Slavnost Nejsvětější Trojice A 2023

 

1. ČTENÍ Ex 34,4b-6.8-9

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

   Mojžíš časně ráno vstal a vystoupil na horu Sinaj, jak mu přikázal Hospodin; v ruce měl dvě kamenné desky.
   Tu sestoupil Hospodin v oblaku, (Mojžíš) se tam vedle něho postavil a vzýval Hospodinovo jméno. Potom (Hospodin) prošel kolem něho a zvolal: "Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!" Mojžíš se rychle vrhl k zemi, klaněl se a řekl: "Pane, jestliže jsem nalezl u tebe milost, ať jde Pán uprostřed nás. Ano, je to lid tvrdé šíje, ale odpusť naši vinu i náš hřích a přijmi nás jako dědictví."




Dan 3,52.53.54.55.56
Odp.: Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců.

Odp.
chvályhodný a svrchovaně velebený navěky. Požehnané je tvé slavné svaté jméno a svrchovaně chvályhodné a velebené navěky. Požehnaný jsi ty ve svém svatém slavném chrámě.
Odp.
a svrchovaně chvályhodný a slavný navěky. Požehnaný jsi ty na svém královském trůně
Odp.
a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky. Požehnaný jsi ty, který shlížíš na hlubiny a trůníš na cherubech.
Odp.
a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky. Požehnaný jsi ty na klenbě nebes.
Odp.
a velebený a plný slávy navěky.




2. ČTENÍ 2Kor 13,11-13

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh; dárce lásky a pokoje, bude s vámi.
   Pozdravte se vespolek křesťanským políbením. Pozdravují vás všichni věřící. Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!




EVANGELIUM Jan 3,16-18

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl Nikodémovi:
    "Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.

_________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Dnešní druhé čtení je velice krátké, ale je tam všechno, co vede k našemu dobrému křesťanskému životu. Kdybychom to přeložili do dnešního jazyka, mohlo by to znít asi takhle: Mějte radost ze života a nestěžujte si. Snažte se, abyste byli pořád lepší - nejenom ve škole, v hudebce nebo ve fotbale, ale hlavně v lásce ke druhým. Když vám taťka nebo mamka něco oprávněně vytknou, tak nebuďte hned naštvaní. Nehádejte se kvůli každé blbosti. A když tak budete žít, tak budete dobře vidět, že Pán Ježíš je s vámi a že vám v tom všem pomáhá.  A pro nás dospělé to samozřejmě platí taky.

Milí bratři a sestry 

Pojďme se společně zamyslet nad dnešním prvním čtením. Základní myšlenka promluvy se přímo netýká tajemství Nejsvětější Trojice, a vlastně ani není moje, přišel s ní v jedné své knize otec Tomáš Halík. Ale mohu říci, že má vlastní zkušenost ji několikrát potvrdila. 

V prvním čtení, na začátku 34. kapitoly knihy Exodus, se píše o zjevení Hospodina Mojžíšovi v tajemné formě ‚přecházení kolem‘ Abychom do tohoto úryvku lépe pronikli, je dobré si připomenout, co mu předchází, a přečíst několik veršů z konce kapitoly 33:

 Mojžíš řekl Hospodinu: „Ukaž mi svou velebnost!“ Bůh odpověděl: „Předvedu před tebou celou svou nádheru a vyslovím před tebou Hospodinovo jméno. Svou přízeň dávám tomu, komu chci, a smilovávám se nad tím, kdo se mi zamlouvá.“ A dodal: „Mou tvář vidět nemůžeš; žádný člověk nemůže vidět mou tvář a zůstat naživu.“ Dále řekl Hospodin: „Tady je u mě místo, postav se na skálu. Až bude přecházet má velebnost, postavím tě do skalní trhliny a svou dlaní tě zakryji, dokud nepřejdu. Pak svou dlaň odtáhnu a uvidíš mě zezadu, ale má tvář se neukáže.“

Mojžíš chce vidět Boha, chce objevit důvod a smysl všeho; možná se chce dobrat toho, co znamená jeho příběh: proč odešel z Egypta, proč má zrovna on vést svůj lid do zaslíbené země; možná chce vědět i to, proč musí na cestě překonávat tolik překážek a komplikací, zdánlivě neřešitelných. A Bůh mu říká: já Ti vyjdu vstříc, nějakým způsobem mou velebnost uvidíš, avšak ne celou, a hlavně ne hned - protože toho v tomto životě nejsi schopen: Žádný člověk nemůže vidět mou tvář a zůstat naživu. A pak Hospodin říká, jak se to stane: „Tady je u mě místo, postav se na skálu. Až bude přecházet má velebnost, postavím tě do skalní trhliny a svou dlaní tě zakryji, dokud nepřejdu. Pak svou dlaň odtáhnu a uvidíš mě zezadu, ale má tvář se neukáže.“

