Svátek Proměnění Páně A 2017

PRVNÍ ČTENÍ Dan 7, 9 - 10. 13 -14 

Čtení z knihy proroka Daniela.

   Viděl jsem, že byly postaveny trůny a stařec velikého věku usedl. Jeho roucho bylo bílé jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho trůn plápolal ohněm, jeho kola - žhoucí oheň.
    Ohnivý proud vytékal a vycházel od něho, tisíce tisíců mu sloužily, desetitisíce desetitisíců stály před ním, usadil se soudní dvůr a byly otevřeny knihy.
    Díval jsem se v nočním vidění, a hle - s nebeskými oblaky přicházel ( někdo ) jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království, a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.


Žl 97 (96), 1 - 2. 5 - 6. 9 Odp.: 1a. 9a 

Odp.: Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí. 

Hospodin kraluje, ať zajásá země, ať se radují četné ostrovy! Mrak a temnota ho obklopují,spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu. 
Odp. 
Jako vosk se taví hory před Hospodinem, před vladařem celé země. Nebesa hlásají jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu.
Odp. 


DRUHÉ ČTENÍ 2 Petr 1, 16 - 19 

Čtení z druhého listu svatého apoštola Petra. 

 Milovaní!

    Když jsme vás poučovali o tom, jak mocný je náš Pán Ježíš Kristus a že zase přijde, nedrželi jsme se v té věci nějakých chytrácky vymyšlených bájí. My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost.
    Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když o něm vznešená Boží velebnost promluvila tato slova: 'To je můj milovaný Syn, v něm já mám zalíbení.' Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli, když jsme s ním byli na posvátné hoře.
    Ale máme něco spolehlivějšího, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.

EVANGELIUM Mt 17, 1 – 9

 Slova svatého evangelia podle Matouše.    

      Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle - ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.
    Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."
    Když ještě mluvil, najednou je zastínil světlý oblak, a hle - z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!" Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli.
    Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte, nebojte se!" Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Proč se učedníci tak báli a proč se nechtěli dívat? Protože si mysleli, že kdyby viděli Boha tváří v tvář, tak že by zemřeli – tak se o tom píše na několika místech Starého Zákona, který oni dobře znali. Ale měli pravdu?  Ne, protože nakonec Boha viděli, a nic se jim nestalo. A jak ho viděli? Viděli ho, když viděli Ježíše. A my jsme na tom úplně stejně jako učedníci - když vidíme Ježíše, vidíme Boha, víme, jaký je.

Milí bratři a sestry,

    Ježíšovo proměnění na hoře není jen závdavkem budoucího vzkříšení, aby učedníci nebyli později pohoršeni Ježíšovým utrpením. Události, které Petr, Jakub a Jan prožívají, jsou zároveň přechodem od starozákonního způsobu Božího zjevování se člověku k novozákonnímu. V první části evangelia nacházíme typické skutečnosti, které se ve Starém zákoně objevují vždy, když se Hospodin zjevuje lidu Izraele: hora, záře, oblak a hlas. Mojžíš a Eliáš, kteří s Ježíšem rozmlouvají, jsou zároveň hlavní a nejdůležitější starozákonní postavy, kterým se Hospodin zjevuje na hoře - Mojžíšovi na Sinaji v knize Exodus a Eliášovi na hoře Chorebu v 1. Knize královské.

    Všechno, co se na hoře Tábor děje, hovoří ke třem učedníkům zcela jasnou řečí: zde a nyní se zjevuje Hospodin, Bůh Izraele. Proto také padají tváří k zemi a bojí se: vědí, že Hospodina nelze spatřit tváří v tvář a zůstat na živu. V tu chvíli se jich Ježíš dotýká a říká jim Vstaňte, nebojte se! A když pozdvihnou oči, nevidí už nikoho, jen Ježíše samotného.

    Událost Proměnění na hoře je tedy zároveň událostí, od které se Bůh bude zjevovat už pouze jediným způsobem. Učedníci nevidí už nic, než Ježíše samotného – a v něm bude od nynějška jediné a výlučné Boží zjevení, až do konce času. Na Boží tvář bude od nynějška možné pohlédnout a nezemřít, ba naopak, získat uzdravení a plnost života, neboť Boží tvář je tváří Syna člověka. Proto učedníci mohou udělat to, co jim Ježíš říká: mohou vstát a nebát se.

Podobnou skutečnost je možné zahlédnout i v prvním čtení, v knize proroka Daniele. Na začátku je zde starozákonní hrozivý Boží majestát, vyjádřený typickými obrazy pozdního starozákonního judaismu, podobně jako v Apokalypse. Ale všechna moc a sláva je pak darována někomu, o kom se píše jen to, že je jako syn člověka, tedy jednoduše řečeno člověk, syn lidské matky.

    Boží sebezjevování přestává být touto událostí cosi hrozivého a plného speciálních efektů. Když hledíme na Ježíše, když rozjímáme jeho život, smrt a vzkříšení, vidíme před sebou Boží tvář. Víme, jaký je Bůh, neboť slovy prologu svatého Jana nám Ježíš o něm řekl, či lépe přeloženo nám ho vysvětlil. Ježíš sám stačí, abychom věděli, kdo je Otec. Není třeba se proto vracet ke Starému zákonu, i když bychom možná někdy rádi nějaký speciální efekt měli po ruce-jistě by nám to dodalo argumentační sílu a Pánu Bohu respekt. Může se nám zdát, že zjevení Otce skrze ukřižovaného Krista je příliš slabé a neúčinné, a že by trocha hromů a blesků neuškodila. Jenže to bychom se právě vraceli zpět, do Starého zákona, od lásky zpět k otrockému strachu, a nemohli bychom dostát Ježíšově výzvě: Vstaňte, nebojte se!