Také dnešní promluva je určena zejména pro děti, které dnes poprvé přistoupí ke svatému přijímání - tentokrát ve farním kostele v Žebětíně. 

Kázání k 10. neděli v mezidobí z ročního cyklu A z roku 2023 najdete zde.

10. neděle v mezidobí A 2026

1. ČTENÍ Oz 6, 3-6

Čtení z knihy proroka Ozeáše.  

Snažme se poznat Hospodina, jako jitřenka jistě vysvitne, přijde k nám jako déšť, jako jarní déšť, který zavlaží zemi. Co mám dělat s tebou, Efraime, co mám dělat s tebou, Judo? Vaše láska je jako ranní mráček, jako rosa, která záhy mizí. Proto jsem je vzdělával skrze proroky, zabíjel slovy svých úst, má spravedlnost jako světlo vychází. Lásku chci, ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

 

Žl 50 (49), 1+8. 12-13. 14-15

Odp.: Kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.

Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem od východu slunce až na západ. "Nekárám tě pro tvé oběti, vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.

Odp.

Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, vždyť můj je svět se vším, co ho plní! Copak požívám maso z býků či piji kozlí krev?

Odp.

Přinášej Bohu oběť chvály a plň Nejvyššímu své sliby! Pak mě vzývej ve dni soužení, vysvobodím tě, a budeš mě chválit."

Odp.

 

2. ČTENÍ Řím 4, 18-25

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

   Bratři a sestry!  Ačkoli Abrahám už neměl naději, přece doufal a věřil, že se stane otcem mnoha národů, protože mu bylo řečeno: 'Tolik bude tvého potomstva!' A třeba pozoroval, že jeho tělo je už neplodné - vždyť mu bylo skoro sto let - a že je neplodné i Sářino lůno, přece jeho víra nezeslábla. Neprovinil se nedůvěrou vůči Božímu zaslíbení, ale čerpal sílu z víry, a tím vzdal Bohu čest. Byl pevně přesvědčen, že ( Bůh ) má dost moci, aby splnil, když něco slíbí. A proto 'mu to bylo uznáno za spravedlnost'. Ale v Písmě to není řečeno jen kvůli němu, že mu to bylo uznáno', nýbrž i kvůli nám. I nám to bude uznáno, když věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána. Ten byl vydán na smrt pro naše hříchy, a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění.

 

EVANGELIUM Mt 9, 9-13

 Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Když Ježíš šel (ze svého města), uviděl v celnici sedět člověka, který se jmenoval Matouš. A řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel za ním. Když byl Ježíš u stolu v (jeho) domě, přišlo mnoho celníků a hříšníků a zaujali místo u stolu s ním a jeho učedníky. Když to viděli farizeové, řekli jeho učedníkům: "Proč váš Mistr jí s celníky a hříšníky?" On to zaslechl a řekl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a naučte se, co znamená: 'Milosrdenství chci a ne oběť.' Nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, ale hříšníky."

--------------------------------------------------------------------------------------

Milé děti;  Adriano, Anastázie, Danieli, Eliško, Julie, Michaelo,

Protože tohle je dnes hlavně vaše slavnost, tak taky tahle promluva bude hlavně pro vás.

A dnešní evangelium se pro tu vaši slavnost náramně hodí, protože nám sděluje jednu hodně důležitou věc.

Kdybychom všichni žili před nějakými sto lety - tedy kdybych byl tehdy u nás v Žebětíně farářem a vy byste byli v té době dětmi připravujícími se na první svaté přijímání  - tak byste se ode mne během té přípravy asi dozvěděli hlavně to, že musíte být co nejvíc zbožné a hodné, abyste vůbec ke svatému přijímání mohly přistoupit. Při přípravě na první svátost smíření bychom asi kladli mnohem větší důraz na to, abyste určitě při vyznání nezapomněly na nějaký hřích, protože kdybyste neměli před prvním svatým přijímáním úplně čisté srdce, tak by k vám Pán Ježíš ‚nešel rád‘, jak se tenkrát říkalo.

