Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 2022 – ve dne

  

1. ČTENÍ Sk 10,34a.37-43

Čtení ze Skutků apoštolů.

      Petr se ujal slova a promluvil: "Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
    A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
    On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří."

Žl 118 (117),1-2.16ab+17.22-23 Odp.: 24
Odp.: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla. Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech.
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 3,1-4

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry! 

Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.

EVANGELIUM Jan 20,1-9

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
    Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel.
    Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

_________________________________________________________

 Slůvko pro děti:

 Milé děti,

Jako pomoc pro pochopení scénky z biblických postaviček použily paní Jitka a Kateřina slova z konce dnešního evangelia: Ještě nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých. Pán Ježíš, když své učedníky učil, tak jim mockrát říkal, že musí zemřít a vstát z mrtvých, a jak je to předpovězeno ve Starém Zákoně. Ale asi to tenkrát opravdu ani jednou nepochopili, možná proto, že se jim to zdálo až moc neuvěřitelné. Petr, Jan a Marie Magdalská to pochopili až teď, až když viděli, že kámen je odvalený a po Ježíšovi zbyly v hrobě jenom kusy látky, do kterých bylo jeho tělo zavinuté při pohřbu. Tehdy se jim konečně rozsvítilo v hlavě, konečně jim došlo, co jim to Ježíš tenkrát říkal.

 

Milí bratři a sestry,

   slovo Pascha, kterým se označovaly židovské velikonoční svátky a z něhož vychází slovo pro Velikonoce v románských jazycích, znamená přechod. Původně je myšlen přechod Božího lidu z egyptského otroctví ke svobodě zaslíbené země. Pro nás křesťany to však znamená přechod od starého řádu světa k novému: Ježíš přišel, aby obnovil člověka a stvoření, tím, že je jako Bůh přijímá, vstupuje do něho, bere je na sebe, a proměňuje je svojí obětí. Skrze spojení s Kristem skutečně obnoveni, jsme novým stvořením.

     Svatý Pavel o tom hovoří ve druhém čtení; koloským křesťanům píše: Vy jste už mrtví – tedy mrtví tomu starému a špatnému, neproměněnému prvnímu stvoření, které je zraněné hříchem.  A váš život je nyní s Kristem skrytý v Bohu – jste povoláni k novému životu v Bohu, protože On vás přijímá k sobě skrze Krista.

    V dnešním evangeliu můžeme totéž téma rozpoznat skrze symbolický význam některých obrazů, které v něm jsou. Marie Magdalská přichází k hrobu první den v týdnu, když byla ještě tma:  jakoby v první den nového stvoření, na přechodu mezi starým a novým. Magdaléna je první, která překračuje hranici mezi starou a novou érou dějin. Symboly onoho starého, které pomíjí, jsou pak kámen, rouška a pohřební plátna – jsou to všechno atributy smrti a pohřbu, symboly onoho starého, poznamenaného smrtí. Jsou sice stále na scéně, ale jak kámen, tak rouška jsou odloženy stranou, jako by teď už nebyly potřeba, protože čas jejich používání již minul.

    Kámen a plátna vystihují i naši situaci. Slavíme sice novou éru člověka a vesmíru, ale staré a nové se neustále prolíná, stále jsme v době paschy, přechodu. Nové již nastalo, ale staré ještě nepominulo. Kámen a plátna by podle starého uspořádání světa měly zůstat na svém místě, protože smrt byla nepřemožitelná. Žádná síla nedokáže odvalit kámen; proti smrti není léku. Tyto dva symboly smrti úplně nezmizely, jsou jen stranou, odsunuty do vedlejší role, ale stále existují.

     Žijeme v těchto dějinách a na tomto světě stálé přechody od starého k novému, protože se k tomu starému uspořádání stále vracíme – smrt, zlo a hřích nás pořád trápí, i když byly Ježíšovou obětí už zrušeny. List Koloským zdůrazňuje, abychom usilovali o to, být v onom novém, jestliže jsme s Kristem byli vzkříšeni. Právě to silně symbolizoval způsob křtu v prvotní církvi: křtěnec se celý ponořil do vody v baptisteriu a poté se vynořil: starý člověk se utopil, nový se z vody zrodil. První život na Zemi vznikl podle biologů a biochemiků zřejmě ve vodním prostředí, snad v horkých termálních pramenech; a nový život v Kristu pochází také z vody.

     Zlo a smrt ovšem pořád mají nad námi moc, a v těchto pohnutých dnech ruské invaze na Ukrajinu to pociťujeme velice silně: Pořád vidíme po straně náhrobní kámen a pohřební plátna, a někdy nám dokonce přijde, že náhrobní kámen vězí pořád na svém původním místě a tarasí nám přístup k životu. Neustále máme sklon se vracet od nového ke starému uspořádání světa, jít v přesně opačném směru, než nám ukazují Velikonoce. Stále dokola přecházíme z otroctví ke svobodě a zpět, od egoismu k lásce a zpět, z Egypta do země zaslíbené a zpět.

     A přece, dnes slavíme to, že jsme noví lidé, žijící v novém světě, a že očekáváme definitivní vítězství oné novosti na konci času. Slavíme, že jsme obnoveni, znovustvořeni Boží láskou skrze Kristovu oběť. Možná by někdy stačilo si to hlouběji uvědomit, hlouběji pochopit slávu, radost a světlo vzkříšení, nové situace člověka – a naopak nesvobodu, ošklivost a tmu, do níž se dostáváme návratem ke starému člověku v nás. Kéž nám i letošní Velikonoce v tomto pomohou.

