úterý 25. března 2025

 Tuto neděli budu ještě v Římě na české národní pouti k letošnímu Jubilejnímu roku. 

K promluvě na 4. neděli postní cyklu C z roku 2022 se můžete vrátit zde. 

sobota 22. března 2025

 

3. neděle postní C 2025

 

1. ČTENÍ Ex 3,1-8a.13-15

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

    Mojžíš pásl stádo svého tchána Jitra, midjanského kněze. Když jednou vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Chorebu. Tu se mu zjevil Hospodinův anděl v plameni ohně, který šlehal ze středu keře. Díval se, a hle - keř hořel plamenem, ale neshořel.
    Mojžíš si řekl: "Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří." Když Hospodin viděl, že se přichází podívat, zavolal ze středu keře: "Mojžíši, Mojžíši!"
    A on odpověděl: "Tady jsem!"
    (Bůh) řekl: "Nepřibližuj se sem, zuj opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá." A pokračoval: "Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův!" Mojžíš zahalil svou tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha.
    Hospodin pravil: "Viděl jsem bídu svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek na biřice; ano, znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z ruky Egypťanů a vyvedl je z oné země do země úrodné a širé, do země oplývající mlékem a medem."
    Mojžíš pravil Bohu: "Hle, já přijdu k synům Izraele a řeknu jim: 'Posílá mě k vám Bůh vašich otců.' Když se zeptají: 'Jaké je jeho jméno?' - co jim mám říci?"
    Bůh pravil Mojžíšovi: "Já jsem, který jsem!" A dodal: "Tak řekneš synům Izraele: 'Ten, který jest, posílá mě k vám.' "
    A ještě pravil Bůh Mojžíšovi: "Tak řekneš synům Izraele: 'Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, posílá mě k vám!' To je moje jméno na věky, to je můj název po všechna pokolení."




Žl 103 (102),1-2.3-4.6-7.8+11 Odp.: 8a
Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivý.
Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Odp.
On odpouští všechny tvé viny, on léčí všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním.
Odp.
Hospodin koná spravedlivé skutky, zjednává právo všem utlačeným. Oznámil své plány Mojžíšovi, izraelským synům své skutky.
Odp.
Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. Jak vysoko je nebe nad zemí, tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí.
Odp.




2. ČTENÍ 1 Kor 10,1-6.10-12

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

    Chtěl bych vám, bratři, připomenout, že všichni naši praotcové byli pod oblakem, všichni prošli mořem, všichni přijali Mojžíšův křest v oblaku a v moři, všichni jedli stejný duchovní pokrm a všichni pili stejný duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. Ale přesto se většina z nich Bohu nelíbila. Pomřeli na poušti.
    Tyto věci se staly nám pro výstrahu, abychom netoužili po špatnostech, jako toužili oni. Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a za to byli pobiti od (anděla) Zhoubce.
    To se jim přihodilo jako výstražný příklad a bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. Když se tedy někdo domnívá, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.




EVANGELIUM Lk 13,1-9

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    V té době přišli k Ježíšovi se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat. Řekl jim na to:
    "Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete.
    Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete."
    Vypravoval pak toto podobenství: "Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce, ale nic nenašel. Proto řekl vinaři:
    'Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraz ho! Proč má zabírat půdu?' On mu však odpověděl: 'Pane, nech ho tu ještě tento rok.
    Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.' "

________________________________________________

Slůvko pro děti

Milé děti,

Podobenství o neplodném fíkovníku je příběh s otevřeným koncem. Jak myslíte, že to za ten rok dopadne? Kdo z vás myslí, že ten fíkovník přinese plody? No jo, ale co když ne? Myslíte, že za rok bude ten vinař zase přesvědčovat pána vinice, aby tam ten neplodný fíkovník ještě nechal, že ho znovu okope a pohnojí? Já myslím, že ano. Protože je to obraz toho, jakou s námi má náš Bůh nekonečnou trpělivost.


Milí bratři a sestry,

V textech k dnešní neděli najdeme vedle sebe zvláštně protichůdná tvrzení. V žalmu jsme slyšeli, že Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. Ovšem ve druhém čtení, z prvního listu Korintským, se zase praví toto: Nereptejte, jako někteří z nich reptali a za to byli pobiti od anděla zhoubce.  Jako by Hospodin ve světle těchto výroků byl něco jako antický Janus, božstvo se dvěma tvářemi. Jako by se o něm říkalo, že je zároveň nekonečně milosrdný a dobrotivý, a vzápětí že jeho trpělivost a milosrdenství přece jen mají své meze.

V Ježíšově podobenství o neplodném fíkovníku se tyto dva protiklady potkávají v osobě pána vinice a vinaře: Majiteli vinice s neplodným fíkovníkem již dochází trpělivost a chce jej nechat porazit, vinař mu naopak ještě chce dát šanci: Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese.

