Zítra se v naší farnosti koná udílení svátosti biřmování. Nové kázání jsem nepsal, můžete nahlédnout třeba do onoho z roku 2015 zde.

 12. neděle v mezidobí B 2021

1. ČTENÍ Job 38, 1. 8-11

Čtení z knihy Job.

    Hospodin odpověděl Jobovi z bouře a řekl: "Kdo zahradil moře branami, když vytrysklo, vyšlo z lůna, když jsem je oblékl mraky jak šatem, temnotou (přikryl) jak plénkami, když jsem pro ně vylámal hranice a položil závoru s bránou?
    Řekl jsem: Až sem smíš přijít, ne dál, zde se má tříštit bujnost tvých vln."

Žl 107 (106), 23-24. 25-26. 28-29. 30-31 Odp.: 1
Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť jeho milosrdenství trvá navěky.
nebo: Aleluja.

Pustili se po lodích na moře, sháněli obchody po širých vodách. Viděli Hospodinova díla a na širém moři jeho divy.
Odp.
Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr, který do výše vzdouval vlny. Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí, jejich duše se třásla v nebezpečí.
Odp.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu a on je z jejich úzkostí vysvobodil. Uklidnil bouři v tichý vánek, a utišily se mořské vlny.
Odp.
Radovali se, že se uklidnily, a dovedl je do vytouženého přístavu. Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, za jeho divy k dobru lidí.
Odp.




2. ČTENÍ 2 Kor 5, 14-17

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Kristova láska nás nutí k tomuto úsudku: Jeden umřel za všechny, umřeli tedy všichni; a umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých.
    Proto my od nynějška nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. A třebaže jsme Krista kdysi posuzovali podle lidských měřítek, teď už to neděláme. Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nový tvor. To staré pominulo, nové nastoupilo.

EVANGELIUM Mk 4, 35-41

Slova svatého evangelia podle Marka.

    Jednoho dne večer vybídl Ježíš své učedníky: "Přeplavme se na druhý břeh!" Rozpustili tedy zástup a vzali Ježíše s sebou, tak jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním.
    Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď a ta se už plnila vodou. On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: "Mistře, je ti to jedno, že hyneme?" Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: "Mlč! Buď zticha!" A vítr ustal a zavládlo úplné ticho.
    Jim pak řekl: "Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru? " Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali si mezi sebou: "Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?"

 ___________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, ve scénce z biblických postaviček dobře vidíme, jak učedníci Pána Ježíše budí. Určitě předtím dělali, co mohli; vyčerpávali vodu z loďky a snažili se ji řídit – jenže potom zjistili, že je to nad jejich síly. A tak si konečně uvědomili, že je Ježíš na lodičce s nimi, a že jedině on jim může pomoci.

Milí bratři a sestry,

Genezaretské jezero - a loďka s Ježíšem a jeho učedníky na něm - jsou tradiční obrazy církve, plující dějinami světa a člověka. A zdá se mi, že pro dnešní dobu je tento obraz - s Genezaretským jezerem rozbouřeným - opravdu velmi aktuální. Do loďky církve nám zatéká; možná více, než kdy dříve v dějinách. Asi není třeba dlouze hovořit o tom, proč - víme nebo tušíme to všichni. Skandály se zneužíváním a jeho následným krytím úplně zničily u mnoha lidí důvěru. Jsme svědky razantního odklonu lidí od církve; a to i v zemích, kde byla katolická víra silně srostlá s kulturou, jako je třeba Irsko. Jsme dost bezradní, jak srozumitelně zprostředkovat radostnou zvěst evangelia současnému člověku. Svět se překotně mění, a my nevíme, jak na to reagovat. Někteří by chtěli z katolické víry a církve vytvořit kontrakulturu a radikálně se ze současného světa vydělit; jiní by zase chtěli rychlé a zásadní reformy - a ještě jiní se snaží tvářit, jako by se vlastně nic nedělo, nějak podobně jako když na potápějícím se Titaniku do posledních chvil vyhrávala kapela. Je přitom ale úplně jasné, že žádná z těchto cest nikam nevede. Mám-li být trochu osobní, tak mne - protože jsem s církví spojil svůj život - z toho někdy jímá velká úzkost.

