14. neděle v mezidobí A 2017

1. ČTENÍ Zach 9, 9-10

Čtení z knihy proroka Zachariáše.

Toto praví Hospodin:
"Hlasitě zajásej, siónská dcero, zaplesej, dcero jeruzalémská,
hle, tvůj král k tobě přichází,
je spravedlivý a přináší spásu, je pokorný a jede na oslu,
na oslátku, osličím mláděti. Zničí válečné vozy z Efraima, válečné oře z Jeruzaléma,
zlomen bude bitevní luk. Národům ohlásí pokoj,
bude vládnout od moře k moři,
od řeky ( Eufratu ) až do končin země."


Žl 145 (144), 1-2. 8-9. 10-11. 13cd-14 Odp.: srv. 1
Odp.: Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi. nebo: Aleluja.

Budu tě oslavovat, můj Bože, králi, budu velebit tvé jméno po všechny věky. Každý den tě budu velebit a chválit tvé jméno po všechny věky.
Odp.
Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvory.
Odp.
Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí! Ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle.
Odp.
Věrný je Hospodin ve všech svých slibech a svatý ve všech svých činech. Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, a pozvedá všechny sklíčené.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 8, 9. 11-13

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho.
    A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelné tělo svým Duchem, který sídlí ve vás.
    Nuže, bratři, nejsme vázáni povinnostmi k tělu, že bychom museli žít, jak chce tělo. Žijete-li totiž tak, jak chce tělo, musíte umřít; jestliže však s pomocí Ducha ničíte záludnosti těla, budete žít.


EVANGELIUM Mt 11, 25-30

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš se ujal slova a řekl:
    "Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým;. ano, Otče, tak se ti zalíbilo.
    Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo nezná Syna,jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit.
    Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé, břemeno netíží."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Pán Ježíš říká, abychom za ním přišli s tím, co nás tíží. Co všechno to je? Nejenom to, že když za ním přijdu, když mám moc práce a už to nezvládám. Může to být opravdu všechno těžké v našem životě – třeba když jste nemocné a nemůžete ven, nebo když dostanete ve škole špatnou známku. A může to být dokonce i náš hřích, to špatné, co jsme udělali – protože to nás možná tíží nejvíc.

Milí bratři a sestry,

V dnešních liturgických čteních se mimo jiné hovoří o pokoji, o míru, a to je téma velmi aktuální. První čtení z knihy proroka Zachariáše, proroctví o příjezdu krále, není jen předpovědí Ježíšova slavného vjezdu do Jeruzaléma, ale v obecnější rovině je vlastně vizí jakési mírové manifestace –lépe řečeno protipólem toho, co bylo u civilizací starověkého Středomoří nejsilnějším symbolem války-triumfální průvod vítězného krále na koni, obklopeného vojskem, do svého domovského města. Zachariášův král však nejede na koni, ale na oslátku. Další Zachariášovy výroky pak toto poselství podtrhují: Zničí válečné vozy z Efraima, válečné oře z Jeruzaléma, zlomen bude bitevní luk. Národům ohlásí pokoj. Jména Efraim a Jeruzalém napovídají, že nejde o zničení nepřátel, ale odzbrojení ve svých vlastních řadách. Zachariášův král je tedy králem pokoje, králem míru.

Ježíš pak v evangeliu toto poselství o vnějším míru mezi národy převádí do vnitřní roviny: Kdo k němu přijde s čímkoli, nalezne pro svoji duši odpočinek, tedy pokoj. Narážíme zde na známou pravdu, že jakýkoli vnější konflikt mezi lidmi, počínaje drobnou hádkou a konče ozbrojeným přepadením druhého státu, má vždy vnitřní původ v lidském srdci: v nepokoji a v nesmíření, v různých našich vnitřních napětích, v nepřijetí druhého v jeho jinakosti, v touze mít to, co má druhý a já nikoli, v touze druhého ovládat a mít nad ním kontrolu. Toto vše, co je v našem srdci, může být právě ono obtížení, o kterém hovoří Ježíš. Nemůžeme si to nechat pro sebe, neboť to by zákonitě vedlo k tomu, že vnitřní konflikt by se brzo projevil ve vnějším. Máme s tím vším k Ježíši přijít a odevzdat mu to, a pak nalezneme pro naše duše mír.

Svatý Pavel v listě Římanům pak užívá svůj často zmiňovaný protiklad mezi životem ‚podle těla‘ a podle Ducha svatého, a i zde se implicitně vyskytuje téma míru. Stejný protiklad najdeme například na známém místě v listě Galaťanům, kde se uvádí katalog ‚skutků těla‘ a na druhé straně výčet ‚ovoce Ducha‘: skutky těla jsou, mimo jiné, rozbroje, hádky, žárlivost, rozpory, rozkoly, závist a podobné věci, zatímco jejich protipól, ovoce Ducha, je pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota. Stejně jako Ježíš, i Pavel nám připomíná, že vnější mír a dobré vztahy mezi lidmi začínají uvnitř, v srdci každého jednotlivce. Pokud si necháme Duchem svatým naše srdce uzdravit, budou uzdraveny i naše vztahy a mír bude možný.