Pokud bychom si však příliš rychle ztotožnili pána vinice s Otcem a vinaře s Ježíšem, skončili bychom u představy o Bohu, jaká byla v různých variantách v oblibě například na vyobrazeních z doby pozdní gotiky: Bůh Otec jako vousatý stařec drží v ruce blesky, jimiž už už chce potrestat hříšné lidstvo nějakou ranou; avšak u jeho nohou klečí Ježíš a Maria a snažně jej prosí o slitování. Jak by ale Ježíš potom mohl v desáté kapitole evangelia podle Jana říci Já a Otec jsme jedno? Nebo opět ve čtrnácté kapitole téhož evangelia Filipovi: Kdo viděl mne, viděl Otce?

Dnešnímu Božímu slovu zřejmě vůbec nejde o to, abychom si na základě něho udělali nějakou představu o Bohu. Spíš je jeho účelem nás samé přetvořit a proměnit, naléhat na naše srdce, spasitelně nás vytrhnout z letargie. Slova Jestliže se neobrátíte, podobně zahynete jsou jen trochu vyhrocenější podobou toho, co Pán Ježíš říkal již na počátku svého působení, a co ještě před ním hlásal Jan Křtitel: Přiblížilo se Boží království, obraťte se a věřte evangeliu. Obrácení a důvěra v evangelium nejsou přitom dvě různé skutečnosti, ale dva aspekty jednoho a téhož.  Závěr podobenství o neplodném fíkovníku nám říká, v čem ono obrácení spočívá: není to nakonec změna života naší snahou a askezí, ale jeho odevzdání Pánu. Máme se nechat opečovávat Ježíšovou láskou, aby náš život začal přinášet dobré plody.

sobota 15. března 2025

 

2. neděle postní C 2025



1. ČTENÍ Gn 15,5-12.17-18

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

    Bůh vyvedl Abráma ven a pravil: "Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!" - a dodal: "Tak (četné) bude tvé potomstvo!" (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého.
    (Znovu) mu pravil: "Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Uru Chaldejců, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví."
    (Abrám) řekl: "Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že ji dostanu do vlastnictví?"
    (Bůh) mu řekl: "Vezmi pro mě jalovici, kozu, berana, všechny tříroční, pak ještě hrdličku a holoubě."
    (Abrám) mu přinesl všechna tato zvířata, rozpůlil je a položil jednu polovici proti druhé, ale ptáky nerozpůlil. Dravci se slétali na mrtvá těla, ale Abrám je odháněl. Slunce se sklánělo k západu, když Abrám upadl do hlubokého spánku; pojala ho hrůza a velká tíseň.
    Zatím slunce zapadlo, nastala tma, a hle - dýmající pec a ohnivá pochodeň přešly mezi oněmi rozpůlenými částmi. V ten den uzavřel Hospodin s Abrámem smlouvu a řekl: “Tvému potomstvu dávám tuto zemi od Egyptského potoka až k veliké řece, řece Eufratu!"



Žl 27 (26),1.7-8a.8b-9abc.13-14 Odp.: 1a
Odp.: Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
Odp.
Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, smiluj se nade mnou, vyslyš mě! Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá:
Odp.
Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou, v hněvu neodmítej svého služebníka! Tys má pomoc, nezavrhuj mě!
Odp.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, bud' silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
Odp.



2. ČTENÍ Flp 3,17-4,1

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

   Bratři, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské.
    My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.
    A tak, moji bratři milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno, stůjte v Pánu pevně, milovaní!



EVANGELIUM Lk 9,28b-36

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho.

    Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se octli v oblaku, padla na ně bázeň.
    Z oblaku se ozval hlas: "To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!" Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli.

_______________________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Proč myslíte, že Ježíš šel s těmi svými třemi učedníky na horu a tam se jim ukázal ve slávě? Napoví nám to, že Mojžíš a Eliáš si s ním povídali o tom, že má v Jeruzalémě být zatčen a odsouzen a má tam umřít. Ježíš chtěl totiž svým třem nejbližším učedníkům dodat odvahu, až ho později uvidí třeba v Getsemanské zahradě, kde mu bylo moc úzko, nebo potom na kříži. Chtěl jim tím říci Budu muset prožít něco, co vypadá jako konec; něco, co vás určitě hodně poleká a rozesmutní. Ale nebojte se, nakonec to dobře dopadne.

 

Milí bratři a sestry,

V první větě dnešního evangelia jsme slyšeli, že Ježíš se svými třemi učedníky - Petrem, Jakubem a Janem - vystoupil na horu pomodlit se. Z českého liturgického překladu ani z řeckého originálu přitom nevyplývá, zda se tam Ježíš chtěl modlit sám, nebo zda chtěl, aby se k němu jeho učedníci v modlitbě přidali. Ježíš se každopádně modlí, a při modlitbě se mění jeho vzhled, jeho šat oslnivě zbělí. Jako by se navenek, na Ježíšově těle, projevilo to, co se děje uvnitř - záře lásky, která proudí mezi Otcem a Synem, plamen Ducha svatého, který později, o Letnicích, spočine na učednících.

Rozpoložení Petra, Jakuba a Jana je ovšem v tu chvíli všechno jiné než modlitba. Nejprve spí, podobně jako později v Getsemanské zahradě. Potom chce Petr postavit tři stany - jak dodává trochu sarkasticky text evangelia, nevěděl, co mluví. A nakonec na všechny tři padne bázeň, což pravděpodobně není ctnost bázně Boží, ale úplně obyčejný strach.

