3. neděle velikonoční A 2017

1. ČTENÍ Sk 2,14.22-28

Čtení ze Skutků apoštolů.
V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti (apoštoly) a slavnostně promluvil k lidem:
   "Židé a všichni jeruzalémští obyvatelé, pozorně vyslechněte mou řeč! Bůh vám dal svědectví o Ježíši Nazaretském mocnými činy, divy a znameními, které, jak víte, konal Bůh skrze něho mezi vámi. A on byl vydán, jak to Bůh předem rozhodl a předpověděl, a vy jste ho rukama bezbožníků přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil, zbavil bolestí smrti, protože nebylo možné, aby zůstal v její moci. David přece o něm říká: 'Mám Pána před očima stále, je mi po pravici, abych se neviklal. Proto se raduje mé srdce a můj jazyk jásá. Ano i mé tělo odpočine v naději, neboť nevydáš mě podsvětí napospas, nedopustíš, aby tvůj Svatý podlehl porušení. Oznámils mi cesty života, naplníš mě blahem před svou tváří.' "


Žl 16(15),1-2a+5.7-8.9-10.11 Odp.: 11a
Odp.: Ukaž mi, Pane, cestu k životu. nebo: Aleluja.

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. Pravím Hospodinu: "Ty jsi můj Pán." Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, ty mně zachováváš můj úděl.
Odp.
Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, k tomu mě i za nocí vybízí mé nitro. Hospodina mám neustále na zřeteli, nezakolísám, když je mi po pravici.
Odp.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, i mé tělo bydlí v bezpečí, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Odp.
Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast.
Odp.


2. ČTENÍ 1Pt 1,17-21

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.
   Milovaní!
Když říkáte Otec tomu, který soudí nestranně každého podle jeho činů, žijte v bázni po dobu svého vyhnanství. Víte přece, že jste ze svého prázdného způsobu života, jak jste ho zdědili po předcích, byli vykoupeni ne snad nějakými věcmi pomíjejícími, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista, bezúhonného a neposkvrněného beránka. On byl ovšem k tomu vybrán už před stvořením světa, ale pro vás se objevil teď na konci časů. Skrze něho jste uvěřili v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a oslavil, takže když věříte, můžete zároveň v Boha i doufat.


EVANGELIUM Lk 24,13-35

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Dva z Ježíšových učedníků se ubírali toho dne (prvního po sobotě) do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám ležíš a připojil se k nim. Ale cosi jim jako by zadržovalo oči, Takže ho nepoznali. Zeptal se jich: "O čem to cestou spolu rozmlouváte?" Zastavili se celí smutní.
   Jeden z nich - jmenoval se Kleofáš - mu odpověděl: ,.Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo." Zeptal se jich: "A co se stalo?"
   Odpověděli mu: "Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů, a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli."
   A on jim řekl: "Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?" Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje.
   Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: "Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil." Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: "Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?"
   Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct (apoštolů) i jejich druhy. Ti řekli: "Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi." Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.

Slůvko pro děti:

Ve scénce z biblických postaviček vidíme ty dva učedníky a Pána Ježíše při večeři. A v evangeliu jsme slyšeli, že až v této chvíli učedníci poznali, že je to Pán. Nepoznali ho, když s nimi šel po cestě, podle toho, jak vypadal, ani podle toho, co jim říkal. Poznali ho, až když jim rozlámal chléb, jako předtím při poslední večeři, večer před Velkým pátkem, kdy byl ukřižován. A asi taky v tu chvíli konečně pochopili, že to všechno smutné, co se stalo o Velkém Pátku a o čem si celou cestu povídali, nebyl konec, a že to nebylo nadarmo. A že tedy už nemusejí být smutní, jak byli předtím, ale že mohou mít radost.

Milí bratři a sestry,

Cesta dvou učedníků do Emauz je pro ně zároveň cestou k plnému pochopení tajemství Ježíšova vzkříšení. Během cesty však učedníci ještě nedospěli k cíli, jsou plni pochybností a smutku, nedokáží si věci, které se staly, vysvětlit. Zápasí v nich naděje, vykřesaná svědectvím žen, s naprostou beznadějí: velká většina událostí, které učedníci zažili, nasvědčuje spíše tomu, že je vše ztraceno.

Vzkříšený se jednu chvíli k učedníkům připojí, a jeho přítomnost na cestě s nimi je doprovázením i v duchovním slova smyslu. Ježíš je ten, který je dovede ke konečnému pochopení smyslu věcí. A vidíme, že jejich pochybnosti a smutek bere velmi vážně, i když také kárá jejich malou víru. Všimněme si, že neříká hned na začátku Já jsem to, tak už nechte toho smutku a pochybností. První dvě otázky směřují k tomu, aby se se vším svěřili O čem to cestou spolu rozmlouváte? a Co se stalo? Ježíš chce, aby mu učedníci otevřeli své nitro, se vším všudy, se všemi pochybnostmi a smutky.  A učedníci to učiní, řeknou onomu neznámému upřímně o všem, co je trápí. Teprve potom jim Ježíš může začít odhalovat smysl toho, co se stalo, tím, že jim vykládá Písmo. Slovo Písma a na druhé straně prožité události se propojují a učedníci pozvolna začínají chápat. To, co se stalo, už pro ně není záhadou nebo prostě neštěstím, ale je to naplněno smyslem. Což to všechno neměl Mesiáš vytrpět a tak vejít do své slávy?

Cesta učedníků do Emauz je v tomto chápání obraz duchovní cesty každého křesťana. Dokud nejsme ještě v cíli, zakoušíme obtíže cesty: často nevidíme jasně, to, čím už jsme prošli, nám nemusí dávat ani příliš smysl, ani příliš naděje do budoucna, i my jsme často smutní a zmatení.

Předpokladem, abychom měli sílu kráčet dál, je pevná víra, že i nám Ježíš kráčí po boku, a že bere naše obtíže naprosto vážně, že se i náš táže: Nad čím přemýšlíš? Co se stalo? Prvním krokem k pochopení je nenechat si naše pochybnosti a smutky pro sebe, ale vylít si srdce před Ježíšem, který nás doprovází - zcela upřímně a se vším, co v něm je, přesně tak, jako učedníci. V dalším kroku pak je nutné být otevřený k naslouchání. Otevřeme-li se tichému Božímu hlasu, můžeme i my pochopit smysl toho, co se nám stalo. Můžeme pochopit, že všechno, i to těžké a bolestné, je součástí Kristova velikonočního tajemství spásy. Že nic není zbytečné. Ona věta Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět a tak vejít do své slávy se týká celého Kristova tajemného těla - naše těžkosti a bolesti jsou i jeho, stejně jako těžkosti a bolesti všech lidí.  Ježíš kráčí s námi, a ve spojení s ním se to vše stává cestou, kterou se vchází do slávy.