Mojžíš tedy neuvidí v přítomné chvíli Boží tvář takovou, jaká je. Uvidí Hospodina ‚zezadu‘, s prodlevou, poté, co již prošel.  Hospodin mu dokonce sám zakryje tvář - podobně, jako maminky zakrývají oči svým dětem, když se třeba společně dívají na nějaký zdánlivě bezproblémový film, ale najednou se v něm znenadání a bez varování vyskytne brutální či necudná scéna. Kdyby dítěti maminka nezakryla zrak, vidělo by sice celou syrovou pravdu o životě, ale jeho psychickému vývoji by něco takového rozhodně neprospělo. V úryvku, který čteme dnes, a který je již ze 34. kapitoly, jsme svědky toho, co Mojžíš nakonec uvidí, když Hospodin přechází: Potom (Hospodin) prošel kolem něho a zvolal: "Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!" Mojžíš nevidí Boží tvář, vidí jen letmo, poté, co již Boží velebnost přešla: ale zároveň poznává tolik, že to stačí. Bůh je neproniknutelné tajemství, ale to, co z něj Mojžíš může pobrat, je Milosrdenství, Shovívavost, Laskavost a Věrnost.  

Mojžíšův příběh se opakuje v příbězích každého z nás. Toužíme v událostech našeho života, hlavně oněch obtížných a těžkých, vidět Boží tvář - toužíme vidět, jak to Pán s námi myslí, jaký je smysl toho všeho. A nedozvídáme se to, a možná je to dobře. Bůh nám láskyplně zakrývá oči, snad proto, že kdybychom v téhle situaci viděli holou pravdu, nedokázali bychom ji unést. Zakrývá nám oči jako matka, která tím své dítě chrání a dává mu tak zároveň jistotu, že je u ní v bezpečí, ať se děje, co se děje. V době krizí a těžkostí nevidíme smysl, i když moc chceme - protože vidět jej asi ani není možné. Ale ve chvíli, kdy situace nějak přejde, kdy ji vidíme již s odstupem, zjistíme, že v ní byl Bůh opravdu přítomný - Bůh milosrdný, shovívavý, laskavý a věrný.

 

Slavnost Seslání Ducha Svatého 2023

 

1. ČTENÍ Sk 2,1-11 

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."

Žl 104(103),1ab+24ac.29bc-30.31+34 Odp.: srv. 30

Odp.
.: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země je plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.




2. ČTENÍ 1Kor 12,3b-7.12-13

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: "Ježíš je Pán."
    Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný.
    Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.

EVANGELIUM Jan 20,19-23

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
    Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."

__________________________________________________________________________

Slůvko pro děti

Milé děti,

Dnešní scénka z biblických postaviček znázorňuje dnešní evangelium. Pán Ježíš se po svém zmrtvýchvstání zjevuje učedníkům, kteří jsou spolu v jedné místnosti za zavřenými dveřmi - bojí se totiž těch, kteří jsou venku; bojí se, že by mohli dopadnout stejně jako Ježíš. Ale když ho vidí živého, strach se mění v radost. A Ježíš je pak pošle právě do toho světa, kterého se báli - ale teď mají dar Ducha svatého, takže se už nebojí a s radostí hlásají evangelium.

 

Milí bratři a sestry,

V textech z dnešní slavnosti se několikrát setkáme s jedním důležitým aspektem daru Ducha svatého: je to překonávání rozdělení, spojování toho, co je různé.

Ve scéně seslání Ducha svatého z prvního čtení jsou přítomni zástupci celého tehdy známého světa - spojuje je sice víra v Hospodina, Boha Izraele, ale jinak je to pestrá směs jazyků, mentalit a kultur. Avšak Boží Duch dává každému z apoštolů dar promlouvat k nim tak, že rozumí; a dokáží tedy přijmout ony velké Boží skutky - svědectví o Ježíši, který chce skrze Ducha svatého učinit ze všech jednotu v různosti.

