V neděli 10.8. jsem na naší farní chalupě v Karolince.

 Kázání k 19. neděli v mezidobí z cyklu C jsou zde (2019) či zde (2016).

 

18. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Kaz 1,2;2,21-23

Čtení z knihy Kazatel.

   Marnost nad marnost - praví Kazatel - marnost nad marnost, všechno je marnost.
Vždyť se stává, že někdo pracuje moudře, rozvážně a úspěšně, a nakonec to dá do vlastnictví jinému, kdo na tom nepracoval. I to je marnost a velké zlo. Co má člověk za všechno svoje namáhání a snahu, s níž se plahočí pod sluncem? Ano, po všechny dny má jen starosti; trápení je jeho zaměstnáním, ani v noci si jeho srdce neodpočine. I tohle je marnost.



Ž1 90(89),3-4.5-6.12-13
Odp.: Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení!

Rozkazem vracíš, Bože, člověka v prach a pravíš: "Vraťte se smrtelníci!" Neboť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, který minul, a jako noční hlídka.
Odp.
Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, podobají se pučící trávě: Zrána kvete a bují, večer je skosena a vadne.
Odp.
Nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti srdce. Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? Slituj se rad svými služebníky!
Odp.



2. ČTENÍ Kol 3,1-5.9-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry!
   Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.
   Umrtvěte proto všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost, která je modloslužbou.
   Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním, a oblečte člověka nového, který se obnovuje k správnému poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný, ale všecko a ve všem je Kristus.



EVANGELIUM Lk 12,13-21

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Někdo ze zástupu požádal Ježíše: "Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!"
   Odpověděl mu: "Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?"
   Potom jim řekl: "Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má."
   Pověděl jim toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na poli hojně urodilo. Uvažoval tedy sám pro sebe: 'Co mám udělat? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Tohle udělám,' řekl si 'strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!‘
   Bůh však mu řekl: 'Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?'
   Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem."

 _______________________________________________________________

 

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Dnešní druhé čtení končí slovy: Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný, ale všecko a ve všem je Kristus. Jsou to velice důležitá slova, zvlášť pro dnešní dobu. Mezi námi lidmi je spousta rozdílů - někdo pochází z Česka, někdo odjinud; někdo je třeba bohatý a někdo chudý; a tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Možná máte, děti, zkušenost s tím, že se ve škole například nějaká skupina spolužáků někomu směje, že není jako oni -  třeba že nemá nejnovější iPhone nebo značkové oblečení. Nebo se něco podobného možná už stalo i přímo vám.

Svatý Pavel chce říci, že to, co nás spojuje, je mnohem důležitější než naše rozdíly. Jsme sice různí, ale ze všeho nejvíc jsme všichni milované Boží děti. Takže to, jestli má někdo nový iPhone nebo značkové oblečení, není vlastně vůbec důležité.

 

 Milí bratři a sestry,

Ježíšovo podobenství o boháči a stodolách je zarámováno do úvodního dialogu s bezejmenným člověkem ze zástupu, který Ježíše prosí: "Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!"  Ten, kdo se táže, vlastně svého bratra již nevidí především jako bratra, ale jako zloděje, který se neprávem zmocnil dědictví na úkor jeho samého. Pokud by to nebylo riskování zpovědního tajemství, mohl bych vyprávět mnohé příběhy ze zpovědnice u kapucínů; majetkové spory - například právě o dědictví - často zcela rozklíží rodinné vazby a ze sourozenců udělají nesmiřitelné nepřátele na mnoho let.

Ježíš odpovídá právě oním podobenstvím o boháči a stodolách: Velice charakteristická je věta Uvažoval sám pro sebe. Problém boháče není v tom, že má bohatství, nebo že se mu na poli urodilo (to bylo ve Starém Zákoně považováno dokonce za projev Božího požehnání a přízně). Problém je jeho bezvztahovost, problém je to, že vidí jen sám sebe. Můžeme si všimnout, že mluví a uvažuje výlučně v ich – formě, 'Co mám udělat? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!‘ I když používá druhou osobu jednotného čísla – ty – mluví opět sám k sobě, skoro jako by trpěl samomluvou. Své bohatství nesdílí s nikým, jen sám se sebou.

