13. neděle v mezidobí A 2026

1. ČTENÍ 2 Král 4, 8-11. 14-16a

Čtení z druhé knihy Královské.

    Jednoho dne Elizeus procházel přes Šunem. Žila tam zámožná žena a ta ho pozvala k jídlu. Kdykoli tam procházel, zašel se tam najíst. A ona řekla svému muži: "Vím, že je to svatý muž Boží, který k nám vždy přichází. Upravíme mu v poschodí malou světničku a dáme mu tam lůžko, stůl, sedadlo a svícen, a kdykoli k nám přijde, může se tam uchýlit."
    Když tam zase (jednou Elizeus) přišel, vstoupil do světničky a odpočinul si tam. Řekl (svému služebníku) Gechazimu: "Co by se dalo pro ni udělat?" On odpověděl: "Nemá přece syna a její muž je už starý." Elizeus mu řekl: "Zavolej ji! " Zavolal ji a ona zůstala stát u vchodu. On pravil: "Za rok v tento čas budeš mít v náručí syna."



Žl 89 (88), 2-3. 16-17. 18-19 Odp.: 2a
Odp.: Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech.

Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech, po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost. Řekl jsi totiž: "Navěky je založena milost". Na nebi jsi upevnil svou věrnost.
Odp.
Šťastný je lid, který dovede oslavovat, chodí, Hospodine, v záři tvé tváře. Ve tvém jménu jásají ustavičně a honosí se tvou spravedlností.
Odp.
Neboť ty jsi leskem jejich moci a tvou přízní roste naše síla. Vždyť náš vladař náleží Hospodinu, náš král Svatému Izraele.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 6, 3-4. 8-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem.
    Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Když umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem.



EVANGELIUM Mt 10, 37-42

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým apoštolům:
    "Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho.
    Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mě poslal.
    Kdo přijme proroka, že je to prorok, dostane odměnu jako prorok; kdo se ujme spravedlivého, že je spravedlivý, dostane odměnu jako spravedlivý; kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu."

_______________________________________________________

 

Slůvko pro děti:

Milé děti,

V dnešním horku nás asi nejvíc osloví jedna věta z evangelia: kdo podá jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, nepřijde o svou odměnu. Taková sklenička vody je vlastně drobnost, ale někomu může pomoct, aby v tom horku neomdlel nebo nedostal úpal. Pán Ježíš tím chce říci, že i malé skutky lásky vůči druhým lidem mají velkou cenu - a taky má velkou cenu už to, že si druhých všímáme a staráme se, jestli něco nepotřebují.

 

Milí bratři a sestry,

Je důležité, že dnešní stůl Božího slova obsahuje zároveň evangelium i druhé čtení z listu Římanům. Kdybychom dnes slyšeli jen samotné evangelium – a zvlášť jeho první dvě souvětí – možná bychom nebyli příliš potěšeni a povzbuzeni ve víře. Vzpomněli bychom si na všechny chvíle – nebo i delší epizody – našeho života, kdy jsme Pánu nedávali ono první místo, které mu náleží. Mohli bychom si vzpomenout, jak často jsme instinktivně lpěli na lidské lásce, zvlášť ve vztahu k našim nejbližším; a jak často jsme naprosto nebyli ochotni nést nějaký kříž našeho života; jak jsme ho odhazovali nebo Pánu neustále vyčítali, jak že je těžký. Asi bychom se tak všichni nakonec dobrali neradostné myšlenky, že tedy Pána hodni nejsme.  

Dnešní druhé čtení uvádí ovšem věci na pravou míru; dává nám určitý rámec, v němž můžeme správně číst a pochopit dnešní evangelium. To, co v něm Pán Ježíš říká, není ve světle Pavlových slov z druhého čtení vlastně požadavek, ale důsledek nového života, získaného ve křtu: My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem.

Křtí se zpravidla úplně malé děti - které se ještě nemohou tázat po Bohu, které se ještě neumí modlit, které jednají ve všem zcela instinktivně.  A ve východních církvích je ono křtěné miminko opravdu na okamžik celé ponořeno do vody.

Křtem jsme byli ponoření do Kristovy lásky. Většina z nás jako maličké děti, dlouho předtím, než bychom Ježíše - podle prvoplánově pochopených slov dnešního evangelia - vůbec nějak mohli být hodni. Dlouho předtím, než jsme Pána mohli nějak poznat; dlouho předtím, než jsme se vědomě začali snažit jej klást v životě na první místo a vědomě začali nést různé kříže našeho života, tak jak přicházely.

Skrze to vše pak chápeme opravdovou výpověď dnešního evangelia. Láska ke druhým lidem není ani v nejmenším konkurencí naší lásky k Pánu. A trpělivé nesení našich křížů naprosto není zkouška, ve které možná jednou obstojíme a budeme pochváleni, že jsme tedy opravdu Ježíšovi učedníci. Myslím, že Pán Ježíš nás svými dnešními slovy chce vyzvat, abychom v síle našeho křtu ponořili do Jeho lásky i všechny naše lidské vztahy; a abychom své životní kříže znovu spojili s tím jeho.