7. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ 1Sam 26,2.7-9.12-13.22-23

Čtení z první knihy Samuelovy.                                                                                                     

    Saul sestoupil na poušť Zif a s ním tři tisíce vybraných mužů z Izraele, aby na poušti Zif slídil po Davidovi. V noci David a Abišaj přišli k (Saulovu) mužstvu, a hle - Saul ležel a spal v ohradě vozů, s kopím zabodnutým do země u své hlavy, Abner pak a lid spali kolem něho. Abišaj řekl Davidovi: "Dnes vydal Bůh tvého nepřítele do tvé ruky. Nuže dovol, abych ho přibodl jeho kopím k zemi jedním bodnutím, druhého nebude třeba!" David však Abišajovi odpověděl: "Nezabíjej ho! Kdo vztáhne beztrestně ruku na pomazaného od Hospodina?" (Pak) vzal David kopí a džbán vody od Saulovy hlavy a odešli. Nikdo je neviděl ani nezpozoroval a nikdo se neprobudil. Všichni spali, neboť na ně padl tvrdý spánek od Hospodina.
    David přešel na protější stranu (údolí), zastavil se na vrcholu hory a zdaleka - byla to velká vzdálenost - volal: "Zde je kopí, králi! Ať sem přijde jeden ze služebníků a vezme ho. Hospodin odplatí každému podle jeho spravedlnosti a věrnosti; vždyť dnes tě vydal Hospodin do mé ruky, ale já jsem nechtěl vztáhnout ruku na pomazaného od Hospodina."

Žl 103(102),1-2.3-4.8+10.12-13 Odp.: 8a
Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivý.

Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Odp.
On odpouští všechny tvé viny, on léčí všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním.
Odp.
Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. Nejedná s námi podle našich hříchů ani podle našich vin nám neodplácí.
Odp.
Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti. Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Odp.



2. ČTENÍ 1Kor 15,45-49

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    První 'člověk', Adam, 'byl stvořen jako živá bytost', poslední Adam však bude oživujícím duchem. Ale není napřed to, co je zduchovnělé, nýbrž to, co je živočišné, a potom teprve přijde to, co je zduchovnělé. První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. Když někdo pochází ze země, ze země jsou i jeho děti. Když někdo pochází z nebe, z nebe jsou i jeho děti.
    My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe.



EVANGELIUM Lk 6,27-38

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Vám, kteří posloucháte, říkám: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou; kdo ti bere plášť, tomu neodpírej ani šaty. Každému, kdo tě prosí, dávej, a kdo ti bere, co je tvoje, od toho nežádej nic nazpátek. jak chcete, aby lidé dělali vám, tak i vy dělejte jim.
    Jestliže milujete ty, kdo milují vás, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Prokazujete-li dobrodiní těm, kdo je prokazují vám, co za to můžete od Boha čekat? To přece dělají i hříšníci. Půjčujete-li těm, od kterých doufáte, že vám to vrátí, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby dostali stejně tolik nazpátek.
    Ale milujte své nepřátele, prokazujte dobrodiní a půjčujte, a nic nečekejte zpět. Vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec!
    Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete: míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou se naměří zase vám."

______________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Pán Ježíš nám v dnešním evangeliu říká, že máme mít rádi všechny lidi; i ty, kteří nás rádi nemají. Snadno se to řekne; ale Ježíš pak říká taky, že to máme dokazovat i konkrétními činy. Když ti někdo bere plášť, nech mu i košili. Je to vůbec možné? Máme si nechat všechno líbit? Nestali bychom se otloukánky, které by každý využíval?

Možná je to ve skutečném životě opravdu hodně těžké, ale Ježíš nám taky říká, proč bychom takto měli žít: protože všichni jsme jedna rodina Božích dětí. Ten, koho nemám rád, kdo mne štve, kdo mi ubližuje, je taky Boží milovaný syn nebo dcera, stejně tak, jako já.

 

Milí bratři a sestry,

Nedá mi to, abych se ještě dnes – naposled – nevrátil k případu Marka Orko Váchy z minulého týdne. Předpokládám, že o něm všichni tak či onak víte, neboť se na něj v minulých dnech nedalo v médiích a na sociálních sítích nenarazit. Předesílám, že Marka znám osobně už dlouho; sice se v poslední době vídáme tak jednou či dvakrát do roka, ale máme mnoho společných blízkých přátel z dob studií na brněnské přírodovědě a z okruhu farníků od brněnského Tomáška.

