2. neděle
postní C 2025
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Bůh vyvedl Abráma ven a pravil: "Pohlédni na nebe a
spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!" - a dodal: "Tak (četné) bude
tvé potomstvo!" (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za
spravedlivého.
(Znovu) mu pravil: "Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl
z Uru Chaldejců, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví."
(Abrám) řekl: "Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že
ji dostanu do vlastnictví?"
(Bůh) mu řekl: "Vezmi pro mě jalovici, kozu, berana,
všechny tříroční, pak ještě hrdličku a holoubě."
(Abrám) mu přinesl všechna tato zvířata, rozpůlil je a
položil jednu polovici proti druhé, ale ptáky nerozpůlil. Dravci se slétali na
mrtvá těla, ale Abrám je odháněl. Slunce se sklánělo k západu, když Abrám upadl
do hlubokého spánku; pojala ho hrůza a velká tíseň.
Zatím slunce zapadlo, nastala tma, a hle - dýmající pec a
ohnivá pochodeň přešly mezi oněmi rozpůlenými částmi. V ten den uzavřel
Hospodin s Abrámem smlouvu a řekl: “Tvému potomstvu dávám tuto zemi od
Egyptského potoka až k veliké řece, řece Eufratu!"
Žl 27 (26),1.7-8a.8b-9abc.13-14 Odp.: 1a
Odp.: Hospodin je mé světlo a má spása.
Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého
života, před kým bych se třásl?
Odp.
Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, smiluj se nade mnou, vyslyš mě! Mé srdce
k tobě mluví, má tvář tě hledá:
Odp.
Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou, v hněvu neodmítej
svého služebníka! Tys má pomoc, nezavrhuj mě!
Odp.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, bud'
silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
Odp.
2. ČTENÍ Flp 3,17-4,1
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.
Bratři, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo
žijí podle mého příkladu. Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se
slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich
konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli
stydět, mají zájem jenom o věci pozemské.
My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou
očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo
stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může
podřídit všecko.
A tak, moji bratři milovaní a vytoužení, moje radosti a
koruno, stůjte v Pánu pevně, milovaní!
EVANGELIUM Lk 9,28b-36
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi:
"Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden
Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil
se oblak a zahalil je. Když se octli v oblaku, padla na ně bázeň.
Z oblaku se ozval hlas: "To je můj vyvolený Syn, toho
poslouchejte!" Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám. Zachovali o tom
mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli.
Slůvko pro děti:
Milé děti,
Proč myslíte, že Ježíš šel s těmi svými třemi učedníky na horu a tam
se jim ukázal ve slávě? Napoví nám to, že Mojžíš a Eliáš si s ním povídali
o tom, že má v Jeruzalémě být zatčen a odsouzen a má tam umřít. Ježíš
chtěl totiž svým třem nejbližším učedníkům dodat odvahu, až ho později uvidí třeba
v Getsemanské zahradě, kde mu bylo moc úzko, nebo potom na kříži. Chtěl
jim tím říci Budu muset prožít něco, co vypadá jako konec; něco, co vás určitě hodně
poleká a rozesmutní. Ale nebojte se, nakonec to dobře dopadne.
Milí bratři a sestry,
V první větě dnešního evangelia jsme slyšeli, že Ježíš se svými třemi
učedníky - Petrem, Jakubem a Janem - vystoupil na horu pomodlit se. Z českého
liturgického překladu ani z řeckého originálu přitom nevyplývá, zda se tam
Ježíš chtěl modlit sám, nebo zda chtěl, aby se k němu jeho učedníci v modlitbě
přidali. Ježíš se každopádně modlí, a při modlitbě se mění jeho vzhled, jeho
šat oslnivě zbělí. Jako by se navenek, na Ježíšově těle, projevilo to, co se
děje uvnitř - záře lásky, která proudí mezi Otcem a Synem, plamen Ducha
svatého, který později, o Letnicích, spočine na učednících.
Rozpoložení Petra, Jakuba a Jana je ovšem v tu chvíli všechno jiné než
modlitba. Nejprve spí, podobně jako později v Getsemanské zahradě. Potom
chce Petr postavit tři stany - jak dodává trochu sarkasticky text evangelia,
nevěděl, co mluví. A nakonec na všechny tři padne bázeň, což
pravděpodobně není ctnost bázně Boží, ale úplně obyčejný strach.
Tato trojice spánku, aktivity a strachu jako by byla obrazem toho, s čím
i my zápasíme jako s překážkami modlitby. Spánek může být symbolem chvil,
kdy na Pána ve svém životě úplně zapomínáme, kdy nás zcela pohlcují běžné
každodenní starosti, práce, zábava nebo mnoho dalších skutečností, jimiž si
zaplňujeme život. Petrova snaha postavit tři stany nám zase připomíná naše
časté přesvědčení, že Bohu můžeme nejlépe sloužit našim vlastním aktivním přičiněním;
tím se ale podobáme Martě, která ve svém domě v Betánii - celá uhoněná a
nestíhající - vyčítá pasivitu své sestře, jež se posadila k Ježíšovým nohám
a poslouchala jeho slovo. A konečně onen strach nás od modlitby může odvádět proto,
že se necítíme hodni před Pána předstoupit - jako se dítě, které něco provedlo,
bojí ukázat před tatínkem a maminkou a raději se někam schová. Nebo máme strach
z usebrání a sestoupení do hlubin vlastního srdce, protože tušíme, že
bychom tam možná objevili něco nehezkého.
Ježíš se však na hoře modlí. V modlitbě prožívá zcela vědomě a bděle
svůj vztah lásky s Otcem. V síle své modlitby je schopen se pokojně
konfrontovat i s tím, co ho čeká - se svou smrtí, kterou má podstoupit
v Jeruzalémě. V síle Ježíšovy modlitby k Otci se také zjevuje
jeho pravá identita: To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!
Kéž se nám, milí bratři a sestry, nejen v této postní době naše modlitba
daří; kéž dokážeme překonávat vše, co nám v ní brání. Bohatě se nám to
vrátí. Stejně jako Ježíš, i my můžeme v síle naší modlitby jít pokojně
vstříc všem budoucím událostem našeho života. I my můžeme v síle naší
modlitby znovu objevit, kým doopravdy jsme - Boží milované děti.
Žádné komentáře:
Okomentovat