Pak ovšem do jeho života vtrhne mezní situace blízké smrti, a boháč najednou chápe, že směřování jeho života byla sázka na špatnou kartu. Bůh mu říká Blázne, a to v biblickém úzu neznamená ani tak pošetilost nebo psychickou nenormálnost, ale bezbožnost; život neukotvený ve vztahu s Druhým a s druhými, život žitý jen pro sebe sama. Můžeme si zde vzpomenout na slova žalmu 10: Namlouvá si bezbožník ve své opovážlivosti: „On nepotrestá! Bůh není!“ To je celé jeho smýšlení. Po celý čas se mu vše daří, je daleko od myšlenky na tvůj soud, na všechny své odpůrce hledí s výsměchem. Říká si pro sebe: „Nic mnou nehne, z pokolení do pokolení mě neštěstí nepotká.“ Jeho ústa jsou plná kletby, lsti a úkladu, pod jeho jazykem jen útrapa a hoře. Sedí na číhané poblíž osad, zabíjí nevinného ve skrytu, jeho oči slídí po chudákovi. Číhá v úkrytu jako lev ve svém doupěti, číhá, aby lapil ubožáka, lapí ho a vtáhne do své sítě. Přikrčí se, po zemi se plazí, chudáci klesají v jeho drápech.

Můžeme se ještě krátce vrátit k poslední větě dnešního úryvku, která celé podobenství shrnuje: Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem. Při jeho čtení mi přišel na mysl úvodní verš českého textu mé oblíbené sicilské mariánské písně: Matko přesvatá, láskou bohatá. Naše životní bohatství před Bohem jsou vztahy lásky, jen z nich budeme jednou souzeni.

 V neděli 27. července jsem na dovolené. Kázání k 17. neděli v mezidobí cyklu C z roku 2022 je zde.

 

16. neděle v mezidobí C 2025

 

1. ČTENÍ Gn 18,1-10a

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

    Hospodin se zjevil Abrahámovi v doubravě Mamre, když seděl za největšího denního parna u vchodu do stanu. Když totiž zdvihl své oči a podíval se, hle - stáli před ním tři muži. Sotva je spatřil, běžel jim vstříc od vchodu do stanu, poklonil se až k zemi, a řekl:
    "Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka. Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?" Odpověděli: "Nuže, udělej, jak jsi řekl!"
    Abrahám pospíšil do stanu k Sáře a pravil: "Honem vezmi tři měřice mouky, té nejjemnější, zadělej ji a upeč placky!" Potom Abrahám běžel ke stádu, vzal mladé krmné tele a dal ho služebníkovi, aby ho rychle upravil. Pak vzal kyselé i sladké mléko, tele již upravené a předložil jim to. Obsluhoval je pod stromem, zatímco jedli.
    Zeptali se: "Kde je tvá žena Sára?" Odpověděl: "Tady ve stanu." (Hospodin) řekl: "Vrátím se k tobě napřesrok v tento čas a tvá žena Sára bude mít syna."




Žl 15(14),2-3a.3b-4.5bc
Odp.: 1a Odp.: Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku?

Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, upřímně smýšlí ve svém srdci, svým jazykem nepomlouvá.
Odp.
Nečiní příkoří svému bližnímu, netupí svého souseda. Nešlechetným člověkem pohrdá, ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina.
Odp.
Nelichvaří svými penězi a nebere úplatky proti nevinnému. Kdo takto jedná, nikdy nezakolísá!
Odp.




2. ČTENÍ Kol 1,24-28

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry!
    Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, totiž to tajemné rozhodnutí, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství božské slávy je pro pohany v tomto tajemném rozhodnuti, že Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu.
    O něm my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme s veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s Kristem.

EVANGELIUM Lk 10,38-42

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena, jménem Marta.
    Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k němu a řekla: "Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!"  Pán jí odpověděl: "Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věci. Jen málo je třeba, ano, jen jedno. Marie si vybrala nejlepší úděl, a ten jí nikdo nevezme."