Tato trojice spánku, aktivity a strachu jako by byla obrazem toho, s čím i my zápasíme jako s překážkami modlitby. Spánek může být symbolem chvil, kdy na Pána ve svém životě úplně zapomínáme, kdy nás zcela pohlcují běžné každodenní starosti, práce, zábava nebo mnoho dalších skutečností, jimiž si zaplňujeme život. Petrova snaha postavit tři stany nám zase připomíná naše časté přesvědčení, že Bohu můžeme nejlépe sloužit našim vlastním aktivním přičiněním; tím se ale podobáme Martě, která ve svém domě v Betánii - celá uhoněná a nestíhající - vyčítá pasivitu své sestře, jež se posadila k Ježíšovým nohám a poslouchala jeho slovo. A konečně onen strach nás od modlitby může odvádět proto, že se necítíme hodni před Pána předstoupit - jako se dítě, které něco provedlo, bojí ukázat před tatínkem a maminkou a raději se někam schová. Nebo máme strach z usebrání a sestoupení do hlubin vlastního srdce, protože tušíme, že bychom tam možná objevili něco nehezkého.

Ježíš se však na hoře modlí. V modlitbě prožívá zcela vědomě a bděle svůj vztah lásky s Otcem. V síle své modlitby je schopen se pokojně konfrontovat i s tím, co ho čeká - se svou smrtí, kterou má podstoupit v Jeruzalémě. V síle Ježíšovy modlitby k Otci se také zjevuje jeho pravá identita: To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!

Kéž se nám, milí bratři a sestry, nejen v této postní době naše modlitba daří; kéž dokážeme překonávat vše, co nám v ní brání. Bohatě se nám to vrátí. Stejně jako Ježíš, i my můžeme v síle naší modlitby jít pokojně vstříc všem budoucím událostem našeho života. I my můžeme v síle naší modlitby znovu objevit, kým doopravdy jsme - Boží milované děti.

sobota 8. března 2025

 

1. neděle postní C 2025



1. ČTENÍ Dt 26,4-10

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu:
    „Kněz vezme z tvé ruky koš a položí ho před oltář Hospodina, tvého Boha. Ujmeš se slova a vyznáš před Hospodinem, svým Bohem:
   Můj praotec byl potulným Aramejcem, sestoupil do Egypta a přebýval tam v malém počtu osob jako přistěhovalec. Ale stal se tam národem velkým, mocným a početným. Egypťané však nás týrali, sužovali a podrobili tvrdému otroctví. Tehdy jsme křičeli k Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin slyšel náš hlas, viděl naši bídu, lopotu a útlak. Hospodin nás vyvedl z Egypta mocnou rukou, napřaženým ramenem, šířil velký strach a působil znamení a divy. Přivedl nás na toto místo a dal nám tuto zem, zem oplývající mlékem a medem.
   Nyní hle - přináším prvotiny plodů půdy, kterou jsi mi dal, Hospodine! Položíš koš před Hospodinem, svým Bohem, a pokloníš se Hospodinu, svému Bohu.“



Žl 91 (90),1-2.10-11.12-13.14-15 Odp.: srv. 15
Odp.: Bud' se mnou, Pane, v mé tísni.

Kdo přebýváš v ochraně Nejvyššího, kdo dlíš ve stínu Všemocného, řekni Hospodinu: „Mé útočiště jsi a má tvrz, můj Bůh, v něhož doufám!“
Odp.
Nepřihodí se ti nic zlého a útrapa se k tvému stanu nepřiblíží. Vždyť svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách.
Odp.
Na svých rukou tě ponesou, abys nenarazil o kámen svou nohou. Po zmiji a hadu budeš kráčet, šlapat budeš po lvu i draku.
Odp.
Vysvobodím ho, protože lne ke mně, ochráním ho, protože zná mé jméno. Vyslyším ho, až mě bude vzývat, zachráním ho a oslavím.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 10,8-13

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
   Co říká Písmo? „Blízko tebe je to slovo, máš ho v ústech i ve svém srdci“; to je slovo víry, které hlásáme.
   Jestliže tedy ústy vyznáváš, že Ježíš je Pán, a v srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse. Písmo přece říká: „Žádný, kdo v něho věří, nebude zklamán.“ Není totiž žádný rozdíl mezi židem a pohanem: všichni přece mají jednoho a téhož Pána a ten je bohatě štědrý ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť „každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen“.



EVANGELIUM Lk 4,1-13

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého. Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. Ty dny nic nejedl, a když uplynuly, vyhladověl. Ďábel mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb!“
   Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: Nejen z chleba žije člověk“. Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: „Všechnu tuto moc a jejich slávu dám tobě, protože mně je odevzdána a dávám ji, komu chci. Jestliže se přede mnou skloníš, všechno to bude tvoje.“
   Ježíš mu na to řekl: „Je psáno: Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit!“
   Potom ho (ďábel) zavedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů! Je přece psáno: Svým andělům dá o tobě příkaz, aby tě ochránili, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.“
   Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha!“ Když ďábel dokončil všechna pokušení, opustil ho až do určeného času.

