2. neděle velikonoční 2023

1. ČTENÍ Sk 2,42-47

Čtení ze Skutků apoštolů.

    (Křesťané) setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplňovala bázeň, poněvadž se prostřednictvím apoštolů dělo mnoho divů a znamení.
    Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné. Prodávali všechen svůj majetek a dělili ho mezi všechny, jak kdo potřeboval. Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse.

Žl 118(117),2-4.13-15.22-24 Odp.: 1
Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řekne dům Árónův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Vrazili do mě, abych padl, avšak Hospodin mi pomohl. Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. Jásot ze spásy zní ve stanech spravedlivých.
Odp.
Kámen; který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
Odp.

2. ČTENÍ 1Pt 1,3-9

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

   Bud' veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro vás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc (a vede) ke spáse, která se má ukázat (nyní) v poslední době.
    A proto budete potom jásat, i když vás snad musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti, až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.

EVANGELIUM Jan 20,19-31

Slova svatého evangelia podle Jana.

Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
   Znovu jim řekl: "Pokoj vám! jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."
   On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
   Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
   Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

 ____________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, dnešní scénka z biblických postaviček nám ukazuje život prvních křesťanů, tak jak ho popisuje svatý Lukáš ve Skutcích apoštolů. O všechno se dělili, takže nebyl nikdo, kdo by byl příliš bohatý nebo na druhé straně příliš chudý; a s radostí spolu jedli u jednoho stolu. Nám dnes se to z různých důvodů možná už nedaří tak, jako prvním křesťanům, ale trochu se tím můžeme nechat inspirovat. Například se o něco rozdělit s kamarádem, který třeba žije jen s maminkou a ta mu něco nemůže dopřát, protože musí vyjít s málem. Nebo jenom být Pánu Bohu vděční za to, že v neděli mají všichni členové vaší rodiny dost času se sejít u společného stolu.

Milí bratři a sestry,

Dnešní první čtení ze Skutků apoštolů hovoří o tom, jak ve svém zde a nyní žila prvotní komunita křesťanů po vylití Ducha. Druhé čtení z prvního listu Petrova zase vyjadřuje křesťanskou naději do budoucna. Poselství obou těchto čtení – křesťanský život v přítomnosti a křesťanská naděje na budoucnost - se doplňují, jedno bez druhého vlastně nemůže být.

Přítomný život křesťanů je žit v naději na to, že jednou, na konci času, přijde Boží království v plnosti. Pokud by se však soustředil pouze a jen na tuto naději, křesťanství by se skutečně stalo Marxovým opiem lidu; přítomný život by musel být vnímán jako slzavé údolí, jako čekárna na druhý Ježíšův příchod. Z prvního čtení je však jasně vidět, že komunita Ježíšových učedníků žije po vylití Ducha s vědomím, že Kristovo království není skutečnost budoucí, ale již přítomná. Již přišlo s Ježíšem, který se narodil, zemřel a vstal z mrtvých; a oni tedy musí žít novým životem těch, kteří Kristu patří. Žijí v přítomném okamžiku v lásce, společenství, modlitbách a solidaritě jedněch s druhými. Předjímají už zde na zemi to, jak se jednou bude žít v nebi – nebo lépe řečeno jak se bude žít na konci času, až přijde království ve své definitivní podobě, až se nebe a země propojí v jednu skutečnost, až Bůh bude všechno ve všem.

Ale tato souvislost platí i naopak. Láska k bližnímu, solidarita, zkrátka žití hodnot Božího království bez křesťanské víry a naděje je samozřejmě možné – je to všechno, co se označuje pojmem sekulární humanismus. Je mnoho lidí, kteří svůj život zasvětili nesobecké lásce k druhým a budování lepšího světa, aniž by sami byli věřící; a ani oni jistě nepřijdou u Hospodina o svou odměnu. Jenže, milí bratři a sestry, přiznejme si: kdybychom neměli naději, o které píše Petr ve druhém čtení, jak asi rychle bychom naše úsilí milovat a konat dobro vzdali! Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, píše svatý Pavel v prvním listě Korinťanům, jsme my křesťané nejubožejší ze všech lidí. Můžeme být založením sebevětší optimisté s pozitivním myšlením; stejně ale kolem sebe vidíme na každém kroku, že dobro a láska jsou vlastně slabé, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, že bez trochy ostrých loktů nejde přežít. Vidíme hluboké rozdělení, ve společnosti i v církvi, a máme dojem, že je nepřekonatelné – popis života prvních křesťanů ve Skutcích apoštolů nám přijde jako krásná pohádka, která ale v reálném životě prostě není možná. Jenže prvotní komunita je opravdu schopná žít v takové lásce, svornosti a solidaritě – právě proto, že má onu konkrétní a živou naději: Kristus vstal z mrtvých a jednou slavně přijde; a s ním jeho království v plné síle a moci.

 

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 2023

1. ČTENÍ Sk 10,34a.37-43

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Petr se ujal slova a promluvil: "Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
    A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
    On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří."



Žl 118(117),1-2.16ab+17.22-23 Odp.: 24
Odp.: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla. Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech.
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 3,1-4

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry!
   Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.


EVANGELIUM Jan 20,1-9

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
    Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

_________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, ve scénce z biblických postaviček vidíme Jana a Petra u prázdného hrobu. Ještě se se vzkříšeným Ježíšem nesetkali, vidí jenom, že v hrobě už jeho tělo není. Někdo by mohl říct, že tam není, protože ho někdo vzal a odnesl jinam. Ale Petr a Jan mají Ježíše rádi a když byli s ním, mnohokrát slyšeli, že je to Boží syn. A jejich láska jim napovídá, že ho nikdo neodnesl – že ho Otec nenechal v moci smrti, ale že ho vzkřísil.

 

Milí bratři a sestry,

Prvními svědky Zmrtvýchvstání je Marie z Magdaly, Petr a Jan. Jsou to tři učedníci, o kterých se v evangeliích hovoří - více či méně výslovně - jako o těch, kteří měli Ježíše zvlášť rádi. Jeden z nich je autor evangelia, Jan, který sám o sobě hovoří jako o tom učedníkovi, kterého Ježíš miloval. Marie Magdalská setrvala v blízkosti Ježíšova kříže, i když skoro všichni ostatní učedníci Ježíše opustili a utekli. A navíc: je-li Magdaléna totožná s onou hříšnicí v domě farizeově, o níž hovoří Lukáš v sedmé kapitole svého evangelia, pak o ní Ježíš právě tam říká: Muselo jí být odpuštěno mnoho hříchů, když mi nyní projevuje takovou lásku. A když se ve dvacáté první kapitole Jana vzkříšený Ježíš setkává s Petrem u Genezaretského jezera, ptá se ho: Petře, miluješ mne víc než tito zde? A Petr odpovídá: Pane, ty víš, že tě miluji.

