1. listopadu - Slavnost všech svatých 2020

PRVNÍ ČTENÍ Zj 7, 2 - 4. 9 - 14

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Já, Jan, viděl jsem, jak od východu slunce vystupuje jiný anděl. Držel v ruce pečetidlo živého Boha a zvolal silným hlasem na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi i moři: "Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokud nepoznamenáme na čele služebníky našeho Boha!" A uslyšel jsem, kolik bylo těch poznamenaných: sto čtyřiačtyřicet tisíc ze všech kmenů izraelského lidu.
    Potom se podívám, a hle - veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou a volali mocným hlasem: "Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi! "
    Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu a volali: "Amen. Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla přísluší našemu Bohu na věčné věky! Amen."



Žl 24 (23), 1 - 2. 3 - 4ab. 5 - 6 Odp.: srv. 6
Odp.: To je pokolení těch, kdo hledají tvou tvář, Hospodine!

Hospodinu náleží země i to, co je na ní, svět i ti, kdo jej obývají. Neboť on jej založil nad moři, upevnil ho nad proudy vod.
Odp.
Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, kdo smí stát na jeho svatém místě? Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, jehož duše nebaží po marnosti.
Odp.
Ten přijme požehnání od Hospodina, odměnu od Boha, svého spasitele. To je pokolení těch, kdo po něm touží, kdo hledají tvář Jakubova Boha.
Odp. 

DRUHÉ ČTENÍ 1 Jan 3, 1- 3

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní!
    Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. Každý, kdo skládá tuto naději v něho, uchovává se čistý, jako on je čistý.



EVANGELIUM Mt 5, 1 - 12a

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je:
    Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
   Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.
   Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu."

____________________________________________________________

 Milí bratři a sestry,

V ruské pravoslavné tradici se říká svatým prepodobnyje. Smysl tohoto slova vysvětluje dnešní druhé čtení, ve kterém svatý Jan říká, že až se Ježíš ukáže, budeme mu podobní. Svatí jsou tedy ti, kdo se podobají Kristu.  Panna Maria se pak nazývá prepodobnějšaja -nejvíce Kristu podobná. Tyto výrazy vypovídají něco o skutečnosti posvěcení člověka i o podstatě dnešní slavnosti. Všichni svatí nejsou svatí proto, že by na sobě tvrdě pracovali a dosáhli tak náboženské a mravní dokonalosti. Jsou svatí, protože se bez výhrad odevzdali Bohu a nechali se Duchem svatým proměnit do Kristovy podoby, a to již během svého pozemského života.

Dnešní druhé čtení ukazuje dynamiku tohoto proměňování. První krok je přijetí veliké Otcovy lásky, skrze kterou nás učinil svými dětmi v Kristu. Apoštol Jan na ni na začátku dnešního úryvku ukazuje-Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil! My v ní totiž musíme nejprve opravdu a skutečně uvěřit, abychom byli schopni se takto nechat zcela proměnit. Bůh si v nás nemůže vzít nic, co mu sami nedáme, neboť beze zbytku respektuje naši svobodu. Můžeme se svobodně rozhodnout Jej odmítnout nebo ho vpustit do našeho života jen částečně - a to často právě ze strachu, cože by to s námi mohl učinit. Jako bychom se vlastního povolání ke svatosti báli - možná proto, že vinou špatných hagiografií máme dojem, že svatost je něco nenormálního a exaltovaného a my přece chceme zůstat normální a žít v reálném světě. Bůh je proti tomu bezmocný, nemůže v nás proměnit a uzdravit nic, co mu nedáme vědomě a dobrovolně. Pak ale hrozí, že zůstaneme stát na půli cesty a Boží plán lásky s naším životem se neuskuteční, nebo se uskuteční jen částečně.

Abychom se Bohu byli schopni takto darovat, je nutné úplné a bezpodmínečné přijetí pravdy o tom, že jsme milované Boží děti, a že Bůh se i na každém z nás může svými skutky oslavit. Že nám nic nevezme, když se mu odevzdáme, ale naopak že obdržíme darem plnost života. Svatí toto pochopili, jinak by se nikdy svatými nestali.

 Jan poté hovoří ještě o dalším zaslíbení, kterého jsme se již dotkli. Až se Kristus ukáže, budeme mu podobní, neboť ho budeme vidět tak, jak je. Účast na společenství lásky postupně proměňuje do podoby milovaného, a zároveň dává poznání. Kdo se otvírá lásce, poznává Boží podstatu. Kdo se jí uzavírá, logicky Boha nepoznává a vytváří si o Něm různé falešné představy. Ježíš v dnešním evangeliu popisuje stejnou skutečnost jiným výrazem: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.

 Všichni svatí, které si dnes připomínáme, dokázali vidět Boží dobrotu a lásku, protože měli odvahu se jí otevřít. Zároveň se stali podobnými Kristu, takže na nich bylo vidět, jaký je Bůh. Jejich život vlastně zpřítomňoval Ježíše na tom místě a v té době, ve které žili. Kéž nám svojí přímluvou pomáhají – celé církvi i všem jednotlivým křesťanům - abychom je dokázali v tomto napodobit.