Tahle velká krize může být však příležitostí znovu objevit a zažít, že na nás to celé prostě nestojí. Ten hlavní v loďce je Ježíš. A pořád na té loďce je, neopustil ji, i když se nám může zdát, že spí. Apoštolové v té bouři jistě udělali všechno, co mohli – vylévali ze všech sil vodu, snažili se lodičku řídit, jak uměli – ale bylo to nakonec nad jejich možnosti. Až pak si vzpomněli, že to podstatné a jedině účinné je Ježíše probudit.

Nemám moc rád zbožná rýmovaná úsloví typu Koho Pán Bůh miluje, toho křížem navštěvuje - i když většina z nich určitě vznikla zkušeností mnoha generací křesťanů, stávají se z nich prázdné nicneříkající fráze, které mohou při nevhodném vyřčení hodně zranit. Ani ono známe Když je nouze nejvyšší, pomoc Boží nejbližší neplatí absolutně - možná jsme každý zažil situaci, kdy jsme byli v opravdu velké nouzi a volali jsme o pomoc, nic se ale nestalo a věc dopadla opravdu špatně. Ale přece jen – snad máme každý i zkušenost opačnou, která platnost tohoto rčení potvrdila. Třeba jsme se ze všech sil snažili něco obtížného vyřešit vlastními silami, ale nakonec nám nezbylo než volat o pomoc – a ona opravdu přišla a situace se rozpletla způsobem, který bychom nevymysleli a který by se nám zdál nemožný. Tak konkrétně a silně zakoušíme, že Pán je přítomný a živý, že je Bůh s námi, že se stará.

Snad ona Ježíšova výčitka na konci dnešního úryvku - Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru? – platí právě vzhledem k tomuhle: pořád ještě nevěříte, že jsem opravu s vámi, za všech okolností? Pořád ještě myslíte, že se buď můžete zachránit sami, nebo upadnout do zoufalství a rezignace? Ježíš je na loďce s námi, nemusíme se bát.

 

11. neděle v mezidobí B 2021

 

1. ČTENÍ Ez 17, 22-24

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Tak praví Pán, Hospodin:
    "Já vezmu z vrcholku vysokého cedru slabou větévku, ulomím ji z jeho nejvyšších výhonků a zasadím ji sám na vysoko vynikající hoře.
    Na vysoké Izraelově hoře ji zasadím, vyžene větve, vyraší výhonky, ponese plody, stane se nádherným cedrem. Pod ním budou hnízdit ptáci všeho druhu, budou hnízdit ve stínu jeho ratolestí.
    Poznají pak všechny polní stromy, že já jsem Hospodin: ponižuji strom vysoký, povyšuji strom nízký, dávám uschnout stromu zelenému, vypučet stromu suchému. Já, Hospodin, jsem to řekl a učinil."

Žl 92 (91), 2-3, 13-14. 15-16 Odp.: 2a
Odp.: Dobré je chválit Hospodina.

Dobré je chválit Hospodina, opěvovat tvé jméno, Svrchovaný! Zrána hlásat tvé milosrdenství a za noci tvou věrnost.
Odp.
Spravedlivý pokvete jak palma, poroste jak cedr na Libanonu. Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, pokvetou v nádvořích našeho Boha.
Odp.
Ještě ve stáří budou přinášet užitek, zůstanou šťavnatí a svěží, aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, má skála, v němž není nepravosti.
Odp.




2. ČTENÍ 2 Kor 5, 6-10

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Jsme ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána. To proto, že v nynějším stavu (v Boha jen) věříme, ale dosud ho nevidíme. Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu.
    A proto stůj co stůj usilujeme o to, abychom se mu líbili, ať už v domově zůstáváme, nebo se z domova odebíráme. My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného.




