4. neděle postní A 2023

1. ČTENÍ 1Sam 16,1b.6-7.10-13a

Čtení z první knihy Samuelovy.

Hospodin řekl Samuelovi: "Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny."
   Když (Samuel) přišel a spatřil Eliaba, řekl si: "Jistě tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný." Hospodin však řekl Samuelovi: "Nevšímej si jeho vzhledu ani vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk; člověk soudí podle zdání, Hospodin vidí do srdce."
   Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: "Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho." A zeptal se: "Jsou to již všichni chlapci?" Jesse odpověděl: "Ještě je nejmladší, ten pase stáda." Samuel tedy řekl Jesseovi: "Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde." Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: "Nuže, pomaž ho; to je on."
   Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i nadále působil s Davidem Hospodinův duch.

Žl 23(22),1-3a.3b-4.5.6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.



2. ČTENÍ Ef 5,8-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

   Bratři a sestry! Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. Ovoce toho světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy. Zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast v těch neplodných skutcích tmy; spíše je veřejně odsuzujte. Vždyť člověku je hanba už jen o tom mluvit, co ti lidé potají páchají. Všechno, co se odsoudí, ukáže se v pravém světle. Všecko totiž, na co se vrhne světlo, je potom zřejmé. Proto se říká (v Písmě): Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.



EVANGELIUM Jan 9,1-41

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo zhřešil: on sám, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?"
    Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa."
   Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: "Jdi se umýt v rybníku Siloe" - to slovo znamená "Poslaný". Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl.
   Sousedé a ti, kteří ho dříve vídali žebrat, se ptali: "Není to ten, který tu sedával a žebral?" Jedni tvrdili: "Je to on." Jiní říkali: "Není, ale je mu podobný." On řekl: "Jsem to já." Ptali se ho tedy: "Jak to, že teď vidíš?"
   On odpověděl: "Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl: 'Jdi k Siloe a umyj se!' Šel jsem tedy, umyl se a vidím." Ptali se ho: "Kde je ten člověk?" Odpověděl: "To nevím."
   Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On; jim odpověděl: "Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím."
   Někteří farizeové říkali: "Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu." Jiní ale namítali: "Jak by mohl hříšný člověk dělat takové zázraky?" A nemohli se dohodnout. Znovu se tedy zeptali toho slepého: "Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?" On odpověděl: "Je to prorok."
   Židé však tomu nechtěli věřit, že byl slepý a že nabyl zraku, až si zavolali rodiče toho uzdraveného slepce a zeptali se jich: "Je to váš syn, o kterém vy říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?" Jeho rodiče odpověděli: "Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Ale jak to přijde, že teď vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, to my nevíme. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe." To jeho rodiče řekli, protože se báli židů. Židé se už totiž usnesli, aby každý, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy. Proto jeho rodiče řekli: "Je dospělý, zeptejte se jeho."
   Zavolali tedy ještě jednou toho bývalého slepce a řekli mu: "Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník." On odpověděl: "Zda je hříšník, to nevím, ale vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím." Zeptali se ho tedy: "Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?" Odpověděl jim: "Už jsem vám to řekl, ale jako byste to neslyšeli. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?"
   Osopili se na něj: "Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je."
   Ten člověk jim odpověděl: "To je skutečně divné, že vy nevíte, odkud je - a otevřel mi oči. Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal."
   Řekli mu: "V hříších ses celý narodil - a ty nás chceš poučovat?" A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?" Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?" Ježíš mu řekl: "Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví." On na to řekl: "Věřím, Pane!" a padl před ním na kolena.
   Ježíš prohlásil: "Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli." Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?" Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: 'Vidíme'. Proto váš hřích trvá."

___________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ve dnešní scénce z biblických postaviček je velmi hezky znázorněná jedna skutečnost z dnešního evangelia: Všichni si povídají mezi sebou – o tom, jestli je Ježíš od Boha; jestli je ten uzdravený slepý ten stejný, kterého znali, nebo jestli je to někdo jiný; a tak dál. Jediný, kdo si nepovídá s druhými, ale s Ježíšem, je právě ten slepý, kterého pak Ježíš uzdraví. A proto taky pozná, kdo Ježíš doopravdy je.

