26. neděle v mezidobí C 2016

1. ČTENÍ Am 6,1a.4-7 

Čtení z knihy proroka Amosa. 

Toto praví všemohoucí Pán: 
   "Běda těm, kdo si zpupně žijí na Sióně, bezstarostně na samařské hoře! Léhají na ložích ze slonoviny, hoví si na divanech, jídají jehňata ze stáda, telata vykrmená v chlévě. Prozpěvují si za zvuku harfy, vymýšlejí si jako David hudební nástroje. Z misek pijí víno, nejlepším olejem se natírají, ale nad zkázou Josefovou se netrápí. 
   Proto nyní půjdou v čele vyhnanců do zajetí, skončí jásot povalečů!"

Žl 146 (145), 6c-7. 8-9a. 9bc-10 

Odp.: Duše má, chval Hospodina! 
nebo: Aleluja. 

Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně. 
Odp. 
Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé. Hospodin chrání přistěhovalce. 
Odp. 
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení. 
Odp. 

2. ČTENÍ 1 Tim 6,11-16 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi. 

   Boží muži, usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života. K němu jsi byl povolán, a proto jsi složil před mnoha svědky slavnostní vyznání. 
   Před Bohem, který všemu dává život, a před Kristem Ježíšem, který před Pontiem Pilátem vydal slavnostní svědectví, ti nařizuji: Uchovej nauku bez poskvrny a bez úhony až do slavného příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Ten příchod nám ukáže ve svůj čas blahoslavený a jediný Panovník, Král králů a Pán pánů. On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle. Nikdo z lidí ho neviděl, ani uvidět nemůže. Jemu patří čest a věčná moc! Amen. 

EVANGELIUM Lk 16,19-31

 
Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

Ježíš řekl farizeům: 
   "Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu. U jeho dveří léhal jeden žebrák - jmenoval se Lazar - plný vředů, a rád by utišil hlad aspoň z toho, co padalo z boháčova stolu; a ještě k tomu přicházeli psi a lízali mu vředy. Žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahámova náručí. Pak umřel i boháč a byl pohřben. V pekle v mukách zdvihl oči a viděl zdálky Abraháma a v jeho náručí Lazara. A zvolal: 'Otče Abraháme, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň koneček prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu.' 
   Abrahám však odpověděl: 'Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám.' 
   Boháč řekl: 'Prosím tě tedy, otče, pošli ho do mého otcovského domu. Mám totiž pět bratrů, ať je varuje, aby se také oni nedostali do tohoto místa muk.' 
   Abrahám odpověděl: 'Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!' On však odporoval: 'Ne, otče Abraháme! Ale když k nim někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí.' 
   Odpověděl mu: 'Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.' " 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Milí bratři a sestry,

Nejnápadnější výpovědí dnešního evangelia je jistě tvrdost boháčova srdce, která je pro něho nakonec cestou do pekel. Avšak dnešní evangelium obsahuje ještě jiné poselství, nejvíce patrné v druhé části dialogu mezi zavrženým boháčem a Abrahámem. Boháč má obavy o věčný osud svých bratří, kteří žijí podobným způsobem života jako on sám. Chce, aby Lazar na chvíli opustil lůno Abrahámovo – tedy nebe – a šel je navštívit a varovat. Dožaduje se tedy něčeho mimořádného, zázraku, který by jeho bratry hluboce zasáhl a přiměl k obrácení. Abrahám mu odporuje – mají přece Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají! Mají svatá Písma, Tóru a prorocké spisy, tam je napsáno všechno, co potřebují, aby žili dobrý život. A když se boháč nechce nechat přesvědčit, neboť návštěvu ze záhrobí považuje za účinnější prostředek nápravy než pouhé čtení Písma, je vyveden z omylu: Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.

Před delším časem jsem v internetovém vydání Lidových novin zachytil článek, že v bosenské Medžugorji se stal další mariánský zázrak: třicet let stará socha Panny Marie, podle fotografie nejspíš dřevěná, stojící v pokoji jedné z vizionářek, se rozzářila. Svědky jsou údajně stovky lidí, světlo prý po soumraku osvětlovalo celý pokoj, ale nikdo je nemohl zachytit fotoaparátem, ani profesionálové s velmi dobrými přístroji.

Nevěřící skeptik může nad něčím takovým kroutit hlavou nebo přemýšlet, kdo že tajně sochu natřel fosforem, věřícího člověka to může potěšit a povzbudit - může si říci, že nám Panna Maria dává jasné znamení, právě v této složité době, kdy se všechno relativizuje, kdy je naše víra ohrožena postupující sekularizací a lhostejností většiny lidí kolem nás. Avšak přijde-li nám něco podobného na mysl, možná bychom se spíš měli ve světle dnešního evangelia zamyslet nad tím, nakolik je naše víra na takových věcech závislá. Jinými slovy, nakolik nám k víře opravdu stačí Boží slovo v kontextu tradice a učení církve?

My křesťané máme nejen Mojžíše a Proroky, ale bylo nám darováno definitivní Slovo, Syn Boží. Stejně jako Abrahám říká v dnešním evangeliu Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají, při Ježíšově proměnění na hoře se ozývá Otcův hlas To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte! V Ježíši Kristu je nám dáno slovo o lásce Otcově, celé Písmo je vlastně vyznáním Boží lásky k člověku - jak říká Blaise Pascal v jedné ze svých Myšlenek, jediným předmětem Písma svatého je láska. Odpovědí na tuto zjevenou lásku Boží je pak úkon víry, tedy její přijetí a snaha ji opětovat. Úkonem  víry s důvěrou a spolehnutím přijímám pro sebe radostnou zvěst o tom, že mne Bůh miluje – a ostatní skutečnosti, včetně zázraků, jsou už víceméně podružné, mohou či nemusí být, na nich to nestojí.  Pokud by se má víra zakládala na nich, podobal bych se muži, který nevěří vyznání lásky z úst své milované a hledá bokem důkazy o tom, jestli to vyznání vůbec myslela vážně.

A platí samozřejmě také poslední věta z dnešního evangelia. Neznámější současný ateistický myslitel Richard Dawkins ve své knize Slepý hodinář prohlásil, že i kdyby byl očitým svědkem pohybu ruky sochy Panny Marie, bude spíš věřit tomu, že se náhodou všechny atomy posunuly stejným směrem, než že se stal zázrak. Kdo nepřijímá radostnou zvěst Písma, toho zázraky nepřesvědčí, neboť zde jde především o disponovanost srdce.