5. neděle postní A 2023

1. ČTENÍ Ez 37,12-14

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Toto praví Hospodin Bůh:
    "Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. Tu poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide! Vdechnu vám svého ducha a ožijete, usídlím vás ve vaší zemi, a tak poznáte, že já, Hospodin, jsem to řekl a vykonal" - praví Hospodin.



Žl 130(129),1-2.3-4.5-6a.6b-8 Odp.: 7
Odp.:
U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení. Z hlubin volám k tobě, Hospodine, Pane, vyslyš můj hlas! 'Tvůj sluch ať je nakloněn k mé snažné prosbě!
Odp.
Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, abychom ti mohli v úctě sloužit.
Odp.
Doufám v Hospodina, duše má doufá v jeho slovo, má duše čeká na Pána více než stráže na svítání.
Odp.
Více než stráže na svítání ať čeká Izrael na Hospodina, neboť u Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení. On vykoupí Izraele ze všech jeho provinění.
Odp.


2. ČTENÍ Řím 8,8-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

   Bratři a sestry!
Ti, kdo žijí svému tělu, nemohou se líbit Bohu. Ale vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží.
   Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, tělo je podrobeno smrti kvůli hříchu, ale duch je (plný) života, protože je ospravedlněn. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelné tělo svým Duchem, který sídlí ve vás.


EVANGELIUM Jan 11,1-45

Slova svatého evangelia podle Jana.

Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: "Pane, ten, kterého miluješ, je nemocný." Když to Ježíš uslyšel, řekl: "To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn."
    Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocný, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: "Pojďme znovu do Judska! "
   Učedníci mu odpověděli: "Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat - a zas tam jdeš?"
   Ježíš na to řekl: "Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí ve světle tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo."
   Po těch slovech ještě dodal: "Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil."
   Učedníci mu řekli: "Pane, jestliže spí, uzdraví se." Ježíš však mluvil o jeho smrti; ale oni mysleli, že mluví o skutečném usnutí.
   Ježíš jim tedy řekl otevřeně: "Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!"
   Tomáš - řečený Blíženec - vyzval ostatní učedníky: "Pojďme i my, ať zemřeme s ním!"
   Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem.
   Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. Ale vím dobře i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá." Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane."
   Marta mu odpověděla: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"
   Odpověděla mu: "Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."
   Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Mistr je tu a volá tě." Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do ves nice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
   Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel."
   Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: "Kam jste ho položili?"
   Odpověděli mu: "Pane, pojď se podívat! " Ježíš zaplakal. Židé říkali: "Hle, jak ho miloval!" Ale někteří z nich řekli: "Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?"
   Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: "Odstraňte ten kámen!"
   Sestra zemřelého Marta mu namítla: "Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den." Ježíš jí odpověděl: "Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží." Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal." Po těch slovech zavolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven! " Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: "Rozvažte ho a nechte odejít!"
   Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co (Ježíš) vykonal, v něj uvěřilo.

 ________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Dnešní druhé čtení bychom mohli velice snadno špatně pochopit. Svatý Pavel říká, že ti, kdo žijí podle těla, nemohou se líbit Bohu. Tak když nám třeba naše tělo říká, že hladoví a že potřebuje najíst, a my si dáme svačinu, Pánu Bohu se to nelíbí? Kdepak! Pavel výraz tělo používá pro způsob života člověka, který vidí jenom sám sebe a všechno taky jenom sám pro sebe dělá. A život podle Ducha je pravý opak - je to život plný lásky k Bohu a ke druhým lidem. Život, jaký nám Duch svatý pomáhá žít.

 

Milí bratři a sestry,

Na začátku dnešního evangelia dostává Ježíš zprávu o Lazarovi z Betánie: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocný“. Betánie byla téměř jako Ježíšův druhý domov; a Marta, Marie a Lazar jako jeho druhá rodina.

O to víc nás může překvapit, když slyšíme spojení následujících dvou vět: Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocný, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: "Pojďme znovu do Judska! " Kdo z nás, kdyby měl moc uzdravit někoho, koho má rád a kdo je na smrt nemocný, by otálel? Má-li se zachránit život, je nutné jednat rychle; když na to přijde, je potřeba poslat třeba i vrtulník. Jenomže Ježíš nikam nespěchá, zůstává tam, kde je, a Lazara nechává zemřít.

Ano, jistě, víme dopředu, jak to celé dopadne: Ježíš má moc i nad smrtí, Lazara probudí k životu, a ten se tak stane předobrazem Vzkříšení. Jenže Marta, Marie, ani umírající Lazar to v tuhle chvíli neví. Co asi musí prožívat? Obě sestry si mohly spočítat, za jak dlouho kurýr k Ježíšovi dorazí se zprávou ( jak vyplývá z předchozí kapitoly evangelia podle Jana, Ježíš je právě v místě za řekou Jordán, kde křtíval Jan), a jak dlouho může trvat cesta z onoho místa do Betánie. Měly jistě velkou víru, že Ježíš může jejich bratra uzdravit, když už před ním uzdravil tolik nemocných. Ale Ježíš nejde, a Lazar umírá.

Marek Orko Vácha ve své první knize Tančící skály píše o jedné své zkušenosti z období dospívání: Měl jsem kamaráda – nebylo mu ještě třicet let a měl dcerku – který onemocněl. Celá farnost jsme se za něj tenkrát modlili a postili. Kamarád zemřel. Pohřbili jsme ho na podzim; a když zavřu oči, vidím žluté listí padající ze stromů, slyším křik havranů a cítím nepojmenovaný smutný vztek v duši. Slova svatého Augustina, že nás často Bůh milosrdně vyslyší a často milosrdně nevyslyší, mi připadala tehdy lživá k uzoufání. Jak se může milosrdný Bůh srovnat se smrtí mladého člověka? Bůh prostě mou modlitbu nevyslyšel. Tečka.

Možná takhle se cítíly obě dvě sestry a Lazar, který umíral. Kde je Ježíš? Proč nás nechává na holičkách? Proč na naši prosbu vůbec nereaguje? Má nás rád, jsme jeho druhá rodina, tak kde jen je?

Když Ježíš konečně dorazí a setká se s Martou, slyšíme z jejích úst jasnou výčitku: Mistře, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. Můžeme si domyslet, co dalšího by Ježíšovi ještě mohla říct: přišel jsi pozdě; všechno je ztraceno; mysleli jsme, že nás máš rád, a mýlili jsme se.

Jenže Marta se v tuto chvíli projevuje jako žena velké víry. I když - lidsky pochopitelně - Ježíšovi jeho pozdní příchod vyčte, vidí dál. Vidí za horizont běžné zkušenosti se smrtí, která říká, že je to definitivní konec. Lazar sice zemřel, ale pro Martu nezemřela naděje, že Boží láska a Boží moc jsou ještě větší než naše představy o nich. Ale vím dobře i teď, říká Marta, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.

Marta se vírou dokáže dostat za svůj zármutek a za své výčitky. A proto také nakonec dokáže v Ježíšovi rozeznat Spasitele a vyznat: Ano, Pane, věřím, že Ty jsi Mesiáš, Syn Boží.