  28. října 2020 - svátek sv. Šimona a Judy, apoštolů - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

(obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:)

  30.neděle v mezidobí - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 

30. neděle v mezidobí A 2020

1. ČTENÍ Ex 22,20-26

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

Toto praví Hospodin:
    "Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi.
    Neubližujte vdově a sirotku. Kdybys jim ublížil, že by si mně stěžovali, uslyším jejich stížnost, můj hněv vzplane, zahubím vás mečem, a vaše ženy budou vdovami a vaši synové sirotky.
    Půjčíš-li peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který bydlí vedle tebe, nechovej se k němu jako lichvář. Nežádej od něho úrok. Vezmeš-li si jako zástavu plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. Je to pro něho jediná pokrývka, plášť pro jeho tělo. V čem by měl spát? Bude-li si mně stěžovat, uslyším ho, neboť jsem soucitný."


Žl 18 (17), 2-3a. 3bc-4. 47+51ab Odp.: 2
Odp.: Miluji tě, Hospodine, má sílo!

Miluji tě, Hospodine, má sílo, Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!
Odp.
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Odp.
Ať žije Hospodin, požehnána bud' moje Skála, sláva bud' Bohu, mému spasiteli! Veliká vítězství jsi popřál svému králi, dáváš přízeň svému pomazanému.
Odp.


2. ČTENÍ 1Sol 1,5c-10

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry!
    Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám. A vy jste napodobovali nás i Pána, přijali jste nauku, třeba v mnohém soužení, s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Achaji.
    Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla zpráva o tom, že jste uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat. Vždyť tam lidé sami o tom vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo a jak jste se od model obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se (Božího) hněvu.


EVANGELIUM Mt 22,34-40

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se u něho a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl přivést do úzkých, a zeptal se: "Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?"
    Odpověděl mu: "'Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Můžeme se ve čteních z této neděle zaměřit na ono první, z druhé knihy Mojžíšovy. Hospodin v ní ústy Mojžíše nejprve nabádá svůj lid aby ‚neutiskoval přistěhovalce, neboť oni sami byli přistěhovalci v egyptské zemi‘ – tedy si mají dobře vzpomenout, jaké to bylo, když sami byli v téže situaci, jako jsou přistěhovalci nyní. Poté varuje, že pokud budou utiskovat vdovy a sirotky, sami zakusí, jaké je být vdovou a sirotkem. A nakonec hovoří o utrpení chudáka, který nemá kvůli tvrdosti srdce věřitele čím se přikrýt v chladné noci.

Tyto výroky se týkají jedné důležité lidské zkušenosti: Soucit se sociálně slabými, kteří jsou reprezentováni osobami přistěhovalce, sirotka, vdovy a chudáka – velmi souvisejí se zkušeností s vlastními mezními situacemi, které člověk zažívá nebo zažil. Souvisejí se zkušeností vlastní opuštěnosti, vlastní nouze a vlastního vykořenění. Tohle vše otvírá srdce člověka soucitu s druhým; zakoušíme v tom společnou křehkost našeho lidství. Opakem tohoto soucitu je biblický pojem tvrdé srdce; nedostatek soucitu, vždy spojený s falešnou představou vlastní zajištěnosti, falešného pocitu, že v životě mám všechno pod kontrolou a že ti ostatní jsou looseři, kterým se vlastní vinou nepovedl život, a tak na žádný soucit vlastně nemají nárok.

I v tomto ohledu může být právě probíhající nouzový stav velkou příležitostí. Pandemie Covid -19 nám ukázala, že všechno nemáme ve svých rukou, že nejsme všemocní. Pro mnoho lidí ovšem také znamenala uvržení do osamělosti, strach ze ztráty práce problémy se zajištěním života a rodiny. Ale právě přitom jsme si mohli uvědomit, že spousta lidí takhle žila už dávno před pandemií, v osamělosti a chudobě – a my jsme na ně nemysleli, protože jsme sami byli hmotně zajištění a obklopení blízkými lidmi.

Kéž nám tedy doba, kterou právě prožíváme – při všem negativním, co přinesla – daruje alespoň schopnost mít soucitné srdce. To nás pak povede bezpečně cestou Ježíšova dvojjediného přikázání milovat Boha a bližního. Boha, protože si více uvědomíme, že nejsme soběstační, že nutně potřebujeme jeho pomoc a milost. A bližního, protože jsme v tom všichni, bez rozdílu.