Myslím, že není náhodou, že právě tito tři – jako vůbec první ze všech – viděli a uvěřili. Vidění neznamená jen tělesný zrak, ale vidění srdcem, přesně ve smyslu slavného Exupéryho citátu Správně vidíme jen srdcem; co je důležité, je očím neviditelné. Jen ti, kdo milují, vidí správně.

Tělesným zrakem vidí ti tři jen pruhy plátna a roušku položenou stranou - to samo o sobě ještě nemusí být neprůstřelný důkaz toho, že Ježíš žije. Koneckonců sama Marie Magdalská jde za Petrem a Janem napřed s tím, že ji napadá jediné racionální vysvětlení: Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili. Ale učedník, kterého Ježíš miloval, viděl a uvěřil. A zde už jde o vidění nejen tělesným zrakem a pouhým rozumem, ale srdcem, jemuž láska napovídá, že to s Ježíšem přece nemůže skončit takhle. A o malou chvíli později něco podobného zažije i Marie, které se skutečnost Vzkříšení zjeví ve chvíli láskyplného dialogu: ten, kterého původně považovala za zahradníka (v podání svatého Jana byl Ježíšův hrob v zahradě, kdo jiný by se tedy na těch místech mohl vyskytovat), ji osloví jménem: Marie!; ona zvolá Rabbuni – Můj mistře! A najednou také vidí, že je to Pán a že je živý.

To, že Pán vstal z mrtvých, je naprosto základní pravda naší víry, úhelný kámen, na kterém všechno stojí. Nevstal-li Kristus, marné je naše kázání, marná je vaše víra, říká svatý Pavel v prvním listě Korintským. Ale zároveň je to tajemství, do něhož nemáme šanci proniknout pouhým rozumem. Trochu se o to pokoušela třeba katolická apologetika devatenáctého a raného dvacátého století - ve snaze obhajovat víru církve v moderní společnosti chtěla použít její vlastní zbraně racionálního vědeckého myšlení; a nedopadlo to moc dobře. I my můžeme skutečnost Zmrtvýchvstání vidět a pevně v ní uvěřit, ale právě jen tak, jako Magdaléna, Jan a Petr: nejen rozumem, ale hlavně milujícím srdcem.

 

 

Květná neděle 2023 – Pašije podle svatého Matouše

 

EVANGELIUM Mt 26,14-27,66
Umučení našeho Pána Ježíše Krista podle Matouše.

Co mi dáte, když vám ho zradím?

Tehdy jeden z Dvanácti - jménem Jidáš Iškariotský - odešel k velekněžím a zeptal se jich: "Co mi dáte, když vám ho zradím?" Oni s ním smluvili třicet stříbrných. Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.

Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?
První den o svátcích nekvašeného chleba přistoupili učedníci k Ježíšovi s otázkou: "Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?"
    On řekl: "Jděte do města k jistému člověku a vyřiďte mu, že Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko; budu u tebe se svými učedníky slavit velikonoční večeři." Učedníci udělali, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.

Jeden z vás mě zradí.
Když nastal večer, zaujal místo u stolu s dvanácti (učedníky) . Při jídle jim řekl: "Amen, pravím vám: Jeden z vás mě zradí."
    Velmi se zarmoutili a začali mu říkat jeden přes druhého: "Jsem to snad já, Pane?"
    Odpověděl: ",Kdo si se mnou namáčí ruku v míse, ten mě zradí. Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu člověku, který Syna člověka zradí. Pro toho člověka bylo lépe, kdyby se nebyl narodil."
    Také Jidáš, který ho chtěl zradit, se zeptal: "Jsem to snad já, Mistře?"
    Odpověděl mu: "Ano, ty." To je mé tělo. To je má krev.
Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal ho, lámal a dával ho svým učedníkům se slovy: "Vezměte, jezte. To je mé tělo." Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a řekl: "Pijte z něho všichni. Neboť to je má krev (nové) smlouvy, která se prolévá za všechny na odpuštění hříchů. Pravím vám: Od této chvíle už nikdy nebudu pít z tohoto plodu révy až do toho dne, kdy z nového (plodu) budu pít s vámi v království svého Otce."
    Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. Budu bít pastýře a ovce ze stáda se rozprchnou.
Tehdy jim Ježíš řekl: "Vy všichni se dnes v noci nade mnou pohoršíte, neboť je psáno: 'Budu bít pastýře a ovce ze stáda se rozprchnou.' Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje."
    Petr mu na to řekl: "Kdyby se všichni nad tebou pohoršili, já se nikdy nepohorším!"
    Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti: Dnes v noci, dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš."
    Petr mu však tvrdil: "I kdybych měl s tebou jít na smrt, nezapřu tě!" Podobně mluvili i všichni ostatní učedníci:

Pak se ho zmocnil smutek a úzkost.
Potom s nimi šel Ježíš na venkovský dvorec zvaný Getsemany a řekl učedníkům: "Poseďte tady, zatímco se půjdu tamhle pomodlit." Petra a dva Zebedeovy syny vzal s sebou. Pak se ho zmocnil smutek a úzkost. Řekl jim: "Má duše je smutná až k smrti, zůstaňte zde a bděte se mnou!"
    Trochu poodešel, padl tváří k zemi a modlil se: "Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš." Potom se vrátil k učedníkům a našel je, jak spí. Řekl Petrovi: "To jste nemohli ani jednu hodinu se mnou bdít? Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo je slabé."
    Odešel podruhé a modlil se: "Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, a musím ho vypít, ať se stane tvá vůle." Znovu se vrátil a našel je, jak spí, protože se jim únavou zavíraly oči. Nechal je, opět odešel a modlil se potřetí stejnými slovy. Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim "Jen spěte a odpočívejte dál! - Už je tady ta hodina: teď bude Syn člověka vydán do rukou hříšníků. Vstaňte, půjdeme! Hle, už je tady můj zrádce."

Vztáhli ruce na Ježíše a zmocnili se ho.
Když ještě mluvil, přišel Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním velký houf s meči a kyji, jak je poslali velekněží a starší lidu. Jeho zrádce s nimi smluvil znamení: "Koho políbím, ten to je; toho se chopte." A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: "Buď zdráv, Mistře," a políbil ho.
    Ježíš mu odpověděl: "Příteli, učiň jen, k čemu jsi přišel." Lidé z houfu přistoupili, vztáhli ruce na Ježíše a zmocnili se ho.
    Vtom jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, sáhl po meči, vytasil ho, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu ucho. Ježíš mu však řekl: "Zastrč svůj meč tam, kam patří. Každý, kdo sahá po meči, mečem zahyne. Anebo myslíš, že by mi můj Otec neposlal ihned víc jak dvanáct pluků andělů, kdybych ho o to poprosil? Ale jak by se potom splnily výroky Písma, že se tak musí stát?"
    V té chvíli řekl Ježíš onomu houfu: ,,Jako na zločince jste vytáhli s meči a kyji, abyste mě zatkli. Sedával jsem den co den v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mě. To všechno se však stalo, aby se splnily výroky Písma u proroků. Tu jej všichni učedníci opustili a utekli.