Ve vyostřené atmosféře kolem této kauzy se předevčírem na sítích objevilo společné prohlášení Orka a pana arcibiskupa Graubnera. Cituji v plném znění:

V reakci na dění posledních dní chceme společně vyznat v předvečer blížící se postní doby své nedostatky a vzájemně se jeden druhému omluvit: za to, že jsme jeden druhého zranili způsobem slavení mše svaté; za to, jak jsme jeden druhého zranili necitlivou formou, která byla zvolena pro ukončení spolupráce s knězem, který vypomáhal v pražské arcidiecézi a za necitlivou komunikaci. Je nám líto pohoršení, které tím mohlo vzniknout.

Přáli bychom si oba vstoupit do postní doby ve vzájemném odpuštění a smíření.

Přáli bychom si, aby toto drobné gesto vzájemného smíření pomohlo v dnešní rozdělené a rozhádané společnosti uzdravovat zranění, která si mezi sebou působíme.

Přáli bychom si, abychom nepůsobili další rány na těle církve.

In necessariis unitas, in dubiis libertas, in omnibus caritas.

K tomu nám všem dopomáhej Bůh.

Osobně mne to ohromně potěšilo a povzbudilo. Pokud v tuto chvíli uzávorkujeme všechny okolnosti toho, co se kolem Orka dělo, jsou ta slova silným znamením, že v církvi může - i v naší různosti - panovat duch smíření a odpuštění, že přes všechny názorové neshody a osobní animozity patříme k sobě, a že snad můžeme v tomto ohledu něco nabídnout i lidem mimo církev.

Markův případ a mediální smršť, která se následně přehnala, mi připomněla – jako již mnohokrát předtím, když se něco podobného stalo – šestnáctý verš  žalmu 18: Když Hospodin pohrozil, když zavanul dech jeho hněvu, ukázala se dna oceánů, základy země byly obnaženy. Znovu se v celé nahotě projevilo hluboké rozdělení v naší církvi. Mimo mnoha seriózních a promyšlených úvah, jež se k tomuto případu objevily, došlo zejména na sociálních sítích ke vzájemnému urputnému dohadování křesťanů patřících k různým názorovým proudům. Přeli se spolu lidé, kteří sice patří ke katolické církvi, ale jako by žili v minimálně dvou úplně různých vesmírech s naprosto odlišným viděním světa a vůči sobě víceméně nepřátelských. Došlo i na osvědčené vzájemné obviňování: ti jedni prý chtějí víru církve a křesťanský život – a v naší souvislosti zejména liturgické slavení křesťanského tajemství – lacino vyprodat, aby se zalíbili mentalitě moderního světa. Ti druzí jsou zase zachmuřené konzervy, mentálně zamrzlí v devatenáctém století či přímo v barokní době, kteří mají pro tentýž moderní svět jen slova pohrdání a libují si v kraječkách a zlatu. A právě z tohoto důvodu jsem byl za společné prohlášení Marka a arcibiskupa Jana tak rád.

Vrátíme-li se k dnešnímu stolu Božího slova, pak hovoří o něčem podobném. V prvním čtení má David ohromnou příležitost se pomstít za všechna příkoří, která mu král Saul způsobil – dokonce se snažil Davida zabít. Ale David nechce vztáhnout ruku na Hospodinova pomazaného. Uvědomuje si, že Saul, ať je jakýkoli, patří Bohu, že vládne Izraeli z Hospodinova pověření a v Hospodinově jménu. To je pro něj v tu chvíli důležitější nežli – jakkoli lidsky pochopitelný – pocit touhy po pomstě.

Ježíšovy požadavky z dnešního evangelia nám mohou jistě připadat maximalistické; takováto míra odpuštění a oplácení zla dobrem jako by v reálném světě ani nebyla uskutečnitelná. Avšak smysl těchto Ježíšových požadavků je obsažen v jedné jediné větě: Tak budete syny nebeského Otce, neboť on je dobrý i k nevděčným i zlým. Ježíš vyzývá k jednání, jež utváří jednotu. Všichni, i ti, které lidsky ‚nemusíme‘, jsou bratři a sestry. Naše nejhlubší identita jako křesťanů nespočívá v tom, ke kterému názorovému proudu v církvi se hlásíme. Spočívá v tom, že jsme milovaní synové a milované dcery jednoho Otce.