Na zítřejší neděli 23. 8.  jsem v naší farnosti přeložil naši titulární slavnost. 

Sv. Bartoloměje - titulární slavnost našeho kostela 2026

 

PRVNÍ ČTENÍ Zj 21, 9b -14

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Anděl ke mně promluvil: "Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu!"
    Přenesl mě v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a září Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově průhledný jaspis.
    Mělo silné a vysoké hradby s dvanácti branami, na nich dvanáct andělů a jména nadepsaná na nich jsou jména dvanácti izraelských kmenů. Tři brány ležely k východu, tři brány k severu, tři brány k jihu a tři brány k západu. Městské hradby mají dvanáct základních kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů.



Žl 145 (144), 10 - 11. 12 - 13ab. 17 - 18 Odp.: srv. 12
Odp.: Ať tvoji zbožní, Hospodine, vypravují o slávě tvé vznešené říše.

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí! Ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle.
Odp.
Aby poučili lidi o tvé moci, o slávě tvé vznešené říše. Tvé království je království všech věků a tvá vláda trvá po všechna pokolení.
Odp.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají upřímně.
Odp.

 

DRUHÉ ČTENÍ 1.Petr 2,4-5.9-10

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní!

     Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které přináší duchovní oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista.

    Vy jste 'rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal' ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Kdysi jste 'nebyli (jeho) lid,' teď však jste lid Boží, žili jste bez milosrdenství,' teď však se jeho 'milosrdenství na vás projevilo'.

 

EVANGELIUM Jan 1, 45 - 51

Slova svatého evangelia podle Jana.    

Filip potkal Natanaela a řekl mu: "Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně i proroci! Je to Ježíš, syn Josefův z Nazareta."
    Natanael mu namítl: "Může z Nazareta vzejít něco dobrého?" Filip odpověděl: "Pojď a podívej se!"
    Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: "To je pravý Izraelita, v kterém není lsti."
    Natanael se ho zeptal: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl:  ‚,Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem."
   Natanael mu na to řekl: "Mistře, ty jsi Boží syn; ty jsi král Izraele! " Ježíš mu odpověděl: "Proto věříš, že jsem ti řekl: Viděl jsem tě pod fíkovníkem'? Uvidíš ještě větší věci."A dodal: "Amen, amen, pravím vám: Uvidíte nebe otevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka.'

________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Svatý Bartoloměj, patron našeho kostela, kterého si dnes připomínáme, v dnešním evangeliu vystupuje pod jménem Natanael. Když mu jeho kamarád Filip říká o Ježíšovi z Nazareta, Natanaelovi se to moc nezdá, protože si myslí, že z Nazareta přece nic dobrého nemůže přijít. Třeba jako my, kteří žijeme v celkem klidném a spořádaném Žebětíně, bychom si mohli říct, že až pojedeme do centra Brna, raději se vyhneme třeba Cejlu nebo Francouzské ulici, protože to je přece ten brněnský Bronx a nic dobrého nás tam určitě nepotká - hlavně ne, až se bude stmívat.

Ale Natanael měl to štěstí, že se dokázal přes tenhle svůj divný pocit přenést a šel se na Ježíše podívat. A protože to dokázal, tak taky mohl poznat, že Ježíš je opravdu Mesiáš, Spasitel světa.

 

Milí bratři a sestry,

V dnešním evangeliu je na pár řádcích popsána neuvěřitelná osobní proměna Natanaela, syna Tolmaiova - Bar Tolmaie, tedy našeho patrona svatého Bartoloměje. Je patrná jen z oněch tří krátkých vět, které jsou v dnešním úryvku citovány jako jeho přímá řeč. Na začátku je zdánlivě nepřekonatelná skepse: Co může z Nazareta vzejít dobrého? Uprostřed příběhu je však již nečekaný úžas: Odkud mne znáš? A na konci je vroucí vyznání: Mistře, ty jsi syn Boží, ty jsi král Izraele.

Při rozjímání o dnešním evangeliu jsem si vzpomněl na svou vlastní konverzi a návrat do katolické církve někdy před třiceti lety. A zároveň jsem při tom myslel na mnoho mně podobných konvertitů, které jsem - již jako kněz - měl tu čest v minulých letech doprovázet. Ten příběh, i když je vyprávěný ve zkratce, mi připadá v tomto smyslu velmi současný a aktuální.