Uvidíte Syna člověka, jak sedí po pravici Všemohoucího.
Ti, kdo se Ježíše zmocnili, vedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili učitelé Zákona a starší. Petr šel zpovzdálí za ním až k veleknězovu dvoru. Vešel dovnitř a sedl si ke služebníkům, aby viděl, jak to skončí.
    Velekněží a celá velerada hledali proti Ježíšovi lživé svědectví, aby ho mohli odsoudit na smrt, ale nenašli, třebaže se dostavilo mnoho falešných svědků. Nakonec přišli dva a řekli: On prohlásil: "Mohu zbořit Boží chrám a ve třech dnech ho zase vystavět."
    Velekněz povstal a zeptal se ho: "Nic neodpovídáš na to, co tito lidé proti tobě vypovídají?" Ježíš však mlčel. Tu mu velekněz řekl: "Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zdali jsi Mesiáš, Syn Boží!"
    Ježíš mu odpověděl "Ano, jsem. Ale říkám vám: Od této chvíle uvidíte Syna člověka, jak sedí po pravici Všemohoucího a jak přichází v nebeských oblacích."
    Tu roztrhl velekněz své roucho a řekl: "Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Právě jste sami slyšeli rouhání. Co o tom soudíte?" Odpověděli: "Hoden je smrti."
    Pak mu plivali do tváře a tloukli ho pěstmi; někteří ho bili do tváře a říkali: "Když jsi prorok, pověz nám, Mesiáši, kdo tě to udeřil! "

Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.
Petr mezitím seděl venku na dvoře. Tu k němu přistoupila jedna služka a tvrdila "Tys byl také s tím Galilejcem Ježíšem." Ale on to přede všemi zapřel: "Nevím, co povídáš."
    Když odešel k chodbě u brány, uviděla ho jiná služka a řekla těm, kdo tam byli "Tady ten byl s tím nazaretským Ježíšem."
    Ale zase to zapřel, a to pod přísahou: "Toho člověka vůbec neznám!"
    Za chvilku přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi:
"Opravdu, i ty k nim patříš. Vždyť už tvé nářečí tě prozrazuje."
    Tu se začal zaklínat a zapřísahat: "Neznám toho člověka!" Hned nato zakokrhal kohout a Petr si vzpomněl na slova, která Ježíš řekl: "Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A vyšel ven a hořce se rozplakal.

Vydali Ježíše vladaři Pilátovi.
    Když nastalo ráno, všichni velekněží a starší lidu se usnesli proti Ježíšovi, že ho vydají na smrt. Dali ho proto spoutat a odvést a vydali ho vladaři Pilátovi. Do chrámové pokladny je dát nesmíme, protože je to odměna za krev.     Když teď zrádce Jidáš viděl, že Ježíš je odsouzen, hnulo se v něm svědomí. Přinesl velekněžím a starším těch třicet stříbrných nazpátek a řekl: "Zhřešil jsem - zradil jsem nevinnou krev."
    Odpověděli mu: "Co je nám do toho? To je tvá věc." Tu hodil ty stříbrné dovnitř chrámu, utekl odtamtud, šel a oběsil se.
    Velekněží vzali ty peníze a řekli: "Do chrámové pokladny je dát nesmíme, protože je to odměna za krev." Usnesli se tedy, že za ně koupí hrnčířovo pole na pohřbívání cizinců. Proto se tomu poli až do dneška říká Pole krve.
    Tak se splnilo, co řekl prorok Jeremiáš: 'Vzali třicet stříbrných, odhadní cenu za toho, kterého Izraelité tak odhadli, a dali je za hrnčířovo pole, jak mi nařídil Pán.'

Ty jsi židovský král?
    Ježíš pak byl předveden před vladaře. Vladař se ho zeptal: "Ty jsi židovský král?"
    Ježíš odpověděl: "Ano, já jsem!" Na žaloby velekněží a starších neodpověděl nic.
    Tu mu řekl Pilát: "Neslyšíš, co všechno proti tobě vypovídají?" Ale Ježíš mu neodpověděl ani na jednu otázku, takže se vladař velmi divil.
    Bylo zvykem, že o svátcích vladař propouštěl lidu jednoho vězně, kterého chtěli. Právě tehdy měli pověstného vězně, jmenoval se Barabáš. Proto když se lidé shromáždili, zeptal se jich Pilát, "Koho chcete, abych vám propustil? Barabáše, anebo Ježíše, kterému říkají Mesiáš?" Věděl totiž, že ho vydali z nenávisti.
    Když zasedl na soudní stolec, poslala k němu jeho žena se vzkazem "Nic neměj s tím spravedlivým! Kvůli němu jsem dnes ve snu mnoho vytrpěla." Velekněží a starší však přemluvili lid, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše aby dali popravit. Vladař se jich ptal: "Kterého vám z těchto dvou mám propustit?"
    Začali volat ,,Barabáše!"
Pilát jim řekl: "Co tedy mám udělat s Ježíšem, zvaným Mesiáš?"
Všichni volali: "Na kříž s ním!"
On však namítl: "Ale co udělal špatného?"
Oni však křičeli ještě víc: "Na kříž s ním!"
    Pilát viděl, že tím nic nedosáhl, ba naopak, že bouře stále vzrůstá. Dal si tedy přinést vodu, před očima lidu si umyl ruce a řekl: "Nemám vinu na krvi tohoto člověka. To je vaše věc. "
    Všechen lid odpověděl: "Jeho krev ať padne na nás a na naše děti!" Tu jim propustil Barabáše, Ježíše pak dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.

Buď zdráv, židovský králi!
    Vladařovi vojáci vzali Ježíše do vládní budovy a svolali k němu celou četu. Svlékli ho, přehodili mu nachově rudý plášť, upletli korunu z trní, vsadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali rákosovou hůl, klekali před ním a posmívali se mu: "Buď zdráv, židovský králi!" Plivali na něj, brali mu hůl a bili ho po hlavě. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť, oblékli mu zase jeho šaty a odvedli ho, aby ho ukřižovali.

Zároveň s ním byli ukřižováni dva zločinci.