 

Květná neděle C 2022 – pašije podle Lukáše

 

EVANGELIUM Lk 22,14-23,56
Umučení našeho Pána Ježíše Krista podle Lukáše.

Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto velikonočního beránka, dříve než budu trpět.

   Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš místo u stolu a apoštolové s ním. Řekl jim: "Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto velikonočního beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám říkám: Už ho nebudu jíst, dokud se nenaplní v Božím království."
   A vzal kalich, vzdal díky a řekl: "Vezměte ho a rozdělte mezi sebe; neboť vám říkám: Od této chvíle už nikdy nebudu pít z plodu révy, dokud nepřijde Boží království."
To konejte na mou památku.
   Potom vzal chléb, vzdal díky, lámal ho a dával jim se slovy: "To je mé tělo, které se za vás vydává. To konejte na mou památku!" Stejně tak vzal i kalich, když bylo po večeři, a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, (zpečetěná) mou krví, která se za vás prolévá.

Běda tomu člověku, který zradí Syna člověka.

   Hle, u mě na stole je však ruka mého zrádce. Syn člověka sice jde svou cestou, jak je určeno, ale běda tomu člověku, který ho zradí." Oni se začali ptát jeden druhého, který z nich to asi je, kdo to hodlá udělat.

Já jsem mezí vámi jako ten, kdo slouží.

   Vznikl také mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší. Řekl jim: "Králové vládnou svým národům, a kdo mají nad nimi moc, dávají si říkat 'dobrodinci'. U vás však ať to tak není! Ale kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší, a kdo je představený, ať je jako ten, kdo druhým slouží. Vždyť kdo je větší: ten, kdo sedí u stolu, či ten, kdo obsluhuje? Přece ten, kdo sedí u stolu! Já však jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží.
   Vy jste se mnou až do nynějška vytrvali v mých zkouškách. A já vám odkazuji královskou vládu, jako mně ji odkázal můj Otec, takže budete jíst a pít u mého stolu v mém království, sedět na trůně a soudit dvanáct izraelských kmenů.

Až se obrátíš, utvrzuj své bratry.

   Šimone, Šimone, satan si vyžádal, aby vás směl protříbit jako pšenici; ale já jsem za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla. A ty potom, až se obrátíš, utvrzuj své bratry."
   Petr mu řekl: "Pane, s tebou jsem ochoten jít do vězení i na smrt!"
   On mu odpověděl: "Říkám ti, Petře: Ještě se ani kohout dnes neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mě znáš."

Musí se na mně splnit, co je psáno.

   Dále jim řekl: "Když jsem vás poslal bez měšce, bez mošny, bez opánků, měli jste v něčem nedostatek?"
   Odpověděli mu: "Ne, v ničem."
   Řekl jim: "Nyní však, kdo má měšec, ať si ho vezme, a stejně tak mošnu; a kdo nemá, ať prodá svůj plášť a koupí si meč. Říkám vám totiž, že se na mně musí splnit, co je psáno: 'A byl počítán mezi zločince'. Neboť co je o mně řečeno, už se naplňuje."
   Řekli: "Pane, tady jsou dva meče." On jim odpověděl: "To stačí."

Ježíš upadl do smrtelné úzkosti a modlil se ještě usilovněji.

   Potom se podle svého zvyku odtamtud odebral na Olivovou horu a učedníci ho následovali. Když byl na místě, řekl jim: "Modlete se, abyste nepřišli do pokušení."
   Sám pak se od nich vzdálil, asi co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: "Otče, chceš-li, odejmi ode mě tento kalich, avšak ne má vůle ať se stane, ale tvá." Tu se mu zjevil anděl z nebe a posiloval ho. Ježíš upadl do smrtelné úzkosti a modlil se ještě usilovněji; jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve.
   Potom vstal od modlitby, šel ke svým učedníkům a nalezl je, jak zármutkem usnuli. Řekl jim: "Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení!"

Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?

   Když ještě mluvil, objevil se houf lidí; jeden ze Dvanácti, jménem Jidáš, šel před nimi. Přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil. Ježíš mu řekl: "Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?"
   Když ti, kdo byli s Ježíšem, viděli, co se chystá, zeptali se: "Pane, máme zasáhnout mečem?" A jeden z nich udeřil veleknězova služebníka a uťal mu pravé ucho.
   Ježíš však na to řekl: "Přestaňte! Dost!" A dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.
   Potom řekl Ježíš těm, kteří se na něho vypravili, velekněžím, chrámovým velitelům a starším: "jako na zločince jste vytáhli s meči a kyji. Býval jsem den co den mezi vámi v chrámě, a ruce jste na mě nevztáhli. Tohle však je vaše hodina a vláda temnoty."

Petr vyšel ven a hořce se rozplakal.

   Pak se ho zmocnili a odvedli. Přivedli ho do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi. Když rozdělali uprostřed dvora oheň a sesedli se kolem, sedl si Petr mezi ně. Jak seděl ve světle, uviděla ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: "Také ten byl s ním!"
   On však to zapřel: "Neznám ho, ženo."
Za chvíli ho uviděl jiný a řekl: "Ty jsi také jeden z nich!" Petr odpověděl: "Člověče, nejsem!" Uplynula asi hodina a někdo jiný zase tvrdil: "Doopravdy, i tento člověk byl s ním, vždyť je to Galilejec!"
   Petr však řekl: "Člověče, nevím, o čem mluvíš." V tom okamžiku, když ještě mluvil, zakokrhal kohout.
   Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra. A Petr si vzpomněl na to, co mu Pán řekl: "Dříve než kohout dnes zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A vyšel ven a hořce se rozplakal.

