Slavnost Nejsvětější Trojice B 2024 

(kázání pro děti, které v Kohoutovicích poprvé přistupují ke svatému přijímání)

1. ČTENÍ Dt 4, 32-34. 39-40

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu:
   "Ptej se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi: ( ptej se ) od jednoho konce nebes k druhému, stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, aby nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptě?
   Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přika-zuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy."



Žl 33 (32), 4-5. 6+9. 18-19. 20+22 Odp.: 12b
Odp.: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.

Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Jeho slovem vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup. On totiž řekl - a stalo se, on poručil - a vše povstalo.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 8, 14-17.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
   Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: "Abba, Otče!" Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch ( svatý ), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.



EVANGELIUM Mt 28, 16-20

Slova svatého evangelia podle Matouše.

   Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti.
   Ježíš k nim přistoupil a promluvil: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.
   Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa."

___________________________________________________________

 Milé děti; Báro, Beatko, Víťo, Elizo, Eliško,

 Začnu dneska jednou osobní vzpomínkou. Bylo to hrozně dávno, před asi tak 45 lety, a byl jsem asi tak starý jako vy. Jeli jsme tehdy s mou třídou na školu v přírodě - byla v Rajnochovicích, v Hostýnských vrších. A pro mě to bylo první delší odloučení od mé rodiny: možná vám to přijde divné, protože vy už jste zvyklí jezdit už nějakou dobu na tábory se skautem, ale já to tak neměl. Prázdniny jsem většinou trávil v Pošumaví u babičky a dědečka, nebo jsme jeli někam na dovolenou s mámou (táta mi umřel na těžkou nemoc, když mi bylo pět). A bylo to tam moc prima - pamatuji si, že jsme byli tenkrát třeba v zoologické zahradě Lešná u Zlína, který se tehdy ještě jmenoval Gottwaldov. A hodně jsme si se spolužáky užili legrace. Jenomže se mi tenkrát hrozně stýskalo - a moc jsem se těšil zase zpátky domů do Brna. Těšil jsem se na mámu a na dědečka, který mi tenkrát nahrazoval tátu.

 Máte to taky tak? Určitě jsme rádi všude tam, kde je nám dobře, tam, kde nás to baví, kde jsme s kamarády. Ale stejně se při tom všem moc těšíme domů. Protože víme, že jsou tam ti, kteří nás mají nejradši: táta, máma a sourozenci. A vaši rodiče se taky určitě vždycky moc těší, až přijedete domů.

 Když jsme si povídali při přípravě o podobenství o milosrdném Otci, bylo to něco podobného: mladší syn chtěl z domu někam jinam; myslel si asi, že tam nemá dost svobody a že by si chtěl něco užít. Ale když opravdu odejde, tak potom rychle zjistí, že doma je doma, že nikde to nebude lepší než tam, kde jsou ti, co ho mají rádi.

 V dnešním evangeliu se Pán Ježíš po svém vzkříšení chystá odejít k Otci, ale zároveň ujišťuje své učedníky Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa. Říkali jsme si, jak s námi zůstává, kde všude se s ním můžeme potkat: ve slovu Písma; ve společenství lidí, kteří se mají rádi a jsou někde shromážděni v jeho jménu, jako my teď. Nebo v každém druhém člověku, zvlášť v tom, kdo je v nouzi a potřebuje naši pomoc. Taky ho můžeme potkat v našem srdci, když se dokážeme dobře soustředit při modlitbě. A nakonec v Eucharistii, kterou dnes poprvé přijmete.

 A když se takhle s Ježíšem potkáme, tak je naše duše nějak doma. Cítíme, že jsme s někým, kdo nás má rád. A protože nás Pán Ježíš má rád, tak touží po tom, abychom se s ním potkávali často. On je s námi vždycky, tak jak nám to slíbil. Ale my nemusíme být vždycky s ním; ne že bychom se před ním někam schovali, ale můžeme se mu vzdálit vnitřně - třeba tak, že se nám nechce moc modlit, nebo že se nám v neděli nechce na mši.

 Je pravda, že by se v neděli ráno daly dělat věci, které nás baví víc, než je mše svatá – například si přispat nebo koukat na Netflix. Jenomže pak je to, jako bychom nebyli doma – můžeme si užívat něčeho, co nás baví, ale pak zjistíme, že jsme vlastně smutní, že se nám stýská po někom, kdo nás má rád, a že zase chceme být s ním. A že se asi podobně stýská jemu.

 Tak vám, milé děti, moc přeju, abyste dnes poznali to, jak vás má Pán Ježíš rád, a abyste pak vždycky chtěli být s ním - jako on chce být s námi.