tu je přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali. Potom je začal poučovat, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a po třech dnech že vstane z mrtvých. A mluvil o tom otevřeně.
   Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat. On se však obrátil, pohleděl na učedníky a pokáral Petra: "Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské."
   Zavolal si lidi i své učedníky a řekl jim: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho."

_______________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 vymyslel jsem pro vás takový příklad, pomocí kterého můžeme snad trochu pochopit, co myslí svatý Jakub ve svém listu, ze kterého jsme kousek četli ve druhém čtení. Jakub se tam zamýšlí nad tím, jak spolu souvisí naše víra a to, jak jednáme v obyčejném každodenním životě.

 Tak třeba vidíte, jak má maminka hodně práce s úklidem. A vy jí můžete říct: Maminko, tak já se teď za Tebe pomodlím, a ona Ti ta práce určitě půjde líp od ruky. Nebo nemusíte nic říct, ale půjdete mamince pomoct, aspoň v něčem, co sami zvládnete.

 Schválně, co je jednodušší? Jasně, říct, že se pomodlíte. A zní to taky moc hezky, vznešeně a zbožně. Ale pokud uděláte to druhé, tak vám maminka asi bude víc věřit, že ji máte opravdu rádi.

 

 Milí bratři a sestry,

 Udělám teď jeden kazatelský přestupek a nebudu se striktně držet textu dnešního evangelia tak, jak se o letošní neděli ročního cyklu B čte – tedy ve stručném podání evangelisty Marka. Vypůjčím si k promluvě ještě navíc paralelní text u svatého Matouše, z jeho šestnácté kapitoly. V něm je vsuvka, kterou u Marka nenajdeme, ačkoli jinak je ona pasáž téměř stejná:

 Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr ‒ Skála ‒ a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království: co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“ Potom důtklivě přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. (Mt 16, 13-20).

 Dále text pokračuje víceméně tak, jak jej podává svatý Marek v dnešním evangeliu.

 Změna tónu, jímž Ježíš hovoří se Šimonem, bije do očí. Blahoslavený jsi, Šimone, synu Janův, protože Ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A za chvilku pravý opak: Jdi mi z očí, satane, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské.

 Pro Petra to muselo být jako studená sprcha. Jako by z nadoblačných výšin během okamžiku spadl kamsi do podsvětí. Jako by si svým prvním výrokem zasloužil Ježíšovu chválu a vlastní vyvýšení, a pak si to všechno zase totálně pokazil. Už není blahoslavený a Bohem vyvolený, ale satan - prokletý a rozdělující duch. Před malou chvilkou ho Ježíš pochválil, že má dar chápání božských skutečností (nezjevilo Ti to tělo a krev, ale můj Otec v nebesích); ale Petr o něj očividně hned přišel (máš na mysli věci lidské a ne božské).

 Když bychom se po ignaciánsku do Petrovy postavy vcítili, asi bychom pro něj měli velké pochopení. Víme, jak je něco takového nepříjemné, jak to bolí, jak nás to pokořuje a sráží na zem. Možná bychom od Ježíše čekali přívětivější slova, více soucitu a porozumění. Petr - a ani ostatní učedníci - prostě nemohli na první dobrou pochopit prazvláštní podstatu Ježíšova mesiášství, jeho paradoxní moc v bezmoci. Zaslíbení Starého Zákona přece jen vykreslovala budoucího Mesiáše poněkud jinak.

Jenže Šimon Petr postupem času pochopí, že Pán měl pravdu, když mu říkal právě tohle. Pochopí, že Ježíšova slova nebyla výrazem nějaké Ježíšovy náladovosti, odmítnutí, nelásky nebo snahy ho ponížit. Pochopí, že to Ježíš říkal právě proto, aby on, Šimon, syn Janův, řečený Petr, poznal sám sebe. A později Petr opravdu hluboce a na vlastní kůži zjistí, co je v něm: zapře Pána před obyčejnou služkou. Pak zakokrhá kohout a Petr se rozpláče, pochopí, že Ježíš měl ve všem pravdu; že on, Petr, si o sobě nemůže moc myslet, protože zakusil vlastní slabost a nestatečnost. A tak dozraje a zmoudří.

 V poslední, dvacáté první kapitole evangelia podle Jana vede Ježíš s již takto zmoudřelým a zpokornělým Petrem jiný dialog; poslední, který je v Písmu zachycen. A říká mu v něm to poslední, to nejdůležitější: Petře, miluješ mne? A miluješ-li mne, pas mé beránky.