4. neděle v mezidobí B 2021

1. ČTENÍ Dt 18, 15-20

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu:
   "Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorebu v den shromáždění, když jsi říkal: 'Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.'
   Hospodin mi tehdy řekl: 'Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím. Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit ve jménu mém, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!' "

Žl 95 (94), 1-2. 6-7b. 7c-9 Odp.: 7c-8a
Odp.: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!
Odp.
Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Odp.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: "Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy."
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 7, 32-35

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
   Rád bych, abyste byli bez starostí. Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo je ženatý, stará se o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen. A žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se líbila muži.
   To však říkám ve vašem zájmu, ne abych na vás hodil smyčku, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu.

EVANGELIUM Mk 1, 21-28

Slova svatého evangelia podle Marka.

   V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagógy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona.
   V jejich synagóze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!" Ale Ježíš mu (to) přísně zakázal: "Mlč a vyjdi z něho! " Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel.
   Všichni užasli a ptali se jeden druhého: "Co je to? Nové učení - a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!" A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.

_____________________________________________________ 

Milí bratři a sestry,

Dnešní první čtení i evangelium popisují velmi sugestivně vnitřní stav člověka, který se bojí Boha - ovšem nikoli ve smyslu ctnosti bohabojnosti, tedy úcty, ale ve smyslu naprosto nepřeneseném. Ukazují situaci a chování někoho, kdo má z Boha strach.  Jako každý jiný strach je i tento obavou z nebezpečí, z toho, abych nebyl připraven o život.  'Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.' A v evangeliu ‚ Co je Ti po nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit?‘
   Tento strach začíná v první knize Genesis, ve vyprávění o pádu prvních lidí.  Adam se po hříchu skrývá před přicházejícím Hospodinem. Bůh, autor a dárce života, Láska sama, je najednou vnímán jako někdo, kdo život ohrožuje, kdo člověka omezuje, snižuje a drtí svými nároky.
    Bylo by jistě zajímavé - ale zároveň asi ne dost dobře možné - zjistit, nakolik se tento iracionální, podvědomý strach z Boha projevil v dějinách novodobého ateismu a odmítání všeho, co s křesťanstvím souvisí, nakolik v tom všem byl racionalizován jako odmítnutí Boha, pro jehož neexistenci zdánlivě svědčí rozumné důkazy, kterého však ve skutečnosti člověk nechce, protože se ho bojí.
     Možná ale bude lépe se v tuto chvíli zamyslet nad tím, do jaké míry tento strach, znamení starého, neproměněného lidství, ještě působí v nás, křesťanech. Můžeme se zamyslet nad tím, zda opravdu věříme a dosvědčujeme, že náš Bůh je Bohem života, lásky a opravdového štěstí, nebo zda se do našeho prožívání víry někdy nevkrádá strach, že by mne Bůh chtěl nějak ohrozit či omezit. Můžeme se otázat sami sebe, zda někdy nejsme jako onen ubohý člověk z evangelia.  Ten se sice nachází na místě zasvěceném Bohu - v synagóze - ale zároveň ono zlo, které na něm parazituje, považuje za přítele, spojence a mluvčího proti někomu, kdo podle jeho mínění ohrožuje jeho život.
    Ježíš nás naštěstí zná a ví, že zlo není ani životodárné, ani součástí naší pravé podstaty, ale břemenem, které nás pomalu stahuje do propasti smrti. Proto na slova zlého, který jakoby solidárně hovoří i za posedlého (Co je Ti do nás? Přišel jsi nás zahubit?) odpovídá v jednotném čísle - Mlč a vyjdi z něho! Likviduje zlo, aby člověka osvobodil – a aby člověk mohl nakonec mít nikoli strach, ale jásavou radost z Boží blízkosti, tak jak ji vyjadřuje žalmista: Pojďme, předstupme před Hospodina a písněmi mu zajásejme!