Slavnost Seslání Ducha Svatého B 2024

1. ČTENÍ Sk 2, 1-11

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."

Žl 104 (103), 1ab+24ac. 29bc-30. 31+34 Odp.: srv. 30

Odp.
.: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja. Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země j e plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracej í se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.

2. ČTENÍ Gal 5, 16-25

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
   Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Jsou to věci, které si navzájem odporují, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.
   K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, (vraždy,) opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to ještě jednou: lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království.
   Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon. Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi.
   Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!

EVANGELIUM Jan 15, 26-27; 16, 12-15

Slova svatého evangelia podle Jana. 

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.
   Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."

 ________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Máte rády chipsy, čokoládu nebo zmrzlinu? Těžko bychom mezi sebou asi našli někoho, kdo by je rád neměl. Jenže chipsy, čokoláda ani zmrzlina (aspoň ta smetanová se spoustou cukru) nejsou příliš zdravé, a nemůžeme je jíst moc často. Tak to můžeme zkusit třeba s ovesnou kaší. Ta je moc zdravá, mohli bychom ji jíst každý den. Ale máte ji rádi? Málokomu asi chutná víc než zmrzlina; mně tedy určitě ne.  

Ale, děti, máte rády ovoce - banány, třešně, hrozny nebo něco podobného? To nám všem určitě moc chutná, a navíc má ovoce výhodu v tom, že je taky zdravé. Svatý Pavel ve druhém čtení mluví o ovoci Ducha svatého – o lásce, radosti, pokoji a tak dále. A možná nám tím chce říci, že když budeme žít z daru Ducha svatého, náš život bude taky dobrý a zdravý- nejen pro nás, ale i pro všechny lidi, se kterými se setkáme.

 

Milí bratři a sestry,

Můžeme si společně z dnešního stolu Božího slova vybrat k zamyšlení jeden verš z evangelia: když Pán slibuje svým učedníkům dar Ducha, říká Až přijde On, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy.

Bylo by velice snadné se domnívat, že právě to se beze zbytku a definitivně stalo během Letnic. Že učedníkům byl darován Duch svatý a s ním ona celá pravda; že se v tu chvíli zrodila církev, která pak v průběhu několika málo počátečních století definovala svou nauku o Bohu, o světě a o člověku; a že tedy od té doby nelze než se k tomu všemu stále vracet a nic neměnit. To by ovšem byl pohled velice statický, a vlastně nepočítající s tím, že Duch svatý byl, je a bude činný stále, až do konce časů. Ono uvedení do celé pravdy je stále orientováno do budoucnosti, je to vlastně trvalé uvádění do pravdy; platí pro nás, jako platilo všem generacím křesťanů před námi a bude platit i pro všechny generace po nás. Je to proces, který se završí až jednou na konci času.

Dějiny křesťanství nás v tomto smyslu dobře poučují. V mnoha momentech historie bylo třeba celou stavbu nauky víry nově promýšlet, neboť byla konfrontována s novým vědeckým poznáním. Můžeme si vzpomenout na začátek novověku, kdy se de facto zhroutil obraz světa, považovaný za pravdivý již od dob antického filozofa Ptolemaia. Původně se předpokládalo, že Země musí být středem vesmíru (a Jeruzalém pak středem země), protože se právě na Zemi Bůh stal člověkem, zemřel a vstal z mrtvých. Jenže díky Koperníkovi a Galileimu víme, že Země středem vesmíru není.

Později došlo k další podobné revoluci: před Darwinem se víceméně mělo za to, že stvoření vyšlo z Boží ruky tak, jak je kolem sebe vidíme nyní. Ještě v první polovině osmnáctého století velký švédský přírodovědec Carl Linné, zakladatel systematické biologie, napsal ve svém díle Genera Plantarum: Tolik je druhů, kolik jich na počátku stvořila nekonečná bytost. Jenže koncept evoluce života svědčí o tom, že Boží stvoření je proces, který neskončil, ale stále probíhá.

Žádná z těchto proměn našeho vidění světa však křesťanskou víru nepodkopala, i když se toho mnozí obávali nebo ještě obávají. Naopak – toto vše nás přivedlo k mnohem hlubšímu pochopení pravdy. Boží Duch stále koná to, co Ježíš slíbil: stále v tomto smyslu vede církev; dává ji stále nové a stále hlubší porozumění tomu, kdo je Bůh, co je svět a kdo jsme my lidé. A bude tak činit až do konce času, stále bude aktualizovat naše pochopení pravd víry, protože stále bude pokračovat i lidské poznání.

A totéž, na jiné rovině, můžeme vidět i na našich jednotlivých lidských příbězích. I zde nás Boží Duch uvádí - s léty zkušeností a prožitých životních událostí - do stále hlubšího sebepoznání. Máme-li otevřené srdce, můžeme s pomocí Ducha svatého číst v historii našeho života a stále lépe poznávat, kým vlastně jsme. Někdy takové poznání není příjemné - v kritických momentech života objevujeme často naši slabost, malověrnost a nedostatek lásky. Ale na pozadí toho všeho nám Boží Duch stále opakuje onu nejzákladnější a nejhlubší pravdu o nás: jsme Boží děti, milované bez podmínek.