28. neděle v mezidobí B 2024

1. ČTENÍ Mdr 7, 7-11

Čtení z knihy Moudrosti.

    Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic.
   Nesrovnával jsem s ní neocenitelný drahý kámen, protože všechno zlato je vzhledem k ní jen troška písku a za bláto lze počítat vedle ní stříbro. Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo, poněvadž nehasne její záře.
   Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství.



Žl 90 (89), 12-13. 14-15. 16-17 Odp.: 14
Odp.: Nasyť nás, Pane, svou slitovností, abychom se radovali.

Nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti srdce. Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? Slituj se nad svými služebníky!
Odp.
Nasyť nás brzy svou slitovností, ať jásáme a radujeme se po celý život! Potěš nás za dny, kdy jsi nás soužil, za léta, kdy jsme zakoušeli zlé.
Odp.
Nechť se ukáže tvým služebníkům tvoje dílo, tvá sláva jejich synům. Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, dej zdar práci našich rukou, dej zdar práci našich rukou!
Odp.



2. ČTENÍ Žid 4, 12-13

Čtení z listu Židům.

  Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Není tvora, který by se před ním mohl ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme zodpovídat.



EVANGELIUM Mk 10, 17-30

Slova svatého evangelia podle Marka.

   Když se Ježíš vydával na cestu, přiběhl nějaký člověk, poklekl před ním a ptal se ho: "Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?"
   Ježíš mu odpověděl: "Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Znáš přikázání: 'Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku!' "
   On mu na to řekl: "Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí."
   Ježíš na něho pohleděl s láskou a řekl mu: "Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě! " On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku.
   Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!" Učedníci užasli nad jeho slovy. Ježíš jim však znovu řekl: "Děti, jak je těžké vejít do Božího království! Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království."
   Oni užasli ještě víc a říkali si mezi sebou: "Kdo tedy může být spasen?" Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno."
   Tu mu řekl Petr: "My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou." Ježíš odpověděl: “Amen, pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný." ___________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Možná nejdůležitější věta z dnešního Božího slova, které jsme slyšeli, je tahle: Ježíš na něj pohlédl s láskou. Týká se to toho bohatého člověka, který tušil, že jeho bohatství mu nepřinese štěstí, a Ježíš mu to taky řekl. Jenže on se nedokázal toho svého bohatství vzdát, a tak radši odešel. Po tom odchodu byl moc smutný, a Ježíš byl asi smutný taky. Myslíte ale, děti, že když ten člověk odešel, tak ho Pán Ježíš přestal mít rád? Určitě ne! Jeho pohled lásky se nemění, ani když ho my lidé nepřijmeme.

 

Milí bratři a sestry,

ve druhém čtení jsme slyšeli, že Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. V evangeliu je pak něco jako praktický příklad této moci Slova. Ježíš svým slovem odhaluje druhému protagonistovi dnešního evangelia jeho vnitřní zápas. Onen bohatý člověk (mladý muž, jak víme z paralelního místa v evangeliu podle Lukáše) touží po plnosti života; mezi řádky dnešního evangelia je patrné, že jeho současný způsob života jej neuspokojuje. Jeho bohatství a zároveň ctnostný život by ho mohly velice snadno ukolébat ve vědomí, že je příkladný věřící Izraelita a Hospodin mu proto žehná (ve starozákonní tradici bylo skutečně bohatství – společně s dlouhým životem a početným potomstvem – považováno za požehnání, jakousi odměnu za to, že člověk žije před Hospodinem jako spravedlivý). Jenže pro něj tohle není dost, touží ve svém životě po něčem víc.

 Pán mu pak ukáže cestu, kterou by této plnosti života mohl dosáhnout. Ale on nakonec nemá odvahu se po ní vydat, příliš lpí na svém bohatství. Boží slovo ho pozvalo na tuto cestu; nicméně zároveň mu nepřímo odhalilo pravdu, že v danou chvíli není schopen se na ní vydat.

Kdybychom, milí bratři a sestry, vnímali Boží slovo jen jako takovéto nekompromisní poselství o pravdě o nás samých, mohli bychom se ho vlastně začít bát. Nemám moc v oblibě Boží oko, které na nás ve farním kostele shlíží z místa nad oltářním obrazem svatého Bartoloměje. Příliš mi připomíná Velkého bratra ze slavného románu 1984 britského autora George Orwella.  

Je proto důležité se v dnešním Slovu zaměřit na jeden zdánlivý detail: Ježíš na onoho bohatého mladíka pohlédl s láskou. Neučinil to jen s blahosklonností někoho, kdo chce tomu druhému nějak ulehčit nepříjemné přijetí jeho pravdivého slova. Ježíš na něj pohlédl s láskou, protože On nemůže jinak.

Na lidské rovině máme velmi negativní zkušenost s tím, že když na nás někdo něco ví, zpravidla s tím s láskou příliš nenakládá. Buď to může použít proti nám v nějakém veřejném diskursu. Nebo - v lepším případě - o tom hovoří s námi mezi čtyřma očima, avšak s tím účelem, aby v nás vyvolal pocit viny, a tím nás mohl manipulovat na místo, kam on sám potřebuje. V téhle souvislosti si vzpomínám na text písně Imaginární Hospoda brněnského písničkáře Slávka Janouška:

Další rok uplynul; moc o sobě nevíme,

jen to, že z mnohých plánů jsme slevili,

že je pár věcí, za které se stydíme,

každej na někoho něco ví…

Jak jsme se změnili, změnili, změnili…

Ježíš o nás ví všechno; včetně toho, co my sami o sobě nevíme. Boží slovo pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Jenže toto slovo pravdy je zároveň a neoddělitelně také slovo lásky, slovo, jež nás zachraňuje. Ježíš s námi nemanipuluje, nechce nás nikdy ponížit. Jeho Slovo je vždy slovem lásky a spásy; je to Slovo, jež nás vždy vede k plnosti života.