3. neděle v mezidobí B 2021

1. ČTENÍ Jon 3, 1-5. 10 

Čtení z knihy proroka Jonáše.

   Hospodin oslovil Jonáše: "Vstaň, jdi do velikého města Ninive a volej tam, co ti ukládám." Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno!"
   Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se v žínice, velcí i malí.

   Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil.

Žl 25 (24), 4-5ab. 6+7bc. 8-9 Odp.: 4b
Odp.: Ukaž mi své cesty, Hospodine!

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.
Odp.
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Pamatuj na mě ve svém milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine!
Odp.
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 7, 29-31

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Říkám, bratři, toto: Čas je krátký.
   Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí.

EVANGELIUM Mk 1, 14-20

Slova svatého evangelia podle Marka.

   Když byl Jan (Křtitel) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: “Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu."
   Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí." Ihned nechali sítě a následovali ho.
   Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním.

___________________________________________________

 Milí bratři a sestry,

 Dnešním liturgickým čtením je třeba rozumět v kontextu doby a situace, ve kterých byla sepsána: starozákonní kniha Jonáš je vlastně jakési dlouhé podobenství, příběh sice se silným poselstvím, nicméně vymyšlený. Pavlova slova prvotní komunitě zase zaznívala do doby, kdy se myslelo, že Ježíšův druhý příchod je otázkou několika málo dní. A budoucí apoštolové z dnešního evangelia Ježíše už velmi dobře znali a jejich povolání bylo jen závěrem dlouhého procesu, který se v jejich duši odehrával. Tenhle předpoklad je jistě důležitý, abychom dnešním čtením neporozuměli špatně. Zároveň jsou však texty dnešní bohoslužby slova živé, konkrétní a mocné Boží slovo, které slyšíme my, dnešní křesťané.

 Zkusme si představit, jak bychom na tato slova reagovali beze všech odvysvětlení, bez předporozumění, které nám poskytuje biblická věda. Třeba ohledně druhého čtení: jak bychom se cítili tváří v tvář Bohu, který říká: ‚Tvoje vztahy, Tvoje vzdělání a práce, Tvoje rodina, to všechno je relativní?‘ Nebo dokonce, že by se nám stalo něco jako apoštolům v evangeliu: ‚Nech hned svou práci a rodinu být a běž dělat misionáře‘?

 Jistě bychom cítili šok: zklamání, strach, hněv, úzkost a nevím co ještě. Jistě bychom měli pocit, že Hospodin je naprosto nelogický a náladový, že nám napřed daruje dobré dary v podobě života, schopností a vztahů, a pak nám je násilím vyrve nebo aspoň snižuje jejich hodnotu. Ve skutečnosti by však tyto pocity vypovídaly víc o nás samých, než o tom, jaký je Bůh: byl by to indikátor, který by nám poskytl vzácné poznání toho, jak na těchto věcech lpíme; nakolik je považujeme za absolutní skutečnosti, bez kterých bychom nebyli šťastni - a tím je tedy stavíme na místo, které má mít v našem životě pouze Bůh.

Bůh je milující otec a zároveň Logos, není tedy ani krutý ani nelogický, byť jeho logika přesahuje tu naši, neboť je to logika lásky, které my máme málo. Pokud si tuto základní skutečnost uvědomíme, přestane nás dnešní Boží slovo rozčilovat a už nebudeme vidět protiklady a rozpolcenost ani v Bohu, ani v našem vztahu k pozemským skutečnostem a druhým lidem. Relativita naší práce, vztahů a všeho, čemu věnujeme čas a síly, není ani tak v jejich pomíjivosti, jako v tom, co ono slovo ‚relativní‘ v sobě obsahuje – tedy relatio, vztah.  Všechno se vztahuje k Bohu a můj vztah k tomu všemu musí z tohoto základního vztahu s Bohem pramenit. Pokud miluje jen moje lidské, malé, egoismem zasažené srdce, zůstanu mnoho dlužen i těm, kteří jsou mi nejdražší a na kterých mi nejvíc záleží.