22. neděle v mezidobí A 2026
1. ČTENÍ Jer 20, 7-9
Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
Svedl jsi mě, Hospodine, a dal jsem se
svést; byl jsi silnější než já a přemohls mě! Celý den jsem na posměch, všichni
se mi vysmívají: Kdykoli mluvím, musím křičet, ohlašovat násilí a zpustošení;
Hospodinovo slovo se mi stalo pohanou a posměchem po celý den.
Řekl jsem si: "Nebudu se již o něho starat, nebudu již
mluvit jeho jménem."
Tu se ( Hospodinovo slovo ) stalo v mém nitru hořícím ohněm,
zavřeným v mých kostech; snažil jsem se ho snést, ale nebylo to možné.
Žl 63 (62), 2. 3-4. 5-6. 8-9 Odp.: 2b
Odp.: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!
Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě
mé tělo jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Odp.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá
milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.
Odp.
Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě
Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa.
Odp.
Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám. Má duše lne k
tobě, tvá pravice mě podpírá.
Odp.
2. ČTENÍ Řím 12, 1-2
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Pro Boží milosrdenství vás, bratři,
vybízím: Přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše
duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a
obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré,
bohulibé a dokonalé.
EVANGELIUM Mt 16, 21-27
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš začal svým učedníkům naznačovat, že
bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů
Zákona, že bude zabit, a třetího dne že bude vzkříšen.
Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat: "Bůh
uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!"
On se však obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z očí,
satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské! "
Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou,
zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život
zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co
prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá
člověk náhradu za svou duši?
Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly, a
tehdy odplatí každému podle jeho jednání."
_________________________________________________________
Slůvko pro děti:
Milé děti,
Pán Ježíš v dnešním evangeliu říká svým učedníkům, že musí
jít do města Jeruzaléma; a tam bude muset trpět a zemřít. Petr mu říká to, co
bychom mu v tu chvíli řekli asi i my všichni: To se Ti přece nemůže stát! A myslí to
určitě dobře, protože má Ježíše rád. Když máme někoho rádi, vůbec nechceme, aby
se mu stalo něco zlého.
Jenže Pán Ježíš ho za ta slova vůbec nepochválí. Neřekne mu,
že ví, že to Petr myslí dobře; nepoděkuje mu, že chce, aby se mu nestalo nic
zlého. To, co mu řekne, je drsné. Možná byl Petr po tom, co mu Ježíš řekl, dost
smutný.
Ježíš ale chtěl, aby Petr pochopil jednu moc důležitou věc:
to, že život žitý v lásce k Bohu a ke druhým je mnohem lepší než život,
který je třeba dlouhý a pohodlný a bez velkých trápení, ale je prožívaný
vlastně jen pro sebe. Ježíš zemřel nehezkou smrtí jako mladý člověk; ale jeho
život byl ten nejpovedenější a nejnaplněnější život ze všech, protože nejvíc
miloval.
Milí bratři a sestry,
Jedním ze stěžejních sdělení dnešního stolu Božího slova je
Ježíšův výrok Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a
následuj mě.
Stylem kresby je to dost typický svatý obrázek z devatenáctého
století, ale jeho motiv je poměrně neobvyklý. Ve středu je klečící Ježíš s křížem
na ramenou, na kterém je nápis Jsem obtížen všemi vašimi hříchy. Zbytek
obrázku tvoří mnoho podobných, vzájemně propletených křížů. Na každém z nich
je napsána nějaká lidská bolest nebo těžkost života; to vše, co i v naší velmi
sekulární společnosti nazýváme v obecné mluvě ‚křížem‘. Je to všechno to,
co v každém normálně žitém lidském životě nevyhnutelně přichází.
Jelikož jsou všechny tyto nápisy ve staré vlámštině
devatenáctého století, nechal jsem si je přeložit umělou inteligencí. Mnoho z nich
jsou skutečnosti jako ztráta přátel, ztráta majetku, vězení, nemoci,
nepřízeň osudu, pomluvy, ponížení nebo pronásledování. Vyskytují
se tam však i kříže, které souvisejí se slabostmi nebo obtížemi naší víry, či
vyložené s naším hříchem: vlažnost, skrupule, pocit vlastní méněcennosti.
Na jednom z oněch křížů je například i nejednoznačný nápis inzurien/inzupien,
který může v dobové vlámštině znamenat buď zranění od druhých lidí, nebo nekontrolovanou
náklonnost k alkoholu.
Když jsem si četl překlad všech těchto nápisů na křížích z obrázku,
myslel jsem na všechny životní příběhy různých lidí, které mi svěřují ve zpovědnici,
stejně jako všem mým kněžským spolubratřím - zvláště v centrální zpovědní
službě naší diecéze v brněnském kapucínském klášteře, kam přicházejí lidé
z celého Brna i jeho širšího okolí. Víceméně všechny ty kříže života, které jsou
na onom téměř sto šedesát let starém belgickém obrázku, slýchávám ve zpovědích
i dnes;
v době, která je jinak téměř ve všem úplně odlišná. Některé věci
se prostě nemění.
Právě skrze tohle můžeme chápat hluboký smysl oněch Ježíšových
slov z dnešního evangelia. Jeho apel Kdo chce jít za mnou… není v první
řadě výzva k nábožensky motivovanému hrdinství - v tom smyslu, že
chceme-li následovat Ježíše, musíme se prostě připravit na nevyhnutelné utrpení.
Ježíš nám chce zároveň sdělit i to, že pokud se opravdu odvážíme jej
následovat, pak při nesení našich vlastních křížů nejsme nikdy sami. Ježíš je v srdci
všech našich životních bojů a trápení. Ono Kdo chce jít za mnou z dnešního
evangelia znamená zároveň také Ježíšovo ubezpečení z jedenácté kapitoly
téhož evangelia podle Matouše: Pojďte
ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte
na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete
pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“
Žádné komentáře:
Okomentovat