5. neděle velikonoční A 2023

 

1. ČTENÍ Sk 6,1-7

Čtení ze Skutků apoštolů.

V těch dnech, když počet učedníků rostl, začali helénisté projevovat proti Hebrejům nespokojenost, že prý jejich vdovy jsou při každodenním podělování zanedbávány. Dvanáct (apoštolů) proto svolalo veškeré množství učedníků a řekli: "Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží slovo a sloužili při stole. Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plní Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. My však se chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova."
   Ten návrh se zalíbil celému shromáždění. Vyvolili tedy Štěpána, muže plného víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je před apoštoly, a oni na ně za modlitby vložili ruce. Boží slovo se šířilo stále více a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velké množství kněží poslechlo a přijalo víru.



Žl 33(32),1-2.4-5.18-19 Odp.: 22a
Odp.: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství. nebo: Aleluja.

Radujte se, spravedliví, z Hospodina, sluší se, aby ho dobří chválili. Citerou oslavujte Hospodina, hrajte mu na desetistrunné harfě.
Odp.
Neboť Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.



2. ČTENÍ 1Pt 2,4-9

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní! 

Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které z podnětu Ducha přináší oběti Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmě o tom stojí: 'Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.' Vám tedy, protože věříte, přináší čest, ale těm, kdo nevěří, je to 'kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá'. Narážejí na něj, protože odmítli přijmout víru. K tomu také byli určeni. Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.

EVANGELIUM Jan 14,1-12

Slova svatého evangelia podle Jana.

     Ježíš řekl svým učedníkům: "Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám to. Odcházím vám připravit místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte."
      Tomáš mu řekl: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?"
      Ježíš mu odpověděl: "Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho:" Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce - a to nám stačí." Ježíš mu odpověděl: "Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: 'Ukaž nám Otce'? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky.
      Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci." _______________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Filip Ježíšovi říká Pane ukaž nám Otce – a to nám stačí. Je to hodně důležitá otázka: od nepaměti se lidé ptají po tom, jestli je Bůh, a jaký je. Často si na tuhle otázku odpovídáme podle toho, co jsme zažili ve vlastním životě: kdo měl třeba moc přísné rodiče, si může myslet, že i Pán Bůh je přísný.

 Ježíš Filipovi odpovídá úplně jednoduše: Kdo viděl mne, viděl Otce. Když čteme evangelia, poznáváme Ježíšův život i to, čemu učil. A tak můžeme vidět, jaký je Bůh, a jak nás má rád.

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní texty již ukazují na blížící se slavnost Nanebevstoupení Páně. Pán Ježíš v dnešním evangeliu na tuto událost připravuje své učedníky. Tajemství Ježíšova návratu k Otci je na tomto místě - v podání svatého Jana - nahlíženo zejména jako cíl cesty, kterou šel Ježíš před námi a na které jej máme následovat. Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám to. Odcházím vám připravit místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.

Když slyšíme slova o tom, že se naše srdce nemají chvět, asi si povzdechneme, že se to Pánu snadno řekne. Ke chvění srdce je v našem složitém a překotně se měnícím světě tolik důvodů: je tolik věcí, jež nás vedou k úzkostem a obavám: kdy bude v Evropě opět mír? Budou mít moje děti dobrý život? Zvládnu nároky v novém zaměstnání? Najdu životního partnera? Věříme, že Pán je s námi, že nás neopouští a vede nás, že se stará; a často to i konkrétně zakoušíme. Jenže jindy nám připadá, že bojujeme sami, že všechna tíha života spočívá jen na našich ramenou; trápí nás nejistota, jak to všechno dopadne.

Ježíš ale uvádí poslední a hlavní důvod, proč by se naše srdce neměla strachovat. Ne proto, že by nám zařídil bezproblémový vezdejší život, ne proto, že by pro své věrné zařídil ráj na zemi. Ale proto, že nám připravil místo v domě svého Otce a našeho Otce, místo v nebi. Snad jsme se v tomto světě až příliš zabydleli; a tak zapomínáme, že náš pozemský život je cesta, nikoli cíl. Že život v plnosti nás teprve čeká. A koneckonců, náš život nám to čas od času sám připomene: jakkoli může být krásný a podařený, vždycky se v něm vyskytne nějaké nenaplnění, zklamání a utrpení.

Když o sobě o chvilku později Ježíš říká, že je Cesta, Pravda a Život, naznačuje těmito třemi slovy i rámec našeho pozemského putování. V něm se nám nabízí nespočet různých cest, jak náš život prožít; avšak my, kteří patříme Kristu, máme jít cestou, kterou nám On ukázal: cestou pravdy a lásky. Jak jednou řekl známý francouzský řeholník Abbé Pierre: život je trocha času, který nám byl dán, abychom se naučili milovat, a tak se připravili na konečné setkání s věčnou Láskou. Budeme-li takto žít, dojdeme skrze Krista do Otcova domu, kde je připravené místo pro každého z nás.