Když vycházeli, potkali jednoho člověka z Kyrény, jmenoval se Šimon. Toho přinutili, aby mu nesl kříž.
    Když došli na místo zvané Golgota, což znamená 'Lebka', dali mu pít víno s příměskem hořkým jako žluč. Okusil, ale pít nechtěl. Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty losováním. Potom si tam sedli a hlídali ho.
    Nad hlavu mu připevnili nápis s udáním jeho provinění: To je Ježíš, židovský král. Zároveň s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici, druhý po levici.

Jsi-li syn Boží, sestup z kříže.
Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili. Potřásali hlavou a říkali: "Chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět. Zachraň sám sebe, jsi-li syn Boží, a sestup z kříže! "
    Stejně tak se mu posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími a říkali: "Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Je prý to izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, a uvěříme v něho. Spoléhal na Boha, ať ho teď v svobodí, má-li v něm zalíbení. Přece řekl: 'Jsem Boží syn'!" Stejně ho tupili i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni.

Eli, Eli, lema sabachthani?
Od dvanácti hodin nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Kolem tří hodin zvolal Ježíš mocným hlasem:
    "Eli, Eli, lema sabachthani?", to znamená: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?"
    Když to uslyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, říkali: "On volá Eliáše!" Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít. Ostatní však říkali: "Počkej, chceme vidět, zdali ho přijde Eliáš zachránit."
    Ježíš však znovu vykřikl mocným hlasem a skonal.

Chvíle tiché modlitby vkleče
    Vtom se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály se rozpukly, hroby se otevřely a mnoho těl zesnulých svatých bylo vzkříšeno. Po jeho vzkříšení vyšli z hrobů, vešli do Svatého města a ukázali se mnoha lidem. Když setník a jeho lidé, kteří měli u Ježíše stráž, viděli to zemětřesení a všechno, co se dělo, hrozně se polekali a říkali: "To byl opravdu syn Boží!"
    Zpovzdálí tam přihlíželo i mnoho žen: (byly to) ty, které následovaly Ježíše už z Galileje a sloužily mu. Mezi nimi byla Marie Magdalská, Marie, matka Jakubova i Josefova, a matka Zebedeových synů.

Josef uložil Ježíšovo tělo do své nové hrobky.
    Když nastal večer, přišel bohatý člověk pocházející z Arimatie, jmenoval se Josef. I on byl Ježíšovým učedníkem. Došel k Pilátovi a žádal o Ježíšovo tělo. Pilát poručil, aby mu ho vydali. Josef vzal tělo, zavinul ho do čistého lněného plátna a uložil ho do své nové hrobky, kterou si dal vytesat ve skále. Před vchod do hrobky přivalil velký kámen a odešel. Marie Magdalská a druhá Marie (přitom) seděly naproti hrobu.

Tady máte stráž. Jděte a zajistěte (hrob), jak uznáte za dobré.
    Druhý den, to je po dnu příprav na svátek, přišli velekněží a farizeové společně k Pilátovi a řekli: "Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník ještě zaživa prohlásil: 'Po třech dnech vstanu z mrtvých.' Dej tedy rozkaz zajistit hrob až do třetího dne. Jinak by mohli jeho učedníci přijít, ukradnout ho a říci lidu: 'Vstal z mrtvých.' Pak by ten poslední podvod byl ještě horší než první."
    Pilát jim odpověděl: "Tady máte stráž. Jděte a zajistěte (hrob), jak uznáte za dobré." Oni šli a zajistili hrob tím, že zapečetili kámen a postavili stráž.

______________________________________________________

Úvod k pašijím podle Matouše:

Jako každý rok nebude ani letos o Květné neděli homilie po pašijích, abychom nechali příběh v tichu doznít. Řeknu jen pár vět na úvod:

Pilát, donucen davem k tomu, aby osvobodil Barabáše a Ježíše vydal k ukřižování, dělá gesto, jímž se zbavuje zodpovědnosti: myje si před očima lidí demonstrativně ruce a říká: "Nemám vinu na krvi tohoto člověka. To je vaše věc." A dav mu odpovídá: „Krev jeho na nás a na naše děti!"

Jeho krev ať na něj padne je starozákonní výraz pro Boží pomstu za zabití.  Nejznámější příklad je v knize Genesis, kdy Hospodin říká Kainovi po vraždě jeho bratra: „Cos to udělal? Hlas krve tvého bratra volá ke mně ze země. Proto buď proklet, vyhnán z úrodné země, která otevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra.“ A v padesáté první kapitole knihy proroka Jeremiáše je zase následující věta: „Mé znásilnění a má krev ať padne na Babylón!“ říká obyvatelstvo Siónu a „Má krev na obyvatelstvo chaldejské země!“ říká Jeruzalém.

Lidé v davu před Pilátem, strženi emocemi, nevědí, co mluví. Ale nevědomky pronášejí proroctví. V Janových pašijích, které budeme číst na Velký pátek, jeden z vojáků probodne již mrtvému Pánu bok a hned vyjde krev a voda. Ježíšova krev padá na ty, kteří v davu volali, padá na jejich děti a vůbec na všechny lidi. Ale není to Boží pomsta; nebo vlastně je, je to Boží odplata, úplně jiná, než jak jsme zvyklí odplácet my lidé a jak si ji představovali ještě ve Starém Zákoně. Zlo se tu odplácí dobrem, smrt se odplácí životem. Ježíš je zabit, ale skrze jeho krev, prolitou na kříži, jsme my živí.

 5. neděle postní A 2023

1. ČTENÍ Ez 37,12-14

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Toto praví Hospodin Bůh:
    "Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. Tu poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide! Vdechnu vám svého ducha a ožijete, usídlím vás ve vaší zemi, a tak poznáte, že já, Hospodin, jsem to řekl a vykonal" - praví Hospodin.



Žl 130(129),1-2.3-4.5-6a.6b-8 Odp.: 7
Odp.:
U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení. Z hlubin volám k tobě, Hospodine, Pane, vyslyš můj hlas! 'Tvůj sluch ať je nakloněn k mé snažné prosbě!
Odp.
Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, abychom ti mohli v úctě sloužit.
Odp.
Doufám v Hospodina, duše má doufá v jeho slovo, má duše čeká na Pána více než stráže na svítání.
Odp.
Více než stráže na svítání ať čeká Izrael na Hospodina, neboť u Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení. On vykoupí Izraele ze všech jeho provinění.
Odp.


2. ČTENÍ Řím 8,8-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

   Bratři a sestry!
Ti, kdo žijí svému tělu, nemohou se líbit Bohu. Ale vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží.
   Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, tělo je podrobeno smrti kvůli hříchu, ale duch je (plný) života, protože je ospravedlněn. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelné tělo svým Duchem, který sídlí ve vás.


EVANGELIUM Jan 11,1-45

Slova svatého evangelia podle Jana.

Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: "Pane, ten, kterého miluješ, je nemocný." Když to Ježíš uslyšel, řekl: "To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn."
    Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocný, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: "Pojďme znovu do Judska! "
   Učedníci mu odpověděli: "Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat - a zas tam jdeš?"
   Ježíš na to řekl: "Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí ve světle tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo."
   Po těch slovech ještě dodal: "Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil."
   Učedníci mu řekli: "Pane, jestliže spí, uzdraví se." Ježíš však mluvil o jeho smrti; ale oni mysleli, že mluví o skutečném usnutí.
   Ježíš jim tedy řekl otevřeně: "Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!"
   Tomáš - řečený Blíženec - vyzval ostatní učedníky: "Pojďme i my, ať zemřeme s ním!"
   Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem.
   Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. Ale vím dobře i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá." Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane."
   Marta mu odpověděla: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"
   Odpověděla mu: "Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."
   Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Mistr je tu a volá tě." Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do ves nice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
   Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel."
   Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: "Kam jste ho položili?"
   Odpověděli mu: "Pane, pojď se podívat! " Ježíš zaplakal. Židé říkali: "Hle, jak ho miloval!" Ale někteří z nich řekli: "Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?"
   Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: "Odstraňte ten kámen!"
   Sestra zemřelého Marta mu namítla: "Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den." Ježíš jí odpověděl: "Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží." Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal." Po těch slovech zavolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven! " Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: "Rozvažte ho a nechte odejít!"
   Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co (Ježíš) vykonal, v něj uvěřilo.

 ________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Dnešní druhé čtení bychom mohli velice snadno špatně pochopit. Svatý Pavel říká, že ti, kdo žijí podle těla, nemohou se líbit Bohu. Tak když nám třeba naše tělo říká, že hladoví a že potřebuje najíst, a my si dáme svačinu, Pánu Bohu se to nelíbí? Kdepak! Pavel výraz tělo používá pro způsob života člověka, který vidí jenom sám sebe a všechno taky jenom sám pro sebe dělá. A život podle Ducha je pravý opak - je to život plný lásky k Bohu a ke druhým lidem. Život, jaký nám Duch svatý pomáhá žít.

 

Milí bratři a sestry,

Na začátku dnešního evangelia dostává Ježíš zprávu o Lazarovi z Betánie: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocný“. Betánie byla téměř jako Ježíšův druhý domov; a Marta, Marie a Lazar jako jeho druhá rodina.

O to víc nás může překvapit, když slyšíme spojení následujících dvou vět: Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocný, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: "Pojďme znovu do Judska! " Kdo z nás, kdyby měl moc uzdravit někoho, koho má rád a kdo je na smrt nemocný, by otálel? Má-li se zachránit život, je nutné jednat rychle; když na to přijde, je potřeba poslat třeba i vrtulník. Jenomže Ježíš nikam nespěchá, zůstává tam, kde je, a Lazara nechává zemřít.

Ano, jistě, víme dopředu, jak to celé dopadne: Ježíš má moc i nad smrtí, Lazara probudí k životu, a ten se tak stane předobrazem Vzkříšení. Jenže Marta, Marie, ani umírající Lazar to v tuhle chvíli neví. Co asi musí prožívat? Obě sestry si mohly spočítat, za jak dlouho kurýr k Ježíšovi dorazí se zprávou ( jak vyplývá z předchozí kapitoly evangelia podle Jana, Ježíš je právě v místě za řekou Jordán, kde křtíval Jan), a jak dlouho může trvat cesta z onoho místa do Betánie. Měly jistě velkou víru, že Ježíš může jejich bratra uzdravit, když už před ním uzdravil tolik nemocných. Ale Ježíš nejde, a Lazar umírá.

Marek Orko Vácha ve své první knize Tančící skály píše o jedné své zkušenosti z období dospívání: Měl jsem kamaráda – nebylo mu ještě třicet let a měl dcerku – který onemocněl. Celá farnost jsme se za něj tenkrát modlili a postili. Kamarád zemřel. Pohřbili jsme ho na podzim; a když zavřu oči, vidím žluté listí padající ze stromů, slyším křik havranů a cítím nepojmenovaný smutný vztek v duši. Slova svatého Augustina, že nás často Bůh milosrdně vyslyší a často milosrdně nevyslyší, mi připadala tehdy lživá k uzoufání. Jak se může milosrdný Bůh srovnat se smrtí mladého člověka? Bůh prostě mou modlitbu nevyslyšel. Tečka.

Možná takhle se cítíly obě dvě sestry a Lazar, který umíral. Kde je Ježíš? Proč nás nechává na holičkách? Proč na naši prosbu vůbec nereaguje? Má nás rád, jsme jeho druhá rodina, tak kde jen je?

Když Ježíš konečně dorazí a setká se s Martou, slyšíme z jejích úst jasnou výčitku: Mistře, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. Můžeme si domyslet, co dalšího by Ježíšovi ještě mohla říct: přišel jsi pozdě; všechno je ztraceno; mysleli jsme, že nás máš rád, a mýlili jsme se.

Jenže Marta se v tuto chvíli projevuje jako žena velké víry. I když - lidsky pochopitelně - Ježíšovi jeho pozdní příchod vyčte, vidí dál. Vidí za horizont běžné zkušenosti se smrtí, která říká, že je to definitivní konec. Lazar sice zemřel, ale pro Martu nezemřela naděje, že Boží láska a Boží moc jsou ještě větší než naše představy o nich. Ale vím dobře i teď, říká Marta, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.

Marta se vírou dokáže dostat za svůj zármutek a za své výčitky. A proto také nakonec dokáže v Ježíšovi rozeznat Spasitele a vyznat: Ano, Pane, věřím, že Ty jsi Mesiáš, Syn Boží.

 

 

4. neděle postní A 2023

1. ČTENÍ 1Sam 16,1b.6-7.10-13a

Čtení z první knihy Samuelovy.

Hospodin řekl Samuelovi: "Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny."
   Když (Samuel) přišel a spatřil Eliaba, řekl si: "Jistě tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný." Hospodin však řekl Samuelovi: "Nevšímej si jeho vzhledu ani vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk; člověk soudí podle zdání, Hospodin vidí do srdce."
   Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: "Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho." A zeptal se: "Jsou to již všichni chlapci?" Jesse odpověděl: "Ještě je nejmladší, ten pase stáda." Samuel tedy řekl Jesseovi: "Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde." Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: "Nuže, pomaž ho; to je on."
   Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i nadále působil s Davidem Hospodinův duch.

Žl 23(22),1-3a.3b-4.5.6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.



2. ČTENÍ Ef 5,8-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

   Bratři a sestry! Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. Ovoce toho světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy. Zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast v těch neplodných skutcích tmy; spíše je veřejně odsuzujte. Vždyť člověku je hanba už jen o tom mluvit, co ti lidé potají páchají. Všechno, co se odsoudí, ukáže se v pravém světle. Všecko totiž, na co se vrhne světlo, je potom zřejmé. Proto se říká (v Písmě): Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.