 

Když jsi prorok, pověz nám, kdo tě to udeřil.

   Muži, kteří Ježíše hlídali, posmívali se mu a bili ho, zavázali mu oči a ptali se: "Když jsi prorok, pověz nám, kdo tě to udeřil." A rouhali se mu, jak mohli. Dali ho předvést před svůj soud.
   Jakmile se rozednilo, sešel se sbor starších z lidu, velekněží a učitelé Zákona, a dali ho předvést před svůj soud.
Řekli: "Jsi-li Mesiáš, pověz nám to!"
   Odpověděl jim: "I kdybych vám to řekl, neuvěříte, a kdybych se vás zeptal, nedáte mi odpověď. Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha."    Všichni mu do toho vpadli: "Ty jsi tedy Boží Syn?" Odpověděl jim: "Ano, já jsem!"
   Oni řekli: "Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst!"
   Celé jejich shromáždění povstalo a vedli ho k Pilátovi.

Neshledávám na tomto člověku žádné provinění.

   Tam na něj začali žalovat: "Zjistili jsme, že tento člověk rozvrací náš národ, brání odvádět císaři daně a vydává se za krále Mesiáše."
   Pilát se ho zeptal: "Ty jsi židovský král?" Odpověděl mu: "Ano, já jsem!"
   Pilát pak prohlásil velekněžím a lidu: "Neshledávám na tomto člověku žádné provinění."    Ale oni naléhali a říkali: "Pobuřuje lid svým učením po celém Judsku, počínajíc Galileou až sem!"
   Jakmile to Pilát uslyšel, zeptal se, zdali ten člověk je Galilejec; a když se dověděl, že je z Herodova území, poslal ho k Herodovi, který se také právě v těch dnech zdržoval v Jeruzalémě.

Herodes i se svými vojáky mu dal najevo, že jím pohrdá.

Jakmile Herodes spatřil Ježíše, velmi se zaradoval. Už dávno si ho totiž přál uvidět, protože o něm slýchal a doufal, že uvidí, jak udělá nějaký zázrak. Kladl mu tedy mnoho otázek, ale on mu vůbec neodpovídal. Velekněží a učitelé Zákona stáli při tom a urputně na něho žalovali. Tu Herodes i se svými vojáky mu dal najevo, že jím pohrdá, a ztropil si z něho posměch: dal ho obléci do bílých šatů a poslal ho nazpět k Pilátovi. V ten den se Herodes a Pilát spřátelili; předtím totiž spolu žili v nepřátelství.

Pilát Ježíše vydal, aby se jím stalo po vůli.

   Pilát svolal velekněze, členy velerady i lid a řekl jim: "Přivedli jste mi tohoto člověka, že prý pobuřuje lid. Já sám jsem ho vyslechl ve vaší přítomnosti, ale neshledal jsem, že by se tento člověk provinil něčím z toho, co na něj žalujete. Ale ani Herodes ne, vždyť ho poslal nazpět k nám. Prostě nespáchal nic, co by zasluhovalo smrt. Dám ho tedy potrestat a pak ho propustím."    Ale oni se všichni dali do křiku: "Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!" Ten byl uvržen do žaláře pro nějakou vzpouru vzniklou v městě a pro vraždu.
   Pilát začal znovu na ně naléhat, protože chtěl Ježíše propustit. Ale oni odpověděli křikem: "Ať je ukřižován, ať je ukřižován! "
   Potřetí jim řekl: "Ale co špatného udělal? Neshledal jsem na něm nic, co by zasluhovalo smrt. Dám ho tedy potrestat a pak ho propustím." Oni však doráželi s velkým křikem a žádali, aby byl ukřižován, a jejich křik se stále stupňoval.
   Pilát se proto rozhodl povolit jejich žádosti: propustil toho, který byl uvržen do žaláře pro vzpouru a vraždu a kterého si vyžádali, a Ježíše vydal, aby se jim stalo po vůli.

Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou.

   Když ho odváděli, zadrželi jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole, a vložili na něj kříž, aby ho nesl za Ježíšem.
   Za ním šel velký zástup lidu a ženy, které nad ním naříkaly a plakaly. Ježíš se k nim obrátil a řekl: "Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou! Spíše nad sebou plačte a nad svými dětmi; přijdou totiž dny, kdy se bude říkat: 'Blahoslavené neplodné, životy, které nerodily, a prsy, které nekojily!' Tehdy lidé začnou říkat horám: 'Padněte na nás!' a kopcům: 'Přikryjte nás!' Neboť když se toto děje se zeleným stromem, co se teprve stane se suchým!"

Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

Spolu s ním byli vedeni na popravu také dva zločinci. Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a 'druhého po levici. Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." Jeho šaty si rozdělili losem.
To je židovský král.
   Lid stál a díval se. Členové velerady se mu vysmívali: "Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený."
   Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: "Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!"
Nad ním byl totiž nápis: To je židovský král.

Dnes budeš se mnou v ráji.

   Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!"
   Druhý ho však okřikl: "Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého." A dodal: "Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království."
   Odpověděl mu: "Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji."

Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha.

   Bylo už asi dvanáct hodin. Tu nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se vpůli roztrhla. Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha." A po těch slovech vydechl naposled.

(Chvíle tiché modlitby vkleče)

   Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: "Tento člověk byl skutečně spravedlivý." A všichni ti lidé, kteří se tam shromáždili k této podívané, když viděli, co se stalo, bili se v prsa a vraceli se domů. Jeho známí všichni zůstali stát opodál, i ženy, které ho provázely z Galileje a na to se dívaly.

Josef položil Ježíšovo tělo do hrobky vytesané ve skále.

   Jeden člen velerady, jménem Josef, ušlechtilý a spravedlivý člověk z judského města Arimatie, nesouhlasil s jejich rozhodnutím a jednáním. On (také) očekával Boží království. Zašel k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. Pak ho sňal, zavinul do lněného plátna a položil do hrobky vytesané ve skále, kde nebyl ještě nikdo pochován. Bylo to v den příprav, právě nastávala sobota.
   Přitom ho doprovázely ženy, které přišly s Ježíšem z Galileje. Podívaly se na hrobku i na to, jak bylo jeho tělo pochováno. Potom odešly domů a připravily si vonné věci a masti. V sobotu však zachovaly sváteční klid podle přikázání.

________________________________________________________

 Krátké zamyšlení před čtením pašijí:

Pašijový příběh budeme letos vnímat jinak než v minulých letech. Za malou chvíli budeme rozjímat o Kristově odsouzení, utrpení a smrti.   Ale až potom přijdeme domů a otevřeme noviny nebo zapneme rádio, televizi či počítač, budeme svědky pokračování tohoto příběhu. Kristus ve svém tajemném těle trpí s obětmi války na Ukrajině. Trpí v matkách, které přišly o své děti, v ženách, které se bojí o své muže na frontě, trpí ve všech zraněných, těch, kteří přišli o přístřeší, kteří museli ze své země odejít často do neznáma. Trpí a umírá ve všech, kteří ve válce přišli o život.

Ale – naštěstí – celý tento příběh čteme a rozumíme mu jako věřící v Krista Zmrtvýchvstalého; jako ti, kteří ví, že konec bude dobrý. Na začátku celého dramatu pašijí, ještě ve večeřadle, dává Ježíš svým učedníkům zaslíbení: Vy jste se mnou až do nynějška vytrvali v mých zkouškách. A já vám odkazuji královskou vládu, jako mně ji odkázal můj Otec, takže budete jíst a pít u mého stolu v mém království, sedět na trůně a soudit dvanáct izraelských kmenů.

 

5. neděle postní C 2022

1. ČTENÍ Iz 43,16-21

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

  Tak praví Hospodin, který vytvořil v moři cestu, v mocných vodách stezku, který (k soudu) vyvedl vozy i koně, vojsko i silné reky; všichni spolu leží, již nevstanou, jako knot zhasli, dohořeli: "Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, činím věci nové, teď již vzcházejí, což to nepoznáváte? Cestu vytvořím na stepi a stezky na poušti. Divoká zvěř mě oslaví, šakalové a pštrosi, že jsem dal vodu na stepi, řeky na poušti, abych napojil svůj lid, svého vyvoleného, lid, který jsem stvořil pro sebe, který bude hlásat mou chválu."



Žl 126 (125),1-2ab.2cd-3.4-5.6 Odp.: 3
Odp.: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu.
Odp.
Tehdy se říkalo mezi pohany: "Velkou věc s nimi udělal Hospodin!" Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Odp.
Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země. kdo sejí v slzách, žnout budou s jásotem
Odp.
Vycházejí s pláčem, když nesou semeno k setí: přijdou však s jásotem a přinesou své snopy.
Odp.



2. ČTENÍ Flp 3,8-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři a sestry!
    Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých.
    Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že jsem už dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.

EVANGELIUM Jan 8,1-11

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je.
    Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: "Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?" Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat.
    Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když nepřestávali otázkami na něj dotírat, vzpřímil se a řekl jim: "Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem." A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním.
    Ježíš se vzpřímil a řekl jí: "Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?"
    Odpověděla: "Nikdo, Pane."
    Ježíš řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš! _________________________________________________________________________

 Místo slůvka pro děti bude představení úkolu pro pátý postní týden - v rámci aktivity ‚Ježíš je náš pravý král‘.

Milí bratři a sestry,

Pro porozumění dnešnímu evangeliu nám může pomoci návrat k Božímu slovu předminulé neděle, kdy jsme četli ze třinácté kapitoly svatého Lukáše: V té době přišli k Ježíšovi se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat. Řekl jim na to: „Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete. Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete.“

Učedníci možná po oné zprávě začali debatu o tom, proč se to stalo; stejně jako my dnes v rozhovorech rozebíráme zprávy, které jsme viděli a slyšeli v televizi nebo na internetu. Ježíš se ale k takové debatě nepřidává, nic svým učedníkům nevysvětluje: vyzývá je, aby obrátili svou pozornost k sobě samým. Událost s masakrem Galilejců či s věží v Siloe nemá být téma k diskuzi o Boží spravedlnosti, ale podnětem k sebereflexi.  