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, představte si, že se dozvíte, že k vám má přijít nějaká vzácná návštěva. Co uděláte? Asi vyluxujete, vytřete prach, dáte kytku na stůl, koupíte nějaké dobré pití, chlebíčky, zákusky a tak podobně. Marta dělala něco podobného, když za nimi do Betánie přišel Ježíš. A nebylo to špatně, jenom ta Marta trošku zapomněla na to, že Ježíšovi asi víc než na uklizeném domě a občerstvení záleželo na tom, aby obě sestry byly s ním, aby si s ním povídaly, aby se radovaly z toho, že tam s nimi je. A Marii chválí Ježíš proto, že na to přišla.

 

Milí bratři a sestry,

Vyprávění o návštěvě tří andělů v doubravě Mamre z dnešního prvního čtení se stalo předlohou pro ztvárnění Nejsvětější Trojice ve východní ikonografii-nejznámější je slavná ikona Andreje Rubleva. V tajemných postavách tří mužů navštěvuje Abraháma a Sáru sám Hospodin. A možná nejpodstatnější věta z prvního čtení je Abrahámovo přivítání:    

 "Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka. Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?"

Abrahám chce u sebe ony tři muže zadržet, chce, aby hned nepřešli dál, chce být alespoň chvíli v jejich přítomnosti. Dělá pro to všechno; nechá připravit hostinu z toho nejlepšího, co zrovna má, sám svou návštěvu obsluhuje (což by normálně dělali jeho služebníci)  - jen aby se s nimi neminul, aby neodešli, aby s nimi mohl strávit nějaký čas.

V dnešním evangeliu je sice tou, která obsluhuje, Marta; ale Abrahámovi se svým vnitřním postojem více podobá její sestra Marie. Chce využít Ježíšovu přítomnost naplno, chce si vychutnat ten vzácný okamžik zde a nyní, kdy je Ježíš u nich doma v Betánii, kdy se kolem něho výjimečně netísní davy lidí, kdy ho sestry mají jen pro sebe. Není samozřejmě špatně, že Marta Ježíše obsluhuje - je to rovněž výraz toho, že je za jeho vzácnou návštěvu vděčná. Jenže její slova ukazují, že jí Ježíšova přítomnost v danou chvíli nepřináší ani radost, ani pokoj - jen starost, jestli to všechno zvládne, a naštvání na sestru, která je podle ní pasivní a líná. Proto jí Ježíš musí laskavě domluvit: "Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věci. Jen málo je třeba, ano, jen jedno. Marie si vybrala nejlepší úděl, a ten jí nikdo nevezme."

Ježíš stále hledá cesty, jak být s námi a jak nás laskavě a nenásilně přimět, abychom my byli s ním, abychom mu věnovali čas v modlitbě, abychom občas všeho nechali a jen se těšili z toho, že je nám tak blízko. Stále přichází, a naším velkým duchovním úkolem je rozpoznat jeho příchod a nenechat ho jen tak přejít kolem. Je to obtížné; v době zaměřené na výkon a na věci, které jsou vidět, je možná snazší být jako Marta - i ve věcech souvisejících s vírou a naším křesťanským životem. Ale vybereme-li si Mariin lepší úděl, mnohonásobně se nám to vrátí.

 

15. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Dt 30,10-14

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

 Mojžíš řekl lidu:  "Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší.
Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: 'Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Není daleko za mořem, že bys musel říkat: 'Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Vždy je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat."




Žl 69(68),14+17.30-31.36ab+37
Odp.: Hledejte, ubožáci, Hospodina a pookřejte v srdci.

Obracím se modlitbou k tobě, Hospodine, v čas milosti, Bože! Vyslyš mě ve své veliké lásce, věrně mi pomoz! Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Odp.
Já jsem ubohý a plný bolesti, ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc. Písní budu slavit Boží jméno, velebit je budu zpěvem chvály.
Odp.
Neboť Bůh pomůže Siónu a vystaví judská města. Zdědí je potomci jeho služebníků, budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 1,15-20

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

   Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
   A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krvi, prolitou na kříži, zjedná pokoj.