Ve druhém čtení je tato jednota v Kristu, ustavená Duchem svatým, vyjádřena známým Pavlovým obrazem těla, které se sice skládá z různých orgánů, ale žít a fungovat může jen jako celek. Svatý Pavel opět krátce zmiňuje různost svých posluchačů, podobně jako je tomu v prvním čtení: jsou mezi nimi židé a pohané, otroci i svobodní. Všichni jsou však skrze Ducha přivtěleni k jednomu Tělu. Ve Starém zákoně měl pravověrný Žid s pohanem - příslušníkem jiného národa - máloco společného, vlastně skoro nic. A život otroka se diametrálně lišil od života svobodného člověka. Teď ale všichni patří k sobě, rozdíly sice zůstávají, ale přestávají být důležité - tvář v tvář jejich nové identitě jako bratří a sester, článků Kristova tajemného těla.

Nakonec v evangeliu je toto zbourání bariér různosti naznačeno oněmi zavřenými dveřmi. Učedníci mají strach před Židy, strach před vnějším světem.  Jsou spolu v uzavřeném prostoru, vytvářejí - dnešním jazykem řečeno - sociální bublinu stejně smýšlejících, kteří s těmi ostatními tam venku nemají nic společného. Ale když vzkříšený Pán stane mezi nimi, pošle je právě do tohoto světa. Učedníci se skrze dar Ducha přestávají bát, radost a pokoj vítězí nad strachem. A tak mohou vyjít ze své bubliny a hlásat evangelium všem bez rozdílu.

Je to pro dnešní dobu velmi aktuální poselství: i největší optimisté musejí vnímat, že rozdělení mezi lidmi eskaluje na všech možných úrovních: počínaje celými znepřátelenými národy a konče rozdělením mezi členy jedné rodiny. A ani nám v církvi se toto rozdělení nevyhýbá, i když již máme první dary Ducha - a možná je dokonce ještě hlubší než v rámci jiných společenství. Přiznám se vám, milí bratři a sestry, že je mi mnohdy svět některých katolických křesťanů z jiné části názorového spektra natolik vzdálený a nepochopitelný, že se táži, co vlastně - mimo vyznání víry - s nimi mám společného.

Dar Ducha svatého, který dnes slavíme, však z těchto nesmiřitelných protikladů vytváří jednotu. Nechme se jím tedy přetvářet, nechme v sobě znovu upevnit jednotu a pokoj, které On dává. Můžeme začít v našich malých společenstvích, na bázi - v našich rodinách a v naší farnosti. Nechme Božího Ducha lásky a pokoje v nás působit a neklaďme mu překážky. Tak budeme našemu rozdělenému světu živým svědectvím, že jednota je možná.

 Dnes vyvěšuji promluvu pro prvokomunikanty ze Žebětína. Kázání k 7. neděli velikonoční z roku 2020 najdete zde.

7. neděle velikonoční A 2023

– promluva pro děti, které v Žebětíně poprvé přistupují ke svatému přijímání

EVANGELIUM Jan 17,1-11a

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se:
    "Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Obdařils ho mocí nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal. Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.
    Já jsem tě oslavil na zemi: dokončil jsem dílo, které jsi mi svěřil, abych ho vykonal. Nyní oslav ty mne u sebe, Otče, slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.
    Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal, a zachovali tvoje slovo. Nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe; vždyť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal.
    Já prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji; a všechno moje je tvoje a všechno tvoje je moje. V nich jsem oslaven. Už nejsem na světě, ale oni jsou na světě; a já jdu k tobě."

___________________________________________________________________ 

Milé děti,

Tak si představte, že nějaký váš vzdálený strýček, který bydlí na druhém konci Česka, vás s rodiči pozve na oslavu svých narozenin. Ale vy ho vůbec neznáte a potkali jste se s ním třeba jen jednou nebo dvakrát v životě. Tak na tu oslavu pojedete a možná mu dáte i nějakou drobnost jako dárek, ale rozhodně to s tím dárkem nebudete přehánět.

Ale úplně jinak je to, když má narozeniny někdo, koho dobře znáte a máte moc rádi - jako váš tatínek nebo maminka. To si určitě dáte záležet, abyste je překvapily - třeba nějaký dárek sami vyrobíte, protože to potěší mnohem víc, než kdybyste něco už hotového koupily. Protože do toho vyrobeného dárku dáváte kus sebe - váš čas a vaši šikovnost.

A když má někdo někoho úplně nejvíc rád, tak mu může dát to nejcennější, co má - sebe samého. Nevím, jestli všichni vaši rodiče měli svatbu v kostele; ale ti, kteří ji měli, si mohou vzpomenout, co si říkali při slibu - já se Ti odevzdávám a přijímám Tě.

