15. neděle v mezidobí A 2017

  1.ČTENÍ Iz 55, 10-11 

Čtení z knihy proroka Izaiáše. 

Toto praví Hospodin: 
    "Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyšlo z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal."

Žl 65 ( 64 ), 10abcd, 10e-11. 12-13. 14 Odp.: Lk 8, 8 
Odp.. Semeno padlo na dobrou půdu a přineslo užitek. 
V milosti jsi navštívil zem a napojils ji, velmi jsi ji obohatil. Boží strouhou se hrne voda, lidem nachystals obilí. 
Odp. 
Takto jsi zemi připravil: zavlažils její brázdy, rozmělnils její hroudy, zkypřils ji dešti, požehnals tomu, co vyrašilo. 
Odp. 
Rok jsi korunoval svou dobrotou, kudy jsi prošel, prýští hojnost. Pastviny na stepi mokvají vláhou, pahorky se ovíjejí radostí. 
Odp. 
Nivy se odívají stády, údolí se přikrývají obilím: ozývají se jásotem a zpěvem. 
Odp. 


2. ČTENÍ Řím 8, 18-23 

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. 

Bratři a sestry! 
    Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. 
    Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. 
      Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. 
    A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla. 


EVANGELIUM Mt 13, 1-23 

Slova svatého evangelia podle Matouše. 

    Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích: 
    "Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá zrna na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vyklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. Jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný. 
    Kdo má uši, slyš!" 
    Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?" 
    On odpověděl: "Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno, a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a přece nevidí, slyší, a přece neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví: 
    'Budete stále poslouchat, a neporozumíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavřeli, aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem neporozuměli a neobrátili se - a já je neuzdravil.' 
    Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli. Vy tedy poslyšte, jaký je smysl podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o (Božím) království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty. 
    Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. ' 
    Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku. 
    Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek, a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný." 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

    Když slyšíme dnešní evangelium, tak bychom se v něm možná hned chtěli začít hledat: jestli jsme ti, kteří Boží slovo dokáží přijmout do srdce, nebo spíš ne. A je dobré se takhle nad tím zamyslet; jenomže bychom přitom mohli zapomenout na to důležitější-že Bůh si nevybírá, kam své slovo pošle. Nedělá to tak, jako my lidé.  My, když chceme dát někomu něco cenného, tak si napřed dobře rozmyslíme, zda nám to za to stojí, a jestli si to ten obdarovaný vůbec zaslouží. Ale Bůh posílá své slovo úplně každému – možná proto, že nad námi nikdy nezlomí hůl, neřekne si o nikom, že je to ztracený případ a že nemá cenu se s ním o cokoliv snažit.

Milí bratři a sestry,

     Asi málokterý úryvek evangelia je sám o sobě tak výmluvný jako ten dnešní. Téměř nepotřebuje komentář, nejen proto, že Ježíš své podobenství vysvětluje, ale i proto, že s tvrdostí a neplodností našeho srdce vzhledem ke slyšenému Božímu slovu máme hlubokou zkušenost. Ježíš uvádí celý katalog způsobů, jimiž se Boží slovo v našem srdci stává mrtvým a neplodným, a my cítíme, jak je to celé hluboce pravdivé. Boží slovo můžeme úplně přeslechnout, může jít jedním uchem tam a druhým ven. Nebo je nepřeslechneme, ale může se nám jevit víceméně jako mrtvá litera, jako slovesná historická památka, sice úctyhodná a moudrá, jako antické tragédie nebo Shakespearovy hry, ale neschopná v našem srdci nic probudit.

     Někdy může Slovo v srdci vzejít, způsobit nadšení čerstvého konvertity, který má dojem, že zítra obrátí celý svět a že v křesťanství je všechno jednoduché a přímočaré. Jenže pak přijde všední den, zklamání, krize a otázky, na které člověk nemá odpověď. Přímočaré a jednoduché už není nic, člověk cítí na ramenou tíhu kříže a má obrovské pokušení jej odložit, neboť to většina stejně dělá také.

Dobrá půda, ve které Slovo přináší užitek, je v Ježíšově výčtu až úplně na konci, jako by chtěl trochu smutně říci: ano, občas se přihodí i tohle, ale moc se s tím počítat nedá.

     Byl by to celkem tristní pohled, nebýt prvního čtení. Tam nás Hospodin ústy proroka Izajáše ubezpečuje, že Jeho slovo vykoná vše, k čemu ho poslal. Stojíme zde na první pohled před paradoxem; vypadá to, že si evangelium a první čtení trochu protiřečí: jestliže tolik ze setby přijde nazmar, protože tolik zrn padne na jalovou půdu, jak je možné, že slovo vykoná to, k čemu bylo posláno?  Stojíme zde před tajemstvím Boží prozřetelnosti vzhledem k lidské svobodě Slovo odmítnout a zařídit si život podle sebe.

     Jednou z odpovědí na tento paradox je to, že Bůh svým slovem nešetří. Biblisté říkají, že Ježíšův výklad podobenství, uvedený ve druhé polovině úryvku poněkud překrývá jeho původní smysl – totiž to, že rozsévač je štědrý, seje padni kam padni. Neposílá před sebou půdoznalce, aby svou setbu pečlivě umístil tam, kde bude největší šance na úrodu.  Rozsévač každému místu důvěřuje, žádné lidské srdce není předem odepsané jako úplně neschopné Slovo přijmout.

     A existuje ještě jedno řešení tohoto paradoxu. Pokud slovo z Izajáše napíšeme s velkým S, je to Kristus, věčné Slovo z prologu evangelia svatého Jana, jež přijala Maria, s nejotevřenějším a nejplodnějším srdcem ze všech lidí, nejlepší země, ve které Slovo mohlo růst a vydat užitek, k němuž bylo posláno.