2. neděle postní B 2018

1. ČTENÍ Gn 22, 1-2. 9a. 10-13. 15-18 

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

 

   Bůh zkoušel Abraháma a řekl: "Abraháme!" Odpověděl: "Tady jsem!" Bůh pravil: "Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím." 

   Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář a narovnal dříví. Pak vztáhl Abrahám ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe: "Abraháme, Abraháme!" Ten se ozval: "Tady jsem!" 

   ( Anděl ) řekl: "Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna." Abrahám pozdvihl své oči, a hle - za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna. 

   Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: "Při sobě samém přísahám - praví Hospodin - že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl." 

Žl 116 (115), 10+15. 16-17. 18-19 Odp.: 9 

Odp.: Budu kráčet před Hospodinem v zemí živých. 

Měl jsem důvěru, i když jsem si řekl: "Jsem tak sklíčen! " Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných. 

Odp. 

Ach, Hospodine, jsem tvůj služebník, jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice, rozvázal jsi moje pouta. Přinesu ti oběť díků, Hospodine, a budu vzývat tvé jméno. 

Odp. 

Splním své sliby Hospodinu před veškerým jeho lidem v nádvořích domu Hospodinova, uprostřed tebe, Jeruzaléme! 

Odp. 

2. ČTENÍ Řím 8, 31b-34 

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. 

Bratři a sestry! 

   Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás! 

EVANGELIUM Mk 9, 2-10 

Slova svatého evangelia podle Marka. 

   Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel - žádný bělič na světě by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. 

   Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany :jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?" Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni. 

   Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte! " Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše. 

   Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená "vstát z mrtvých".

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ve scénce z biblických postaviček vidíme Pána Ježíše a s ním ty dvě postavy – Mojžíše a Eliáše. Proč tam asi jsou? Petr, Jakub a Jan totiž znali dobře Starý Zákon a když viděli Mojžíše a Eliáše, tak si vzpomněli na Knihu Zákona a na svědectví proroků, a došlo jim, že Starý Zákon je vlastně přípravou na příchod Pána Ježíše. Možná jim to nedošlo hned na té hoře, protože tam byli docela zmatení a vystrašení, ale určitě jim to došlo později.

Milí bratři a sestry,

V pravoslavné tradici se Proměnění Pána Ježíše na hoře Tábor, o němž jsme dnes četli, říká preobraženije - tedy změna obrazu. Když jsem byl před šesti lety v Moskvě, v Treťjakovské galerii jsem měl možnost vidět slavnou ikonu Proměnění od ikonopisce Teofana Řeka. Je na ní Ježíš ve své slávě, obklopený zářícím světlem, se kterým rozmlouvají s každé strany Mojžíš a Eliáš, tváří v tvář. Petr, Jakub a Jan naproti tomu leží na zemi o mnoho níže a k jejich postavám pronikají jen tři tenounké paprsky ze světla, kterým Ježíš září. Petr jako jediný dokáže tento-byť jen malý-záblesk slávy Páně snést: dopadá mu přímo do očí. Jakub a Jan se však odvracejí, Jakub si ještě navíc zakrývá oči rukou.

Preobraženije  se tedy týká nejen Ježíše samotného, ale i představy, který si o něm jeho nejbližší učedníci učinili. Petr, Jakub a Jan dosud Ježíše vnímali určitým způsobem, na základě své předchozí zkušenosti s ním. A najednou dochází k radikální změně. Ten Ježíš, kterého znali a o němž si učinili určitý obraz, je někdo jiný. Tak jiný, že to jeho nejbližší učedníci nemohou snést.

Podobnou změnu Božího obrazu v sobě musí absolvovat i Abrahám v prvním čtení. Dosud mu všechno mohlo připadat jednoduché - uvěřil Hospodinu, vydal se do neznámé země a Bůh mu za to daroval syna, jak slíbil. Ale najednou Hospodin opět do jeho života vtrhne s absurdním a krutým požadavkem, a všechno vypadá, že je vlastně jinak. A i když nakonec drama z prvního čtení končí dobře, přece jen musel pro Abraháma tento zážitek znamenat úplnou proměnu pochopení toho, kým Hospodin vlastně je.

Na první pohled by se mohlo zdát, že nás, jako křesťany, už nemůže něco podobného potkat, protože už přece víme, jaké je úplné a definitivní zjevení Boha - je to Ježíš, který za nás dává na kříži svůj život, je to Janův výrok, že Bůh je láska.  Můžeme tedy mít dojem, že nás už nic nemůže překvapit, že náš obraz Boha se už nemůže změnit, že nás už žádné preobraženije nečeká

Jenže tajemství kříže, tajemství Boží lásky zůstává tajemstvím. Není to žádná snadno průhledná a pochopitelná banalita. Četl jsem nedávno vynikající životopis svaté Kateřiny ze Sieny od norské autorky a nositelky Nobelovy ceny za literaturu Sigrid Undsetové, a se zatajeným dechem jsem přitom sledoval, jak zvláštně a nepochopitelně se v jejím životě hluboké spojení s Kristem projevovalo - jak lidsky nelogické a skoro kruté věci s ní Bůh konal, a jak ho přesto milovala celým srdcem a za nic na světě by se mu nechtěla vzdálit, i když by se její život stal pohodlnější a lidsky přijatelnější.

A jistě i nás může nějaké podobné překvapení potkat. Může se stát - nebo již tuto zkušenost možná máte - že Bůh vtrhne do našeho poklidného a spořádaného křesťanského života a některé věci přeskládá úplně vzhůru nohama. Že na nás někdy dopustí věci, které nás vedou k pochybování o tom, že nás opravdu miluje, kdy se zpochybňuje skoro všechno, co jsme si o Něm dříve mysleli a jak jsme Jej vnímali. Můžeme i my tedy prožívat ve vztahu k Bohu preobraženije.

Bůh však opravdu nemá jinou tvář než tvář ukřižované lásky. Proto naše křesťanské prožívání změny jeho obrazu je ve skutečnosti jen hlubší pochopení, náprava našich příliš povrchních představ, zrání naší duše, aby byla připravena na setkání tváří v tvář s Věčným a Neměnným.