3. neděle adventní A 2019

1. ČTENÍ Iz 35, 1-6a. 10

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Zaraduje se vyprahlá step, zajásá a vykvete poušť. Jak narcis bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská.
    Bude obdařena nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šaronu. Můj národ uvidí slávu Hospodina, vznešenost našeho Boha.
    Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: "Vzmužte se, nebojte se!
Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!" Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých.
    Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého. Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s jásotem přijdou na Sión, věčné veselí bude jim věnčit hlavy, dojdou radosti a veselí, prchne starost a vzdychání.



Žl 146 (145), 6c-7. 8-9a. 9bc-10 Odp.: srv. Iz 35, 4
Odp.: Přijď, Pane, a spas nás! nebo: Aleluja.

Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.
Odp.
Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé, Hospodin chrání přistěhovalce.
Odp.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu; ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Odp.

2. ČTENÍ Jak 5, 7-10

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

    Bratři, vydržte všechno trpělivě až do té doby, kdy přijde Pán. Podívejte se na rolníka, jak čeká na drahocennou úrodu! Čeká na ni trpělivě, až přijde podzimní a jarní déšť. Vydržte i vy trpělivě a posilněte své srdce, neboť příchod Páně je blízko.
    Nestýskejte si, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni. Hle, soudce už stojí přede dveřmi! Vezměte si, bratři, za vzor v utrpení a trpělivosti proroky, kteří mluvili jménem Páně.



EVANGELIUM Mt 11, 2-11

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Jan (Křtitel) slyšel ve vězení o Kristových činech. Poslal tedy k němu své učedníky s dotazem: "Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?" Ježíš jim odpověděl: "Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. A blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou."
    Když odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: "Co jste vyšli na poušť vidět? Snad rákos, zmítaný větrem? Nebo co jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí jemné šaty, jsou přece v královských palácích. Proč jste tedy vyšli? Vidět proroka? Ano, říkám vám, víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: 'Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou.' Amen, pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on."

(Místo slůvka pro děti pokračujeme v povídání o otci Tomáši Špidlíkovi)

Milí bratři a sestry,

Společným prvkem dnešních textů je povzbuzení k vytrvalosti v čekání. Jejich výpověď se podobá tomu, když maminka těší své nedočkavé dítě: ještě se párkrát vyspíš, a už to bude. Růžová liturgická barva je vlastně světle fialová; skrz adventní vážnost už prosvítá brzké splnění radostného zaslíbení.

V situaci těch, jimž je určeno první i druhé čtení, rozpoznáváme jednu obecnou lidskou zkušenost: dlouhé čekání - nebo námaha a utrpení, které neberou konce - s sebou přináší silné pokušení to vzdát, nechat to být. Ještě navíc jsme si my, moderní lidé, odvykli čekat ještě z jiného důvodu, který vychází najevo nejvíc v konfrontaci s druhým čtením. V něm je obraz rolníka, jenž čeká na drahocennou úrodu. Úroda je, při vší námaze rolníka, hlavně a zejména dar; přichází ve svůj čas, nedá se uspěchat - a je zcela závislý - doslova- na nebi, na to, co z něho spadne. Pro nás ale tento příměr začíná být neaktuální - můžeme mít skoro všechno hned. I úplně mimo sezónu se dají koupit čerstvé jahody - sice dovezené bůhvíodkud, za drahé peníze a skoro bez chuti, ale dají.

Otec Henri Nouwen, známý duchovní autor druhé poloviny dvacátého století, kdesi popisuje životní pocit současného člověka, který je z nějakého důvodu donucen na něco čekat: čekání je vnímáno jako jalová doba, ztracený čas. Máme při něm pocit bezmocnost, že teď zrovna nemůžeme nic dělat a maříme čas. Máme pocit vzteku, že něco nefunguje; a máme pocit úzkosti, že něco veledůležitého nestihneme. Chceme všechno hned a ledacos si také dokážeme bez čekání pořídit. Jsme v této oblasti méně trpěliví a vytrvalí, než naši předkové. Mimo pokušení malomyslnosti, o kterém již byla řeč, máme také pokušení vyměnit ono větší dobro, na něž čekáme jako na dar, za dobro mnohem menší, které si však obstaráme sami, pokud možno snadno a rychle.

Je proto stále znovu třeba si připomínat krásu a velikost onoho dobra, které je nám Bohem slíbeno jako dar ve svůj čas. Stále znovu se ujišťovat, že stojí za to si počkat.  Zaraduje se vyprahlá step, zajásá a vykvete poušť. Jak narcis bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská.  Bude obdařena nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šaronu. Můj národ uvidí slávu Hospodina, vznešenost našeho Boha. A ruku v ruce s touto nadějí na velké obdarování musí jít pevná víra, že Bůh je věrný a svá zaslíbení splní. Že Jeho zaslíbení není iluze, projekce našich nenaplněných tužeb, ale skutečnost - krásnější, radostnější a cennější než cokoli, co bychom si mohli pořídit sami.

Dnešní texty ale hovoří ještě o jedné skutečnosti. Z evangelia mezi řádky vyplývá, že obtíže čekání a nejistoty dolehly i na Jana Křtitele: "Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?"  Všimněme si, že Ježíš ho proto neodsuzuje, ba naopak potvrzuje jeho identitu největšího z proroků. Ježíš, tváří v tvář bolestné Janově otázce chápe obtíže lidského čekání. A říká ‚Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte.‘ Jinak řečeno: ‚Běžte ho povzbudit a potěšit, protože ty slíbené velké skutky už se dějí, a to znamená, že už jste se skoro dočkali‘. Je mnoho lidí, kteří dlouho a bezvýsledně na něco čekají, velmi často na to, až skončí nějaké jejich trápení. Takoví lidé jsou v nebezpečí, že je takové čekání vyčerpá a zlomí, a potřebují naši pomoc, útěchu a vlití nové naděje. I toto je poselství dnešních čtení.