EVANGELIUM Lk 10,25-37

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?"
   Ježíš mu řekl: "Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?"
   On odpověděl: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou mysli, a svého bližního jako sám sebe."
   Řekl mu: "Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít." Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: "A kdo je můj bližní?"
   Ježíš se ujal slova a řekl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu.
   Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.'
   Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?"    On odpověděl: "Ten, kdo mu prokázal milosrdenství." A Ježíš mu řekl: "Jdi a stejně jednej i ty!"


_______________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Co myslíte, kdo je ve skutečnosti ten milosrdný Samaritán, koho představuje? Podle těch posledních Ježíšových slov Jdi a stejně jednej i ty bychom si mohli myslet, že je to jakoby příklad pro nás: když vidíš někoho, komu je potřeba pomoci, tak mu podle svých sil taky pomoz. Ale je ještě jeden možný výklad: Ten ubohý člověk, co ho přepadli lupiči, jsme my, třeba když se náš život dostane do nějakých těžkostí. A ten Samařan je Ježíš, který na nás hledí se soucitem a který nás pozvedá a uzdravuje.

 

Milí bratři a sestry,

Známý německý jezuitský kněz a teolog Karl Rahner napsal sbírku esejů Worte ins Schweigen – Slova do mlčení, a v ní je také úvaha s názvem Bůh mého poznání. Cituji z ní jednu pasáž:

Tvé slovo, Bože, a Tvá moudrost jsou již ve mně; ne že bych Tě poznával a chápal, ale že Ty mne poznáváš jako svého přítele a svého syna. Toto slovo, jež se rodí z Tvého srdce jako Tobě rovné a jež mi vkládáš do srdce, potřebuje pro mne ještě výklad vnějším slovem, které slyším a přijímám vírou.

Velice podobná je i výpověď dnešního prvního čtení, z páté knihy Mojžíšovy:

(Boží slovo) není na nebi, že bys musel říkat: 'Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Není daleko za mořem, že bys musel říkat: 'Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Vždy je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat."

Jeden z nejsilnějších důkazů toho, že Boží slovo je pravdivé, je právě skutečnost, jak si toto slovo vydává vzájemně svědectví s naší vnitřní zkušeností; s tím, co prožíváme, s našimi radostmi a bolestmi, s našimi životními zápasy; zkrátka se vším existenciálním poznáním, které získáváme na pouti naším životním příběhem. Když to vše konfrontujeme se slyšeným, čteným a rozjímaným slovem Písma, získáváme s časem stále větší jistotu: Bůh nás opravdu zná a opravdu vede, jeho Slovo je vskutku ostřejší než každý dvojsečný meč, jak říká svatý Pavel; vynáší o nás pravdivý soud, ale zároveň nás ujišťuje o stálé a neměnné Boží lásce k nám. V síle této zkušenosti přestává být důležité, že například starozákonní zpráva o stvoření (nebo spíš její doslovný výklad) je v rozporu se současným přírodovědným obrazem světa. Začínáme chápat, že kritérium pravdivosti Božího slova je právě a zejména v tom, jak dokáže hovořit k našemu srdci a osvětlovat smysl našich životních událostí.

Podobenství o milosrdném Samařanu z dnešního evangelia pak z tohoto pohledu není především apel na to, abychom prokazovali milosrdenství svým bližním. Zve nás spíše k tomu, abychom se ignaciánskou metodou sami ztotožnili s oním přepadeným a zbitým člověkem a v duchu na sobě zažili Ježíšův pohled, plný soucitu; abychom zažili vylití oleje a vína Ducha svatého do našich ran. Abychom zakusili, jak se o nás Pán sám stará, a jak se stará i prostřednictvím druhých lidí, v podobenství reprezentovaných oním hostinským. Můžeme si při tom zároveň vzpomenout na všechny situace z naší osobní historie, v nichž se právě toto skutečně odehrálo, ve kterých jsme v těžkostech zažili něžnou Boží lásku a péči.  