EVANGELIUM Mk 4, 26-34

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš řekl zástupu:
    "Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned člověk vezme srp, protože nastaly žně."
    Řekl také: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu."
    Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal (Boží) slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval 

_______________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Ve scénce z biblických postaviček dobře vidíme, jak z malého semínka vyroste velký strom. Ježíš to přirovnává k tomu, jak roste Boží království – z maličkého skutku lásky může vyrůst něco ohromného. Třeba když se na někoho jenom usmějeme, nebo mu řekneme, že ho máme rádi; nebo třeba mu řekneme, že je na něco šikovný - i taková maličkost může druhému změnit život k lepšímu.

Milí bratři a sestry,

Nedávno jsem se vrátil k mému oblíbenému italskému duchovnímu autorovi Carlu Carrettovi a jeho knížce Dopisy z pouště, která vyšla v devadesátých letech v brněnském nakladatelství Cesta. Carretto býval v mládí velmi aktivní v hnutí Katolická akce - a jak píše, měl pocit, že na něm spočívá veškerá tíha zodpovědnosti. Církev si představoval jako katedrálu s mnoha sloupy podpírajícími její klenbu; sama sebe pak jako jednoho z těch, kteří tvoří těmto sloupům základ a na kterých to celé stojí.  

Mnohem později, když už se Carretto stal řeholním bratrem v komunitě Malých bratří Ježíšových svatého Karla de Foucauld, měl při adoraci zvláštní mystický zážitek. Znovu si představil sebe sama v základu jednoho ze sloupů katedrály církve - a pak udělal prudký pohyb stranou, aby se tohoto tíživého břemene zbavil (teď již cituji z knížky): “Vše zůstalo na svém místě, nic se nepohnulo, nikde nic ani nezaskřípalo. Klenba nedošla nejmenší úhony. Po pětadvaceti letech jsem zjistil, že oním sloupem, o který se církev opírá, vůbec nejsem. Tento sloup nebyl nic jiného než výtvor mé fantazie, mé marnivosti. Jezdil jsem z místa na místo, organizoval různé akce, tvrdě pracoval a přitom věřil, že něco podpírám. Ale ve skutečnosti jsem nepodpíral nic. Celá tíha světa spočívala na Kristu ukřižovaném…Zjištění, že nejsem nic, že nejsem za nikoho zodpovědný, že nejsem důležitý, probudilo ve mně radost, ne nepodobnou radosti chlapce na prázdninách.“

Myslím, milí bratři a sestry, že poselství dnešního evangelia je podobné tomu, co chce skrze svůj příběh sdělit Carlo Carretto. Můžeme se snažit dělat mnoho věcí pro Boží království - a je to správné, dobré a chvályhodné. Jenže při tom můžeme snadno zapomenout, že růst Božího království nakonec není na nás. Jak říká Ježíš: člověk jen zasévá semeno, ale to už musí růst samo. A také roste, ať spíme nebo bdíme; ať již jsme aktivní nebo ne. Roste, a my ani nevíme jak.

Podobenství o hořčičném zrnku nám pak může napovědět odpověď na různé naléhavé otázky, které si možná klademe: proč naše křesťanství přitahuje tak málo lidí, proč nás křesťanů ubývá, proč je tak málo duchovních povolání, kam se poděla někdejší sláva a autorita církve. Je legitimní se takto tázat, ale měli bychom při tom mít neustále na paměti, že Boží království není totožné s viditelnými hranicemi církve - a že jeho růst opravdu není závislý na tom, co pro něj uděláme my.