V dnešním evangeliu je situace úplně podobná: k Ježíšovi přivedou učitelé zákona a farizeové ženu přistiženou při cizoložství. Na začátku je případ; a nad ním chtějí znalci Mojžíšova zákona začít teologickou diskuzi o jeho výkladu; samozřejmě s cílem usvědčit Ježíše z toho, že Mojžíšův zákon vykládá špatně a oni že mají pravdu. Ježíš se však s nikým nehádá, o ničem nediskutuje. Prostě řekne: Nechte ji být, podívejte se laskavě každý sám na sebe a na svůj život.

Vzpomínám si v téhle souvislosti na dobu po své konverzi ve druhé polovině devadesátých let. Tehdy jsem měl velkou chuť a elán diskutovat o víře, své nově nalezené křesťanství zuby nehty hájit před argumenty protivníků a hledat soulad mezi náboženstvím a vědeckým pohledem na svět. Zřejmě jsem tím hodně lidí ve svém okolí tenkrát značně otravoval. Dokonce jsem někdy na přelomu tisíciletí klopotně v anglickém originále přelouskal jednu knihu slavného britského přírodovědce a představitele nového ateismu Richarda Dawkinse (později vyšla česky pod názvem Rozplétání duhy), jen abych v ní našel co nejvíc míst, kde se Dawkins evidentně mýlí. Když si tuto životní etapu dnes připomínám, sám nad sebou se shovívavě usmívám; byl jsem mladý, zapálený a naivní. Dneska už nemám skoro žádnou potřebu s někým sáhodlouze diskutovat a obhajovat svou pravdu; nějak mám dojem, že snaha o dobrý život a vztahy podle Ježíšova dvojjediného přikázání lásky je mnohem lepší náplň darovaného času než polemiky o čemkoli a s kýmkoli.

A myslím, milí bratři a sestry, že právě tohle je nejlepší odpověď i na různé naše další otázky a problémy: Jak tohle mohl Pán Bůh dopustit? Nebo: Děti mi přestávají chodit do kostela. Nebo ještě: To je hrozné, co se dneska ve světě děje; jak jen lidé mohou být tak zlí? Jistě, smíme se takto tázat, můžeme si takto Pánu Bohu stěžovat. Kéž nás ale všechny tyto otázky nakonec vedou k tomu, abychom se vrátili sami k sobě; abychom se otázali: A co já sám, Pane? Mohu být s pomocí Tvé milosti lepší? Mohu do toho všeho přinášet víc Tvého světla a Tvé lásky?

 4. neděle postní C 2022

1. ČTENÍ Joz 5,9a.10-12

Čtení z knihy Jozue.

    Hospodin pravil Jozuovi: "Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu."
    Synové Izraele se utábořili v Gilgalu a slavili Velikonoce čtrnáctého dne toho měsíce večer na jerišských planinách. Na druhý den po Velikonocích jedli z úrody té země: nekvašené chleby a pražená zrna.
    Téhož dne přestala (padat) mana. Byl to druhý den, když jedli z úrody té země. Synové Izraele už neměli manu, toho roku jedli z výnosu země Kanaán.




Žl 34 (33),2-3.4-5.6-7 Odp.: 9a
Odp.: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno! Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, vysvobodil mě ze všech mých obav.
Odp.
Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, pomohl mu ve všech jeho strastech.
Odp.




2. ČTENÍ 2 Kor 5,17-21

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Když se někdo stal křesťanem, je to nový tvor. To staré pominulo, nové nastoupilo. A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření. Vždyť Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh.
    Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha.




EVANGELIUM Lk 15,1-3.11-32

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali : "Přijímá hříšníky a jí s nimi! " Pověděl jim tedy toto podobenství:
    "Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: 'Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.' On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil.
    Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad, a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedal.
    Tu šel do sebe a řekl: 'Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!' Vstal a šel k svému otci.
    Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem.' Ale otec nařídil služebníkům: 'Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!' A začali se veselit.
    Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: 'Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.' Tu se (starší syn) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: 'Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!'
    Otec mu odpověděl: 'Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.' "

___________________________________________________________________

 Slůvko pro děti:

 Milé děti, co myslíte, že dělal otec z podobenství poté, co ten mladší syn odešel? Myslím, že měl o něj velký strach, že v každé volné chvíli vyhlížel, jestli se mu vrátí. Nepřestal ho mít rád, i když ten syn mu hodně ublížil; když po něm chtěl, aby mu dal dědictví, tak tím vlastně řekl – Táto, já bych chtěl, abys už umřel.

I my se můžeme od Pána Boha hodně vzdálit. Ale On nás proto nikdy nepřestane mít rád, nikdy nepřestaneme být jeho milované děti.

 

Milí bratři a sestry,

Postavy mladšího a staršího syna z Ježíšova podobenství o milosrdném otci jsou na první pohled úplně protikladné; na jedné straně slušný starší syn, který Otci slouží a nikdy žádný jeho příkaz neporušil; a pak ten mladší, rebel, který z otcovského domu utekl a vrátil se až po zkušenosti skoro úplného pádu na dno. Přesto mají oba synové jednu věc společnou: je to mylná představa o tom, že jejich synovství je něco, oč se dá přijít, nebo co je nutné si zasloužit. Je to možná jedna z nejdůležitějších skutečností, kterou nám má podobenství ukázat. Oba synové musejí přijít na to, že jejich synovství nikdy nezanikne, že o ně nemohou přijít, že je bezpodmínečné, že jsou milování prostě proto, že jsou. Být syny otce je jejich nejhlubší identita, která se nikdy nezmění.

