20. neděle v mezidobí A 2017

1. ČTENÍ Iz 56, 1. 6-7

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Toto praví Hospodin:
    “Šetřte práva a jednejte podle spravedlnosti, neboť se již blíží má spása, již se ukáže má spravedlnost. Cizince, kteří lnou k Hospodinu, kteří mu slouží a milují jeho jméno, jsou jeho služebníky, všechny, kteří zachovávají sobotu bez znesvěcení a lpí na mé smlouvě, přivedu na svou svatou horu
a dám jim radost ve svém domě modlitby. Jejich oběti a žertvy budou mi potěšením na oltáři; neboť můj dům bude domem modlitby pro všechny národy."

Žl 67 (66), 2-3. 5. 6+8 Odp.: 4
Odp.: Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ!

Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.
Odp.
Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš.
Odp.
Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země!
Odp.



2. ČTENÍ Řím 11, 13-15. 29-32

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Vám, (bývalým) pohanům, říkám: Já jako apoštol pohanů vykonávám svou službu s velikou pečlivostí. Chtěl bych tím vzbudit žárlivost u svých soukmenovců a aspoň některé z nich zachránit. To, že byli vyloučení, přineslo světu smíření (s Bohem). Co teprve bude znamenat, až budou znova přijati? To bude úplné vzkříšení z mrtvých!
    Vždyť Boží dary a povolání jsou neodvolatelné. Vy jste se kdysi chovali k Bohu odmítavě, ale nyní se vám dostalo milosrdenství, protože židé odmítli přijmout víru. Stejně tak se oni chovají nyní odmítavě, protože vám se dostává milosrdenství, aby se ho potom dostalo také jim. Bůh totiž dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství.

EVANGELIUM Mt 15, 21-28

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Ježíš odešel z Genezareta a odebral se do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: "Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá." Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: "Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí." Odpověděl: "Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského." Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: "Pane, pomoz mi!"
On jí však odpověděl: "Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům. Ona řekla: "Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánů." Nato jí řekl Ježíš: "Ženo, jak veliká je tvá víra! Staň se ti, jak si přeješ." A od té chvíle byla její dcera zdravá.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Slůvko pro děti:      

Ve druhém čtení jsme slyšeli zvláštní větu Bůh totiž dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství. Možná, když zlobíte, tak Vaše maminky nejsou rády, že Bůh dopustil, abyste neposlouchaly. Ale svatý Pavel nám říká, proč to tak je: aby se v tom víc ukázala jeho láska. My lidé většinou máme rádi ty, kteří jsou na nás hodní a kteří mají rádi nás. Ale vy víte dobře, že Vaše maminka a tatínek vás mají rádi vždycky: když jste hodné, ale i když zlobíte. A Bůh nás má rád taky tak, protože je náš Otec.

 Milí bratři a sestry

Víme, že Boží slovo je pravdivé, protože Bůh je pravda sama. A často nekompromisní pravdivost a upřímnost Božího slova zakoušíme velmi skutečně, tváří v tvář našemu sklonu k neupřímnosti nebo vůči evidentní lživosti mnoha slov, která slyšíme kolem sebe.

V dnešním evangeliu však jako by tomu bylo jinak. Slova, která vycházejí z Ježíšových úst, nejsou ve shodě s tím, co se pak stane - ani s tím, co o Ježíšovi víme, tedy, že nepřišel spasit jen izraelský národ, ale celé lidstvo. Ježíš - podobně jako v Káně - jakoby záměrně mlžil, jako by nechtěl říci celou pravdu, jako by se stavěl do role někoho, kým ve skutečnosti není.

Asi by bylo příliš jednoduché odbýt tuto skutečnost pouze tím, že zkoušel, jakou má ona žena víru  - jestliže Ježíš vidí do lidských srdcí, nepotřebuje si víru člověka testovat. Možná se zde spíše dotýkáme tajemství Božího slova jako čehosi, co zdaleka není jen nositelem informace, již nám Bůh o sobě říká.  Je to také - a snad mnohem spíše - ono Slovo, které je tvůrčí, které formuje, obnovuje a očišťuje nitro člověka. Ježíšova slova nakonec mají za cíl, aby žena učinila svůj heroický skutek víry a naděje, jakoby navzdory všemu, co by se zdálo pravděpodobné a uskutečnitelné. Proč to Ježíš činí způsobem, který by většinu lidí odradil, je další tajemství. Snad se k němu můžeme přiblížit jen tím, že opět vezmeme v úvahu, že Ježíš zná tajemství srdce každého jednotlivého člověka a ví, co použít, aby se v něm něco pohnulo. Svatý otec Pio z Pietrelciny dělal například ve zpovědnici věci, které by si obyčejný zpovědník nikdy nedovolil - někdy dokázal docela drsně svým penitentům vynadat. Ale nikdo z nich nezahořkl a nestal se bojovným ateistou - všechny to přivedlo k upřímnému pokání a obnově života.

Boží slovo má stejný potenciál utvářet a obnovovat i nás. Někdy se tak děje velmi jemně a nenápadně, někdy však dramaticky, podobně jako v dnešním evangeliu. Vnímáme někdy, že Bůh nám něco odmítá, nebo prostě neslyšíme nic - jako kananejské ženě Ježíš neodpověděl ani slovo, tak i nás někdy bolestně zasahuje Boží mlčení. Ale jako ona kananejská žena máme v tomto všem vidět dál - uvěřit, že i mlčení a odmítání Boží je motivováno Jeho láskou, ne tím, že by na nás zapomněl nebo jsme mu byli lhostejní. Že jeho smyslem je naše proměna, očištění, větší víra, naděje a láska.