Svátek Svaté rodiny A 2019

1. ČTENÍ Sir 3, 3-7. 14-17a ( řec. 2-6. 12-14 )

Čtení z knihy Sirachovcovy.

Pán chtěl, aby otec byl od dětí ctěn, a potvrdil právo matky u potomstva. Kdo ctí otce, usmiřuje své hříchy, kdo si váží matky, jako by sbíral poklady.     Kdo ctí otce, dočká se radosti na vlastních dětech a bude vyslyšen, když se modlí. Kdo ctí otce, bude dlouho žít, kdo poslouchá otce, občerstvuje svou matku. Synu, ujmi se svého otce, když zestárne, a netrap ho, dokud je živ. Slábne-li mu rozum, ber na něj ohled a nepohrdej jím, když ty jsi v plné síle. Nezapomene se ti, žes měl soucit s otcem, započítá se ti (jako náhrada) za tvé hříchy.


      
Žl 128 (127), 1-2. 3. 4-5 Odp.: 1
Odp.: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
Odp.
Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu.
Odp.
Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 3, 12-21

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry!
   Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte (za to) vděční. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.  Vy ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. Vy muži, mějte svou ženu rádi a nechovejte se k ní mrzoutsky. Vy děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. Vy otcové, nedrážděte svoje děti, aby neztrácely odvahu.



EVANGELIUM Mt 2, 13-15. 19-23

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když mudrci odešli, zjevil se Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Herodes totiž bude po dítěti pátrat, aby ho zahubil." Vstal tedy, vzal v noci dítě i jeho matku, odebral se do Egypta a byl tam až do Herodovy smrti. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Z Egypta jsem povolal svého syna.' Když Herodes zemřel, zjevil se v Egyptě Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do izraelské země, protože ti, kdo ukládali dítěti o život, už zemřeli." Vstal tedy, vzal dítě i jeho matku a odebral se do izraelské země. Ale když uslyšel, že je v Judsku místo svého otce Heroda králem Archelaus, bál se tam jít, a podle pokynu ve snu se odebral na území galilejské. Šel tedy a usadil se v městě, které se jmenuje Nazaret, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků: 'Bude nazýván Nazaretský.'

Slůvko pro děti:

Milé děti,

ve druhém čtení mluví svatý Pavel v listu Koloským o vztazích v rodině, mimo jiné také o vztazích rodičů a dětí. To, že máte vaše rodiče poslouchat, asi slyšíte často. Ale svatý Pavel taky říká něco důležitého vašim rodičům: Otcové, nedrážděte své děti, aby neztrácely odvahu. V ekumenickém překladu Bible je ta věta asi trošku líp pochopitelná: Otcové, neponižujte své děti, aby nemalomyslněly. Přeloženo do dnešní řeči by to znamenalo asi tohle: Vaši rodiče by Vám měli co nejčastěji říkat Jsi dobrý, to zvládneš, a co nejméně často, nebo radši vůbec nikdy Radši toho nech, nemáš na to, kdoví, co z tebe bude. Protože když budete často slyšet to první, neztratíte odvahu do života.

Milí bratři a sestry,

Když se někdo ožení (zvlášť když před svatbou vedl nějak pestrý a ne zrovna uspořádaný život), říká se, že ‘se konečně usadil‘.  Založení rodiny je vnímáno jako ustavení určité stability života, pevného bodu, zázemí pro člověka, možná i mírně negativně jako vstup do stereotypu vyjetých kolejí.

Z dnešního evangelia to však vypadá, že právě vzniknuvší svatá rodina prožívala pravý opak. Jako by je anděl Páně prostřednictvím snových zjevení honil z místa na místo, bez ohledu na to, že čerstvá maminka Maria potřebuje trochu klidu. Abychom však u tohoto povrchního dojmu nezůstali, je možná důležité si uvědomit jistou hlubší souvislost textu. Nejde v něm jen o to, aby Svatá rodina utekla před Herodovou krutostí do bezpečí.

Matouš píše pro židokřesťany a tak je jeho vyprávění  plné odkazů ke Starému Zákonu. Když slyšel Izraelita jména ´Josef´ a ´Egypt‘, nemohlo se mu nevybavit základní téma Tóry: pobyt vyvoleného národa v egyptském exilu a jeho návrat do zaslíbené země pod Mojžíšovým vedením.  A samozřejmě také význam tohoto putování: to, že jím Hospodin učil svůj lid důvěře, tomu, aby jeho lid svým srdcem zakotvil v Něm, aby u Něho měl svůj domov, ať už bude kdekoli.

Jako by se přesně toto nyní opakovalo ve svaté rodině, prvním malém společenství lásky okolo Ježíše, skoro by se dalo říci předznamenání nového Božího lidu, církve. Co museli Josef a Maria prožívat při svých cestách za potíže, si dokážeme asi těžko představit. Jistě je to ale vedlo k poznání, že domov je tam, kde je člověk a jeho vztahy zakotveny v Bohu, ať už je to geograficky kdekoli a za jakýchkoli okolností.

A dá se říci, že podobný příběh cesty svaté rodiny se odehrává všude tam, kde se dva lidé rozhodnou spolu žít v křesťanském manželství. Možná dnes o to víc, že žijeme v otevřeném světě a přestává být rozhodující, jestli manželé budou spolu žít tam, kde se narodili a vyrůstali, nebo někde úplně jinde, na druhém konci světa (nebo dokonce jestli jsou ze stejné vesnice, města, státu či světadílu).

Vzájemný vztah manželů a poté rodičů a dětí roste v rámci společného životního příběhu, jehož obrazem je putování. Stejně jako při cestě lidu Izraele na poušti, ani příběhy vztahů v rámci manželství nejsou prosty krizí, touhy někam se vrátit, vyčítání Bohu nebo zkratkovitých, příliš lidských řešení. Je ale podstatné uvědomit si význam této cesty jako učení se v Boží škole - důvěře, otevřenosti pro to, aby On byl ve vztazích tím důležitým a rozhodujícím, aby lidé dokázali pro svůj vztah čerpat z jeho Lásky, která nemá konce. Aby si manželé uvědomili, že domov a rodinu netvoří až tak místo pobytu nebo prostornost a vybavenost společné domácnosti, ale vztahy lásky, které v ní panují. A máme to v podstatě jednoduché, my křesťané, ať žijící v manželství či jinak - Ježíš je zcela a reálně přítomen mezi námi, jako Bůh a jako člověk, stejně jako byl přítomen ve Svaté rodině.