EVANGELIUM Jan 9,1-41

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo zhřešil: on sám, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?"
    Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa."
   Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: "Jdi se umýt v rybníku Siloe" - to slovo znamená "Poslaný". Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl.
   Sousedé a ti, kteří ho dříve vídali žebrat, se ptali: "Není to ten, který tu sedával a žebral?" Jedni tvrdili: "Je to on." Jiní říkali: "Není, ale je mu podobný." On řekl: "Jsem to já." Ptali se ho tedy: "Jak to, že teď vidíš?"
   On odpověděl: "Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl: 'Jdi k Siloe a umyj se!' Šel jsem tedy, umyl se a vidím." Ptali se ho: "Kde je ten člověk?" Odpověděl: "To nevím."
   Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On; jim odpověděl: "Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím."
   Někteří farizeové říkali: "Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu." Jiní ale namítali: "Jak by mohl hříšný člověk dělat takové zázraky?" A nemohli se dohodnout. Znovu se tedy zeptali toho slepého: "Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?" On odpověděl: "Je to prorok."
   Židé však tomu nechtěli věřit, že byl slepý a že nabyl zraku, až si zavolali rodiče toho uzdraveného slepce a zeptali se jich: "Je to váš syn, o kterém vy říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?" Jeho rodiče odpověděli: "Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Ale jak to přijde, že teď vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, to my nevíme. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe." To jeho rodiče řekli, protože se báli židů. Židé se už totiž usnesli, aby každý, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy. Proto jeho rodiče řekli: "Je dospělý, zeptejte se jeho."
   Zavolali tedy ještě jednou toho bývalého slepce a řekli mu: "Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník." On odpověděl: "Zda je hříšník, to nevím, ale vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím." Zeptali se ho tedy: "Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?" Odpověděl jim: "Už jsem vám to řekl, ale jako byste to neslyšeli. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?"
   Osopili se na něj: "Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je."
   Ten člověk jim odpověděl: "To je skutečně divné, že vy nevíte, odkud je - a otevřel mi oči. Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal."
   Řekli mu: "V hříších ses celý narodil - a ty nás chceš poučovat?" A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?" Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?" Ježíš mu řekl: "Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví." On na to řekl: "Věřím, Pane!" a padl před ním na kolena.
   Ježíš prohlásil: "Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli." Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?" Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: 'Vidíme'. Proto váš hřích trvá."

___________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ve dnešní scénce z biblických postaviček je velmi hezky znázorněná jedna skutečnost z dnešního evangelia: Všichni si povídají mezi sebou – o tom, jestli je Ježíš od Boha; jestli je ten uzdravený slepý ten stejný, kterého znali, nebo jestli je to někdo jiný; a tak dál. Jediný, kdo si nepovídá s druhými, ale s Ježíšem, je právě ten slepý, kterého pak Ježíš uzdraví. A proto taky pozná, kdo Ježíš doopravdy je.

Je moc dobré, když si - třeba v náboženství - povídáme o tom, kdo Ježíš je, jaké jsou pravdy naší víry nebo co potřebujeme ke mši svaté. Ale Ježíše můžeme doopravdy poznat jenom tak, že se s ním budeme setkávat a hovořit s ním v modlitbě.

 

Milí bratři a sestry,

Při pročítání dnešního evangelia mi vytanul na mysli jeden starý vtip, který jsem si přečetl někdy v roce 1991 během čekání na zkoušku z obecné bakteriologie na brněnské přírodovědecké fakultě. Visel tehdy na příslušném oddělení na nástěnce.

Přijde student na zkoušku z bakteriologie, posadí se před examinátora a povídá: „Pane profesore, já si myslím, že ty bakterie neexistují“. Profesor nebohého studenta samozřejmě hned vyhodí. Asi za týden přijde tentýž student znovu a zkoušejícímu naprosto podrobným a vyčerpávajícím způsobem odpoví na všechny otázky, včetně těch nejzáludnějších. Profesor studentovi napíše do indexu výbornou, odevzdá mu jej a pochvaluje si: „Tak vidíte, to je něco docela jiného, než minule!“ A student na to: „No jo, pane profesore, ale já si stejně pořád myslím, že ty bakterie neexistují!“

Farizeové - ale nejen oni, vlastně všichni aktéři dnešního evangelního příběhu, s výjimkou uzdraveného slepce -připomínají onoho studenta, nevěřícího v existenci bakterií. Mají před očima naprosto evidentní a hmatatelný Ježíšův zázrak, ale nejsou schopni připustit, že by Ježíšova moc byla opravdu od Boha. Jsou zcela v zajetí svých dogmat, svého přesvědčení, že kdo nezachovává sobotu, je hříšník a nemůže mít s Hospodinem nic společného. Podobně jako Ježíšovi učedníci jsou na začátku dnešního úryvku neochvějně přesvědčeni - podle stejné tradice víry Izraele - že slepota je Boží trest, následek hříchu; otázka zní pouze, zda tento hřích spáchal samotný slepec nebo jeho rodiče.

Slepý od narození byl - stejně jako jeho rodiče, Ježíšovi učedníci i farizeové - zbožný Izraelita, vychován a zcela zakořeněn ve víře, v Mojžíšově zákoně a v tradici předků. Jenže na rozdíl od všech ostatních, kteří v dnešním příběhu z Janova evangelia vystupují, zažil Ježíšův dotek, zažil jeho uzdravení, jeho lásku. Ježíš se dotýká jeho očí - jeho nejzraněnějšího místa, jeho největšího handicapu, toho, co mu nejvíce brání v tom, aby jeho život byl žit naplno. Dotýká se toho, co slepcovo okolí - a možná zpočátku i sám nevidomý - vnímá jako následek jeho hříchu. Pravda, Ježíš to dělá poněkud zvláštním způsobem; snad má ono bláto a Ježíšovo plivnutí - vlastně prudké vydechnutí - odkazovat ke druhé kapitole knihy Genesis, ve které Hospodin uhnětl člověka z prachu hlíny a vdechl do jeho nozder dech života, a tak se stal člověk živou bytostí. Ale asi to není ani tak důležité. Podstatné je, že slepec poznal, kým Ježíš je, takříkajíc na vlastní kůži. Zakusil jeho uzdravující dotek, zažil, že Ježíš znovuvytváří jeho život. Proto jej již vůbec nemůže zmást, co o Ježíšovi říkají všichni ostatní kolem, skálopevně o své pravdě přesvědčeni: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu!“ „Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník." „My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je." Bývalý slepec je uzdraven z tělesné i duchovní slepoty: dokáže nyní vidět hlouběji, než ti ostatní; dokáže vidět za horizont naučených pravd své víry po předcích. Dokáže vidět, že to vše odkazuje k Tomu, který jej právě uzdravil.

