Svátek Křtu Páně B 2021

1. ČTENÍ Iz 55, 1-11

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Toto praví Hospodin:
   "Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez peněz, pojďte, zásobte se a jezte bez peněz a zdarma víno a mléko!
   Proč vydávat peníze za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí? Slyšte mě a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla!
   Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte a naplní vás nový život! Sjednám s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech daných Davidovi. Jeho jsem národům ustanovil zákonodárcem, knížetem a vládcem kmenů.
   Přivoláš národy, které neznáš, a národy, které tě neznaly, přiběhnou k tobě kvůli Hospodinu, tvému Bohu, kvůli Svatému Izraele, který tě oslavil. Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko!
   Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať změní své smýšlení; ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští. Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému - praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho chování, mé myšlení od myšlení vašeho.
   Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyšlo z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal." 
    


Iz 12, 2-3. 4 bcd. 5-6 Odp.: 3
Odp.: S radostí budete vážit vodu z pramenů spásy.

Bůh je má spása! Bez obavy mohu doufat. Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. S radostí budete vážit vodu z pramenů spásy.
Odp.
Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno! Hlásejte mezi národy jeho díla, zvěstujte vznešenost jeho jména!
Odp.
Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci, ať je to známo po celé zemi! Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu, neboť nad vámi vládne Svatý Izraele.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Jan 5, 1-9

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

 Milovaní!
   Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání.
   Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?
   Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda. Jsou tři svědkové: Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno.
   Když přijímáme svědectví lidské, tím větší platnost má svědectví Boží. To je totiž svědectví Boží, které Bůh vydal o svém Synu.



EVANGELIUM  Mk 1,6b-11

Slova svatého evangelia podle Marka.

    Jan kázal: “Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.” V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana pokřtít v Jordáně. Hned jak vystupoval z vody, spatřil, že se nebe rozevřelo a že se z něho snáší Duch jako holubice. A z nebe se ozval hlas: “Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!”

________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

V breviářové modlitbě se čtením z dnešního svátku se na konci recituje následující antifona: Kristus byl pokřtěn od Jana v řece Jordánu; prameny vod byly posvěceny, aby se člověk mohl stát novým stvořením. Vzpomněl jsem si v této souvislosti na návštěvu severoněmeckého hanzovního města Rostock, kde jsme byli s přáteli před deseti lety; v tamějším chrámu Panny Marie (který jako jedna z mála budov přežil bombardování na konci druhé světové války) jsme obdivovali bronzovou křtitelnici z konce 13.století, na které je i vyobrazení křtu v Jordánu. Nepodobá se ale tomu, na které jsme zvyklí a které máme třeba u nás v kostele.  Ježíšovo tělo při křtu obtéká několik proudů vody; působí to, jako by do ní byl oblečen.

Antifona i obraz na rostocké křtitelnici nám mohou připomenout jednu důležitou skutečnost: o Vánocích slavíme tajemství Božího vtělení; tím však, že se Bůh stal v Kristu člověkem, vstupuje vlastně do celého stvoření a posvěcuje ho. Naše lidství je s ostatním stvořením neoddělitelně spojeno; a možná právě voda je toho nejsilnějším symbolem – bez ní by neexistoval život, ani lidský, ani žádný jiný. V Ježíši Bůh vstupuje do této vody, aby ji posvětil a aby se všechno, skrze jeho přijaté lidství, mohlo stát novým stvořením.

Svatý František z Assisi tuto skutečnost vnímal velice intenzivně, celé stvoření viděl jako posvátné v Kristu, ve své Sluneční písni mluvil o bratru Slunci, sestře Luně, bratru Ohni a sestře Vodě. Když někdo miluje druhého, chce se s ním sjednotit; Bůh miluje své stvoření a v Kristu se v něm stává přítomným.

Kéž nám, milí bratři a sestry, tato krátká úvaha pomůže k tomu, abychom vnímali jako posvátný nejen každý lidský život, ale stvoření jako celek. Není třeba přečíst celou encykliku Laudato Sí nebo všechny knížky Marka Váchy, aby nám to bylo jasné: Bůh se v Kristu stal člověkem, ale být člověkem zároveň znamená být živým tvorem, součástí této země a tohoto vesmíru. Celé stvoření je obnoveno Boží láskou, byť ještě ne definitivně, ale jen v naději; stále ještě sténá a spolutrpí, jak píše svatý Pavel v listě Římanům. Ať je tedy v novém roce dokážeme takto vidět a podle toho s ním i zacházet.