_______________________________________________________________


 Místo slůvka pro děti bude dnes představení postní aktivity.








Milí bratři a sestry,

O první neděli postní čteme ve všech třech nedělních cyklech evangelní vyprávění o Ježíšově pokušení na poušti. První, starozákonní čtení, které je v každém cyklu jiné, vytváří kontext, skrze který můžeme evangeliu o pobytu na poušti porozumět pokaždé z trochu jiného úhlu pohledu. V cyklu A se čte vyprávění o pádu prvních lidí, v cyklu B slyšíme o smlouvě Hospodina s Noemem poté, co opadly vody potopy; a dnes, v cyklu C, čteme ustanovení Mojžíšova zákona o obětování prvotin úrody, spojené se vzpomínkou na putování lidu Izraele pouští do zaslíbené země - to, co slaví věřící Židé svátkem šavuot.

Souvislosti prvního čtení a evangelia nás mohou napadnout celkem snadno: mimo čísla čtyřicet, označujícího symbolicky plný počet dní či let, je to také určitý stav nouze. Lid Izraele na poušti zakouší hlad a žízeň, a je proto pokoušen vyřešit svou situaci vlastním přičiněním, zcela v rozporu s Hospodinovou vůli a plánem - chce se vrátit do Egypta, kde byl sice otrokem, ale měl své jisté hrnce masa. Po této epizodě pokušení a reptání proti Bohu a proti Mojžíšovi však Boží lid zakusí, že se Hospodin postaral – seslal uprostřed této nouze manu a křepelky, otevřel ve skále pramen vody. Je to sice provizorium; ale v jeho síle dojdou Izraelité až do zaslíbené země, plodné a úrodné, oplývající mlékem a medem. Když pak doputují do cíle, provizorium končí; v páté kapitole knihy Jozue se píše: Následující den jedli z úrody té země, nekvašené chleby a pražené obilí. Mana přestala padat den poté, kdy pojedli z úrody té země. Svátek prvotin úrody má být pro lid Izraele zároveň díkůvzdáním a trvalou připomínkou toho, že Bůh svůj slib splnil, že Izraelity skutečně dovedl do krásné a úrodné země, kterou jim slíbil.

Na poušti ďábel našeptává vyhladovělému Ježíši něco podobného: Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb! Ježíš se má přestat spoléhat na svého Otce a hlad zahnat vlastním přičiněním a vlastní mocí. Ježíš ale ví dobře, co znamená být Syn Boží; ví, že všechno, čím je - celý jeho život a jeho bytí – je dar Otcovy lásky; a že tedy nic nechce prožívat tak, že by se od ní oddělil. Na paralelním místě u svatého Matouše se říká 'Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.'

Tato výpověď dnešního Božího slova nám může napovědět i cestu, jak dobře prožít tuto postní dobu, jak dát smysl jakémukoli postnímu předsevzetí. Můžeme se postit třeba proto, abychom se cvičili v askezi, podobně jako třeba fotbalista trénuje na šampionát; nebo proto, abychom zjistili, do jaké míry jsme na tom či onom závislí. Ježíš ale nemá žádný trénink v sebeodříkání zapotřebí a na ničem závislý není, mimo Otcovy lásky. Jeho půst je výrazem naprosté důvěry v Otce, kterou zakusí, když se vzdává zajištění života vlastními prostředky. A také výrazem jistoty, že jeho pobyt na poušti – a koneckonců celé jeho pozemské putování, jeho život i jeho smrt – nakonec vyústí do slávy Vzkříšení, do plnosti života, jejímž starozákonním předobrazem je zaslíbená země, oplývající mlékem a medem.

sobota 1. března 2025

 

8. neděle v mezidobí C 2025



1. ČTENÍ Sir 27,5-8(řec.4-7)

Čtení z knihy Sirachovcovy.

    V sítu, kterým se třese, zůstane smetí, právě tak zůstane vina na člověku, když je prozkoušen. V peci se osvědčí nádoba od hrnčíře, člověk se osvědčí, když s ním mluvíš. Ovoce ukáže, jak byl strom pěstěn, právě tak slovo vyjádří myšlenky lidského srdce. Nikoho nechval, než ho vyzkoušíš, tak se totiž osvědčí člověk.



Žl 92(91),2-3.13-14.15-16 Odp.: 2a
Odp.: Dobré je chválit Hospodina.

Dobré je chválit Hospodina, opěvovat tvé jméno, Svrchovaný! Zrána hlásat tvé milosrdenství a za noci tvou věrnost.
Odp.
Spravedlivý pokvete jak palma, poroste jak cedr na Libanonu. Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, pokvetou v nádvořích našeho Boha.
Odp.
Ještě ve stáří budou přinášet užitek, zůstanou šťavnatí a svěží, aby hlásali', jak spravedlivý je Hospodin, má skála, v němž není nepravosti.
Odp.