 

14. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Iz 66,10-14c

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

   Plesejte s Jeruzalémem, jásejte nad ním, všichni, kdo ho milujete, radujte se s ním, radujte se, všichni, kdo nad ním naříkáte, abyste sáli do sytosti z prsu, který utěšuje, abyste srkali s rozkoší ze zdroje jeho slávy.
   Neboť tak praví Hospodin: "Hle, přivalím na něj blaho jako řeku, jako rozvodněný potok slávu národů.
   Jeho kojence ponesou na zádech a na klíně je budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, v Jeruzalémě naleznete útěchu. Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje, jak tráva vypučí vaše kosti.
   Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících."



Žl 66(65),1-3a.4-5.6-7a.16+20
Odp.: Jásejte Bohu, všechny země!

Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu! Řekněte Bohu: "Jak úžasná jsou tvá díla!
Odp.
Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, nechť opěvuje tvé jméno." Pojďte a pozorujte Boží skutky: podivuhodně jednal s lidmi!
Odp.
Moře proměnil v souš; suchou nohou přešli řeku, proto se radujme v Bohu! Vládne svou mocí navěky.
Odp.
Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. Bůh bud' veleben, že neodmítl mou prosbu, že mi neodňal svou lásku.
Odp.




2. ČTENÍ Gal 6,14-18

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
   Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření.
   A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na (pravé) Boží Izraelity.
   A pro budoucnost ať mě už nikdo (s těmi věcmi) neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi.
   Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři! Amen.




EVANGELIUM Lk 10,1-12.17-20

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim:
   "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte.
   Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!' Když přijdete do některého města, a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: 'I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!' Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu."
   Dvaasedmdesát (učedníků) se vrátilo a s radostí řekli: "Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!" Odpověděl jim: "Viděl jsem satana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a (přemáhat) všechnu nepřítelovu sílu a vůbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi."

__________________________________________________________

Slůvko pro děti

Milé děti,

Učedníci, které Ježíš poslal hlásat příchod Božího království, se vracejí s radostí, že vítězí nad zlými silami. Jako by se z nich stali hrdinové se superschopnostmi, které známe z komixů nebo filmů. A možná na to byli taky náležitě pyšní. Ale Ježíš jim říká, že se mají spíš radovat z něčeho jiného: Radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi. Nemají mít radost hlavně z toho, že mají superschopnosti. Mají mít radost, že jejich jména jsou zapsána v nebi - tedy v Božím srdci, že je má Pán Bůh rád.

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní první čtení svou výpovědí připomíná můj oblíbený Žalm 131, který mám i na jednom svém primičním obrázku:

Hospodine, mé srdce se nevypíná, nevyvyšují se mé oči, neženu se za velikými věcmi, pro mě nedostižnými.

Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši jako dítě na matčině klíně; jako dítě, tak je má duše ve mně.

Doufej, Izraeli, v Hospodina nyní i navěky.

 Jsou to obrazy velmi intimních a zároveň velmi podstatných, vlastně základních zkušeností našeho života. Je to všechno to, co člověk zažívá jako první, když přijde na svět, a co ovšem poté ovlivňuje celý jeho život a jeho nastavení vůči světu a lidem okolo něj. Jsou to obrazy mateřského instinktu a zároveň instinktu úplně malého dítěte, které je na matce ve všem závislé, které přijímá její mateřskou lásku a vytváří si na jejím základě první dojmy o tom, jaký je svět, do kterého se narodilo. Když je matka vždycky nablízku a dítě vnímá její lásku – bezpodmínečnou, neboť je to přece její dítě, ať je jakékoli – vstupuje do tohoto světa s bazální důvěrou. Svět je – aspoň na nějaký čas – navýsost pozitivní místo, prodchnuté láskou a přijetím. Problémy přijdou až později, až když člověk vyroste a zjistí, že svět není až tak úplně dobrý a že i jeho rodiče jsou jen lidé a mají své chyby. Ale pokud je v jeho podvědomí nějak silně vtištěna taková vzpomínka na úplný počátek jeho života, bude přece jen tuto základní důvěru v pozitivitu života mít – navzdory všem negativním zkušenostem, které v průběhu života mohou přijít.