Pán Ježíš nás má tak rád, že vymyslel způsob, kterým se nám celý dává - vymyslel, že se nám daruje v kousku chleba a trošce vína. Je to výraz té největší lásky, která je: Ježíš nám už nic víc dát nemůže. Je dobré na to stále myslet, abychom za to Pánu nepřestali být vděční. My ho někdy prosíme třeba o to, abychom dostali k Vánocům pod stromeček Playstation nebo něco podobného. A když pak dostaneme místo toho například jen teplou čepici, tak si myslíme, že Pán Ježíš nás nevyslyšel, a že když říká Proste a dostanete, tak nemluví pravdu - i když je teplá čepice mnohem užitečnější věc než Playstation, alespoň v zimě. Ale hlavně - zapomínáme přitom, že Ježíš nám dává sám sebe, a to je mnohem, mnohem větší a lepší dar než teplá čepice nebo Playstation, nebo cokoli, na co můžeme myslet.

V dnešním evangeliu nám Pán Ježíš říká, proč nám může sám sebe darovat, kde je zdroj jeho lásky: je to Otec, od kterého on sám dostal všechno. Sám je obdarovaný, proto může dávat. Sám je milovaný, proto může milovat. Když se Ježíš modlí k Otci, říká o svých učednících: Nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe; vždyť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Ježíš si je úplně jistý tím, že ho Otec má rád, že mu dal ze sebe všechno. Proto taky může on dávat sám sebe nám, kteří ho přijímáme.

Opravdový křesťanský život není snadný. Kdybychom měli mít rádi všechny lidi jako sebe z vlastní síly a svou snahou, nedopadlo by to dobře. Kdybychom odpouštěli druhým jejich provinění jen proto, že správný křesťan to přece má dělat, brzo bychom zjistili, že na to prostě nemáme, i když se moc snažíme. Ale když nikdy nezapomeneme, že Pán Ježíš nás má rád, ať se děje co se děje, a že se nám dává celý ve svatém přijímání, tak to všechno bude mnohem snazší. Když si budeme vždycky jistí, že jsme milované Boží děti, budeme také víc schopni mít rádi druhé. A už za týden oslavíme slavnost seslání Ducha svatého, kdy si připomeneme,  že Otec nám zároveň s Ježíšem dává i svého Ducha - aby se nám dobrý křesťanský život dařil.

 Dnes sem vyvěšuji promluvu pro kohoutovické prvokomunikanty. Kázání ke dnešní neděli z roku 2020 si můžete přečíst zde. 

6. neděle velikonoční A 2023

 Promluva pro děti, které v Kohoutovicích poprvé přistupují ke svatému přijímání

 

EVANGELIUM Jan 14,15-21

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Ježíš řekl svým učedníkům: "Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Pomocníka, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás.
    Nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte; protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a je zachovává, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec, a také já ho budu milovat a dám se mu poznat."

_________________________________________________________

Milé děti,

Zkuste si teď vzpomenout na něco, co je pro vás úplně nejmíň oblíbená věc, i když ji čas od času musíte udělat. Co to je?

Jedna z takových věcí, co se nám nikdy moc nechce, je třeba uklidit si v pokoji. A teď si představte, že by k vám domů na návštěvu přišel někdo cizí, někdo, koho neznáte; šel by do vašeho pokojíčku a řekl by vám, že je tam tedy pěkný nepořádek a že byste si tam měli uklidit. To by bylo hodně zvláštní. Asi bychom si řekli, že ten dotyčný neví, co se sluší a patří, když je u někoho na návštěvě. A určitě bychom si ten pokojík neuklidili.

Ale úplně jiná věc je, když by za vámi přišla maminka a řekla vám, ať si uklidíte, protože jí tím moc pomůžete. A i když takový úklid rozhodně nepatří mezi oblíbené činnosti, hned se vám dělá líp (aspoň doufám), protože víte, že tím pomáháme někomu, koho máme rádi a kdo má rád nás.

Nebo dám ještě jiný příklad: Představte si, že nějaký mladý muž, říkejme mu třeba Jeníček, nemá vůbec rád například chození po horách: nebaví ho šlapat do kopce, nemá v oblibě horské počasí - vítr a déšť - a už vůbec by nechtěl lézt na nějakou strmou skálu, protože má závratě. A teď ten Jeníček potká dívku jménem Mařenka a hrozně moc se do ní zamiluje. Jenomže Mařenka má naopak túry do hor ráda. A tak Jeníček začne na sobě makat, aby měl lepší fyzičku, koupí si kvalitní outdoorové oblečení, aby mu zima a vlhko tolik nevadily, a začne jezdit s Mařenkou do hor. Mařenka mu vůbec nemusí říct, že jestli s ní chce chodit, tak se musí naučit horolézt - Jeníček to udělá sám od sebe, protože má Mařenku rád a chce být s ní tam, kde je ráda ona.

