3. neděle postní C 2025

 

1. ČTENÍ Ex 3,1-8a.13-15

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

    Mojžíš pásl stádo svého tchána Jitra, midjanského kněze. Když jednou vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Chorebu. Tu se mu zjevil Hospodinův anděl v plameni ohně, který šlehal ze středu keře. Díval se, a hle - keř hořel plamenem, ale neshořel.
    Mojžíš si řekl: "Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří." Když Hospodin viděl, že se přichází podívat, zavolal ze středu keře: "Mojžíši, Mojžíši!"
    A on odpověděl: "Tady jsem!"
    (Bůh) řekl: "Nepřibližuj se sem, zuj opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá." A pokračoval: "Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův!" Mojžíš zahalil svou tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha.
    Hospodin pravil: "Viděl jsem bídu svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek na biřice; ano, znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z ruky Egypťanů a vyvedl je z oné země do země úrodné a širé, do země oplývající mlékem a medem."
    Mojžíš pravil Bohu: "Hle, já přijdu k synům Izraele a řeknu jim: 'Posílá mě k vám Bůh vašich otců.' Když se zeptají: 'Jaké je jeho jméno?' - co jim mám říci?"
    Bůh pravil Mojžíšovi: "Já jsem, který jsem!" A dodal: "Tak řekneš synům Izraele: 'Ten, který jest, posílá mě k vám.' "
    A ještě pravil Bůh Mojžíšovi: "Tak řekneš synům Izraele: 'Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, posílá mě k vám!' To je moje jméno na věky, to je můj název po všechna pokolení."




Žl 103 (102),1-2.3-4.6-7.8+11 Odp.: 8a
Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivý.
Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Odp.
On odpouští všechny tvé viny, on léčí všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním.
Odp.
Hospodin koná spravedlivé skutky, zjednává právo všem utlačeným. Oznámil své plány Mojžíšovi, izraelským synům své skutky.
Odp.
Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. Jak vysoko je nebe nad zemí, tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí.
Odp.




2. ČTENÍ 1 Kor 10,1-6.10-12

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

    Chtěl bych vám, bratři, připomenout, že všichni naši praotcové byli pod oblakem, všichni prošli mořem, všichni přijali Mojžíšův křest v oblaku a v moři, všichni jedli stejný duchovní pokrm a všichni pili stejný duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. Ale přesto se většina z nich Bohu nelíbila. Pomřeli na poušti.
    Tyto věci se staly nám pro výstrahu, abychom netoužili po špatnostech, jako toužili oni. Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a za to byli pobiti od (anděla) Zhoubce.
    To se jim přihodilo jako výstražný příklad a bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. Když se tedy někdo domnívá, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.




EVANGELIUM Lk 13,1-9

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    V té době přišli k Ježíšovi se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat. Řekl jim na to:
    "Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete.
    Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete."
    Vypravoval pak toto podobenství: "Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce, ale nic nenašel. Proto řekl vinaři:
    'Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraz ho! Proč má zabírat půdu?' On mu však odpověděl: 'Pane, nech ho tu ještě tento rok.
    Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.' "

________________________________________________

Slůvko pro děti

Milé děti,

Podobenství o neplodném fíkovníku je příběh s otevřeným koncem. Jak myslíte, že to za ten rok dopadne? Kdo z vás myslí, že ten fíkovník přinese plody? No jo, ale co když ne? Myslíte, že za rok bude ten vinař zase přesvědčovat pána vinice, aby tam ten neplodný fíkovník ještě nechal, že ho znovu okope a pohnojí? Já myslím, že ano. Protože je to obraz toho, jakou s námi má náš Bůh nekonečnou trpělivost.

Milí bratři a sestry,

V textech k dnešní neděli najdeme vedle sebe zvláštně protichůdná tvrzení. V žalmu jsme slyšeli, že Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. Ovšem ve druhém čtení, z prvního listu Korintským, se zase praví toto: Nereptejte, jako někteří z nich reptali a za to byli pobiti od anděla zhoubce.  Jako by Hospodin ve světle těchto výroků byl něco jako antický Janus, božstvo se dvěma tvářemi. Jako by se o něm říkalo, že je zároveň nekonečně milosrdný a dobrotivý, a vzápětí že jeho trpělivost a milosrdenství přece jen mají své meze.

V Ježíšově podobenství o neplodném fíkovníku se tyto dva protiklady potkávají v osobě pána vinice a vinaře: Majiteli vinice s neplodným fíkovníkem již dochází trpělivost a chce jej nechat porazit, vinař mu naopak ještě chce dát šanci: Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese.

Pokud bychom si však příliš rychle ztotožnili pána vinice s Otcem a vinaře s Ježíšem, skončili bychom u představy o Bohu, jaká byla v různých variantách v oblibě například na vyobrazeních z doby pozdní gotiky: Bůh Otec jako vousatý stařec drží v ruce blesky, jimiž už už chce potrestat hříšné lidstvo nějakou ranou; avšak u jeho nohou klečí Ježíš a Maria a snažně jej prosí o slitování. Jak by ale Ježíš potom mohl v desáté kapitole evangelia podle Jana říci Já a Otec jsme jedno? Nebo opět ve čtrnácté kapitole téhož evangelia Filipovi: Kdo viděl mne, viděl Otce?

Dnešnímu Božímu slovu zřejmě vůbec nejde o to, abychom si na základě něho udělali nějakou představu o Bohu. Spíš je jeho účelem nás samé přetvořit a proměnit, naléhat na naše srdce, spasitelně nás vytrhnout z letargie. Slova Jestliže se neobrátíte, podobně zahynete jsou jen trochu vyhrocenější podobou toho, co Pán Ježíš říkal již na počátku svého působení, a co ještě před ním hlásal Jan Křtitel: Přiblížilo se Boží království, obraťte se a věřte evangeliu. Obrácení a důvěra v evangelium nejsou přitom dvě různé skutečnosti, ale dva aspekty jednoho a téhož.  Závěr podobenství o neplodném fíkovníku nám říká, v čem ono obrácení spočívá: není to nakonec změna života naší snahou a askezí, ale jeho odevzdání Pánu. Máme se nechat opečovávat Ježíšovou láskou, aby náš život začal přinášet dobré plody.