29. neděle v mezidobí B 2024

 

1. ČTENÍ Iz 53, 10-11

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

   Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého Služebníka utrpením; jestliže dá v oběť svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, Hospodinův plán se zdaří skrze něho. Po útrapách se jeho duše nasytí světlem, svým utrpením můj Služebník ospravedlní mnohé, neboť na sebe vezme jejich viny.



Žl 33 (32), 4-5. 18-19. 20+22 Odp.: 22a
Odp.: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.

Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, ze-mě je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.



2. ČTENÍ Žid 4, 14-16

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
   Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se nedopustil hříchu. Přistupujme proto s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.



EVANGELIUM Mk 10, 35-45

Slova svatého evangelia podle Marka.

   K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: "Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil jednu prosbu."
   Odpověděl jim: "Co chcete, abych pro vás udělal?" Řekli mu: "Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici."
   Ale Ježíš jim řekl: "Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?" Oni mu odpověděli: "Můžeme!"
   Ježíš jim řekl: "Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno."
   Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: "Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny."

______________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, máme zde znovu biblické postavičky. A ty moc hezky a živě popisují, jak byli Ježíšovi učedníci ještě vlastně málo vyučení. Už nějakou dobu znali Ježíše, i to, co se jim snažil sdělit. Jenže pořád jim to nedošlo. Jakub a Jan si mysleli, že Ježíš bude nový král Izraele, a chtěli vládnout s ním. A ostatní učedníci se na ně naštvali - možná si říkali: Kam se to ti bratři Jakub a Jan chtějí nacpat! A asi si to říkali proto, že taky toužili po tom, aby měli v Ježíšově království nějaká významná místa.

A tak jim to Pán Ježíš musel říct úplně přímo, aby už to konečně pochopili: Kdo by chtěl mezi vámi být největší, ať z lásky slouží druhým.

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní první čtení je konec pasáže, kterou v knize proroka Izajáše nazýváme Proroctvím o trpícím služebníkovi. Pokud jsme poslouchali pozorně, možná nás zarazil vyhrocený protiklad, který se vyskytuje hned v prvním souvětí onoho úryvku: Jestliže dá v oběť svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho.

 Jedním z podstatných prvků starozákonní teologie je přesvědčení, že Hospodinova odměna pro spravedlivého a zbožného člověka je dlouhý život a četné potomstvo. Častý je například starozákonní obrat, že někdo spravedlivý žil dlouho (někdy i stovky let) a viděl své potomstvo až do x-tého pokolení. Tak se nakonec vedlo i spravedlivému Jobovi, ač musel v životě projít velkou zkouškou a ocitl se na hranici smrti. Jak však může někdo, kdo dal v oběť svůj život, a tedy zemřel, zároveň žít dlouho a uzřít potomstvo?

 Proroctví o trpícím služebníkovi, které v dnešním úryvku z knihy Izajáš končí, začíná třináctým veršem předchozí, dvaapadesáté kapitoly: v něm je podobné paradoxní tvrzení:

 Hle, můj Služebník dojde úspěchu, bude povýšen, povznesen k velké vznešenosti. Jak mnozí budou nad ním žasnout! Neboť jeho podoba byla nelidsky zohavena, vzhledem se nepodobá člověku.

 Vzpomněl jsem si v téhle souvislosti na básnickou prózu Cizinec tasovského kněze a spisovatele Jakuba Demla, kterého mám rád. Tato poetická povídka, popisující jeden autorův sen, vyšla poprvé v roce 1914 ve sborníku Tanec smrti. Do autorova domova přichází záhadný cizí člověk a vzápětí s ním navazuje hovor o literatuře, mimo jiné o Erbenově Kytici:

 Zlatý kolovrat také by se mi zamlouval, slyšte: I byla svatba, zralý hřích…Anebo ve Vodníku: Mokře chodí v suše! Tomu se říká oxymoron a je to má nejmilejší figura…

 Demlův Cizinec hovoří o něčem, co se často vyskytuje v Písmu svatém, a také v dnešních čteních: oxymoron, protimluv; slova, jež si naprosto protiřečí, stojí v jedné větě těsně vedle sebe: Kdo zemře, bude žít. Kdo chce být největší, ať je vaším služebníkem.

 Logika Písma svatého je právě opačná, než ta naše lidská; ta, kterou známe z každodenní zkušenosti. Moc je bezmoc, utrpení je sláva, otrok je vládce. Zcela to ruší naše kruhy; ani po dvou tisících letech, během nichž byla naše evropská civilizace formována křesťanstvím, jsme tohle nepochopili. Jsme naprosto a hluboce přesvědčeni, že v reálném životě je moc pro silné a služba pro slabé, utrpení se musíme za každou cenu vyhnout, bez kompetitivity by nebyl žádný pokrok; když chceme uspět, je to vždy za cenu neúspěchu někoho jiného…

 A myslím, milí bratři a sestry, že toto vše pochází z jedné prosté skutečnosti: ještě jsme do hloubky nepochopili, že je něco, co z těchto protikladů činí nakonec jednotu: je to láska. Vraťme se ještě nakonec znovu na chvíli k Demlovu Cizinci:

Krista oblékli v roucho šarlatové, v roucho své hanby, dali Mu na hlavu symbol vědy a do rukou symbol moci a klekají před Ním, aby se mu smáli…ale ten, kdo trpí, má vskutku nejvyšší vědu a nejhlubší moc, leč nezbývá mu, než mlčet a čekat…