Pán Ježíš v dnešním evangeliu, ve čtrnácté kapitole svatého Jana říká: Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A pak ještě jednou: Kdo mne miluje, bude zachovávat má přikázání. A je to přesně to, co jsem chtěl těmi dvěma příklady přiblížit. Žít jako opravdový křesťan není snadné: není snadné mít druhé rád tak jako sebe, není snadné vždycky odpustit druhému a už vůbec není snadné svědčit v dnešní době o své víře. Když bychom se o to všechno snažili jenom proto, že to správný křesťan musí, nebo proto, že bychom za to očekávali pochvalu nebo odměnu, brzo by nás to přestalo bavit. Ale když to děláme proto, že máme Pána Ježíše opravdu rádi, tak je to najednou snazší. O svatém Janovi, autoru dnešního evangelia, víme, že měl Pána Ježíše opravdu moc rád. A asi proto mohl napsat ve svém prvním listě, který je také součástí Nového zákona, právě tato slova: Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. A jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem.

Ale dnešní evangelium říká ještě něco víc: Ježíš nás ujišťuje, že když ho máme rádi, a dokazujeme to tím, že se snažíme žít podle jeho učení, tak nám dá pomoc, aby naše láska dál rostla. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Pomocníka, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Když se teď vrátím k tomu příkladu s úklidem: pokud maminka vidí, že se sice moc snažíte, ale že vám to uklízení až tak moc dobře nejde, tak vám stejně pomůže. Život podle Ježíšova učení je náročný a nedaří se nám, i když se moc snažíme. Ale když Pán Ježíš vidí naši snahu, a vidí taky, že se snažíme proto, že ho máme rádi, tak nám dá sílu Ducha svatého, aby se nám to dařilo. A proto je taky tak důležité, abychom co nejčastěji Pána přijímali v Eucharistii. Když tomu tak bude, tak porosteme v lásce, a už nám nebude křesťanský život připadat těžký, stejně jako svatému Janovi.

 

5. neděle velikonoční A 2023

 

1. ČTENÍ Sk 6,1-7

Čtení ze Skutků apoštolů.

V těch dnech, když počet učedníků rostl, začali helénisté projevovat proti Hebrejům nespokojenost, že prý jejich vdovy jsou při každodenním podělování zanedbávány. Dvanáct (apoštolů) proto svolalo veškeré množství učedníků a řekli: "Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží slovo a sloužili při stole. Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plní Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. My však se chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova."
   Ten návrh se zalíbil celému shromáždění. Vyvolili tedy Štěpána, muže plného víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je před apoštoly, a oni na ně za modlitby vložili ruce. Boží slovo se šířilo stále více a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velké množství kněží poslechlo a přijalo víru.



Žl 33(32),1-2.4-5.18-19 Odp.: 22a
Odp.: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství. nebo: Aleluja.

Radujte se, spravedliví, z Hospodina, sluší se, aby ho dobří chválili. Citerou oslavujte Hospodina, hrajte mu na desetistrunné harfě.
Odp.
Neboť Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.



2. ČTENÍ 1Pt 2,4-9

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní! 

Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které z podnětu Ducha přináší oběti Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmě o tom stojí: 'Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.' Vám tedy, protože věříte, přináší čest, ale těm, kdo nevěří, je to 'kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá'. Narážejí na něj, protože odmítli přijmout víru. K tomu také byli určeni. Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.

EVANGELIUM Jan 14,1-12

Slova svatého evangelia podle Jana.

     Ježíš řekl svým učedníkům: "Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám to. Odcházím vám připravit místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte."
      Tomáš mu řekl: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?"
      Ježíš mu odpověděl: "Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho:" Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce - a to nám stačí." Ježíš mu odpověděl: "Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: 'Ukaž nám Otce'? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky.
      Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci." _______________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Filip Ježíšovi říká Pane ukaž nám Otce – a to nám stačí. Je to hodně důležitá otázka: od nepaměti se lidé ptají po tom, jestli je Bůh, a jaký je. Často si na tuhle otázku odpovídáme podle toho, co jsme zažili ve vlastním životě: kdo měl třeba moc přísné rodiče, si může myslet, že i Pán Bůh je přísný.

 Ježíš Filipovi odpovídá úplně jednoduše: Kdo viděl mne, viděl Otce. Když čteme evangelia, poznáváme Ježíšův život i to, čemu učil. A tak můžeme vidět, jaký je Bůh, a jak nás má rád.