Pokud toto poselství dnešního evangelia správně pochopíme, neznamená to, že všeho necháme; že se přestaneme modlit, že necháme snahy o dobrý život a o svědectví bližním, že uspíme všechny aktivity v naší farnosti jako o loňském podzimu.  Můžeme a musíme to dělat dál, ale budeme v tom mnohem svobodnější, bude to mnohem lehčí a zejména radostnější. Protože konečný příchod Božího království lásky do tohoto světa je jistý. A je to království Boží, žádný lidský projekt.

 

10. neděle v mezidobí B 2021

1. ČTENÍ Gn 3, 9-15

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

    Když pojedl Adam ze stromu, zavolal na něj Hospodin Bůh a řekl mu: "Kde jsi?"
    On odpověděl: "Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl."
    ( Bůh ) řekl: "Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst!"
    Člověk odpověděl: ;,Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl."
    Hospodin Bůh se zeptal ženy: "Cos to udělala?" Žena odpověděla: "Had mě svedl, a tak jsem jedla."
    Tu řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protože jsi to udělal, bud zlořečený mezi všemi krotkými i divokými zvířaty: Budeš se plazit po břichu a žrát prach po všechny dny svého života. Ne-přátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti zasáhne hlavu, zatímco ty zasáhneš jeho patu.”




Žl 130 (129), 1-2. 3-4. 5-6a: 6b-8 Odp.: 7
Odp.: U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.

Z hlubin volám k tobě, Hospodine, Pane, vyslyš můj hlas! Tvůj sluch ať je nakloněn k mé snažné prosbě!
Odp.
Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, abychom ti mohli v úctě sloužit.
Odp.
Doufám v Hospodina, duše má doufá v jeho slovo, má duše čeká na Pána více než stráže na svítání.
Odp.
Více než stráže na svítání ať čeká Izrael na Hospodina, neboť u Hospodina je slitováni, hojné je u něho vykoupení. On vykoupí Izraele ze všech jeho provinění.
Odp.





2. ČTENÍ 2 Kor 4, 13-5, 1

Čtení z druhého lištu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmě: 'Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil', věříme i my, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho.
    Všecko to se přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet lidí bude potom projevovat vděčnost k Boží oslavě.
    A proto neklesáme na mysli. Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje, neboť nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy, protože nám neleží na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně.
    Víme totiž, až bude stržen stan, v kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné. Ne dům udělaný lidskýma rukama, ale věčný v nebi.




EVANGELIUM Mk 3, 20-35

Slova svatého evangelia podle Marka.

      Ježíš vešel do jednoho domu a znovu se shromáždil zástup lidu, takže se nemohli ani najíst. Jakmile o tom uslyšeli jeho příbuzní, vypravili se, aby se ho zmocnili; říkalo se totiž, že se pomátl na rozumu.
    Učitelé Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma, tvrdili (o Ježíšovi): "Je posedlý Belzebubem. Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů."
    Zavolal si je a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak může satan vyhánět satana? Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát. Je-li dům v sobě rozdvojen, takový dům nebude moci obstát. Jestliže satan vystoupil proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, ale je s ním konec. Nikdo přece nemůže vniknout do domu siláka a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka napřed nespoutá. Teprve potom mu dům může vyloupit.
    Amen, pravím vám: Všechno bude lidem odpuštěno, hříchy i rouhání, kterých se dopustili. Kdo by se však rouhal Duchu svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem." To řekl proto, že tvrdili: "Je posedlý nečistým duchem."
    (Za Ježíšem) přišla jeho matka a jeho příbuzní. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat. Kolem něho sedělo plno lidí. Řekli mu: "Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají."
    Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji příbuzní?" A rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl: "To je má matka a to jsou moji příbuzní! Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka."

______________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

dnes je v evangeliu zvláštní věta, že všechno bude lidem odpuštěno, jenom ne rouhání proti Duchu svatému. Takže – může, nebo nemůže nám Pán Bůh odpustit všechny hříchy, i sebevážnější? Může – jenom jich musíme litovat. Hřích proti Duchu svatému je právě tohle; když nechceme, aby nám bylo odpuštěno. Jako bychom Pánu říkali: ten hřích je můj, a já si ho chci nechat. A s tím Pán Bůh nemůže nic dělat.