2. ČTENÍ 1Kor 15,54-58

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům 

Bratři a sestry!
    Až toto tělo porušitelné vezme na sebe neporušitelnost, a toto tělo smrtelné vezme na sebe nesmrtelnost, potom se vyplní to, co stojí v Písmě: 'Vítězně je smrt navždy zničena! Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Smrti, kdepak je tvůj bodec?' Ten bodec smrti je hřích, a hřích zase čerpal svou moc ze Zákona. Ale Bohu díky! On nám popřává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.
    Proto buďte pevní, moji milí bratři, nedejte se zviklat a pilně pokračujte v díle Páně. Víte přece, že vaše námaha není marná, když ji konáte ve spojení s Pánem.


EVANGELIUM Lk 6,39-45

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Ježíš řekl učedníkům přirovnání: "Může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy? Není žák nad učitele; když se dokonale vyučí, bude jako jeho učitel.
    Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říkat svému bratru: 'Bratře, dovol, ať ti vyndám z oka třísku', a sám nevidíš ve svém oku trám! Pokrytče! Napřed vyndej ze svého oka trám, a teprve potom budeš dobře vidět, abys mohl vyndat třísku z oka svého bratra.
    Není dobrý strom, který dává špatné ovoce, ani zase špatný strom, který dává dobré ovoce. Každý strom se pozná po vlastním ovoci. Z trní nesbírají fíky a z bodláčí nesklízejí hrozny. Dobrý člověk vydává z dobré pokladnice svého srdce dobro, ale zlý ze zlého vydává zlo. Jeho ústa mluví to, čím přetéká srdce."

 _______________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, máme tu zase moc krásnou scénku z biblických postaviček. U stromu, který je plný dobrého ovoce, je hodně lidí. Ten druhý strom, bez ovoce, je sice suchý a trnitý (protože v evangeliu je věta Z trní nesbírají fíky a z bodláčí nesklízejí hrozny), ale klidně by tam mohl být nějaký krásně zelený, košatý strom, možná hezčí, než ten s ovocem. Jenže ani u takového stromu by lidé nebyli. Mohl by vypadat sebevíc hezky, ale pokud by nic nenesl, stejně by zůstal osamělý. Když budeme s Boží pomocí mít druhé lidi rádi, bude to to nejlepší ovoce našeho života –  všichni si pochutnají, všem bude v naší blízkosti dobře.

 

Milí bratři a sestry,

Na prahu postní doby jsme v dnešním evangeliu slyšeli dvě krátká podobenství, jež by nám mohla pomoci nadcházející přípravu na Velikonoce dobře prožít: podobenství o třísce a trámu a podobenství o stromu a ovoci.

To, že jsou tato podobenství v textu evangelia podle Marka položena vedle sebe, naznačuje také jejich vzájemnou souvislost. Ovoce, které nese dobrý strom, je obrazem lásky a dobra, darovaného druhým. Abychom však mohli takto v lásce vycházet ze sebe směrem k Bohu a k lidem, musíme zároveň stále konat to, co je předmětem podobenství o třísce a trámu; stále se sami k sobě vracet - samé sebe zkoumat; neustále rozkrývat to, co nám překáží, abychom viděli správně.

Jak víte, ve svých promluvách velmi nerad moralizuji a už vůbec se nechci pouštět do nářků, jak že je náš současný svět pokažený; přesto myslím, že jednou z nejzásadnějších bolestí dnešní doby je právě nedostatečná schopnost sebereflexe. Velmi těžko se nám uznávají vlastní chyby a nedostatky. Jsme neustále vedeni k tomu, abychom si v sobě pěstovali zdravé sebevědomí a zdravou dravost, protože bez toho přece v dnešním světě nelze uspět. Jenže často si našeho zdravého sebevědomí hledíme natolik - a natolik je opečováváme - že z toho nakonec vyroste chorobně přebujelé ego, které již žádnou sebereflexi neprovádí, a už to vlastně ani neumí. Ego, které nesnese žádnou kritiku, které si již není schopné přiznat, že se může mýlit, které již vlastně nevidí nikoho a nic než sebe. V tomto stadiu již trám nelze z oka vyjmout. Jeden takový ukázkový případ momentálně sídlí v Bílém domě ve Washingtonu a je shodou okolností také nejmocnější osobou na této planetě. Pán Bůh náš svět ochraňuj!

Správně vidění sebe i druhých - pramenící z toho, že dokáži žít reflektovaný život - pak vede ke správnému jednání. (Napřed vyndej ze svého oka trám, a teprve potom budeš dobře vidět, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra). Platí zde ono staré dobré tomistické pravidlo Agere sequitur esse: bytí předchází konání. Reflektuji-li pravidelně svůj život (a můžeme to nazvat různě - očišťování srdce, zpytování svědomí, pokorné uznání toho, že nejsem bez hříchu, nebo ještě jinak), poznávám, kým jsem. Poznávám své slabosti a hříchy, ale také - a to je důležitější - svou nejhlubší identitu milovaného Božího syna nebo milované dcery, stvořeného a povolaného k lásce. A budu-li si v sobě toto vědomí stále udržovat jasné, ponese můj život dobré ovoce.

