25. neděle v mezidobí C 2016

1. ČTENÍ Am 8,4-7 

Čtení z knihy proroka Amosa. 

    Slyšte to vy, kteří šlapete po nuzném, utlačujete chudáky země! Říkáte: "Kdypak už bude po slavnosti novoluní, abychom mohli prodávat obilí, kdypak již bude po sobotě, abychom mohli otevřít sýpky, zmenšovat míru, zvyšovat cenu, užívat podvodných vah, chudáka kupovat za peníze, nuzáka za pár opánků? I nejhorší obilí prodáme."
    Při chloubě Jakubově Hospodin přísahal: "Navěky nezapomenu na žádný jejich skutek!"


Žl 113 (112),1-2.4-6.7-8
Odp.: Chvalte Hospodina, který povyšuje chudého.
nebo: Aleluja.

Chvalte, Hospodinovi služebníci; chvalte jméno Hospodinovo! Bud velebeno Hospodinovo jméno nyní i navěky!
Odp.
Povznesen je Hospodin nade všechny národy, nad nebesa jeho sláva. Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, který trůní na výsosti a shlíží dolů na nebe i na zem?
Odp.
Slabého zdvihá z prachu, ze smetiště povyšuj e chudého, aby ho posadil vedle knížat, vedle knížat svého lidu.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Tim 2,1-8

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi. 

   První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy.
    Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola - to mluvím pravdu a nelžu - za učitele víry a pravdy mezi pohany.
   Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru.


EVANGELIUM Lk 16,1-13

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: 'Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.'
   Správce si řekl: 'Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.'
   Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: 'Kolik jsi mému pánovi dlužen?' Odpověděl: 'Sto věder oleje.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.' Pak se zeptal druhého: 'Kolik ty jsi dlužen?' Odpověděl: 'Sto korců pšenice.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.' Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Děti tohoto světa jsou totiž k sobě. navzájem prozíravější než děti světla.
   A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste - až ho nebude - byli přijati do příbytků věčných.
   Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše?
    Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Bud jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne.
   Nemůžete sloužit Bohu i mamonu."

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

   Na konci dnešního evangelního podobenství o nepoctivém správci je dovětek, který nám má pomoci je správně pochopit-abychom z něho například nevyvodili závěr, že prozíravost je vždycky hodná chvály, ať má jakékoli morální znaménko. Věta získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu ukazuje k tomu podstatnému, oč v podobenství jde: Hmotné statky správce používá k tomu, aby se vytvořil vztah. Není v tuto chvíli důležité, že tak činí ze sobeckých pohnutek, podobně jako se marnotratný syn z minulé neděle vrací k Otci, protože má nouzi. Není ani tak podstatné, jakým způsobem tak činí – zda svého pána znovu okradl, či zda onen smazaný dluh představoval vlastně lichvářský úrok, který si správce sám stanovil. Podstatné je to, že ekonomie-ať už je jakákoli-zde není cílem, ale prostředkem. Cílem je to, aby správce vzali do domu. Tento výraz neznamená jen prosté poskytnutí střechy nad hlavou, ale u svatého Lukáše ho nacházíme také v 10. kapitole, kde Ježíše přijala do svého domu žena jménem Marta. Jde zde tedy o vytvoření společenství, přijetí do okruhu svého života, navázání přátelství.  Můžeme si zde také vzpomenout na scénu pod křížem u sv. Jana, kde učedník přijímá matku Boží k sobě.

   Tato výpověď evangelia je dokreslena jakoby z opačného pohledu v prvním čtení, z knihy proroka Amose. Prorok Amos kárá ty, kteří učinili smyslem a cílem všeho zisk. Kdy už bude po slavnosti novoluní, kdy už bude po sobotě, abychom mohli otevřít sýpky?  Svátky jsou neproduktivní a neekonomické, neboť jsou zaměřeny pouze na oslavu Hospodina a na prohloubení vztahů mezi lidmi. Pro toho, komu je zisk smyslem a cílem, tak představují zbytečný balast, který ale musí z důvodu společenské konvence dodržovat.  Není divu, že se dotyční nemohou dočkat, kdy už to skončí. Všechno je v tomto pohledu podřízeno zisku a všechno mu musí ustoupit – i obyčejná slušnost a poctivost. A tento přístup ke skutečnosti pak vrcholí v naprostém protikladu svobodného lidského vztahu lásky – penězi lze dokonce koupit lidskou bytost a učinit z ní otroka. Chudáka koupíme za peníze, ubožáka za pár opánků. A jak říká Jan Kollár v básni Slávy dcera, ten, kdo do pout jímá otroky, sám je otrok.

    Závěrečné věty z dnešního evangelia nás v tomto smyslu staví před rozhodnutí. Není zde možné dělat kompromisy. Nemůžeme sloužit Bohu i mamonu zároveň. Stanou-li se pro nás peníze bohem, budeme jim otročit a ztratíme svobodu Božích dětí.