Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 2017

1. ČTENÍ Sk 10,34a.37-43
Jedli a pili jsme s ním po jeho zmrtvýchvstání.

Čtení ze Skutků apoštolů.
    Petr se ujal slova a promluvil: "Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
    A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
    On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří."


Žl 118(117),1-2.16ab+17.22-23 Odp.: 24
Odp.: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla. Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech.
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 3,1-4
Usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.
Bratři!
   Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.


EVANGELIUM Jan 20,1-9
Ježíš musel vstát z mrtvých.

Slova svatého evangelia podle Jana.
    Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
    Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

První čtení a evangelium se dobře doplňují: V evangeliu je popsáno to, jak svatý Petr a ostatní učedníci objevili prázdný Ježíšův hrob, a v prvním čtení se potom dozvídáme totéž, když to říká sám svatý Petr – ne jen že viděl prázdný hrob, ale viděl I vzkříšeného Ježíše.

To, že Pán Ježíš vstal z mrtvých, je to vůbec nejdůležitější v naší víře-proto jsou Velikonoce nejdůležitější křesťanské svátky. A dnešní Boží slovo, kde je svědectví o Ježíšově vzkříšení hned dvakrát, nás chce ubezpečit, že je to opravdu tak, že tomu můžeme doopravdy a pevně věřit.

Milí bratři a sestry,

Slavíme dnes s celou církví Ježíšovo Vzkříšení – s velkou slávou a jásavou radostí, téměř triumfálně. Dnešní evangelium ale triumfální rozhodně není. Ještě se do něj velmi silně promítá atmosféra Bílé soboty.

Svatý Jan začíná svou zprávu o objevení prázdného hrobu časovým údajem: Marie Magdaléna jde k hrobu prvního dne v týdnu, časně ráno, když byla ještě tma. Tato slova mají silný symbolický význam: jde o přelom noci a dne, drama Velkého pátku a Bílé soboty, kdy to vypadalo, že je vše ztraceno, ještě úplně neskončilo. Noc už není, ale den také ještě není, je něco mezi. Tma už odchází, brzo musí skončit, ale zatím ještě je. Ráno musí brzy přijít, ale zatím ještě není.

A Marie Magdalská s učedníky se ještě se Vzkříšeným nesetkávají, Ježíš v dnešním evangeliu vůbec nevstupuje na scénu. Jsou tam jen věci, které takříkajíc nechal jako vzkaz – odvalený kámen, plátna a rouška složená bokem na jiném místě.

Evangelium nás tedy trochu vrací na zem. Nechce nám rozhodně kazit velikonoční radost, naše jásavé Aleluja. Ale ve srovnání s vyzněním dnešní liturgie je pozoruhodně střízlivé a realistické. A zejména nám připomíná naši vlastní situaci. I když dnes, zde a nyní, slavíme Vzkříšení, tajemství Bílé soboty, tajemství zdánlivé Boží nepřítomnosti a bezmoci, se nám samo připomíná na každém kroku. Cítíme, že sekularizace pokračuje rychlým tempem, a protože jsme i jako křesťané dětmi své doby, vnímáme, že zasahuje i naše srdce. Snad nevyzradím zpovědní tajemství, když řeknu, že při předvelikonočním zpovídání v posledních letech nápadně mnoho lidí vyznává pochybnosti ve víře, protože si kdesi cosi přečetli nebo slyšeli z médií. Uvědomil jsem si přitom hlubokou pravdivost jedné známé myšlenky Blaise Pascala, že je dost světla pro ty, kteří chtějí vidět, a dost tmy pro ty, kteří vidět nechtějí.  Jako křesťané žijeme přesně v situaci dnešního evangelia – na přelomu tmy a světla, noci a dne, a i my – stejně jako ženy a učedníci -  máme sice silné, ale přece jen nepřímé důkazy, že to, v co vkládáme veškerou svoji naději, Ježíšovo Vzkříšení, je pravda.

Ale i v této situaci jsme dnes znovu pozváni k pevné a radostné víře ve Vzkříšení. A vzorem v tom je nám onen druhý učedník. I na přelomu tmy a světla, i tváří v tvář důkazům jen nepřímým viděl a uvěřil. A jistě nikoli náhodou se o něm na začátku dnešního evangelia říká, že to byl učedník, kterého Ježíš miloval. Neboť to, co uvádí do celé pravdy, co dává uvěřit i ve chvíli, kdy není světlo úplně jasné a kdy důkazy jsou jen nepřímé, je láska. Láska nemá v tomto případě růžové brýle,  ale naopak dává správně vidět  - a uvěřit, že Ježíš skutečně vstal z mrtvých.