24. neděle v mezidobí B 2024

 

1. ČTENÍ Iz 50, 5-9a

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

   Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět.
   Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou.
   Pán, Hospodin, mi však pomáhá, nebudu tedy potupen. Proto dávám ztvrdnout své tváři v křemen a vím, že nebudu zahanben. Blízko je můj obhájce! Kdo se chce se mnou přít? Postavme se spolu! Kdo je mým protivníkem? Ať přistoupí ke mně!
   Hle - Pán, Hospodin, mi pomáhá! Kdo mě odsoudí?

Žl 116 (114), 1-2. 3-4. 5-6. 8-9. Odp.: 9
Odp.: Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých. nebo: Aleluja.

Miluji Hospodina, neboť slyšel můj prosebný hlas, neboť naklonil ke mně svůj sluch v den, kdy jsem ho vzýval:
Odp.
Obepjaly mě provazy smrti, dostihly mě smyčky podsvětí, uvízl jsem v tísni a trýzni. Hospodinovo jméno jsem vzýval: "Ach, Hospodine, zachraň mi život!"
Odp.
Hospodin je milostivý a spravedlivý, Bůh náš je milosrdný. Hospodin chrání prosté lidi; pomohl mi, když jsem byl v bídě.
Odp.
Vždyť vysvobodil můj život ze smrti, mé oči ze slz, mé nohy z pádu. Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých.
Odp.

 

2. ČTENÍ Jak 2, 14-18

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

   Co to pomůže, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra spasit? Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: "Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte se" - ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je jim to platné?
   Stejně tak je tomu i s vírou: když se neprojevuje skutky, je sama o sobě mrtvá. Ale někdo by mohl říci: "Ty máš víru, a já mám skutky." Ukaž mi tu svou víru, která je beze skutků! Já ti však ze svých skutků mohu dokázat svou víru.




EVANGELIUM Mk 8, 27-35

Slova svatého evangelia podle Marka.

   Ježíš vyšel se svými učedníky do vesnic u Césareje Filipovy. Cestou se ptal svých učedníků: "Za koho mě lidé pokládají?"
   Řekli mu: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za jednoho z proroků."
   Zeptal se jich: "A za koho mě pokládáte vy?" Petr mu odpověděl: "Ty jsi Mesiáš!"
   Tu je přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali. Potom je začal poučovat, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a po třech dnech že vstane z mrtvých. A mluvil o tom otevřeně.
   Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat. On se však obrátil, pohleděl na učedníky a pokáral Petra: "Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské."
   Zavolal si lidi i své učedníky a řekl jim: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho."

_______________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 vymyslel jsem pro vás takový příklad, pomocí kterého můžeme snad trochu pochopit, co myslí svatý Jakub ve svém listu, ze kterého jsme kousek četli ve druhém čtení. Jakub se tam zamýšlí nad tím, jak spolu souvisí naše víra a to, jak jednáme v obyčejném každodenním životě.

 Tak třeba vidíte, jak má maminka hodně práce s úklidem. A vy jí můžete říct: Maminko, tak já se teď za Tebe pomodlím, a ona Ti ta práce určitě půjde líp od ruky. Nebo nemusíte nic říct, ale půjdete mamince pomoct, aspoň v něčem, co sami zvládnete.

 Schválně, co je jednodušší? Jasně, říct, že se pomodlíte. A zní to taky moc hezky, vznešeně a zbožně. Ale pokud uděláte to druhé, tak vám maminka asi bude víc věřit, že ji máte opravdu rádi.

 

 Milí bratři a sestry,

 Udělám teď jeden kazatelský přestupek a nebudu se striktně držet textu dnešního evangelia tak, jak se o letošní neděli ročního cyklu B čte – tedy ve stručném podání evangelisty Marka. Vypůjčím si k promluvě ještě navíc paralelní text u svatého Matouše, z jeho šestnácté kapitoly. V něm je vsuvka, kterou u Marka nenajdeme, ačkoli jinak je ona pasáž téměř stejná:

 Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr ‒ Skála ‒ a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království: co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“ Potom důtklivě přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. (Mt 16, 13-20).

 Dále text pokračuje víceméně tak, jak jej podává svatý Marek v dnešním evangeliu.

 Změna tónu, jímž Ježíš hovoří se Šimonem, bije do očí. Blahoslavený jsi, Šimone, synu Janův, protože Ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A za chvilku pravý opak: Jdi mi z očí, satane, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské.

 Pro Petra to muselo být jako studená sprcha. Jako by z nadoblačných výšin během okamžiku spadl kamsi do podsvětí. Jako by si svým prvním výrokem zasloužil Ježíšovu chválu a vlastní vyvýšení, a pak si to všechno zase totálně pokazil. Už není blahoslavený a Bohem vyvolený, ale satan - prokletý a rozdělující duch. Před malou chvilkou ho Ježíš pochválil, že má dar chápání božských skutečností (nezjevilo Ti to tělo a krev, ale můj Otec v nebesích); ale Petr o něj očividně hned přišel (máš na mysli věci lidské a ne božské).

 Když bychom se po ignaciánsku do Petrovy postavy vcítili, asi bychom pro něj měli velké pochopení. Víme, jak je něco takového nepříjemné, jak to bolí, jak nás to pokořuje a sráží na zem. Možná bychom od Ježíše čekali přívětivější slova, více soucitu a porozumění. Petr - a ani ostatní učedníci - prostě nemohli na první dobrou pochopit prazvláštní podstatu Ježíšova mesiášství, jeho paradoxní moc v bezmoci. Zaslíbení Starého Zákona přece jen vykreslovala budoucího Mesiáše poněkud jinak.

Jenže Šimon Petr postupem času pochopí, že Pán měl pravdu, když mu říkal právě tohle. Pochopí, že Ježíšova slova nebyla výrazem nějaké Ježíšovy náladovosti, odmítnutí, nelásky nebo snahy ho ponížit. Pochopí, že to Ježíš říkal právě proto, aby on, Šimon, syn Janův, řečený Petr, poznal sám sebe. A později Petr opravdu hluboce a na vlastní kůži zjistí, co je v něm: zapře Pána před obyčejnou služkou. Pak zakokrhá kohout a Petr se rozpláče, pochopí, že Ježíš měl ve všem pravdu; že on, Petr, si o sobě nemůže moc myslet, protože zakusil vlastní slabost a nestatečnost. A tak dozraje a zmoudří.

 V poslední, dvacáté první kapitole evangelia podle Jana vede Ježíš s již takto zmoudřelým a zpokornělým Petrem jiný dialog; poslední, který je v Písmu zachycen. A říká mu v něm to poslední, to nejdůležitější: Petře, miluješ mne? A miluješ-li mne, pas mé beránky.