6. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Jer 17,5-8

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

 Toto praví Hospodin:
    "Prokletý člověk, který spoléhá na člověka, kdo za svou oporu pokládá smrtelníka, svým srdcem odstupuje od Hospodina! Je jako jalovec na pustině: nic dobrého se mu neukáže, svůj domov má v suchopárné poušti, v solném kraji, kde nelze bydlet. Požehnaný člověk, který doufá v Hospodina, jehož oporou je Hospodin!
    Je jako strom, který je zasazen u vod, který své kořeny vyhání k potoku; když přijde vedro, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené, ani v suchém roku nemá starosti, nepřestává nést ovoce."



Žl 1,1-2.3.4+6 Odp.: Žl 40(39),5a
Odp.: Blaze tomu, kdo svou naději vložil v Hospodina.

Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, a nezasedá ve shromáždění rouhačů, ale má zalíbení v Hospodinově zákoně a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.
Odp.
Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, ve svůj čas přináší ovoce, listí mu nevadne a daří se mu vše, co koná.
Odp.
Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: jsou jako pleva rozvátá větrem. Vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných skončí záhubou.
Odp.



2. ČTENÍ 1Kor 15,12.16-20

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Káže se o Kristu, že vstal z mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení mrtvých není? Jestliže tedy mrtví nevstávají, ani Kristus nevstal. A nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti křesťané, kteří už zesnuli. Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí.
    Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli.



EVANGELIUM Lk 6,17.20-26

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Když si Ježíš vyvolil dvanáct apoštolů, sestoupil (s hory) a zastavil se na rovině. A s ním velký zástup jeho učedníků a velké množství lidu z celého Judska, z Jeruzaléma i z tyrského a sidónského pobřeží.
    Ježíš se zahleděl na své učedníky a řekl: "Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. Blahoslavení, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni.
Blahoslavení, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát.
Blahoslavení jste, když vás budou lidé nenávidět, když vás vyloučí ze svého středu, potupí a vaše jméno vyškrtnou jako proklaté kvůli Synu člověka. Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu; vždyť stejně se chovali jejich předkové k prorokům!
Ale běda vám, boháči, neboť už máte své potěšení.
    Běda vám, kdo jste nyní nasycení, neboť budete hladovět.
    Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat.
    Běda, když vás budou všichni lidé chválit, vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům!"

________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

To slovo blahoslavený, které Pán Ježíš několikrát říká v dnešním evangeliu, dneska už nepoužíváme. Ale příbuznému slovu blažený nebo blaho už trošku rozumíme: Třeba když teď máme opravdovou zimu a když jste měly teď jarní prázdniny: přijdete například zmrzlí ze sjezdovky nebo z výletu na běžkách do chaty, sednete si k vyhřátým kamnům a dáte si teplý čaj nebo polévku; tak to je blaho.

Ale je blaho, když pláčeme, nebo když jsme smutní? Vůbec ne! Ježíš ale neříká, že ti blahoslavení jsou blahoslavení, protože jsou smutní. Říká, že jsou blahoslavení proto, že On sám je v jejich smutku potěší. Smutek je, jako když jsme zmrzlí. Ale to, že si v tom smutku vzpomeneme na Ježíšovu lásku, je jako to teplo od kamen, nebo zahřátí čajem.

 

Milí bratři a sestry,

Při povrchním porozumění dnešnímu evangeliu - nebo i jiných částí dnešního Božího slova - bychom mohli získat dojem, že náš pozemský život není nic jiného než pouť slzavým údolím, kterou je s Boží pomocí třeba nějak přestát. Že tento život je vlastně jen samé trápení a těžkosti; a pro ty, kteří jsou věrní Kristu, to platí dvojnásob, neboť k této náloži křížů, společných všem lidem, u nich přibývá navíc ještě pronásledování. Naštěstí všechny, kteří to vše ve víře a naději náležitě přetrpí, čeká nakonec nebe - a tam již nebude pláč, ani hlad, ani pronásledování.

Dalo by se dlouze diskutovat o tom, nakolik - alespoň v určitých obdobích dějin církve - bylo podobné existenciální nastavení věřícího člověka viděno a podporováno jako správné; je možné si připomenout třeba Následování Krista od svatého Tomáše Kempenského, které má podobné důrazy; po Bibli to v raném novověku v Evropě byla nejrozšířenější náboženská kniha. Každopádně si však v téhle souvislosti hned můžeme vzpomenout na Marxovu kritiku náboženství jako opia lidu. Ano, život má své kříže, své těžkosti a bolesti; to víme všichni velice dobře. Ale pokud bychom jej prožívali jen a jen jako neustálou křížovou cestu vezdejším slzavým údolím, bylo by naše křesťanství velmi smutné a nepřitažlivé. Špatně pochopené Ježíšovo ‚běda‘ z dnešního evangelia by nás mohlo přivést k přepodivnému životnímu pocitu.  Každé opravdové štěstí, prožívané v tomto životě - zážitek krásy stvoření; pocit dobře vykonané práce a z toho plynoucí vědomí, že něco dokáži; radost z mezilidských vztahů a přátelství; a vůbec vše ostatní, o čem říkáme, že si to ‚užíváme‘ - to vše by muselo být přiotráveno stálým pocitem viny. Nejde si přece již zde a nyní vybírat něco, co nám má být darováno až na druhé straně skutečnosti…

Jenže Ježíš svými blahoslavenstvími naprosto nemyslí jen věčnou blaženost v nebi. Svá blahoslavenství začíná v podání svatého Lukáše úplně stejně, jako je tomu u Matouše v rámci horského kázání: Blahoslavení chudí, neboť jejich je nebeské - tedy Boží - království. A Boží království již přišlo s Ježíšem; je již mezi námi, byť ještě ne definitivně.

Můžeme si připomenout, ke komu v dané chvíli Ježíš mluví: na rozdíl od Matoušova evangelia situuje Lukáš Ježíšovu řeč o blahoslavenstvích na rovinu, až poté, co Ježíš sestoupil z hory. Kolem něj jsou nejen jeho učedníci, ale velké zástupy lidí ze všech možných blízkých i vzdálenějších krajů. Každý z těch lidí slyší Ježíšovo slovo na pozadí své momentální životní situace: je tam jistě mnoho chudých, mnoho plačících, mnoho hladových. A toto slyšené Ježíšovo slovo v nich působí, již zde a nyní. Plačící jsou jím potěšeni - zde a nyní. Kdo hladoví po lásce, jsou nasyceni vědomím, že jsou milováni - zde a nyní. Chudým se hlásá příchod Božího království spravedlnosti a rovnosti všech lidí před Bohem - a to je rovněž již zde.