 

 

 

sobota 22. února 2025

 

7. neděle v mezidobí C 2025



1. ČTENÍ 1Sam 26,2.7-9.12-13.22-23

Čtení z první knihy Samuelovy.                                                                                                     

    Saul sestoupil na poušť Zif a s ním tři tisíce vybraných mužů z Izraele, aby na poušti Zif slídil po Davidovi. V noci David a Abišaj přišli k (Saulovu) mužstvu, a hle - Saul ležel a spal v ohradě vozů, s kopím zabodnutým do země u své hlavy, Abner pak a lid spali kolem něho. Abišaj řekl Davidovi: "Dnes vydal Bůh tvého nepřítele do tvé ruky. Nuže dovol, abych ho přibodl jeho kopím k zemi jedním bodnutím, druhého nebude třeba!" David však Abišajovi odpověděl: "Nezabíjej ho! Kdo vztáhne beztrestně ruku na pomazaného od Hospodina?" (Pak) vzal David kopí a džbán vody od Saulovy hlavy a odešli. Nikdo je neviděl ani nezpozoroval a nikdo se neprobudil. Všichni spali, neboť na ně padl tvrdý spánek od Hospodina.
    David přešel na protější stranu (údolí), zastavil se na vrcholu hory a zdaleka - byla to velká vzdálenost - volal: "Zde je kopí, králi! Ať sem přijde jeden ze služebníků a vezme ho. Hospodin odplatí každému podle jeho spravedlnosti a věrnosti; vždyť dnes tě vydal Hospodin do mé ruky, ale já jsem nechtěl vztáhnout ruku na pomazaného od Hospodina."




Žl 103(102),1-2.3-4.8+10.12-13 Odp.: 8a
Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivý.

Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Odp.
On odpouští všechny tvé viny, on léčí všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním.
Odp.
Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. Nejedná s námi podle našich hříchů ani podle našich vin nám neodplácí.
Odp.
Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti. Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Odp.



2. ČTENÍ 1Kor 15,45-49

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    První 'člověk', Adam, 'byl stvořen jako živá bytost', poslední Adam však bude oživujícím duchem. Ale není napřed to, co je zduchovnělé, nýbrž to, co je živočišné, a potom teprve přijde to, co je zduchovnělé. První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. Když někdo pochází ze země, ze země jsou i jeho děti. Když někdo pochází z nebe, z nebe jsou i jeho děti.
    My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe.



EVANGELIUM Lk 6,27-38

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Vám, kteří posloucháte, říkám: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou; kdo ti bere plášť, tomu neodpírej ani šaty. Každému, kdo tě prosí, dávej, a kdo ti bere, co je tvoje, od toho nežádej nic nazpátek. jak chcete, aby lidé dělali vám, tak i vy dělejte jim.
    Jestliže milujete ty, kdo milují vás, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Prokazujete-li dobrodiní těm, kdo je prokazují vám, co za to můžete od Boha čekat? To přece dělají i hříšníci. Půjčujete-li těm, od kterých doufáte, že vám to vrátí, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby dostali stejně tolik nazpátek.
    Ale milujte své nepřátele, prokazujte dobrodiní a půjčujte, a nic nečekejte zpět. Vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec!
    Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete: míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou se naměří zase vám."

______________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Pán Ježíš nám v dnešním evangeliu říká, že máme mít rádi všechny lidi; i ty, kteří nás rádi nemají. Snadno se to řekne; ale Ježíš pak říká taky, že to máme dokazovat i konkrétními činy. Když ti někdo bere plášť, nech mu i košili. Je to vůbec možné? Máme si nechat všechno líbit? Nestali bychom se otloukánky, které by každý využíval?

Možná je to ve skutečném životě opravdu hodně těžké, ale Ježíš nám taky říká, proč bychom takto měli žít: protože všichni jsme jedna rodina Božích dětí. Ten, koho nemám rád, kdo mne štve, kdo mi ubližuje, je taky Boží milovaný syn nebo dcera, stejně tak, jako já.

 

Milí bratři a sestry,

Nedá mi to, abych se ještě dnes – naposled – nevrátil k případu Marka Orko Váchy z minulého týdne. Předpokládám, že o něm všichni tak či onak víte, neboť se na něj v minulých dnech nedalo v médiích a na sociálních sítích nenarazit. Předesílám, že Marka znám osobně už dlouho; sice se v poslední době vídáme tak jednou či dvakrát do roka, ale máme mnoho společných blízkých přátel z dob studií na brněnské přírodovědě a z okruhu farníků od brněnského Tomáška.

Ve vyostřené atmosféře kolem této kauzy se předevčírem na sítích objevilo společné prohlášení Orka a pana arcibiskupa Graubnera. Cituji v plném znění:

V reakci na dění posledních dní chceme společně vyznat v předvečer blížící se postní doby své nedostatky a vzájemně se jeden druhému omluvit: za to, že jsme jeden druhého zranili způsobem slavení mše svaté; za to, jak jsme jeden druhého zranili necitlivou formou, která byla zvolena pro ukončení spolupráce s knězem, který vypomáhal v pražské arcidiecézi a za necitlivou komunikaci. Je nám líto pohoršení, které tím mohlo vzniknout.

Přáli bychom si oba vstoupit do postní doby ve vzájemném odpuštění a smíření.

