1. neděle postní C 2025

1. ČTENÍ Dt 26,4-10

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu:
    „Kněz vezme z tvé ruky koš a položí ho před oltář Hospodina, tvého Boha. Ujmeš se slova a vyznáš před Hospodinem, svým Bohem:
   Můj praotec byl potulným Aramejcem, sestoupil do Egypta a přebýval tam v malém počtu osob jako přistěhovalec. Ale stal se tam národem velkým, mocným a početným. Egypťané však nás týrali, sužovali a podrobili tvrdému otroctví. Tehdy jsme křičeli k Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin slyšel náš hlas, viděl naši bídu, lopotu a útlak. Hospodin nás vyvedl z Egypta mocnou rukou, napřaženým ramenem, šířil velký strach a působil znamení a divy. Přivedl nás na toto místo a dal nám tuto zem, zem oplývající mlékem a medem.
   Nyní hle - přináším prvotiny plodů půdy, kterou jsi mi dal, Hospodine! Položíš koš před Hospodinem, svým Bohem, a pokloníš se Hospodinu, svému Bohu.“



Žl 91 (90),1-2.10-11.12-13.14-15 Odp.: srv. 15
Odp.: Bud' se mnou, Pane, v mé tísni.

Kdo přebýváš v ochraně Nejvyššího, kdo dlíš ve stínu Všemocného, řekni Hospodinu: „Mé útočiště jsi a má tvrz, můj Bůh, v něhož doufám!“
Odp.
Nepřihodí se ti nic zlého a útrapa se k tvému stanu nepřiblíží. Vždyť svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách.
Odp.
Na svých rukou tě ponesou, abys nenarazil o kámen svou nohou. Po zmiji a hadu budeš kráčet, šlapat budeš po lvu i draku.
Odp.
Vysvobodím ho, protože lne ke mně, ochráním ho, protože zná mé jméno. Vyslyším ho, až mě bude vzývat, zachráním ho a oslavím.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 10,8-13

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
   Co říká Písmo? „Blízko tebe je to slovo, máš ho v ústech i ve svém srdci“; to je slovo víry, které hlásáme.
   Jestliže tedy ústy vyznáváš, že Ježíš je Pán, a v srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse. Písmo přece říká: „Žádný, kdo v něho věří, nebude zklamán.“ Není totiž žádný rozdíl mezi židem a pohanem: všichni přece mají jednoho a téhož Pána a ten je bohatě štědrý ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť „každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen“.



EVANGELIUM Lk 4,1-13

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého. Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. Ty dny nic nejedl, a když uplynuly, vyhladověl. Ďábel mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb!“
   Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: Nejen z chleba žije člověk“. Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: „Všechnu tuto moc a jejich slávu dám tobě, protože mně je odevzdána a dávám ji, komu chci. Jestliže se přede mnou skloníš, všechno to bude tvoje.“
   Ježíš mu na to řekl: „Je psáno: Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit!“
   Potom ho (ďábel) zavedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů! Je přece psáno: Svým andělům dá o tobě příkaz, aby tě ochránili, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.“
   Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha!“ Když ďábel dokončil všechna pokušení, opustil ho až do určeného času.

_______________________________________________________________

 Místo slůvka pro děti bude dnes představení postní aktivity.

Milí bratři a sestry,

O první neděli postní čteme ve všech třech nedělních cyklech evangelní vyprávění o Ježíšově pokušení na poušti. První, starozákonní čtení, které je v každém cyklu jiné, vytváří kontext, skrze který můžeme evangeliu o pobytu na poušti porozumět pokaždé z trochu jiného úhlu pohledu. V cyklu A se čte vyprávění o pádu prvních lidí, v cyklu B slyšíme o smlouvě Hospodina s Noemem poté, co opadly vody potopy; a dnes, v cyklu C, čteme ustanovení Mojžíšova zákona o obětování prvotin úrody, spojené se vzpomínkou na putování lidu Izraele pouští do zaslíbené země - to, co slaví věřící Židé svátkem šavuot.

Souvislosti prvního čtení a evangelia nás mohou napadnout celkem snadno: mimo čísla čtyřicet, označujícího symbolicky plný počet dní či let, je to také určitý stav nouze. Lid Izraele na poušti zakouší hlad a žízeň, a je proto pokoušen vyřešit svou situaci vlastním přičiněním, zcela v rozporu s Hospodinovou vůli a plánem - chce se vrátit do Egypta, kde byl sice otrokem, ale měl své jisté hrnce masa. Po této epizodě pokušení a reptání proti Bohu a proti Mojžíšovi však Boží lid zakusí, že se Hospodin postaral – seslal uprostřed této nouze manu a křepelky, otevřel ve skále pramen vody. Je to sice provizorium; ale v jeho síle dojdou Izraelité až do zaslíbené země, plodné a úrodné, oplývající mlékem a medem. Když pak doputují do cíle, provizorium končí; v páté kapitole knihy Jozue se píše: Následující den jedli z úrody té země, nekvašené chleby a pražené obilí. Mana přestala padat den poté, kdy pojedli z úrody té země. Svátek prvotin úrody má být pro lid Izraele zároveň díkůvzdáním a trvalou připomínkou toho, že Bůh svůj slib splnil, že Izraelity skutečně dovedl do krásné a úrodné země, kterou jim slíbil.

Na poušti ďábel našeptává vyhladovělému Ježíši něco podobného: Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb! Ježíš se má přestat spoléhat na svého Otce a hlad zahnat vlastním přičiněním a vlastní mocí. Ježíš ale ví dobře, co znamená být Syn Boží; ví, že všechno, čím je - celý jeho život a jeho bytí – je dar Otcovy lásky; a že tedy nic nechce prožívat tak, že by se od ní oddělil. Na paralelním místě u svatého Matouše se říká 'Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.'

Tato výpověď dnešního Božího slova nám může napovědět i cestu, jak dobře prožít tuto postní dobu, jak dát smysl jakémukoli postnímu předsevzetí. Můžeme se postit třeba proto, abychom se cvičili v askezi, podobně jako třeba fotbalista trénuje na šampionát; nebo proto, abychom zjistili, do jaké míry jsme na tom či onom závislí. Ježíš ale nemá žádný trénink v sebeodříkání zapotřebí a na ničem závislý není, mimo Otcovy lásky. Jeho půst je výrazem naprosté důvěry v Otce, kterou zakusí, když se vzdává zajištění života vlastními prostředky. A také výrazem jistoty, že jeho pobyt na poušti – a koneckonců celé jeho pozemské putování, jeho život i jeho smrt – nakonec vyústí do slávy Vzkříšení, do plnosti života, jejímž starozákonním předobrazem je zaslíbená země, oplývající mlékem a medem.