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní texty již ukazují na blížící se slavnost Nanebevstoupení Páně. Pán Ježíš v dnešním evangeliu na tuto událost připravuje své učedníky. Tajemství Ježíšova návratu k Otci je na tomto místě - v podání svatého Jana - nahlíženo zejména jako cíl cesty, kterou šel Ježíš před námi a na které jej máme následovat. Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám to. Odcházím vám připravit místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.

Když slyšíme slova o tom, že se naše srdce nemají chvět, asi si povzdechneme, že se to Pánu snadno řekne. Ke chvění srdce je v našem složitém a překotně se měnícím světě tolik důvodů: je tolik věcí, jež nás vedou k úzkostem a obavám: kdy bude v Evropě opět mír? Budou mít moje děti dobrý život? Zvládnu nároky v novém zaměstnání? Najdu životního partnera? Věříme, že Pán je s námi, že nás neopouští a vede nás, že se stará; a často to i konkrétně zakoušíme. Jenže jindy nám připadá, že bojujeme sami, že všechna tíha života spočívá jen na našich ramenou; trápí nás nejistota, jak to všechno dopadne.

Ježíš ale uvádí poslední a hlavní důvod, proč by se naše srdce neměla strachovat. Ne proto, že by nám zařídil bezproblémový vezdejší život, ne proto, že by pro své věrné zařídil ráj na zemi. Ale proto, že nám připravil místo v domě svého Otce a našeho Otce, místo v nebi. Snad jsme se v tomto světě až příliš zabydleli; a tak zapomínáme, že náš pozemský život je cesta, nikoli cíl. Že život v plnosti nás teprve čeká. A koneckonců, náš život nám to čas od času sám připomene: jakkoli může být krásný a podařený, vždycky se v něm vyskytne nějaké nenaplnění, zklamání a utrpení.

Když o sobě o chvilku později Ježíš říká, že je Cesta, Pravda a Život, naznačuje těmito třemi slovy i rámec našeho pozemského putování. V něm se nám nabízí nespočet různých cest, jak náš život prožít; avšak my, kteří patříme Kristu, máme jít cestou, kterou nám On ukázal: cestou pravdy a lásky. Jak jednou řekl známý francouzský řeholník Abbé Pierre: život je trocha času, který nám byl dán, abychom se naučili milovat, a tak se připravili na konečné setkání s věčnou Láskou. Budeme-li takto žít, dojdeme skrze Krista do Otcova domu, kde je připravené místo pro každého z nás.

 

4. neděle velikonoční A 2023

1. ČTENÍ Sk 2,14a.36-41

Čtení ze Skutků apoštolů.

V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti (apoštoly) a slavnostně promluvil k lidem:
    "Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali."
   Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce a ptali se Petra i ostatních apoštolů: "Bratři, co máme dělat?" Petr jim od pověděl: "Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha svatého. Vždyť to zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh."
   Ještě mnoha jinými slovy je zapřísahal a vybízel: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení! " Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí.

Žl 23(22),1-3a.3b-4.5.6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám. nebo: Aleluja.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách , pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.

2. ČTENÍ 1Petr 2,20b-25

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

 Milovaní!
   Když děláte dobře, a přesto musíte trpět, je to milé Bohu. K tomu jste přece byli povoláni. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. 'On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.' Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na sobě vynesl naše hříchy na dřevo (kříže) , abychom byli mrtvi hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni. Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší.

EVANGELIUM Jan 10,1-10

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl:
    "Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají."
   Ježíš jim pověděl toto podobenství, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci.
   Ježíš proto řekl znovu:
    "Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.

 _____________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ve scénce z biblických postaviček vidíme Pána Ježíše jako pastýře, kterak otevírá dveře ohrady a vyvádí ovečky na pastvu. A ovečky jdou za ním, protože už ho znají a vědí, že by jim neublížil, že by je nezavedl na špatné místo. Vědí, že s ním jsou v bezpečí a že je zavede tam, kde budou mít dobrou pastvu – tam, kde jim bude dobře.

Milí bratři a sestry,

Slavíme dnes takzvanou neděli Dobrého pastýře, a běžně tímto obrazem myslíme samotného Krista. Obraz Ježíše jako dobrého pastýře s ovečkou na rameni  je jeho vůbec nejstarším vyobrazením v dějinách křesťanského umění – vyskytuje se na freskách v římských katakombách nebo ve formě sochařské výzdoby na starokřesťanských sarkofázích. Uměnovědci sice mají za to, že tato vyobrazení vycházejí z předkřesťanských vzorů starořeckého umění archaického období, z typu sochy zvané Moschoforos; ale i tak je jasné, že tento symbol Krista je jedním z nejsilnějších – a pro naše předky, kteří ještě většinově žili na venkově a věnovali se zemědělství, byl asi i jedním z nejpochopitelnějších.