 Anonymní prorok v závěru knihy Izajáš připomíná právě toto, když se snaží utěšit svůj lid, navrátivší se do zdevastovaného Jeruzaléma po konci babylónského exilu, který byl sám o sobě silně traumatická zkušenost. Jeruzalém je sice v troskách, avšak stále je to Svaté město, místo zvláštní Hospodinovy přítomnosti a blízkosti.  Vyvolený národ má znovu zažít – jako ve svých dějinách mnohokrát předtím – Boží něžnou mateřskou lásku, aby mohl do budoucnosti hledět s důvěrou a nadějí.

 Myslím, že je to pro dnešní dobu velice aktuální poselství. Důvodů k optimismu není příliš mnoho; zdá se, že se na nás valí spousta problémů, počínaje klimatickou krizí a konče mnoha válečnými konflikty, které v tuto chvíli očividně nemají řešení. Je možné velmi snadno – i když jsme věřící křesťané – nabýt dojmu, že svět je v podstatě velice špatné místo a člověk velice špatná bytost; že se to Pánu Bohu celé nějak vymyká z rukou.

 Je proto zapotřebí znovu objevovat takové způsoby modlitby a obecně prožívání víry, jež nám budou stále znovu pomáhat vracet se k oné základní pravdu, se kterou přicházíme na svět: je to – i přes přítomné zasažení zlem a hříchem – ve své nejhlubší podstatě dobré místo, protože je prostoupené Boží přítomností. V základu světa je Láska a Dobro, a my to jako Boží děti můžeme zakoušet a žít z toho; a skrze toto vědomí získávat sílu ke konfrontaci se vším, co může v budoucnu přijít.

 

 

 slavnost svatých Petra a Pavla 2025

 

1. ČTENÍ Sk 12, 1 - 11

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Král Herodes začal zle zakročovat proti některým členům církevní obce. Janova bratra Jakuba dal popravit mečem. Když viděl, že se to židům líbí, dal zatknout také Petra. Byly právě velikonoce. Zmocnil se ho tedy, dal ho zavřít do žaláře a hlídat od čtyřnásobné stráže vždycky po čtyřech vojácích. Měl v úmyslu, že ho po velikonocích dá popravit. Tak byl Petr hlídán ve vězení; církevní obec se však naléhavě za něho modlila k Bohu. V noci před tím dnem, kdy ho chtěl Herodes popravit, spal Petr mezi dvěma vojáky a byl spoután dvěma řetězy. I přede dveřmi stála stráž.
    Najednou se objevil anděl Páně a v kobce zazářilo světlo. Strčil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: "Rychle vstaň!" Tu mu spadly řetězy z rukou. Pak mu anděl řekl: "Opásej se a obuj si opánky! " Udělal to.
    Dále mu nařídil: "Přehoď si plášť a pojď za mnou!" Šel tedy za ním ven, ale nevěděl, že je skutečnost, co se dělo skrze anděla. Myslel, že má vidění. Přešli pak první i druhou stráž a došli k železné bráně, která vede do města. Ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli tedy ven a šli dál jednou ulicí. A hned nato anděl zmizel.
    V tom přišel Petr k sobě a řekl: "Ted' vím jistě, že Pán poslal svého anděla a vytrhl mě z Herodových rukou a ze všeho, na co čeká židovský lid."



Žl 34 (33), 2-3. 4-5. 6-7. 8-9 Odp.: 5b
Odp.: Pán mě vysvobodil ze všech mých obav.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno! Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, vysvobodil mě ze všech mých obav.
Odp.
Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, pomohl mu ve všech jeho strastech.
Odp.
Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je. Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, blaze člověku, který se k němu utíká.
Odp.




2. ČTENÍ 2 Tim 4, 6 - 8. 17 - 18

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Milovaný!
   Já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod.
   Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli lidé ze všech národů. A tak jsem byl vysvobozen ze lví tlamy. Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen.



EVANGELIUM Mt 16, 13 - 19

Slova svatého evangelia podle Matouše.    

 Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?" Odpověděli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků." Řekl jim: "A za koho mě pokládáte vy? Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!" Ježíš mu na to řekl: "Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr - Skála - a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království: co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi."

