5. neděle postní A 2017

1. ČTENÍ Ez 37,12-14

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Toto praví Hospodin Bůh:
    "Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. Tu poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide! Vdechnu vám svého ducha a ožijete, usídlím vás ve vaší zemi, a tak poznáte, že já, Hospodin, jsem to řekl a vykonal" - praví Hospodin.


Žl 130(129),1-2.3-4.5-6a.6b-8 Odp.: 7
Odp.:
U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.

Z hlubin volám k tobě, Hospodine, Pane, vyslyš můj hlas! 'Tvůj sluch ať je nakloněn k mé snažné prosbě!
Odp.
Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, abychom ti mohli v úctě sloužit.
Odp.
Doufám v Hospodina, duše má doufá v jeho slovo, má duše čeká na Pána více než stráže na svítání.
Odp.
Více než stráže na svítání ať čeká Izrael na Hospodina, neboť u Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení. On vykoupí Izraele ze všech jeho provinění.
Odp.


2. ČTENÍ Řím 8,8-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

 Bratři!
Ti, kdo žijí svému tělu, nemohou se líbit Bohu. Ale vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží.
   Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, tělo je podrobeno smrti kvůli hříchu, ale duch je (plný) života, protože je ospravedlněn. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelné tělo svým Duchem, který sídlí ve vás.


EVANGELIUM Jan 11,1-45

Slova svatého evangelia podle Jana.

Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: "Pane, ten, kterého miluješ, je nemocný." Když to Ježíš uslyšel, řekl: "To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn."
    Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocný, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: "Pojďme znovu do Judska! "
   Učedníci mu odpověděli: "Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat - a zas tam jdeš?"
   Ježíš na to řekl: "Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí ve světle tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo."
   Po těch slovech ještě dodal: "Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil."
   Učedníci mu řekli: "Pane, jestliže spí, uzdraví se." Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli;,, že mluví o skutečném usnutí.
   Ježíš jim tedy řekl otevřeně: "Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!"
   Tomáš - řečený Blíženec - vyzval ostatní učedníky: "Pojďme i my, ať zemřeme s ním!"
   Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem.
   Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. Ale vím dobře i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá." Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane."
   Marta mu odpověděla: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." Ježíš jí řekl: "Já :jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"
   Odpověděla mu: "Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."
   Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Mistr je tu a volá tě." Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do ves nice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
   Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel."
   Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: "Kam jste ho položili?"
   Odpověděli mu: "Pane, pojď se podívat! " Ježíš zaplakal. Židé říkali: "Hle, jak ho miloval!" Ale někteří z nich řekli: "Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?"
   Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.Ježíš řekl: "Odstraňte ten kámen!"
   Sestra zemřelého Marta mu namítla: "Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den."Ježíš jí odpověděl: "Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží." Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal." Po těch slovech zavolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven! " Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: "Rozvažte ho a nechte odejít!"
   Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co (Ježíš) vykonal, v něj uvěřilo.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti: 

Dneska je biblická scénka trochu hororová. Vidíme tam ovázaného Lazara, jak vychází z hrobní jeskyně-v Ježíšově době se tak pochovávalo. Ale nás to nemá vyděsit, ale přivést k zamyšlení. Víme, že je to předzvěst toho, že Pán Ježíš vstane z mrtvých. Ale ještě můžeme myslet na něco jiného: na to, že se tomu Lazarovi podobáme-protože, když hřešíme, tak jsme taky svázaní a naše duše jakoby umírá. A Pán Ježíš nám musí udělat totéž, co Lazarovi: musí nás zavolat zpátky do života a musí nás toho svázání zbavit.

Milí bratři a sestry,

V dnešním evangeliu je sice ústřední událostí vzkříšení Lazara, ale většina příběhu se odehrává ještě předtím, když je Lazar nemocen a pak umírá, a kdy se Ježíš a jeho učedníci rozhodují jít do Judska, i když jim tam hrozí nebezpečí. Všechny jednající postavy na tyto skutečnosti nějak reagují, a když se do textu pozorně zaposloucháme, pochopíme, jak rozdílný je postoj a reakce Ježíše a na druhé straně těch ostatních, Marie, Marty, učedníků a židů. Můžeme se zde setkat téměř s každou možnou lidskou reakcí na nemoc a smrt, jako by nám v tomto smyslu bylo nastaveno zrcadlo - vidíme, že jsme na tom vlastně stejně i o dva tisíce let později. Setkáme se s postojem opatrnosti, která se vyhýbá jakémukoli nebezpečí: Mistře, nedávno tě Židé chtěli ukamenovat a zase tam jdeš? Setkáme se s vytěsněním, které se projevuje jako naivní optimismus, že přece nemůže být tak zle: Pane, spí-li, uzdraví se. Setkáváme se s výčitkou, s obviněním, že se něco zanedbalo nebo udělalo pozdě - situace dosti podobná tomu, co si občas musí vyslechnout po neúspěšné léčbě lékaři: Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. A setkáváme se také s beznadějným, zoufalým zármutkem, kdy člověk už nemůže nic říkat a může jen plakat. Můžeme zde - v postoji apoštola Tomáše – dokonce vidět i statečný, ale přesto zoufalý krok někoho, kdo se chce se skutečností smrti potkat v čelním střetu, i když ví, že nemá šanci na vítězství. Pojďme i my, ať zemřeme s ním. Naštěstí se v tomto spektru různých postojů ke smrti objevuje i Martina víra ve vzkříšení.

Ježíšův postoj se od oněch ostatních diametrálně liší a vyniká právě na jejich pozadí. Z jeho slov a činů jasně vyplývá, že On je Pánem nad smrtí, že se s ní může čelně střetnout, aniž by prohrál. Ve velikonočním hymnu Victimae paschali laudes se zpívá ‚Se smrtí život utkal se, v podivuhodném zápase‘. Ježíš vítězí nad smrtí, neboť, jak říká Martě, ‚já jsem vzkříšení a život‘.

A pak je nápadná ještě jedna skutečnost: I když Ježíš vítězí nad smrtí, není to pro něho žádná banalita. Nevidíme u něj ani náznak nějakého triumfálního postoje, se kterým smete smrt mávnutím jednoho prstu. Ježíš tváří v tvář Lazarově smrti pláče, neboť vidí - mnohem jasněji než my - to, co se za ní skrývá: popření bytí a popření lásky, která bytí daruje.  Kdo miluje, touží po tom, aby milovaný byl, aby žil. Slovy francouzského křesťanského filosofa Gabriela Marcela: milovat je jako říci Ty nezemřeš.

Ježíšův pláč nad Lazarem je vnitřní pohnutí Boha, bolest Jeho otcovského srdce nad tím, že dětem vládne hřích a smrt. Stejné vnitřní pohnutí zažívá milosrdný otec v podobenství o marnotratném synu, když vidí, jak se jeho dítě vrací zubožené. A toto pohnutí je motivem rázného Ježíšova jednání, vlastně předznamenání jeho spásy, která se má naplnit zanedlouho o Velikonocích: Ježíš říká velmi rezolutně, rychle za sebou tři věty: Odstraňte ten kámen!, poté Lazare, pojď ven! A nakonec Rozvažte ho a nechte odejít! – tedy rozvažte ho z pout smrti, jimiž jsou pruhy plátna, a dejte mu svobodu.