Přáli bychom si, aby toto drobné gesto vzájemného smíření pomohlo v dnešní rozdělené a rozhádané společnosti uzdravovat zranění, která si mezi sebou působíme.

Přáli bychom si, abychom nepůsobili další rány na těle církve.

In necessariis unitas, in dubiis libertas, in omnibus caritas.

K tomu nám všem dopomáhej Bůh.

Osobně mne to ohromně potěšilo a povzbudilo. Pokud v tuto chvíli uzávorkujeme všechny okolnosti toho, co se kolem Orka dělo, jsou ta slova silným znamením, že v církvi může - i v naší různosti - panovat duch smíření a odpuštění, že přes všechny názorové neshody a osobní animozity patříme k sobě, a že snad můžeme v tomto ohledu něco nabídnout i lidem mimo církev.

Markův případ a mediální smršť, která se následně přehnala, mi připomněla – jako již mnohokrát předtím, když se něco podobného stalo – šestnáctý verš  žalmu 18: Když Hospodin pohrozil, když zavanul dech jeho hněvu, ukázala se dna oceánů, základy země byly obnaženy. Znovu se v celé nahotě projevilo hluboké rozdělení v naší církvi. Mimo mnoha seriózních a promyšlených úvah, jež se k tomuto případu objevily, došlo zejména na sociálních sítích ke vzájemnému urputnému dohadování křesťanů patřících k různým názorovým proudům. Přeli se spolu lidé, kteří sice patří ke katolické církvi, ale jako by žili v minimálně dvou úplně různých vesmírech s naprosto odlišným viděním světa a vůči sobě víceméně nepřátelských. Došlo i na osvědčené vzájemné obviňování: ti jedni prý chtějí víru církve a křesťanský život – a v naší souvislosti zejména liturgické slavení křesťanského tajemství – lacino vyprodat, aby se zalíbili mentalitě moderního světa. Ti druzí jsou zase zachmuřené konzervy, mentálně zamrzlí v devatenáctém století či přímo v barokní době, kteří mají pro tentýž moderní svět jen slova pohrdání a libují si v kraječkách a zlatu. A právě z tohoto důvodu jsem byl za společné prohlášení Marka a arcibiskupa Jana tak rád.

Vrátíme-li se k dnešnímu stolu Božího slova, pak hovoří o něčem podobném. V prvním čtení má David ohromnou příležitost se pomstít za všechna příkoří, která mu král Saul způsobil – dokonce se snažil Davida zabít. Ale David nechce vztáhnout ruku na Hospodinova pomazaného. Uvědomuje si, že Saul, ať je jakýkoli, patří Bohu, že vládne Izraeli z Hospodinova pověření a v Hospodinově jménu. To je pro něj v tu chvíli důležitější nežli – jakkoli lidsky pochopitelný – pocit touhy po pomstě.

Ježíšovy požadavky z dnešního evangelia nám mohou jistě připadat maximalistické; takováto míra odpuštění a oplácení zla dobrem jako by v reálném světě ani nebyla uskutečnitelná. Avšak smysl těchto Ježíšových požadavků je obsažen v jedné jediné větě: Tak budete syny nebeského Otce, neboť on je dobrý i k nevděčným i zlým. Ježíš vyzývá k jednání, jež utváří jednotu. Všichni, i ti, které lidsky ‚nemusíme‘, jsou bratři a sestry. Naše nejhlubší identita jako křesťanů nespočívá v tom, ke kterému názorovému proudu v církvi se hlásíme. Spočívá v tom, že jsme milovaní synové a milované dcery jednoho Otce.


sobota 15. února 2025

 

6. neděle v mezidobí C 2025


1. ČTENÍ Jer 17,5-8

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

 Toto praví Hospodin:
    "Prokletý člověk, který spoléhá na člověka, kdo za svou oporu pokládá smrtelníka, svým srdcem odstupuje od Hospodina! Je jako jalovec na pustině: nic dobrého se mu neukáže, svůj domov má v suchopárné poušti, v solném kraji, kde nelze bydlet. Požehnaný člověk, který doufá v Hospodina, jehož oporou je Hospodin!
    Je jako strom, který je zasazen u vod, který své kořeny vyhání k potoku; když přijde vedro, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené, ani v suchém roku nemá starosti, nepřestává nést ovoce."



Žl 1,1-2.3.4+6 Odp.: Žl 40(39),5a
Odp.: Blaze tomu, kdo svou naději vložil v Hospodina.

Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, a nezasedá ve shromáždění rouhačů, ale má zalíbení v Hospodinově zákoně a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.
Odp.
Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, ve svůj čas přináší ovoce, listí mu nevadne a daří se mu vše, co koná.
Odp.
Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: jsou jako pleva rozvátá větrem. Vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných skončí záhubou.
Odp.



2. ČTENÍ 1Kor 15,12.16-20

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Káže se o Kristu, že vstal z mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení mrtvých není? Jestliže tedy mrtví nevstávají, ani Kristus nevstal. A nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti křesťané, kteří už zesnuli. Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí.
    Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli.