Mladší syn, na úplném dně, hladový a mezi vepři (což je pro každého Izraelitu, jak víme, nečisté zvíře) jde do sebe, uvědomuje si, co vlastně udělal, a chce se vrátit domů. 'Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků'. Mladší syn se domnívá, že svým činem o synovství přišel, že už synem být nemůže. Otec ho ale hned po jeho návratu ubezpečuje o opaku: 'Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy!' Syn okamžitě dostává zpět atributy svého synovství, nikdo ho nemůže zaměnit za nádeníka. Byl vždycky synem a vždycky bude.

Ve druhé části podobenství se potom dozvíme, jak chápe sebe sama a svůj vztah k otci starší syn. : 'Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!'  Mladší syn myslel, že o svůj status syna přišel a bude muset být doma nádeníkem; starší syn měl ale tuto mentalitu nádeníka vždy. Docela se podobá dělníkům první hodiny z podobenství o práci na vinici, které je u svatého Lukáše o tři kapitoly dále: dělníci, kteří pracovali celý den, reptají, že majitel vinice dal stejně těm, co pracovali jen chvíli - a to přece není spravedlivé. Jenže syn není nádeník, je to syn. Myslel si, že si musí otcovu lásku zasloužit, že musí být hodný, poslušný a pilný, aby ho otec měl rád. Jenže i on vždycky synem byl a vždycky bude; otec mu něžně říká: 'Dítě, ty jsi pořád se mnou, a vše co je mé, je i tvé'. Příběh má otevřený konec: mladší syn po své dramatické zkušenosti pochopil, že vždycky synem byl a bude, a snad to nakonec pochopil i ten starší, i když o tom podobenství na konci nic neříká.

Dnes je neděle Laetare – Radostná. A mimo jiné se můžeme radovat z toho, že naše identita milovaných Božích dětí, ta nejhlubší, kterou máme, je navždycky. Nikdy nemůžeme přijít o to, že jsme Boží synové a dcery. Můžeme na to zapomenout, můžeme jimi nechtít být, ale stejně jimi jsme a navždy budeme. Boží láska ke každému člověku je naprosto věrná a trvalá, protože ona je Boží podstatou. A toto radostné vědomí nám může pomoci, abychom opravdu žili způsobem hodným toho, že jsme Boží děti a sobě navzájem bratři a sestry.

 

3. neděle postní C 2022

1. ČTENÍ Ex 3,1-8a.13-15

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

    Mojžíš pásl stádo svého tchána Jitra, midjanského kněze. Když jednou vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Chorebu. Tu se mu zjevil Hospodinův anděl v plameni ohně, který šlehal ze středu keře. Díval se, a hle - keř hořel plamenem, ale neshořel.
    Mojžíš si řekl: "Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří." Když Hospodin viděl, že se přichází podívat, zavolal ze středu keře: "Mojžíši, Mojžíši!"
    A on odpověděl: "Tady jsem!"
    (Bůh) řekl: "Nepřibližuj se sem, zuj opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá." A pokračoval: "Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův!" Mojžíš zahalil svou tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha.
    Hospodin pravil: "Viděl jsem bídu svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek na biřice; ano, znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z ruky Egypťanů a vyvedl je z oné země do země úrodné a širé, do země oplývající mlékem a medem."
    Mojžíš pravil Bohu: "Hle, já přijdu k synům Izraele a řeknu jim: 'Posílá mě k vám Bůh vašich otců.' Když se zeptají: 'Jaké je jeho jméno?' - co jim mám říci?"
    Bůh pravil Mojžíšovi: "Já jsem, který jsem!" A dodal: "Tak řekneš synům Izraele: 'Ten, který jest, posílá mě k vám.' "
    A ještě pravil Bůh Mojžíšovi: "Tak řekneš synům Izraele: 'Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, posílá mě k vám!' To je moje jméno na věky, to je můj název po všechna pokolení."




Žl 103 (102),1-2.3-4.6-7.8+11 Odp.: 8a
Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivý.
Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Odp.
On odpouští všechny tvé viny, on léčí všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním.
Odp.
Hospodin koná spravedlivé skutky, zjednává právo všem utlačeným. Oznámil své plány Mojžíšovi, izraelským synům své skutky.
Odp.
Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. Jak vysoko je nebe nad zemí, tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí.
Odp.




2. ČTENÍ 1 Kor 10,1-6.10-12

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

    Chtěl bych vám, bratři, připomenout, že všichni naši praotcové byli pod oblakem, všichni prošli mořem, všichni přijali Mojžíšův křest v oblaku a v moři, všichni jedli stejný duchovní pokrm a všichni pili stejný duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. Ale přesto se většina z nich Bohu nelíbila. Pomřeli na poušti.
    Tyto věci se staly nám pro výstrahu, abychom netoužili po špatnostech, jako toužili oni. Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a za to byli pobiti od (anděla) Zhoubce.
    To se jim přihodilo jako výstražný příklad a bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. Když se tedy někdo domnívá, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.




EVANGELIUM Lk 13,1-9

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    V té době přišli k Ježíšovi se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat. Řekl jim na to:
    "Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete.
    Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete."
    Vypravoval pak toto podobenství: "Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce, ale nic nenašel. Proto řekl vinaři:
    'Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraz ho! Proč má zabírat půdu?' On mu však odpověděl: 'Pane, nech ho tu ještě tento rok.
    Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.' "

_____________________________________________________________________

Místo slůvka pro děti bude představení úkolu pro třetí postní týden - v rámci aktivity ‚Ježíš je náš pravý král‘.