Jenže v dnešním úryvku evangelia Ježíš sama sebe neoznačuje jako pastýře, ale jako dveře k ovcím, dveře do ohrady. Pastýř těmito dveřmi vchází a vychází, aby své ovečky vyvedl na dobrou pastvu. Vejití dveřmi znamená, že ten, kdo jimi vešel, je dobrý – má své ovečky rád, stará se o ně, chce pro ně to nejlepší. Ten, kdo s nimi má špatné úmysly, se tedy pozná snadno: vchází dovnitř jinudy. Možná přelézá ohradu, nebo se musí podkopat.

Tento obraz Krista jako dveří k ovcím má jeden netušený význam. Ohrada může být vnímána jako vnitřní bezpečný prostor člověka, okruh, kam pustíme jen někoho, ke komu nás pojí hlubší vztah, přátelství nebo láska. A z křesťanského pohledu tam vlastně nelze vstoupit jinak, než skrze dveře, jimiž je Kristus. Když s druhými lidmi navazujeme komunikaci a vztah s vědomím, že Ježíš se s nimi ztotožňuje – protože mu patří křtem či s ním jen sdílejí společné lidství – vcházíme do jejich vnitřního kruhu právě skrze tyto dveře, dveře úcty a lásky. A ten druhý snadno pozná, že se nemusí bát nás dovnitř vpustit, protože mu neublížíme. Pozná, že jsme s ním proto, že ho máme rádi, ne proto, že ho chceme oklamat, využít ve svůj prospěch nebo si jej přivlastnit. A je si jistý, že je v bezpečí, i když s ním společně vyjdeme i mimo tento jeho vnitřní kruh. A naopak, pokud chceme do vnitřního kruhu druhého vejít jinak, než těmito dveřmi, je to nelegitimní násilné vniknutí, porušení svobody, které udělá velkou škodu.

 

 

 

3. neděle velikonoční A 2023

1. ČTENÍ Sk 2,14.22-28

Čtení ze Skutků apoštolů.

V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti (apoštoly) a slavnostně promluvil k lidem:
   "Židé a všichni jeruzalémští obyvatelé, pozorně vyslechněte mou řeč! Bůh vám dal svědectví o Ježíši Nazaretském mocnými činy, divy a znameními, které, jak víte, konal Bůh skrze něho mezi vámi. A on byl vydán, jak to Bůh předem rozhodl a předpověděl, a vy jste ho rukama bezbožníků přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil, zbavil bolestí smrti, protože nebylo možné, aby zůstal v její moci. David přece o něm říká: 'Mám Pána před očima stále, je mi po pravici, abych se neviklal. Proto se raduje mé srdce a můj jazyk jásá. Ano i mé tělo odpočine v naději, neboť nevydáš mě podsvětí napospas, nedopustíš, aby tvůj Svatý podlehl porušení. Oznámils mi cesty života, naplníš mě blahem před svou tváří.' "




Žl 16(15),1-2a+5.7-8.9-10.11 Odp.: 11a
Odp.: Ukaž mi, Pane, cestu k životu. nebo: Aleluja.

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. Pravím Hospodinu: "Ty jsi můj Pán." Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, ty mně zachováváš můj úděl.
Odp.
Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, k tomu mě i za nocí vybízí mé nitro. Hospodina mám neustále na zřeteli, nezakolísám, když je mi po pravici.
Odp.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, i mé tělo bydlí v bezpečí, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Odp.
Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast.
Odp.




2. ČTENÍ 1Pt 1,17-21

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

   Milovaní!
Když říkáte Otec tomu, který soudí nestranně každého podle jeho činů, žijte v bázni po dobu svého vyhnanství. Víte přece, že jste ze svého prázdného způsobu života, jak jste ho zdědili po předcích, byli vykoupeni ne snad nějakými věcmi pomíjejícími, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista, bezúhonného a neposkvrněného beránka. On byl ovšem k tomu vybrán už před stvořením světa, ale pro vás se objevil teď na konci časů. Skrze něho jste uvěřili v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a oslavil, takže když věříte, můžete zároveň v Boha i doufat.