Je moc dobré, když si - třeba v náboženství - povídáme o tom, kdo Ježíš je, jaké jsou pravdy naší víry nebo co potřebujeme ke mši svaté. Ale Ježíše můžeme doopravdy poznat jenom tak, že se s ním budeme setkávat a hovořit s ním v modlitbě.

 

Milí bratři a sestry,

Při pročítání dnešního evangelia mi vytanul na mysli jeden starý vtip, který jsem si přečetl někdy v roce 1991 během čekání na zkoušku z obecné bakteriologie na brněnské přírodovědecké fakultě. Visel tehdy na příslušném oddělení na nástěnce.

Přijde student na zkoušku z bakteriologie, posadí se před examinátora a povídá: „Pane profesore, já si myslím, že ty bakterie neexistují“. Profesor nebohého studenta samozřejmě hned vyhodí. Asi za týden přijde tentýž student znovu a zkoušejícímu naprosto podrobným a vyčerpávajícím způsobem odpoví na všechny otázky, včetně těch nejzáludnějších. Profesor studentovi napíše do indexu výbornou, odevzdá mu jej a pochvaluje si: „Tak vidíte, to je něco docela jiného, než minule!“ A student na to: „No jo, pane profesore, ale já si stejně pořád myslím, že ty bakterie neexistují!“

Farizeové - ale nejen oni, vlastně všichni aktéři dnešního evangelního příběhu, s výjimkou uzdraveného slepce -připomínají onoho studenta, nevěřícího v existenci bakterií. Mají před očima naprosto evidentní a hmatatelný Ježíšův zázrak, ale nejsou schopni připustit, že by Ježíšova moc byla opravdu od Boha. Jsou zcela v zajetí svých dogmat, svého přesvědčení, že kdo nezachovává sobotu, je hříšník a nemůže mít s Hospodinem nic společného. Podobně jako Ježíšovi učedníci jsou na začátku dnešního úryvku neochvějně přesvědčeni - podle stejné tradice víry Izraele - že slepota je Boží trest, následek hříchu; otázka zní pouze, zda tento hřích spáchal samotný slepec nebo jeho rodiče.

Slepý od narození byl - stejně jako jeho rodiče, Ježíšovi učedníci i farizeové - zbožný Izraelita, vychován a zcela zakořeněn ve víře, v Mojžíšově zákoně a v tradici předků. Jenže na rozdíl od všech ostatních, kteří v dnešním příběhu z Janova evangelia vystupují, zažil Ježíšův dotek, zažil jeho uzdravení, jeho lásku. Ježíš se dotýká jeho očí - jeho nejzraněnějšího místa, jeho největšího handicapu, toho, co mu nejvíce brání v tom, aby jeho život byl žit naplno. Dotýká se toho, co slepcovo okolí - a možná zpočátku i sám nevidomý - vnímá jako následek jeho hříchu. Pravda, Ježíš to dělá poněkud zvláštním způsobem; snad má ono bláto a Ježíšovo plivnutí - vlastně prudké vydechnutí - odkazovat ke druhé kapitole knihy Genesis, ve které Hospodin uhnětl člověka z prachu hlíny a vdechl do jeho nozder dech života, a tak se stal člověk živou bytostí. Ale asi to není ani tak důležité. Podstatné je, že slepec poznal, kým Ježíš je, takříkajíc na vlastní kůži. Zakusil jeho uzdravující dotek, zažil, že Ježíš znovuvytváří jeho život. Proto jej již vůbec nemůže zmást, co o Ježíšovi říkají všichni ostatní kolem, skálopevně o své pravdě přesvědčeni: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu!“ „Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník." „My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je." Bývalý slepec je uzdraven z tělesné i duchovní slepoty: dokáže nyní vidět hlouběji, než ti ostatní; dokáže vidět za horizont naučených pravd své víry po předcích. Dokáže vidět, že to vše odkazuje k Tomu, který jej právě uzdravil.