Natanael - jako každý zbožný Izraelita - očekává Mesiáše. Doufá, že Hospodin jednoho krásného dne sešle definitivní spásu a záchranu pro svůj lid, tak jak slíbil. Tím se podobá téměř každému člověku, ať již věřícímu či nikoli, ať již žijícímu před tisíci let, nebo dnes. V nějakou formu záchrany světa - nebo alespoň jeho radikálního zlepšení - vkládá naději snad každý, kdo se ještě nestal úplným cynikem, přesvědčeným o tom, že svět je bytostně špatné a nenapravitelné místo a člověk jakbysmet. Skoro všichni lidé tak či onak vnímají, že svět by mohl a měl být místo mnohem lepší.

 Mám v téhle souvislosti moc rád jedno místo z filmu Až na konec světa, který na začátku devadesátých let natočil německý režisér Wim Wenders.  V odlehlé australské buši se manželský pár v pokročilém věku dozvídá z rádiového signálu, že po nedávném výbuchu nukleárního satelitu na oběžné dráze Země lidská civilizace přežila a že tedy oni a jejich komunita nejsou posledními lidmi na světě. Žena (hraje ji slavná Francouzka Jeanne Moreau) ovšem právě umírá, a její manžel v podání neméně slavného švédského herce Maxe von Sydow jí zoufale říká: Miláčku, rozhodla ses odejít teď, když jsme se dozvěděli, že svět je v pořádku? Ale manželka mu odporuje: Svět není v pořádku.

V nějakou spásu světa doufáme mnozí, lišíme se jen v tom, odkud ji vlastně čekáme. Když mi bylo dvacet a začínal jsem studovat biologii na brněnské přírodovědě, věřil jsem v moc vzdělání, vědy a technologií a naivně jsem se domníval, že lidstvu právě tohle jednou v budoucnu přinese ráj na zemi. Někdo jiný může - podobně naivně - například věřit některým mesiášsky vystupujícím politikům, či ještě někomu nebo něčemu jinému, každý si může doplnit, co je mu libo.

Za Natanaelem tedy v tuto chvíli přichází Filip a říká mu, že objevil Mesiáše: Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně i proroci! Je to Ježíš, syn Josefův z Nazareta." Natanael reaguje velmi skepticky: Může z Nazareta - z toho Západákova - vzejít něco dobrého? Jako bychom v této odpovědi slyšeli hlas mnoha současných lidí: Co může vzejít dobrého z katolické církve, z té podivné autoritářské organizace zamrzlé svým učením ve středověku, plné tutlaných sexuálních i jiných skandálů, ve které mají faktickou moc pouze celibátní muži oblečení do krajkových oblečků se sukní? Je tu už dva tisíce let, a svět se za tu dobu evidentně příliš nezlepšil; a když už, pak až s příchodem novověku, kdy ovšem církev v Evropě svůj monopol na moc a pravdu konečně ztratila.

Natanaelův přítel Filip - jako ten, který již předtím sám pro sebe objevil, že spása je opravdu v Ježíši z Nazareta - musel tuhle silnou skepsi cítit, a byl by mohl nechat se jí odradit; mohl by si říci, že Natanaela nemá cenu přesvědčovat. Ale on v tu chvíli řekl možná to nejlepší, co mohl - Natanaela vyzval, ať se pokusí odložit své předsudky a přesvědčí se sám. Pokusí se ho pozvat do Ježíšovy blízkosti, k osobnímu setkání. Pojď a podívej se! 

Natanael se nechal přesvědčit - a tak se mohl setkat s Ježíšem bezprostředně a zcela osobně. A toto setkání jej překvapilo. Zjistil, že ten člověk z Nazareta o něm ví všechno:  Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem. Ale to, že jej Ježíš zná, Natanaela neděsí, protože ještě před tím poznává, že ho Ježíš přijímá s láskou a že vůbec nevidí jeho počáteční skepsi, ale spíš onu upřímnost, která je za ní: To je pravý Izraelita, v kterém není lsti.

Takto Natanael Bar Tolmai - díky Filipovi a díky tomu, že on sám byl schopen překročit své předsudky - objevuje na nečekaném místě a v nečekaném člověku spásu světa, skutečného Mesiáše; a toto své nově nabyté poznání vyznává: Mistře, ty jsi Boží syn; ty jsi král Izraele!