 

3. neděle postní A 2023

 

1. ČTENÍ Ex 17,3-7

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

Lid žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. Řekli: "Pročpak jsi nás vyvedl z Egypta? Abys zahubil nás, naše děti a náš dobytek žízní?" Mojžíš volal k Hospodinu: "Co mám dělat s tímto lidem? Ještě trochu a ukamenují mě!"
   Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vyjdi před lid v doprovodu několika starců z Izraele, vezmi si do ruky hůl, kterou jsi udeřil do Nilu, a jdi! Hle, já tam 'budu stát před tebou na Chorebu, udeříš do skály, vytryskne z ní voda a lid se napije."
   Mojžíš tak udělal před očima izraelských starců. Nazval pak jméno toho místa Massa a Meriba kvůli hádce izraelských synů a kvůli tomu, že pokoušeli Hospodina tím, že říkali: "Je Hospodin uprostřed nás, nebo ne?"



Žl 95 (94),1-2.6-7b.7c-9 Odp.:7c-8a

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!
Odp.
Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Odp.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: "Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy."
Odp.

2. ČTENÍ Řím 5,1-2.5-8

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry! Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha.
   Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
   Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého - možná za dobrého se ještě někdo umřít odhodlá. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky.

EVANGELIUM Jan 4,5-42

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se - tak jak byl - u té studny. Bylo kolem poledne.
    Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: "Dej mi napít." - Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu.
   Samařská žena mu odpověděla: "Jakže? Ty, žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?" Židé se totiž se Samaritány nestýkají.
    Ježíš jí na to řekl: "Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: 'Dej mi napít', spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu."
    Žena mu namítla: "Pane, vždyť ani nemáš vědro, a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda?
   Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného."
   Žena mu řekla: "Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat."
   Ježíš jí řekl: "Jdi, zavolej svého muže a zase přijď sem." Žena mu odpověděla: "Nemám muže."
   Ježíš jí na to řekl: "Správně jsi odpověděla: 'Nemám muže`; pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi mluvila pravdu."
   Žena mu řekla: "Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: 'Jen v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat'."
   Ježíš jí odpověděl: "Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze židů. Ale nastává hodina - ano, už je tady - kdy opravdoví (Boží) ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě."
   Žena mu řekla: "Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všechno."Na to jí řekl Ježíš: "Já jsem to, ten, který s tebou mluvím."
   Právě tehdy se vrátili jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Přesto však se nikdo nezeptal: "Co jí chceš?" nebo "Proč s ní mluvíš?" Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: "Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?" Vyšli tedy z města a šli k němu.
   Mezitím ho učedníci prosili: "Mistře, najez se!" On jim však řekl: "Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte." Učedníci se mezi sebou ptali: "Přinesl mu někdo něco jíst?"
   Ježíš jim řekl: "Mým pokrmem je konat vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. Říkáte přece: 'Ještě čtyři měsíce, a nastanou žně.' Hle, říkám vám: Zvedněte oči a podívejte se na pole: jsou už bílá ke žním. Ten, kdo žne, už dostává svou mzdu a shromažďuje úrodu pro věčný život, takže se raduje zároveň rozsévač i žnec. V tom je totiž pravdivé přísloví: 'Jiný rozsévá a jiný sklízí. Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy sklízíte plody jejich práce." Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo pro řeč té ženy, která svědčila: "Řekl mi všechno, co jsem udělala." Když tedy ti Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny. A ještě mnohem více jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak říkali: "Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel světa."
____________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Tak si představte, že byste se potkali s někým, kdo o vás ví úplně všechno, s někým, kdo vám vidí do hlavy. Bylo by vám to příjemné? Určitě ne! Samařská žena prožívá něco podobného s Ježíšem: když jde nakonec do města, říká, že jí řekl všechno, co udělala. Jenže ještě předtím jí Ježíš zároveň dal poznat, že jí má rád. A tak jí to, že o ní ví všechno, už nevadí. O nás Pán Ježíš taky ví všechno, ale my se toho taky nemusíme bát – právě proto, že nás má rád a vždycky mít bude.

Milí bratři a sestry,

Ježíšovo setkání se samařskou ženou je obrazem každé naší upřímné a autentické modlitby - takové, jež není jen odříkáváním naučených slov, ale opravdovým setkáním a rozhovorem s Pánem. Můžeme se nyní podle metody svatého Ignáce z Loyoly vnitřně ztotožnit se Samařankou, která ono neobyčejné setkání u studny v Sichemu prožívá.

 

Samařsko, krajina mezi Judskem a Galilejí, není vyloženě poušť, ale spíše step, každopádně v létě velmi vyprahlá. Studna je symbol místa, kde v takové vyprahlosti hledáme občerstvení, utišení naší žízně životodárnou vodou. Žena tam přichází právě s tímto úmyslem. To první, co u studny zažije, je velké překvapení - onen neznámý muž s ní chce mluvit, přibližuje se k ní, prosí ji o vodu – ač by podle všeho neměl, a to hned z dvojnásobného důvodu: je muž a je Žid, ona je žena a je Samařanka. Ježíš však svou prosbou o vodu prolamuje ledy; Samařanka v něm vidí zároveň člověka, který je na tom stejně jako ona, který má také žízeň, který je unaven cestou a denním vedrem.

 

Vstupujeme-li celým srdcem do modlitby, do času, který chceme věnovat výhradně Ježíši, můžeme zažívat tentýž úžas – Ježíš se nám přibližuje, sklání se k nám, hovoří k nám v srdci jako se svými přáteli, jako se sobě rovnými, i když je zároveň Bůh, nekonečný a nepochopitelný. Svatý Jan Maria Vianney, arský farář, přesně tuto skutečnost vyjádřil v jednom svém kázání o modlitbě: Toto spojení Boha s jeho maličkým tvorem je něco překrásného. Je to štěstí, jež nelze pochopit. Byli bychom si zasloužili, abychom se nesměli modlit. Ale Bůh nám ve své dobrotě dovolil, abychom s ním rozmlouvali. 