EVANGELIUM Lk 24,13-35

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Dva z Ježíšových učedníků se ubírali toho dne (prvního po sobotě) do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Ale cosi jim jako by zadržovalo oči, takže ho nepoznali. Zeptal se jich: "O čem to cestou spolu rozmlouváte?" Zastavili se celí smutní.
   Jeden z nich - jmenoval se Kleofáš - mu odpověděl: “Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo." Zeptal se jich: "A co se stalo?"
   Odpověděli mu: "Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů, a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli."
   A on jim řekl: "Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?" Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje.
   Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: "Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil." Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: "Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?"
   Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct (apoštolů) i jejich druhy. Ti řekli: "Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi." Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.

_________________________________________________________________ 

 Slůvko pro děti:

Milé děti, abychom dobře pochopili, co nám chce říci svatý Petr ve druhém čtení, musíme si říci, co znamená slovo vykoupení. Dneska ho používáme v úplně jiném smyslu: třeba řekneme, že v Lidlu už nemají vajíčka v akci, protože je lidé vykoupili. Jenže v době, kdy vznikal první list Petrův, to znamenalo vykoupení otroka. Otrok byl člověk, který patřil nějakému jinému člověku jako jeho majetek. Mohl se tam sice mít celkem dobře, ale jeho pán ho mohl kdykoli prodat nebo dokonce beztrestně zabít. Ale někdo taky mohl toho otroka koupit a pak mu říct: já se vzdávám toho, že mám právo tě vlastnit, dávám ti svobodu, už nebudeš otrok, ale svobodný člověk. A Pán Ježíš nám dal právě takovou svobodu: ne od toho, že by nás někdo měl jako majetek, ale od hříchu a smrti. A zaplatil za ni ne penězi, ale dal za ni svůj vlastní život.

 

Milí bratři a sestry,

 Příběh učedníků putujících do Emauz je obrazem toho, jak se jako křesťané můžeme vyrovnávat s těžkostmi našeho života, s krizemi a s bolestnými událostmi, například se ztrátou někoho blízkého.

 Oba učedníci jdou z Jeruzaléma do vesnice Emauzy. Je to zřejmě malá, nepříliš významná vesnička; v celé Bibli je zmiňována pouze na tomto místě a ani se přesně neví, kde vlastně ležela. Možná Kleofáš a jeho bezejmenný souputník potřebují po dramatu Velkého pátku a Bílé soboty jen odejít z Jeruzaléma; nebýt ve městě, protože jim tam všechno připomíná, co museli prožít. Určitě se jim do jisté míry zhroutil jejich dosavadní svět: jejich naděje v Ježíše byla zklamána; část života, kterou s ním strávili, jim musela připadat jako ztracená léta. V troskách musela být i jejich víra v Hospodina: ačkoli v celém Starém zákoně se mluví o tom, že Bůh spravedlivé neopouští, Ježíše opustil. A učedníci se musejí potýkat i se ztrátou iluzí o sobě samých; i oni sami ho v kritické chvíli opustili a utekli. A tak teď asi chtějí odejít do ústraní - možná proto, aby je nikdo neviděl v jejich zármutku, za který se stydí; či aby přemýšleli, co dál se životem; nebo prostě chtějí být sami.

 Když se k nim vzkříšený Pán připojí, nemohou jej poznat. Ono cosi, co jako by jim zadržovalo oči, nebylo nejspíš nic jiného než jejich smutek. Připomíná nám to Marii Magdalskou, plačící u hrobky, která Ježíše také nejdřív nepoznala. Myslela si, že je to zahradník, i když viděla prázdný hrob a anděly - protože jí její zoufalý zármutek říkal, že je definitivní konec, že její milovaný Mistr už není.

 Ježíš se jim také nedává poznat hned. Vydá se s nimi na cestu, nekárá je pro jejich malomyslnost, jaksi přijímá jejich zármutek, ale pomalu jej začíná proměňovat. Nejprve je nechává vylít si srdce, dává jim prostor vypovídat se o tom, co je trápí. A pak v nich zažíhá jiskérku naděje: to, co se stalo, je sice - lidsky viděno - katastrofa, ale nic nevypadlo z Hospodinovy prozřetelnosti a vedení, všechno bylo a je v Božích rukou: Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vstoupit do své slávy? A úplně na konci cesty se stane to, co jim definitivně otevře oči: jsou svědky lámání chleba a vzpomenou si na to, co prožili o čtvrtečním večeru. A už vědí, už nemají potřebu utéci z Jeruzaléma pryč, už se mohou vrátit a sdílet svou radost s ostatními apoštoly. Bůh byl v tom všem přece jen přítomný: v Ježíšově smrti, v jejich vlastním selhání, ve všech událostech, které prožili, i v těch nejsmutnějších a nejtěžších. A všechno nakonec proměnil ve své vítězství.