EVANGELIUM Lk 6,17.20-26

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Když si Ježíš vyvolil dvanáct apoštolů, sestoupil (s hory) a zastavil se na rovině. A s ním velký zástup jeho učedníků a velké množství lidu z celého Judska, z Jeruzaléma i z tyrského a sidónského pobřeží.
    Ježíš se zahleděl na své učedníky a řekl: "Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. Blahoslavení, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni.
Blahoslavení, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát.
Blahoslavení jste, když vás budou lidé nenávidět, když vás vyloučí ze svého středu, potupí a vaše jméno vyškrtnou jako proklaté kvůli Synu člověka. Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu; vždyť stejně se chovali jejich předkové k prorokům!
Ale běda vám, boháči, neboť už máte své potěšení.
    Běda vám, kdo jste nyní nasycení, neboť budete hladovět.
    Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat.
    Běda, když vás budou všichni lidé chválit, vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům!"

________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

To slovo blahoslavený, které Pán Ježíš několikrát říká v dnešním evangeliu, dneska už nepoužíváme. Ale příbuznému slovu blažený nebo blaho už trošku rozumíme: Třeba když teď máme opravdovou zimu a když jste měly teď jarní prázdniny: přijdete například zmrzlí ze sjezdovky nebo z výletu na běžkách do chaty, sednete si k vyhřátým kamnům a dáte si teplý čaj nebo polévku; tak to je blaho.

Ale je blaho, když pláčeme, nebo když jsme smutní? Vůbec ne! Ježíš ale neříká, že ti blahoslavení jsou blahoslavení, protože jsou smutní. Říká, že jsou blahoslavení proto, že On sám je v jejich smutku potěší. Smutek je, jako když jsme zmrzlí. Ale to, že si v tom smutku vzpomeneme na Ježíšovu lásku, je jako to teplo od kamen, nebo zahřátí čajem.

 

Milí bratři a sestry,

Při povrchním porozumění dnešnímu evangeliu - nebo i jiných částí dnešního Božího slova - bychom mohli získat dojem, že náš pozemský život není nic jiného než pouť slzavým údolím, kterou je s Boží pomocí třeba nějak přestát. Že tento život je vlastně jen samé trápení a těžkosti; a pro ty, kteří jsou věrní Kristu, to platí dvojnásob, neboť k této náloži křížů, společných všem lidem, u nich přibývá navíc ještě pronásledování. Naštěstí všechny, kteří to vše ve víře a naději náležitě přetrpí, čeká nakonec nebe - a tam již nebude pláč, ani hlad, ani pronásledování.

Dalo by se dlouze diskutovat o tom, nakolik - alespoň v určitých obdobích dějin církve - bylo podobné existenciální nastavení věřícího člověka viděno a podporováno jako správné; je možné si připomenout třeba Následování Krista od svatého Tomáše Kempenského, které má podobné důrazy; po Bibli to v raném novověku v Evropě byla nejrozšířenější náboženská kniha. Každopádně si však v téhle souvislosti hned můžeme vzpomenout na Marxovu kritiku náboženství jako opia lidu. Ano, život má své kříže, své těžkosti a bolesti; to víme všichni velice dobře. Ale pokud bychom jej prožívali jen a jen jako neustálou křížovou cestu vezdejším slzavým údolím, bylo by naše křesťanství velmi smutné a nepřitažlivé. Špatně pochopené Ježíšovo ‚běda‘ z dnešního evangelia by nás mohlo přivést k přepodivnému životnímu pocitu.  Každé opravdové štěstí, prožívané v tomto životě - zážitek krásy stvoření; pocit dobře vykonané práce a z toho plynoucí vědomí, že něco dokáži; radost z mezilidských vztahů a přátelství; a vůbec vše ostatní, o čem říkáme, že si to ‚užíváme‘ - to vše by muselo být přiotráveno stálým pocitem viny. Nejde si přece již zde a nyní vybírat něco, co nám má být darováno až na druhé straně skutečnosti…

Jenže Ježíš svými blahoslavenstvími naprosto nemyslí jen věčnou blaženost v nebi. Svá blahoslavenství začíná v podání svatého Lukáše úplně stejně, jako je tomu u Matouše v rámci horského kázání: Blahoslavení chudí, neboť jejich je nebeské - tedy Boží - království. A Boží království již přišlo s Ježíšem; je již mezi námi, byť ještě ne definitivně.

Můžeme si připomenout, ke komu v dané chvíli Ježíš mluví: na rozdíl od Matoušova evangelia situuje Lukáš Ježíšovu řeč o blahoslavenstvích na rovinu, až poté, co Ježíš sestoupil z hory. Kolem něj jsou nejen jeho učedníci, ale velké zástupy lidí ze všech možných blízkých i vzdálenějších krajů. Každý z těch lidí slyší Ježíšovo slovo na pozadí své momentální životní situace: je tam jistě mnoho chudých, mnoho plačících, mnoho hladových. A toto slyšené Ježíšovo slovo v nich působí, již zde a nyní. Plačící jsou jím potěšeni - zde a nyní. Kdo hladoví po lásce, jsou nasyceni vědomím, že jsou milováni - zde a nyní. Chudým se hlásá příchod Božího království spravedlnosti a rovnosti všech lidí před Bohem - a to je rovněž již zde.