  _______________________________________________________  

 Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 V dnešním prvním čtení jsme byli svědky zázračného osvobození Petra ze žaláře. Bylo to tak nečekané a neuvěřitelné, že sám Petr si říkal, jestli se mu to jenom nezdá. Nikomu z nás se asi nic takového nestalo, ale určitě má každý z nás – aspoň z nás dospělých- v životě zkušenost, že Pán Bůh skoro zázrakem vyřešil něco moc zamotaného; něco, co už jsme nedoufali, že dopadne dobře. A to nám zase pomáhá ve víře a důvěře, že On je stále s námi, má nás rád a stará se.

 

Milí bratři a sestry,

 Pro lepší pochopení dnešního textu evangelia si můžeme připomenout úryvek z první kapitoly evangelia podle Jana, kde líčí setkání Ježíše s jeho prvními dvěma učedníky:

 Na druhý den zase Jan (Křtitel) stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: „Hle, beránek Boží!“ Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: „Co byste chtěli?“ Odpověděli mu: „Rabbi“ ‒ to přeloženo znamená Mistře ‒ „kde bydlíš?“ Řekl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne.

 Ježíš své učedníky zve k sobě domů; otevírá jim svůj soukromý prostor, v podstatě je zve k nejbližšímu možnému přátelství, které zahrnuje sdílení života. Učedníci s ním od té chvíle bydleli, stále lépe a stále blíže jej poznávali, každý den slyšeli jeho učení, byli svědky jeho mocných skutků. A tak věděli více, než ostatní lidé, na které se Ježíš v dnešním evangeliu táže: Za koho mne lidé pokládají? Protože s Ježíšem prožívají blízký vztah přátelství, znají jej lépe, než ostatní. Vědí, že Ježíš není jen další starozákonní prorok; vědí, že není žádný druhý Jeremiáš, ani Eliáš, který má podle výpovědi svatých Písem přijít znovu, ani Jan Křtitel, který vstal z mrtvých (jak se domníval údělný kníže Herodes, který ho rozkázal stít). Poznali jeho pravou identitu; poznali, že je slíbený Mesiáš.

 Petr tedy sděluje Ježíšovi, že společenství učedníků poznalo, kým Ježíš je. A vzápětí se dozvídá i své vlastní povolání, vlastní pravou identitu: rybářem Šimonem, synem Janovým, byl jen dočasně. Ty jsi Petr, Skála, a na té skále zbuduji svou církev, a pekelné mocnosti ji nepřemohou. 

 Dotýkáme se zde něčeho, co nepřímo svědčí o naší stvořenosti k Božímu obrazu, jako vztahových bytostí. Je to evidentní již na čistě lidské rovině. Pokud s někým nevstoupím do vztahu – lásky či přátelství – nemohu ho nikdy hluboce poznat (koneckonců o tom svědčí i starozákonní užití slovesa poznat – znamená zároveň poznání v našem obvyklém slova smyslu, ale také milostný akt). A dokonce bez vztahu lásky či přátelství nemohu ani dokonale poznávat sama sebe. Nedávno zemřelý teolog Ctirad Václav Pospíšil v jedné své knize napsal krátkou úvahu o známém latinském aforismu Scientia est potentia (knowledge is power, poznání je síla), za jehož autora je považován buď anglický raně novověký filozof Francis Bacon, nebo jeho krajan Thomas Hobbes. Pospíšil říká, že v křesťanské perspektivě toto rčení neplatí; a mnohem spíše je pravdivé říci, že knowledge is love, poznání je láska.  A je možné to i obrátit: láska je poznání. Kdyby nějaký člověk žil jako ostrov, jako úplný samotář - nebo jen se známostmi, ale bez hlubokého vztahu přátelství - nemohl by poznat, kým ve skutečnosti je.

 Dvanáct Ježíšových učedníků – v čele s Petrem – jsou obrazem společenství církve: žijí v blízkém vztahu přátelství s Ježíšem, učí se být s ním a stále lépe jej poznávat. A ve světle láskyplného poznání Ježíše jako Mesiáše pak sami – až na nebohého Jidáše – poznávají, kým jsou ve skutečnosti oni sami – nejen Petr, o kterém je v dnešním evangeliu řeč, ale i všichni ostatní.