 

Milí bratři a sestry,

Před deseti lety jsem v toskánském městečku San Gimignano viděl v místním kostele svatého Augustina pozdně gotickou nástěnnou malbu od Benozza Gozzoliho, která vznikla v souvislosti s místním kultem svatého Šebestiána jako ochránce od moru. Úplně nahoře je Bůh Otec, zobrazený v podobě rozzlobeného starce s dlouhým bílým vousem, který se chystá metat blesky (zřejmě symbol morové rány) na hříšné město. U paty jeho trůnu však klečí Ježíš a ukazuje na své rány; z druhé strany podobně klečí Panna Maria a ukazuje Otci svá obnažená ňadra, jimiž kojila Syna. Oba tlumí Otcův hněv a prosí, aby se nad hříšníky smiloval.

Dnešní evangelium by mohlo svádět k podobné představě o Bohu: Otec – v podobě majitele vinice – nevidí na svém fíkovníku žádné ovoce; ztrácí s ním trpělivost a chce ho nechat pokácet. Syn – vinař – ho ale prosí o strpení; slibuje, že se o strom bude pečlivě starat, a tak to příští rok s ovocem snad bude lepší.

Jenomže majitel vinice není obraz Otce, stejně jako jím není ona pozdně středověká představa z fresky v San Gimignanu. Ve čtrnácté kapitole evangelia podle Jana říká apoštol Filip Ježíšovi: Pane, ukaž nám Otce, a to nám stačí. A Ježíš mu odpovídá: Filipe, tak dlouho jsem s vámi a neznáš mne? Kdo viděl mne, viděl Otce. A v prologu téhož evangelia se zase říká: Boha nikdy nikdo neviděl, jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten nám o něm řekl. Otec a Syn jsou jedno – Syn tedy není milosrdnější než Otec, ani Otec není přísnější než Syn. A Matka Boží není ani více ani méně laskavá než sám Bůh.  

Myslím, milí bratři a sestry, že smyslem dnešního evangelia není zpravit nás o tom, kdo je Otec, ale učinit – skoro by se dalo říci vyprovokovat - proměnu našeho srdce. Je to apel, buzení z letargie, naléhavá výzva k tomu, abychom s Ježíšovou milostí a pomocí - vyjádřenou oním obrazem okopání a pohnojení - nesli v našem životě ovoce lásky. Skutečně se nám totiž může stát to, čemu se v církevním žargonu říká opovážlivé spoléhání na Boží milosrdenství. Ne tolik ve smyslu stálého opakování našich hříchů, jichž se dopouštíme z lidské slabosti. Daleko spíš v tom smyslu, že můžeme přestat usilovat o jakýkoli pokrok v lásce a milosrdenství; že se zabydlíme v roli celkem slušných křesťanů, jimž to nakonec do toho očistce určitě vyjde. Ano, možná nám to vyjde.  Jenže tímhle postojem v sobě vlastně maříme dílo veliké a stálé Ježíšovy péče, kterou nás dennodenně zahrnuje. Slovy dnešního evangelia:  jeho provzdušňování půdy a dodávání živin by v nás nepřineslo žádný efekt. A na konci, navečer tohoto života, kdy budeme slovy svatého Jana od Kříže souzeni z lásky, bychom jasně uviděli svoji sterilitu, svoji neplodnost.

 

 

2. neděle postní C 2022

1. ČTENÍ Gn 15,5-12.17-18

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

    Bůh vyvedl Abráma ven a pravil: "Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!" - a dodal: "Tak (četné) bude tvé potomstvo!" (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého.
    (Znovu) mu pravil: "Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Uru Chaldejců, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví."
    (Abrám) řekl: "Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že ji dostanu do vlastnictví?"
    (Bůh) mu řekl: "Vezmi pro mě jalovici, kozu, berana, všechny tříroční, pak ještě hrdličku a holoubě."
    (Abrám) mu přinesl všechna tato zvířata, rozpůlil je a položil jednu polovici proti druhé, ale ptáky nerozpůlil. Dravci se slétali na mrtvá těla, ale Abrám je odháněl. Slunce se sklánělo k západu, když Abrám upadl do hlubokého spánku; pojala ho hrůza a velká tíseň.
    Zatím slunce zapadlo, nastala tma, a hle - dýmající pec a ohnivá pochodeň přešly mezi oněmi rozpůlenými částmi. V ten den uzavřel Hospodin s Abrámem smlouvu a řekl: “Tvému potomstvu dávám tuto zemi od Egyptského potoka až k veliké řece, řece Eufratu!"

Žl 27 (26),1.7-8a.8b-9abc.13-14 Odp.: 1a
Odp.: Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
Odp.
Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, smiluj se nade mnou, vyslyš mě! Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá:
Odp.
Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou, v hněvu neodmítej svého služebníka! Tys má pomoc, nezavrhuj mě!
Odp.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, bud' silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
Odp.

2. ČTENÍ Flp 3,17-4,1

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

    Bratři a sestry, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské.
    My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.
    A tak, moji bratři milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno, stůjte v Pánu pevně, milovaní!

EVANGELIUM Lk 9,28b-36

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho.
    Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se octli v oblaku, padla na ně bázeň.
    Z oblaku se ozval hlas: "To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!" Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli.

____________________________________________________________________

Místo slůvka pro děti bude představení úkolu pro druhý postní týden - v rámci aktivity ‚Ježíš je náš pravý král‘.