 Středa 29. týdne v mezidobí - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 29. neděle v mezidobí A - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

video z biblických postaviček k evangeliu zde:

 

 

29. neděle v mezidobí A 2020

1. ČTENÍ Iz 45,1.4-6

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Toto praví Hospodin svému pomazanému Kýrovi, kterého jsem vzal za pravou ruku, abych mu podmanil národy, abych odpásal bedra králů, abych před ním otevřel vrata, aby žádná brána nezůstala uzavřena: "Pro svého služebníka Jakuba, pro Izraele, svého vyvoleného, zavolal jsem tě jménem, poctil jsem tě, i když jsi mě neznal.
    Já jsem Hospodin, jiný není, není Bůh mimo mne. Přepášu tě, i když mě neznáš, aby se poznalo od východu slunce i od západu, že mimo mne jiný není. Já jsem Hospodin, a nikdo jiný (není Bohem).


Žl 96 (95), 1+3. 4-5. 7-8. 9-10a+c Odp.: 7b
Odp.: Vzdejte Hospodinu slávu a moc!

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech.
Odp.
Neboť Hospodin je veliký a velmi hodný chvály, je třeba se ho bát více nežli všech bohů. Neboť všichni bohové pohanů jsou výmysly, Hospodin však stvořil nebe.
Odp.
Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc, vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména. Přineste oběť a vstupte do jeho nádvoří.
Odp.
V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! Třeste se před ním, všechny země! Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje, národy řídí podle práva.
Odp.


2. ČTENÍ 1Sol 1,1-5b

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

     Pavel, Silván a Timotej soluňské církevní obci, která je ve spojení s Bohem Otcem a s Pánem Ježíšem Kristem. Milost vám a pokoj!
    Stále děkujeme Bohu za vás za všechny, když si vás připomínáme ve svých modlitbách. Před naším Bohem a Otcem vzpomínáme bez přestání, jak je vaše víra účinná, láska obětavá a naděje v našeho Pána Ježíše vytrvalá.
    Víme o vašem vyvolení, bratři Bohem milovaní. Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno projevy moci, činností Ducha svatého a hlubokým přesvědčením.


EVANGELIUM Mt 22,15-21

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo.
    Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?"
    Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: "Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!" Podali mu denár.
    Zeptal se jich: "Čí je to obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
    Tu jim řekl: "Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu." 

___________________________________________________________ 

 Milí bratři a sestry,

můžeme dnes rozjímat o postavě krále Kýra, o němž hovoří úryvek z prvního čtení. Kýros II Veliký byl jedním z nejvýznamnějších vládců starověku. Založil perskou říši, která byla asi 500 let před Kristem územně největší říší Blízkého východu; a jednou ze tří největších velmocí v regionu – ostatní dvě byly Egypt a Mezopotámie, babylónská říše. Kýros roku 539 před Kristem oblehl Babylón; odvedl vodu z řeky Eufrat, která se pak dala přebrodit, a velkoměsto dobyl.

Pro lid Izraele znamenalo Kýrovo dobytí Babylónu konec jejich babylónského exilu – Kýros o dva roky později vydal edikt, na jehož základě se Izraelité mohli vrátit domů, do zaslíbené země. Ve starozákonní knize Ezdráš se dokonce říká, že Kýros vnímal své vítězství jako dar od Hospodina, a proto přikázal, aby byl obnoven jeruzalémský chrám. Z jiných pramenů ale víme, že Peršan Kýros vůbec neměl stejnou víru jako zbožný Izraelita: spíš to vypadá, že to byl vladař velmi tolerantní vůči kultuře a náboženství jednotlivých etnik, jež žila na území jeho obrovské říše, a v těchto ohledech jim dopřával co největší míru svobody. V tomto smyslu je pohled čtyřicáté páté kapitoly proroka Izajáše realističtější, než kniha Ezdrášova - protože říká, že Hospodin si vyvolil krále Kýra, i když ho on sám nezná - a skrze něho vykonal skutek vysvobození a záchrany svého lidu z babylónského zajetí, podobně jako předtím skrze Mojžíše ze zajetí v Egyptě. Boží záměr záchrany svého lidu se tak uskutečnil skrze člověka, který vlastně s Hospodinem vědomě nespolupracoval.

Výpověď tohoto Božího slova je celkem zřejmá i pro nás, kteří žijeme o tisíce let později. Boží záměr zachránit člověka a svět se jistě uskuteční; Boží království lásky a pokoje nakonec přijde: a to i skrze skutky lidí, kteří nejsou věřící, kteří nevědí, že i skrze ně Bůh koná svůj záměr spásy.

Toto poznání by nás, křesťany, mělo vést k velkému respektu vůči všemu dobrému, co se děje, ať již to má původ kdekoli. Právě v době, ve které žijeme, jsme často svědky projevů nesobecké lásky a velkého osobního nasazení ze strany lidí, kteří by se za věřící vůbec sami nepovažovali. Pokud tyto skutečnosti dobře zahlédneme, pokud si to vše nenecháme překrýt příkrovem špatných zpráv, kterými jsme hojně zásobováni, uvidíme, že Boží království přece jen roste, pomalu, ale jistě: uvnitř viditelných hranic církve, i mimo ně.