Slavnost Seslání Ducha Svatého A 2020

 

1. ČTENÍ Sk 2,1-11

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."

Žl 104(103),1ab+24ac.29bc-30.31+34 Odp.: srv. 30

Odp. : Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země je plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.



2. ČTENÍ 1Kor 12,3b-7.12-13

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: "Ježíš je Pán."
    Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný.
    Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem. 

EVANGELIUM Jan 20,19-23

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
    Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."

__________________________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

Jelikož se o Duchu Svatém výslovně hovoří až v Novém Zákoně, jsme zvyklí o Něm přemýšlet a modlit se k Němu v novozákonním kontextu. Avšak pokud bychom se omezili pouze na výpovědi Nového zákona, mohla by nám snadno uniknout jedna podstatná skutečnost, o níž se hovoří v dnešním žalmu. Duch svatý dává apoštolům neohrožené promlouvat, vzbuzuje v našich srdcích vyznání Ježíše jako Mesiáše, pomáhá nám žít v usmíření a milovat druhé. Ale nejen to. Jak říká dnešní žalm - a jak také vyznáváme v Credu – Duch svatý je také dárcem života; je tím, jenž tvoří a znovuvytváří. 

Ve Starém Zákoně se na mnoha místech – včetně dnešního žalmu – vyskytuje pojem ruach, který v prvotním smyslu znamená dech či vítr, a pak také Boží duch, zatím s malým d. A právě tato tajemná Boží moc je tvůrčí: v První knize Mojžíšově se ruach vznáší nad propastnou hlubinou prvotního chaosu a z neuspořádanosti vzniká uspořádanost, z chaosu kosmos. Poté, při popisu stvoření člověka, Bůh vdechuje do jeho chřípí dech života – hebrejsky opět ruach.

Obě dvě tyto skutečnosti zároveň se znovu objevují v dnešním žalmu, ve smyslu opětovného tvoření, obnovování toho, čemu hrozí zánik. Země je plná tvorstva, ale to hyne, jestliže je mu vzat život. Když však Bůh posílá svůj dech,  ruach, jsou stvořeni a obnovuje se tvář země.

Pokud si můžeme dovolit vztáhnout všechny tyto starozákonní výpovědi na třetí božskou osobu, zjevenou v Novém Zákoně – a exegeté i tradice církve tak činí – pak se dostává do popředí právě tato tvůrčí stránka působení Božího Ducha. On je ten, jenž obnovuje stvoření, dává život tam, kde bylo ohrožení zánikem, neuspořádanost mění v uspořádanost, harmonii a krásu. To vše se týká nejen člověka, ale opravdu celého stvoření – jak s oblibou zmiňuje ve svých knihách Marek Vácha; pokud mají legendy pravdu, okolo lidí naplněných Duchem svatým se něco dělo i s přírodou: zlý vlk z Gubbia se v blízkosti svatého Františka z Assisi stal mírný jako beránek a ve společnosti svatého Antonína poustevníka se shromažďovala zvířata, která ztratila svou plachost.

Toto působení Ducha svatého zakoušíme také my skrze svátosti, které znovu tvoří naše lidství jako Boží obraz. Také o nás platí, že Duch svatý obnovuje tvář země – nakolik je každý člověk jakýsi vesmír v malém. Duch Boží v nás mění náš vnitřní chaos, neuspořádanost způsobenou hříchem, jež vede ke smrti, v kosmos, uspořádanost a krásu, vedoucí k plnosti života.