 

Milí bratři a sestry,

Česky výraz ‚ďábel‘ pochází z řeckého slova diabolos – ten, který rozděluje. V prvním čtení tento Velký Rozdělovatel vystupuje v podobě hada ve známém vyprávění o pádu prvních lidí. Je to samozřejmě symbolický příběh, ale velmi realisticky se v něm zjevuje skutečnost právě tohoto rozdělení – člověka od Boha a lidí (reprezentovaných Adamem a Evou) vůči sobě navzájem.

Příčinou rozdělení je v tomto příběhu strach. Zakázané ovoce ze stromu poznání dává lidem poznat, že jsou nazí. Svou nahotu najednou vnímají jako ohrožení za strany druhého, jako jakousi svoji zranitelnost, kterou ten druhý jistě zneužije – proto si také musí oba co nejdřív vytvořit nějakou ochranu, byť by to byly jen fíkové listy. Nezkalený vztah, založený na nevinnosti, lásce a důvěře je pryč. A úplně stejné je to ve chvíli, když člověk vnímá přítomnost Hospodina, který ho hledá: Slyšel jsem Tvůj hlas a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl. A tentýž strach pak vyvolává agresivitu: větu Jistě jsi jedl ze stromu, ze kterého jsem ti zakázal jíst člověk nevnímá jako slovo, které má vést k poznání a pojmenování pravdy, ale opět jako ohrožení, proti kterému je třeba se bránit: Žena, kterou tys mi dal, ta mi dala a já jsem jedl. Strach – z druhého i Druhého – ničí společenství; jak s Bohem, tak vzájemně mezi lidmi.

Mám dojem, že právě to, o čem se píše v příběhu z první knihy Mojžíšovy, v poslední době silně vygradovalo. Rozdělení, pramenící ze strachu, vidíme úplně všude kolem sebe – ve společnosti, v politice, v církvi. A tento strach vede k agresivitě a osočování druhého: jako bychom slyšeli učitele Zákona z dnešního evangelia, jak o Ježíšovi říkají: vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů. Přeloženo do současného jazyka: ten druhý, můj protivník (nebo můj konkurent, můj protikandidát, ten, kdo má jiný názor) vám tvrdí, že chce pro vás dobro a pravdu, ale ve skutečnosti je to arcilotr.

Ježíš reaguje prostým a jasným konstatováním, že co je takto rozdělené, tomu hrozí brzký zánik. Strach z druhého a rozdělení, které z něj pochází, nemůže vytvořit ani přinést nic dobrého. To, co zahání strach a co vytváří společenství, je láska, k níž jsme byli stvořeni a kterou v nás prvotní vina zakalila. Možná také proto dnešní evangelium obsahuje ještě další perikopu, která s tou předchozí zdánlivě nesouvisí. Ježíš ukazuje na společenství kolem něho samého jako na novou lidskou rodinu. Ti, kdo plní Boží vůli, vytvářejí nové společenství bratří a sester, protože překonávají strach z druhého.

 

slavnost Nejsvětější Trojice B 2021

1. ČTENÍ Dt 4, 32-34. 39-40

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu:

   "Ptej se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi: (ptej se) od jednoho konce nebes k druhému, stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, aby nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptě?
   Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy."




Žl 33 (32), 4-5. 6+9. 18-19. 20+22 Odp.: 12b
Odp.: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.

Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Jeho slovem vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup. On totiž řekl - a stalo se, on poručil - a vše povstalo.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.




2. ČTENÍ Řím 8, 14-17.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. 

Bratři a sestry!
   Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: "Abba, Otče!" Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch (svatý), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.




EVANGELIUM Mt 28, 16-20

Slova svatého evangelia podle Matouše.

   Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti.
   Ježíš k nim přistoupil a promluvil: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.
   Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa."

____________________________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

Pán Ježíš posílá své učedníky křtít ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého – právě tak křtíme; třikrát lijeme křestní vodu, většinou na hlavičku miminka, a říkáme třeba Terezo, já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. A svatý Pavel ve druhém čtení říká, co se stane po křtu: stáváme se členy Boží rodiny: dětmi Otce a sourozenci Krista. A dostáváme dar Ducha svatého, který nám pomáhá žít jako opravdové Boží děti.

Milí bratři a sestry,

O této neděli rozjímáme tajemství Boha, jaký je sám v sobě: zjevujícího se jako láskyplná jednota tří Osob. Zároveň s tím se nám však také poodkrývá úžasné zaslíbení, že člověk je povolán na tomto vlastním Božím bytí mít podíl – a to nejen někdy v budoucím životě, na věčnosti, ale už v tom přítomném, zde a nyní. A obě tyto skutečnosti spolu těsně souvisejí. Tajemství Nejsvětější Trojice je nevyčerpatelné, nikdy je nemůžeme zcela pochopit – to by opravdu chlapec ze známé anekdoty se svatým Augustinem dříve přelil moře do své jamky v písku. Můžeme se ale k pochopení přiblížit, alespoň je vytušit – avšak pouze tak, že do tohoto tajemství vstoupíme svým vlastním životem, jako jednotliví křesťané i jako společenství.

V evangeliu Ježíš posílá své učedníky křtít ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého – a ve druhém čtení hovoří svatý Pavel v listě Římanům o tom, co v nás křest působí. Stáváme se Božími dětmi, spoludědici – tedy vlastně sourozenci – Kristovými a dostáváme dar Ducha, skrze něhož se obracíme k Otci oním něžným a důvěrným Abba - tatínku. Křtem sami vstupujeme do pohybu komunikace lásky uvnitř Nejsvětější Trojice, pohybu, který je vlastním Božím životem. Kdo miluje, poznává, jaký je Bůh; a společenství milujících se lidských osob zároveň činí tajemství Trojice přítomným a zakusitelným uprostřed tohoto světa. Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.

Na konci druhého čtení je velmi důležitá věta, jež určuje kritérium opravdové lásky, opravdového připodobnění se životu Nejsvětější Trojice – je to úplné sebevydání, láska, která zcela myslí na druhého, která nehledá sebe. Láska, která se zjevuje v Kristově kříži. Musíme ovšem jako On trpět, abychom došli slávy, říká svatý Pavel.

Často se v poslední době zamýšlím nad tím, proč našemu křesťanství a církvi v euroamerické civilizaci dochází dech, proč má tak velké problémy a čelí úpadku zájmu. Myslím, že to není - jak se mnozí domnívají – kvůli tomu, že máme vnější nepřátele, kteří staletí křesťanské civilizace obviňují ze všeho možného a chtějí křesťanství odsunout na okraj. Myslím, že je to spíše tím, že se my křesťané bojíme onu sebedarující se lásku žít v praxi; že si žárlivě střežíme své komfortní zóny a kvalitu života, podobně jako všichni ostatní. Když něco jen trochu nefunguje nebo nám jen maličko působí těžkosti, máme tendenci od toho utéct jinam – a to včetně vztahů. Jenže pak se nám těžko zažívá radost z opravdové lásky, radost, která vždycky vytryskne právě uprostřed těžkostí. A prožít a ukázat na našem vlastním životě ono tajemství Nejsvětější Trojice je tak téměř nemožné.

Máme ale – naštěstí – Ježíšovo zaslíbení, které jsme slyšeli v poslední větě dnešního evangelia. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa. Boží láska, která se dává, je přítomná mezi námi i dnes v celé své síle a intenzitě – stejně jako vždycky byla a bude. Máme bezedný pramen, ze kterého můžeme čerpat. Kéž se nám to daří.

  slavnost Seslání Ducha Svatého - slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde: 

slavnost Seslání Ducha Svatého B 2021

1. ČTENÍ Sk 2, 1-11 

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamitě, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."