Nic proti tomu; zbožní a hodní bychom být měli - když tomu porozumíme tak, jak to říká Pán Ježíš, když mluví o prvním a největším přikázání; totiž milovat Pána Boha nade vše a milovat druhého člověka jako sebe sama. A kdybychom ve svátosti smíření schválně zamlčeli nějaký opravdu vážný hřích, tak by ta zpověď nebyla platná - bylo by to, jako bychom k té zpovědi vlastně nešli.

Jenomže problém je v tom, že když se o těchhle věcech dřív tolik mluvilo, tak to začalo vypadat, že svaté přijímání je vlastně za odměnu. Byl jsi hodný a zbožný, a tak je s tebou Pán Ježíš spokojený a za odměnu můžeš jít ke svatému přijímání. Je to trochu, jako když domů koncem června přinesete dobré vysvědčení a rodiče vám za to třeba koupí extra porci zmrzliny.

Celník Matouš z dnešního evangelia je ve chvíli, kdy se s Ježíšem potká, všechno jiné než hodný a zbožný. Vybírá daně pro Římany, kteří v té době vládli Izraeli, Ježíšově zemi. Když to trochu přeženu, tak by to bylo, jako kdyby za vámi domů přišel někdo a řekl: Dobrý den, tenhle váš dům vám už nepatří, protože přišli Římané a teď tu vládnou oni; ale můžete tady bydlet dál, já ale u vás každý měsíc vyberu nájemné, které těm Římanům předám.

A tak není divu, že ho nikdo z jeho vlastního národa nemá rád. Matouš sedí ve své celnici; je sice asi dost bohatý, ale šťastný není; protože naše lidské štěstí není v tom, kolik toho máme, ale v tom, jestli někoho máme rádi a jestli někdo má rád nás. A teď jde kolem Ježíš a říká mu Pojď za mnou. Tedy něco jako Chci být Tvůj přítel a sdílet s Tebou svůj život. A Matouš je najednou celý šťastný, že o něj někdo stojí, že ho někdo má rád. A tak nechá svou celnici celnicí a jde s Ježíšem. A protože je tak celý šťastný, vystrojí pro Ježíše hostinu, a na ní přijde spousta takových, jako je on sám; takových, kterými ti ostatní pohrdají, protože si myslí, že nejsou dost hodní a zbožní. Právě ti se ptají jeho učedníků Jak to, že Váš mistr jí s celníky a hříšníky? Asi se neodvážili zeptat se Ježíše přímo, ale on to stejně zaslechl – a odpověděl jim takhle: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a naučte se, co znamená: 'Milosrdenství chci a ne oběť.' Nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, ale hříšníky."

Dneska nás Ježíš zve na takovou hostinu – vás, milé děti, především, protože je to dnes pro vás poprvé, a to je potřeba zvlášť oslavit – ale nás všechny ostatní taky. Každou neděli zažíváme podobnou slavnost, kdy se nám Ježíš dává v chlebě a víně, i když jsme na tom vlastně stejně jako celník Matouš a ti ostatní hříšníci. Svaté přijímání není za odměnu; je to lék a posila, pro nás všechny, kteří jsme nemocní a slabí.

Celník Matouš pak určitě nechal vybírání daní pro Římany a napravil svůj život, stejně jako ti ostatní. Ježíš jistě nemávl rukou nad tím, jak Matouš doposud žil; určitě neřekl, že všechno je vlastně v pořádku, že může to své hříšné povolání dělat dál. Jenže důležité je, proč Matouš svůj život změnil a napravil: dokázal to ne proto, že by ho k tomu někdo nutil, ale proto, že sám pro sebe objevil velkou Ježíšovu lásku. Pán Ježíš nás má rád takové, jací jsme, i když nejsme hodní a zbožní. Ale když tuhle jeho lásku bez podmínek opravdu poznáme, chceme pak být hodnější a zbožnější sami od sebe.