 

Milí bratři a sestry,

Minulý týden jsem se ve svém covidovém sebeuzavření vrátil ke knize Franze Werfela Píseň o Bernadettě. Kniha vypráví příběh lurdské vizionářky, pozdější svaté Bernadetty Soubirousové; ač je to románové vyprávění, přesto se drží skutečných událostí. Jedním z nejsilnějších míst v románu je popis událostí, které předcházely vytrysknutí lurdského pramene. Čtrnáct dní po prvním zjevení, 25. února 1858, Bernadettě její krásná Dáma říká: Běžte k prameni, napijte se, a pojezte z bylin, které tam rostou – a ukáže přitom na jedno místo v jeskyni. Žádný pramen tam ale není; Bernadetta musí vyhrabat v zemi jamku a napít se trochy vody, která se tam objevila - ale spíš než voda je to bahno, kterým se Bernadetta umaže a málem zalkne, když se ho snaží polknout. A mimo to vše ještě musí sežvýkat trochu bylin, které na místě najde.

Lidé ten den čekali, že se stane nějaký velký a všem viditelný zázrak. Všichni si vyprávěli o tom, jak vypadala Bernadetta při zjeveních v minulých dnech; jak se její tvář proměnila do éterické, nadpřirozené krásy, když viděla svou Dámu. Avšak místo zázraku se stalo něco úplně jiného. Cituji z knihy v překladu Jitky Fučíkové: „(Bernadetta) těká po jeskyni a nakonec někde v koutě žvýká trávu, vyhrabává nehty hlínu, pomazává si čelo a tváře špinavým bahnem a nakonec ještě hrudku hlíny spolkne a vzápětí ji s velikými obtížemi zvrátí. Potom se k ní vrhne rodina, aby ji pomoci mokrého hadru zase uvedla do stavu důstojného člověka. Lidé vidí a chápou jen tato fakta. A to, co se jim naskýtá k viděni, je odporný obraz duševní poruchy, s jakou se i v blázinci setkáváme jen zřídkakdy.“

Jenže už druhý den na místě, kde Bernadetta jedla bláto a trávu, vytryskne pramen a zanedlouho dojde k prvnímu z řady zázračných uzdravení.

Vzpomněl jsem si na tuto pasáž, když jsem četl dnešní první čtení a evangelium. Abrám – a pak Petr, Jakub a Jan – jsou svědky velmi podivných událostí, něčeho, co nechápou, a co jim vůbec nedává smysl. Nejsilněji je to patrné právě na příběhu Abráma – později Abraháma - z patnácté kapitoly knihy Genesis. Abrám žádá znamení, které by mu jasně ukázalo, že Hospodin pro něj má opravdu zaslíbení: Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že dostanu zemi do vlastnictví? A Hospodin ho vzápětí uvede do zvláštní, bizarní a nepochopitelné situace; Abrám musí napřed přivést - zřejmě na nějaké místo v poušti - všechny možné zvířecí oběti, které kult Izraele zná; a pak musí obětovaná zvířata chránit před supy, jako by si Hospodin oběti vůbec nevšiml. Abrám nakonec usíná, přemožen hrůzou a úzkostí, přemožen zmatkem a nepochopením toho, co prožívá. Jenže právě v této chvíli se mu zjevuje Hospodin a Abrám poznává, že zaslíbení se skutečně splní.

Ježíšovi tři nejbližší učedníci jsou na tom v evangeliu podobně. O Petrovi se říká, že nevěděl, co mluví; neví, co má říci na to, co právě prožil. A když je zahalí oblak, padá na ně bázeň, stejně jako na Abráma v prvním čtení. Z oblaku se však nakonec ozývá hlas:  To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte. Učedníci sice nerozumějí tomu, co se vlastně na hoře Tábor stalo, ale ví, že Ježíš je Boží Syn, že se plní starozákonní proroctví a přichází spása.

Milí bratři a sestry, i nás Bůh často provádí životními situacemi, které jsou z našeho pohledu absurdní, které nedokážeme pochopit a které nám nahánějí strach. Ještě před pár dny by asi málokdo čekal, že Putinův režim bude schopen agrese na Ukrajinu. My, kteří ještě pamatujeme sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století a studenou válku, jsme si možná mysleli, že už takové věci patří minulosti, že staří démoni se už ze své temné propasti nevrátí. A teď najednou s překvapením a hrůzou sledujeme, že ti stejní staří démoni jsou zpět v plné síle.

Boží slovo dnešní neděle nám ale říká, že právě toto zvláštní a pro nás nepochopitelné Boží jednání (či snad lépe Boží dopuštění) jsou nakonec porodní bolesti nového, vykoupeného světa, který nám byl zaslíben, jako Abrámovi jeho země. Můžeme pociťovat strach, můžeme mít dojem, že tomu ani za mák nerozumíme. Neměli bychom ale ztrácet důvěru v Boha, měli bychom i v takových chvílích mít na mysli poslední verš dnešního žalmu: Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, bud' silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina! Projdeme-li touto situací s důvěrou, nakonec můžeme být svědky toho, že to opravdu byla cesta ke spáse, že se Boží zaslíbení naplnila.

 

 

 Ještě do úterka jsem v covidové karanténě, mši svatou budu sloužit soukromě doma. Můžete se vrátit ke kázání o první neděli postní z roku 2019 zde.