Žl 104 (103), 1ab+24ac. 29bc-30. 31+34 Odp.: srv. 30

Odp.
.: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja. Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země j e plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracej í se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.

2. ČTENÍ Gal 5, 16-25

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
   Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Jsou to věci, které si navzájem odporují, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.
   K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, (vraždy,) opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to ještě jednou: lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království.
   Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon. Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi.
   Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!




EVANGELIUM Jan 15, 26-27; 16, 12-15

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.
   Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."

____________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

Ve dnešním první čtení je scéna vylití Ducha Svatého na učedníky, kteří začnou v Jeho síle svědčit o velkých Božích skutcích v různých jazycích; takže se přítomní lidé ze všech možných národů tehdy známého světa diví: jak to, že každý z nás slyší svou mateřštinu?

Doslovně přeložený řecký text by zněl přibližně: jak to, že každý z nás slyší řeč, do které jsme se narodili?  Překlad mateřský jazyk je v tomto kontextu asi ještě výmluvnější, než kdyby byl třeba použit obrat rodná řeč. Malé dítě vnímá, že ten, kdo k němu hovoří, je mu bližší a má ho mnohem víc rád než ti ostatní; mateřský jazyk má spojený s mateřskou blízkostí a láskou. Proto je také pro většinu lidí mateřská řeč první a nejpřirozenější způsob komunikace a porozumění světu. Poznáváme to tehdy, když se z nějakého důvodu chceme nebo musíme naučit nějaký cizí jazyk – snad s výjimkou lidí, kteří dlouho žili v cizí zemi nebo vyrůstali v dvojjazyčné rodině. Vyjadřování a myšlení v jazyce, který není mateřský, nám nikdy nejde tak snadno a spontánně; a to ani když jsme jej velmi dobře ovládli.   

Když tedy učedníci, kteří obdrželi dar Ducha, hovoří k lidem jejich mateřskou řečí, hovoří přímo k jejich srdci. A v trochu jiné rovině totéž můžeme říci i o daru Ducha, který dostávají všichni křesťané: schopnost mluvit k srdci druhého člověka. Právě proto, že v přeneseném smyslu je ‚mateřský jazyk‘ - způsob pochopení světa a komunikace - u každého člověka jiný a originální.

Jestliže s někým hovoříme, vždycky zároveň stojíme před tajemstvím jeho osoby; neznáme dokonale jeho příběh, jeho vnitřní svět, to, nad čím právě nejvíce přemýšlí, z čeho má největší obavy. Někoho bychom například chtěli potěšit v hlubokém zármutku, dodat mu odvahu; nebo bychom si přáli, aby na základě našeho svědectví našel víru - jenže nevíme, jak to udělat, nevíme, jaká slova a jaký tón zvolit, aby se to řečené skutečně dotklo jeho srdce, aby v něm naše slova vyvolala účinek, jaký bychom si přáli. Někdy nám může trochu pomoci psychologie, ale stejně v tomhle smyslu cítíme, že jsme víceméně bezmocní. Nevíme, jestli naše slova místo útěchy ještě víc nerozjitří žal, nebo jestli vůbec budou slyšena.

S pomocí Ducha Svatého se nám ale tajemství druhé osoby, její srdce, její ‚mateřská řeč‘ může poodhalit a můžeme také najít správná slova, jimiž budeme opravdu hovořit k srdci druhého. Dobrým příkladem jsou někteří světci: svatý otec Pio z Pietrelciny nebo svatý Jan Maria Vianney dokázali být podle mnoha svědectví ve zpovědnici nebo na kazatelně velmi nevybíraví a někdy od nich penitenti odcházeli s pláčem.Vždycky to však vedlo k jejich obrácení a polepšení života.