Slavnost narození Páně - ve dne  2019

1. čtení - Iz 52,7-10

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Jak je krásné (vidět) na horách nohy posla, (který přináší) radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: "Bůh tvůj kraluje!" Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión. Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

Mezizpěv - Žl 98,1.2-3ab.3cd-4.5-6

Odp: Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.

Zpívejte Hospodinu píseň novu,

neboť učinil podivuhodné věci.

Vítězství je dílem jeho pravice,

jeho svatého ramene.

Hospodin uvedl ve známost svou spásu,

před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.

Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost

Izraelovu domu.

Všechny končiny země uzřely

spásu našeho Boha.

Jásejte Hospodinu, všechny země,

radujte se, plesejte a hrejte!

Hrejte Hospodinu na citeru,

na citeru a s doprovodem zpěvu,

za hlaholu trub a rohů,

jásejte před králem Hospodinem.

2. čtení - Žid 1,1-6

Čtení z listu Židům.

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho (božské) slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici (Boží) velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy (Bůh) řekl: `Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil'? A dále: `Já mu budu otcem a on mi bude synem.' A až bude opět uvádět svého Prvorozeného na svět, řekne: `Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!'

  

Evangelium - Jan 1,1-18

Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

Začátek svatého evangelia podle Jana.

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: "To je ten, o kterém jsem řekl: 'Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.'" Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten (o něm) podal zprávu.

_______________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, kdo z vás byl teď v nedávné době na nějakém křtu, třeba brášky nebo sestřičky? Víte, že skoro na konci obřadu se od velké svíce, která je tady vedle mne, a které říkáme paškál, zapaluje křestní svíčka, kterou máte určitě taky doma. Můžete říct rodičům, aby vám ji ukázali, Ti, kdo byli u prvního svatého přijímání, si tu svíčku přinesli s sebou a při mši svaté zapálili. A úplně podobný symbol je taky betlémské světlo, které nám přivezli skauti z Vídně. Koho asi představuje ten plamínek? Je to Ježíš, o kterém říká v evangeliu svatý Jan, že je to světlo, které svítí v temnotě a tma ho nepohltila. Teď se začíná prodlužovat den a venku světla přibývá, a my slavíme narození Ježíše jako světla, které přišlo na svět. Proto taky víme, že se v životě nemusíme bát, i když má i svoje temné stránky.

Milí bratři a sestry,

Dnešní první čtení z knihy proroka Izajáše přímo navazuje na texty adventních rorátních zpěvů, které čerpají ze stejné biblické knihy. Dalo by se říci, že je jejich šťastným zakončením. Hovoří o velké radosti lidu Izraele, o radosti, která se zrodila z předchozího hlubokého uvědomění potřeby spásy.

Právě v rorátních zpěvech se tato potřeba spásy objevuje s velikou naléhavostí. Izajášovy texty jsou prostoupeny zcela konkrétní zkušeností s tím, co způsobuje vzdálení se od Hospodina a náklonnost ke zlému. Naprosto jednoznačně z nich vyplývá, že je to cosi destruktivního, co vede k chaosu a smrti, ale zároveň že je to skutečnost, do níž je člověk chycen jako do pasti a z níž se vlastními silami není schopen dostat. Opuštěný je Sión, Jeruzalém je liduprázdný. Pro hříchy své stali jsme se lidem nečistým a odpadli jsme jako spadané listí, jako vítr nás uchvátily naše viny. Toto vše pak vyúsťuje ve vášnivé volání po příchodu záchrany z Boží ruky - ve známých obrazech vláhy, která oživuje vyschlou zemi a dává růst polním plodinám- Dej rosu, nebe nad námi, ať z oblak skane spása! Otevři se země a vydej spasitele!  Nakonec slyšíme z Boží strany jeho zaslíbení, že se tak stane. Přijmi útěchu, přijmi útěchu, můj lide drahý, neboť blízko je tvoje spása. Zachráním Tě, neboj se a doufej.

V dnešním Izajášově textu už se toto vše stává skutečností. To, co bylo předmětem touhy, naléhavých proseb a nakonec zaslíbení, se v tuto chvíli naplnilo. Hospodin vtělením svého Syna utěšil svůj lid, vykoupil Izraele.

Tato kolektivní zkušenost Izraele je i zkušeností nás, jednotlivých lidí. Po Boží blízkosti a spáse toužíme nejvíce tehdy, když se v našem životě nejsilněji projeví destruktivní síla zla, kdy se zlo takříkajíc ukáže s odkrytými kartami. Tehdy velice jasně vidíme, že to není žádná banalita, ani nic příjemného, ani nic krásného. Biblicky řečeno, poznáváme svoje nepravosti, neboť se nám odhaluje jejich opravdová tvář. Tehdy voláme po Boží spáse zcela spontánně, a stejně spontánně se radujeme, když přijde, když se nějakým způsobem v našem životě projeví. Můžeme v této souvislosti vzpomenout na zcela nevánoční příběh Ježíše a hříšnice v domě farizeově. Žena dávala Ježíšovi najevo radost ze své záchrany až tak, že se nad tím ostatní hosté pohoršovali – právě proto, že předtím poznala na vlastním těle ničivou moc hříchu.

Kéž nás tedy dnes naplní opravdová a skutečná radost z Božího narození. Radost z toho, že veškeré zlo v nás i kolem nás nemá poslední slovo, že Bůh vyslyšel bolestné volání člověka po spáse, že utěšil svůj lid.