6. neděle v mezidobí B 2018

1. ČTENÍ Lv 13, 1-2. 45-46

Čtení z třetí knihy Mojžíšovy.

Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi:
   "Jestliže se u někoho ukáže na holé kůži vřed, strup nebo světlá skvrna - což bývají příznaky zhoubného malomocenství - ať je přiveden k veleknězi Árónovi nebo k některému z jeho synů kněží.
   Malomocný, na němž se objeví tato vyrážka, ať chodí v roztržených šatech, s rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: Nečistý, nečistý! Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku. Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor."


Žl 32 (31), 1-2. 5. 11 Odp.: 7
Odp.: Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany.

Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, jehož hřích je přikryt. Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, v jehož duši není klamu.
Odp.
Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, svou nepravost jsem nezatajil. Řekl jsem: "Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti", a tys odpustil, co jsem zavinil hříchem.
Odp.
Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce.
Odp.


2. ČTENÍ 1 Kor 10, 31-11, 1

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
   Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě. Nebuďte pohoršením ani židům, ani pohanům, ani Boží církevní obci. Já se také snažím o to, abych ve všem pamatoval na druhé, a nehledím na to, co je prospěšné mně, ale na to, co prospívá všem, aby tak mohli dojít spásy.
   Napodobujte mne, jako já (napodobuji) Krista.


EVANGELIUM Mk 1, 40-45

Slova svatého evangelia podle Marka.

   K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: "Chceš-li, můžeš mě očistit." Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: "Chci, buď čistý!" A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn:
   Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: "Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak to nařídil Mojžíš - jim na svědectví."
   On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Přesto však chodili k němu lidé odevšad. 

_________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Dnes jsme v evangeliu slyšeli Pána Ježíše, jak tomu uzdravenému přikázal, aby o svém uzdravení nikomu neříkal. Ale ten to rozhlásil, možná v dobré víře, že by to přece jen měl říci - a moc dobrou službu tím Pánu Ježíši neudělal. A my to moc dobře známe – dozvíme se nějakou věc, kterou bychom si měli nechat pro sebe, ale hned jdeme za kamarádkou nebo kamarádem a už je to venku ‚ Jéé, už jsi to slyšel…. A někdy tím uděláme opravdu velkou škodu.

Milí bratři a sestry,

Klíč k pochopení dnešního Božího slova poskytuje poslední věta prvního čtení z knihy Leviticus. Důsledek malomocenství - zřejmě se jednalo o celou řadu kožních chorob – byla izolace nemocného, jakási karanténa, která však dotyčného vylučovala ze společenství: Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor. Zároveň to znamenalo i rituální nečistotu, nemocný se nemohl ukázat před tváří Hospodina, dokud se nevyléčil.

První čtení takto osvětluje i smysl Ježíšových uzdravení: navrácení člověka do společenství. Tento smysl je patrný nejen v dnešním úryvku evangelia, ale i v jiných; Ježíš uzdravuje lidi v situacích, které s sebou nesou hluboké osamocení: charakteristický je u sv. Jana příběh o uzdravení třicet osm let nemocného člověka u rybníka Bethesda, který předtím Ježíšovi říká: Pane, nemám nikoho, kdo by mne donesl do rybníka, než se voda zčeří. Než se tam sám dostanu, jiný mne předejde.  A u Matouše je zase příběh o uzdravení dvou posedlých v Gadaře. Ti tvoří jakési pseudospolečenství, bláznovství ve dvou, komunitu, která vzniká z nouze a odmítnutí všech ostatních – bydlí ve skalních slujích a jsou velmi nebezpeční, takže se nikdo neodvažuje tudy jít.

Při Ježíšových uzdraveních nejde prostě jen o soucit s člověkem, který je nemocný, ani jen o mocný skutek, který má dodat autoritu Ježíšovým slovům. Jde zejména o to, aby se uzdravil porušený vztah jednotlivce a společenství. Právě toto je podstatou prvotní viny a právě proto Ježíš přišel: porušení vztahu, uzavření se člověka do sebe, kdy se ke Druhému s velkým D, tedy k Bohu, a k druhým lidem nevztahuje s láskou a přijetím, ale jinak – buď lhostejně, nebo vyloženě nepřátelsky; nebo tak, že vztah je zaměřen k vlastnímu dobru, a druhý je tak vlastně využíván. Tento postoj vede k existenční samotě, i kdyby to navenek vypadalo, že člověk má mnoho sociálních vazeb. Je to také porušení Božího obrazu v člověku, neboť Boží podstatou je společenství osob spojených v lásce.

Možná proto také Ježíš skoro vždy, když někoho uzdraví, hned uzdravenému zakazuje, aby o uzdravení komukoli říkal. Smysl jeho uzdravení je totiž většinou špatně pochopen. Příklad takového špatného pochopení jsme slyšeli v evangeliu minulé neděle: kafarnaumští obyvatelé chtějí Ježíše u sebe zadržet, nechtějí, aby chodil někam jinam, chtějí si jej přivlastnit jako svého obvodního léčitele.

Naopak příkladem člověka skutečně uzdraveného, skutečně spaseného v tomto smyslu, je u sv. Lukáše celník Zacheus, i když netrpí žádnou tělesnou chorobou. Zacheus je typickým příkladem člověka, který je osamělý a nikdo ho nemá rád, protože se kvůli svému vlastnímu obohacení izoloval od komunity: dal přednost hmotným věcem před vztahy. Setkání s Ježíšem jej úplně promění, a své bohatství pak investuje do toho, aby obnovil společenství: Polovinu svého jmění, Pane, dám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně." A Ježíš říká všem: dnes vstoupila do tohoto domu spása; vždyť i on je syn Abrahámův.

Ve středu vstoupíme do postní doby. Přeji nám všem, abychom prožili dobrý a spasitelný půst, kéž všechno naše postní snažení vede ke správnému cíli; nechť to není jen zdravotní dieta nebo snaha být svobodní od všelijakých svých závislostí, protože to bychom byli znovu zaměřeni sami na sebe. Kéž je to vše cestou ke znovunavázání vztahu lásky k Bohu a k sobě navzájem.