 

Když pak rozhovor pokračuje, žena poznává, že Ježíš jí opravdu dává živou vodu. Ne tu obyčejnou, pro kterou přišla se džbánem a pro kterou bude muset jít znovu. Dává jí k dispozici nevyčerpatelný pramen – naplnění života, vědomí hlubokého smyslu, vědomí, že je milována. A v tu chvíli již také dokáže unést, když Ježíš otevřeně mluví o jejím vztahově nepovedeném životě. Bez vědomí toho, že Ježíš má pro ni živou vodu své lásky, by se před ním musela hluboce stydět; musela by použít obranné mechanismy – třeba Ježíšovi říci, že mu do toho nic není, nebo problém bagatelizovat; nebo raději utéci, ze strachu, že ten muž na ni ví i jiné věci. Ale ona již Ježíšovu živou vodu okusila, a už se nemusí bát si přiznat pravdu o sobě samé. Už ji nezneklidňuje, že její život je před Ježíšem jako otevřená kniha. A na konci setkání dokáže odejít do města a svědčit přede všemi lidmi o tom, co prožila. Před setkáním s Ježíšem by jistě něčeho takového nebyla vůbec schopná. V Sichemu určitě všichni o jejím problematickém životě věděli, a ona se asi velmi styděla a vůbec se jí o tom nechtělo mluvit – ale teď už se nebojí, protože se právě uprostřed svého hříchu setkala s Mesiášem.

 

V upřímné vnitřní modlitbě si vždy uvědomíme, že Pán má před sebou náš život jako na dlani – se vším dobrým, ale i s jeho temnými hlubinami, se vším, zač se stydíme a za žádnou cenu nechceme, aby to vyšlo najevo. Avšak – stejně jako samařskou ženu – ani nás to nemusí zneklidňovat. Napili jsme se od Ježíše živé vody; zakusili jsme, že jsme milováni – i přesto, že jsme takoví. A jsme občerstveni, dostáváme sílu svědčit druhým a také sílu napravit svůj život.

 

 

 

 

 2. neděle postní A 2023

1. ČTENÍ Gn 12,1-4a

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

Hospodin řekl Abrámovi:
   "Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. Udělám z tebe veliký národ a požehnám ti, oslavím tvé jméno a budeš pramenem požehnání. Požehnám těm, kdo ti budou žehnat, a prokleji ty, kdo tě budou proklínat. V tobě budou požehnána všechna pokolení země."
   Abrám se vydal na cestu, jak mu řekl Hospodin.

Žl 33 (32), 4-5. 18-19. 20+22 Odp: 22a
Odp.: Ať spočine na nás, Hospodine; tvé milosrdenství.

Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.

2. ČTENÍ 2 Tim 1,8b-10

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Milovaný! Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia. On nás spasil a povolal svým svatým povoláním, a to ne pro naše skutky, ale z vlastního rozhodnutí a pro milost, kterou nám dal v Kristu Ježíši před dávnými věky. Ale to se projevilo teprve nyní, když přišel náš spasitel Kristus Ježíš. On zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu.




EVANGELIUM Mt 17,1-9

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle - ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.
   Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."
   Když ještě mluvil, zastínil je najednou světlý oblak, a hle - z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!" Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli.
   Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte, nebojte se!" Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých."

 __________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, dnes zde máme velmi povedenou scénku z biblických postaviček: Jsou tam ti tři učedníci, a nahoře je Ježíš s Mojžíšem a Eliášem – Mojžíše poznáte podle toho, že drží v roce kamenné desky s Desaterem. Proč tam ti dva asi jsou? Jsou to dvě důležité postavy Starého Zákona – a tak to Petrovi, Jakubovi a Janovi napoví, že Ježíš je opravdu slíbený Mesiáš, kterého ve Starém Zákoně Hospodin slíbil svému lidu a jehož příchod předpovídali starozákonní proroci.

 

Milí bratři a sestry,

Učedníci s Ježíšem prožívají na hoře něco výjimečného – Ježíš se jim zjevuje ve slávě, zalitý božským světlem; zjevení Mojžíše a Eliáše a později Otcův hlas z nebe potvrzují, že Ježíš je opravdu Mesiáš a Syn Boží, že je naplněním a smyslem celého Mojžíšova Zákona a prorockých knih.

V dnešním evangeliu se velmi podrobně popisuje to, co učedníci v této chvíli zažívali: na jednu stranu pociťují velkou bázeň; úlek, že prožívají něco mimořádného, něco zcela mimo jejich běžnou zkušenost. Avšak zároveň je zde pocit jakéhosi naplnění, krásy onoho okamžiku. Petr říká příznačně: Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi. Lid Izraele byl původně národem kočovných pastevců, a postavení stanu znamenalo vlastně toto: objevili jsme nějaké dobré místo k životu, pro nás i pro naše stáda, zůstaneme zde, budeme tu šťastní. Petr tedy říká Pane, je nám tu teď dobře, je tu tak krásně, že bychom tu chtěli zůstat napořád. Doktor Faust ve slavném dramatu Johanna Wolfganga Goetha vyjadřuje něco podobného, když uzavírá smlouvu s Mefistofelem: Když okamžik mne zvábí k slovu: Jsi tolik krásný! Prodli jen! Pak si mne sevři do okovů; pak rád chci býti utracen.

Scéna proměnění na hoře je obrazem mimořádných okamžiků, které ve víře můžeme prožívat i my: pohled na nějakou dechberoucí přírodní scenérii; zkušenost neuvěřitelného a krajně nepravděpodobného Božího zásahu v situaci, která vypadala lidsky viděno neřešitelně; nějaký silný zážitek krásy v umění; zásah výpovědi Božího slova, které jsme předtím četli již mnohokrát, ale pak, v určitém okamžiku, se nás teprve bytostně dotklo. Franz Werfel ve své knize Píseň o Bernadettě má na mysli přesně toto, když popisuje pocity lurdské vizionářky od chvíle, kdy poprvé viděla svou krásnou Dámu.

V takových okamžicích jsme zcela vytrženi ze všednosti. Boží přítomnost se stává téměř hmatatelnou; to, co běžně jen tušíme, to, co je normálně jaksi v pozadí naší vědomé mysli, vystupuje zcela do popředí. Tak Bůh je opravdu přítomný, říkáme si; Bůh opravdu učinil zázrak. Z tohoto poznání nás jímá bázeň, ale zároveň je nám dobře, cítíme naplnění a pokoj. Starosti běžného života se rozplývají. Chtěli bychom, aby ten pocit trval stále, podobně jako učedníci chtěli na hoře postavit stany.

Jenže jednu chvíli zjevení Ježíšovy slávy končí. Učedníci jej nakonec již vidí tak, jako vždycky předtím. A pak musí z hory sestoupit, vrátit se zpět do údolí, a Ježíš hovoří o svém zmrtvýchvstání – jemuž ale musí předcházet jeho smrt. Učedníci se s Ježíšem musejí vrátit do své všednosti, zpátky na zem, do svých problémů a bojů. Do chvil, kdy Boží přítomnost a pomoc není už ani zdaleka tak evidentní jako byla tam nahoře. V jejich paměti však tento zážitek zůstává – a vzpomínka na něj jim bude pomáhat projít těžkostmi života a temnotami víry.